Bacha, koušou!

Nebyl moc malý, tak deset let. Ale určitě si to zapamatuje.

Asi to byl dost malý kluk, když na to skočil... :-) 

To záleží, Ivi, na okolnostech. :-)

tedy...ty jsi:-))).....a jak dělají slepičky??...no přeca kvak-kvak:-))))

Vieš mi definovať presne koment v ktorom som ťa urážala?

Tak skús pre zmenu miesto tých "imperatívov"  čo ja môžem a nemôžem čítanie s porozumením. 

Odo mňa asi všetko.

Evženie, znovu: Však ti nic dalšího nepíši.

Silene, tak znovu. Za školení o uvozovkách ti děkuji. Tím to končí.

Takže naposledy ,,yss". Nestojím o tvoje kritiky a ani urážky. A to, co si vůči mně dovoluješ, už urážky jsou.

Prostě dělej, že pro tebe neexistuji. Je to vzájemné.

cit. Horní uvozovky jsou běžně k mání.  :-)))

Evženie, není tomu tak, horní uvozovky nejsou běžně k mání. Viz odkaz. Ovšem opravdu pro objasnění, pokud to někoho zajímá; snad jej zde ještě sneseš.

http://chytreuvozovky.cz/

Technickú drobnosť? Sranda či výpadok pamäte?

Začínam sa nudiť, vyzerá to na tureckú telenovelu ..v prvom rade milá autorka, začni makať najprv na sebe, osobne nevidím dôvod "špiniť" si ruky v niečom, v čom si ty ako autor zlyhala..../ Asi takto..

Tak ještě jednou ,,yss":

Nehodlám s tebou ,,bojovat", nestojíš mi za to.

Na tu technickou drobnost jsem tě upozornila zprávou.

Nehodnotila jsi povídku, jen rýpání své kámošky.

Až napíšeš něco úsměvného, klidně to zveřejni a dej mi vědět.

Díky, Lenochodko, až se mi bude chtít něco napsat, zkusím. Horní uvozovky jsou běžně k mání.  :-)))

Vieš, myslela som, že dokážeme "bojovať" s rozumom, ale vidím že si totálne neozbrojená

Ako inak si vysvetliť, že koment pokladáš za dôležitejšiu prezentáciu ako text, tvorbu atď...

K textu, nie je dobrý, úsmevná malá príhoda, ktorá by sa  dala prezentovať pri pokeci s kamoškami v rámci kávičky, cukrárničky atd...ono aj o sliepkach sa dá písať zaujímavo, len to už človek musí vedieť ..

Evženko, abys to nemusela hledat, (já už to dnes hledala), tak spodní uvozovku uděláš tak, že podržíš levý Alt a k tomu napíšeš 0132. A horní, která je ve stejném stylu jako ta dolní pak uděláš také levým Altem, k tomu ale napíšeš 0147. Mě to tak baví, že dnes všude používám „uvozovky“ ! :0)

Měli jsme kohouty jen dva. Ten první hlásit příchody a odchody z hospody. To se klukům nelíbilo a byl utracen.

Druhý kloval do nohou, ale nikdo se s ním nechtěl bavit. Až klofnul vlkodava a ten ho za to zakousl. Pak už jsme kuřátka vybírali lépe, jen slepičky. Dvorek je malý a stačí jich max šest.

Milá ,,yss", pokud nemáš nic k povídce, tak osobní kritiky piš někam jinam.

Já jsem si vypomohla podle vzoru jiných a určitě si vyhledám možnosti, které mi Silene radí. Ty ses také naučila udělat mezeru za čárkou, a tak je vše zalité sluncem.

Pokud hodláš jen rýpat, zkus to se zahradničením. Prý to ukliňuje.

Evženko, zajímalo by mne, zda byli ti vaši zlí kohouti plaší nebo jste je ochočovali. Mé zkušenosti praví, že ochočování a následná kohoutí výbojnost spolu jdou ruku v ruce. Podle mne to nemá se štěstím mnoho společného. Nemohu to objektivně posoudit, protože my máme pouze a jenom vlašky koroptví a třeba je to u jiných plemen jinak...

Ne, Silene, nevím o nich. A ano, dávám ti vědět, že na ně dlabu.

Můj vysoký věk má jiné priority.

Markel, na kohouta přesně tohle platí. Ten náš si na lidi nedovolí, ale občas to zkouší na psa, a to víš, na toho mi nesmí nikdo sáhnout! Ne že by si to nezasloužil (kohout si nejspíš dobře pamatuje, jak mu pes před očima zabil několik jeho romantických lásek, když mu v deseti letech „hráblo“ a své lovecké pudy obrátil proti domácímu ptactvu), ale stejně pak ženu kohouta, kam až mi stačí dech (máme veliký pozemek), a on zas dá psovi nějakou dobu pokoj. Myslím si že ta vaše babička svého kohouta určitě rozmazlovala a ochočovala a takovou „opičí láskou“ mu pak ukrátila život, když už to s ním dál nešlo. Tak to zkrátka bývá...

U nás jsme na hodné kohouty neměli štěstí, Markel. Vždy byli sněděni.

Lenochod - slepice jsou príma, psala jsem u nich mnohokrát a jsem ráda, že je tu někdo další, kdo ví, jaké jsou :-)

Ach, ono je tak fajn, vyhovoriť sa na technický hendicap osádzania úvodzoviek v texte, ale na druhej strane, ak autorka dokáže apelovať a kritizovať  chýbajúcu medzeru za čiarkou v komente, tak to pôsobí výslovne smiešne a pokrytecky, prípadne použiva dvojitý meter, najmä pri nie pozitívnych komentoch. 

chyba, uhonili :-))

jo, ještě jsem zapomněla napsat, že kohout si vždycky začal, útočil a lítal na hlavy, tak ho chlapci uhodili. Je jen divné, že si to ten pán slepic nepamatoval a honící historka se opakovala každé prázdniny, dokud to babička s kohoutem nevzdala a skončil v hrnci. Ten nový kohout už nebyl tak krásný a barevný, byl ale hodnější :-))

můj manžel, když byl kluk a jel s bratry k babičce na venkov, tak první jejich cesta vedla ke slepicím a zlému kohoutovi, toho honili tak dlouho, až seděl na plotě jako chcíplá slepice a chlapci viděli, jak dlouhý může být kohoutí jazyk. Už si netroufal na nikoho v období prázdnin, když kluci odjeli, tak zase začal klofat babičku do hlavy... . Prý byl ale na pohled krásný, hrál všemi barvami *

Navíc vsadím se, že Evženie o uvozovkách ví. Daleko spíš mi dává vědět, proč na ně dlabe. 

Lenochode, nemám absolutně nic proti psaní o bravu atd. Naopak. (Ano, vymezila jsem se jednou u redaktorky prózy 8. 5. 2022, kdy jsem očekávala poněkud reprezentativnější poslání jejího nedělního textu). Ovšem jde mi zároveň i o nějaké formální hledisko, ježto stále pokládám písmák za server pro (amatérskou) literární tvorbu a ne pouhou klábosírnu, jaké se také umím účastnit, pokud ovšem zcela nezahltí původní záměr věnovat se literatuře. (Ha, to je vtipně trapné, že.) Chováš slepice = hodně o nich víš. Vraž své vědění do útvaru, kterým můžeš poznatky a informace poutavou formou předat a bylo by to skvělé. Publikuje zde např. autorka, která nabyté poznatky o zvířatech promítá do dětských říkanek v trochejském metru. Panečku, tak se patří. (Tak se nedej tolik přemlouvat, zkus...)

(O uvozovkách by dávno mohla Evženii informačně vybavit jiná zdejší redaktorka prózy, co jí brousívá pod texty v rámci klábosivé přízně. Třeba už se tak ovšem stalo, kdoví.)  

Silene děkuji za vysvětlení tvé poznámky, už je mi to jasné, i s praktickou ukázkou, co to udělá, když připomínkuješ ;0) . Já jsem se alespoň díky tobě právě naučila dělat spodní uvozovku :0).

Milá Evženko, já jsem moc ráda, že píšeš o chovatelství, do teď jsem nepotkala nikoho, kdo by byl do slepiček tak zapálený jako ty (a já), a neměla jsem si o tom s kým popovídat. Piš dál o svých miláčcích :0) ! Sileniných rad si velmi cením - že se dá nějak udělat spodní uvozvka jsem do teď také nikdy nezkoušela zjišťovat. A pro mne je to její „připomínkování“ velmi přínosné (hned jsem si to vyzkoušela - přes klávesové zkratky), neberu si osobně přísný tón snažím se něčemu přiučit od mistra :0). Ty ale nemusíš, užívej si ve svém věku psaní tak, jak ti dělá radost, i tak nás to potěší, jen ten nejnáročnější čtenář bude třeba iritován... (Já už ze školy mnoho zapoměla, řídím se tedy pouze citem, a ten mě mnohdy nezachrání... Takže u mých děl se také náročný čtenář může zhrozit nad mými hříchy proti českému jazyku ;0) )

Evženie, o čem psát a jak psát jsou přece dvě různé problematiky. 

Aha, takto docházíš k onomu podivnému znaku. Nu, mému počítači schází ledasco, ovšem uvozovky zrovna má. Jsou pro ně klávesové zkratky, případně jsou k nalezení ve speciálních znacích textových editorů, rovněž se jejich úplná absence dá obejít např. nevlastní přímou řečí. Některé fonty ti potom schroupnou vložení cizorodých uvozovek a zdatně je převedou na české. Zkus si. 

Možná to je tím, že počítač nemá uvozovky dole. Mnozí lidé pak používají místo toho dvě čárky. Nejsem jediná, Silene.

Chápu, že to se mnou myslíš dobře. A moc mě mrzí, že tě to decentně irituje, ale lepší to už nebude. 

Jsem už hodně stará a neumím psát nic jiného než o chovu domácích zvířat. Možná bych zvládla nějaké sázení rostlin nebo domácí práce.

Decentně mě iritují chybné uvozovky, Evženie, odrazují od četby. Jakási podivná obtíž v typografii, jeví se. 

https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=162&dotaz=uvozovky

Ahoj Ireno, třeba to o prázdninách vyzkoumají sami někde u babičky na venkově :-)

A dárky nenosí Ježíšek, Aru. To ten den pěkně začíná.

Lenochode, ne, obojí má reálný základ. Podívej se jednoduše, o čem je písmák z hlediska konceptu. Ač je soupis staršího data, je poměrně výstižný. Ty jsi zjevně řečná, škoda plácat tu slovy jen tak zbůhdarma jako na jiných neurčitě rozšafných webech o počasí. Taktéž věty a souvětí se ti daří formulovat v poměrně srozumitelné útvary bez přehršlí gramatických přestupků, a to je v současnosti bezesporu cenný dar. Zužitkuj svůj potenciál a pokus se o regulérní literární útvar. Slep ze svých historek vlastní miniaturu nebo třeba povídku, zkus svému útvaru dodat hlavu a patu, klasicky řečeno uvedení do děje, pointu, fazonu atp. (Zde se jedná nikoli o imperativ, pouhou výzvu k zamyšlení.) 

Autorka textu potom patří spíše mezi fanynky chovatelského zaměření písmáku, což mi připadne smutné, leč co už tak. Pár uživateli jsem byla navzdory výše odkazovanému konceptu upozorněna, že písmák je chovatelským webem daleko spíše než literárním. Autorka je však ve věku, kdy ví, co píše a proč, a tudíž postrádá valného smyslu (příklad pádové vazby na ústupu) její publikovanou miniaturu připomínkovat, ježto autorka o připomínky spíše nestojí. Poznámka v závorce původního komentáře tedy byla připojeným odůvodněním, proč jsem se k dílu Bacha, koušou! nijak nevyjádřila a zdánlivě jej tak zcela trestuhodně opominula.

Již jsem srozumitelnější? 

Klidně si připomínkuj, Silene. Místa je tu dost.

Silene velmi si vážím tvé rady, beru ji jako poctu. Už jsem se tedy ve Wikipedii poučila co je to sequel (něco na pokračování ze stejného prostředí a třeba i se stejnými postavami - takže něco jako seriál, ale může to být i v hudbě, literatuře či divadle, nejen ve filmu). Nevím, zda bych něčeho takového byla schopná, mě ty historky přicházejí na mysl až díky rozhovorům v diskusi, normálně bych si na ně asi nevzpoměla... Vždycky mi někdo něco něčím připomene - ty husy už by, nebýt takového rozhovoru, nejspíš zůstaly pořbeny kdesi v mé hlavě... Kuře melancholik, to se mi moc líbí :0).

Jen nevím, kdo ti nedoporučil něco připomínat autorce, a nevím které - zda máš na mysli mě, Evženii, nebo jakoukoliv autorku. Tato tvá poznámka mě mate. (Předpokládám, že je to nějaký tvůj soukromý vtip, jelikož už jsem si všimla, že máš smysl pro humor, i když se tvá slova na první pohled tváří strojeně ;0) .)

Evži, vsadila bych se, že jsi zasadila svým tvrzením o původu slepic do hlav  školáčků brouka - to se ti povedlo!

záchod nemyjí skřítkové???????????? :D:D

Lenochode, tebe je v těch sociálních komentářích škoda. Sepiš sequel Kuřete melancholika, myslím to vážně. 

(Připomínkovat autorku mám spíše nedoporučeno.)

8hanka já jsem se tomu také smála...

I když si dobře vzpomínám, jak jsme chodili se skupinkou dětí do školy kolem jednoho dvorku s vraty dokořán a hejnem čtyř hus, které jak nás uviděly, tak nás pěkně prohnaly. A koho štíply, ten měl pořádnou modřinu! Chodili jsme tam co nejvíce potichu, aby o nás nevěděly, ale starší děti z toho měly děsnou legraci, jak jsme se jich báli, a někdy schválně dělaly povyk, aby nás husy hnaly ( ti nejstarší byli nejrychlejší, ty husy nikdy nedohonily...). Teď se tomu také směju a tenkrát se mi z toho chtělo spíš brečet ;0).

Jo tak kokrhání je pro slepičky nejspíš moc důležité!  Jeden rok jsme byli bez kohouta a po ránu jsme slýchávali z kurníku podezřelé zvuky. Pak jsem zjistila, že to za kohouta vzala jedna ze stařenka a každé ráno tam skřehotala hlasem mutujícího puberťáka a ostatní bedlivě naslouchaly... :0)

Evži, veď teraz sa i ja smejem, čo som napísala vyššie bolo s nadsázkou...všeličoho som sa ako malá bála, vtedy to horor bol:)

PS: Ale ustrašení rozhodně nejsou a slepičky statečně brání! Jednou dokonce jeden přepral a vyhnal jestřába při obraně mladých kohoutků.

Náš kohou kokrhal pokaždé, když jsem šla domů a tak všichni věděli, v kolik jdu z hospody. Já tam ale pracovala :-)))

Tak promiň, ale natočené by to bylo zřejmě horrorové.

Naši kohouti si na nás nikdy nic nedovolili a to máme teď jednoho už pátým rokem. Já je totiž z důvodu jejich vlastní bezpečnosti udržuji co nejvíce plaché ( musí mít ty správné reflexy když např. přiletí káně ). Vždy, když měl někdo zlého kohouta, bylo to podle mne tím, že je ochočoval. Jako dítě jsem si jednoho ochočila jako své nejmilejší kuřátko a vyklubal se z něj ten nejzákeřnější tvor, který propíchl mamince ostruhami ruku, a skončil v sekané. Obrečela jsem jak tu ruku, tak toho kohouta, a slíbila jsem si, že už nikdy žádného ochočovat nebudu. A vyplatilo se to, máme samé hodné a mohou jít třeba do jiné domácnosti, když jsou nadbyteční a nemusí být v neděli k obědu.

no teda, Evži, toto by som od teba nečakala:)))

Na úbohom, ustrašenom dieťati s gunárom na nohe sa smeješ? Pre mňa to bol vtedy des, strašne štípal, držal sa ma ako kliešť,  bol ťažký, nie a nie ma pustiť...Dlho som z gunárov mala hrôzu, boli útočné, rýchlo behali...z boľavého uštipnutia sa vytvoril kožný nádor a musel po rokoch von...

To jsem ráda, Čudlo.

Děkuji, Milane.

To je, Annie, slabý odvar. Vnoučatům vymýšlím větší ptákoviny.

Blechy nemám, Luboši. Bilbo si tuhle jednu přivezl od kamaráda z chalupy.

Já? Jamardi to ovšem neznáš příběh o mrtvém psovi.

Děkuji ti, Jano.

Kohouta jsme, Lído, měli na smetaně. To jsou potvory zákeřné.

Hanko promiň, ale musela jsem se tomu smát.

Takových lží je, Aru. Manžel si taky myslí, že ten záchod po něm myjí skřítkové.

Lenochod: tak to známe také. Jeden čas jsme jich chtěly s kamarádkou uštrykovat na krk návleky :-)

Pobavilo /*

:-)

No proto!!! :) :) :)

Já jsem se tak těšil, že se konečně něco dozvím o tvých blechách... ;-)

Evženie, ty jsi ale číslo! :)

Moc pěkně napsané, milé :-))), TIP

Milé vyprávění, úplně vidím ty překvapené a zvědavé dětské oči ..... slepičky jsou mírumilovné, zato některý kohout .... doma jsme chodili na dvůr jen s hráběmi, nejraději kloval do hlavy

na dvore sme mali všeličo hydinové, príjemné i menej príjemné...najmä zobáky husích gunárov nepríjemne štípali, niektorí boli útoční, nikdy nezabudnem, ako sa mi jeden zachytil zobákom v jamke pod kolenom, vliekla som ho po dvore na nohe, lebo ma nechcel pustiť, mala som päť rokov a hrozný strach...jazva doteraz...

každý rok se dětem na vánoce lže o nošení dárků, říká se tomu zvyk a tradice ;)

určitě zuby mají!!!!!!! jak jinak by kousali :D:D

Chudák kluk, doufám, že mu ty slepičí zuby někdo pořádně vysvětlí... (úplně vidím toho klučíka z filmu "Na samotě u lesa", jak plakal na pohřbu kvůli panu nebožtíkovi, protože tomu nerozumněl... :0) )

Když pozoruju naše slípky, tak v nich ty dynosauříky přesně vidím! Ony žijí ve slepičím ráji (bohužel s predátory), jenže některé opravdu vypadají jako týrané... Kohoutovy milenky orvává sám velký náčelník Kykyryk a ostatní už jsou stoleté báby, takže peří už na nich moc nedrží. Nejhezčí jsou těsně po přepeření, to všechny úplně omládnou! Když pelichají, tak se stydím i za našeho téměř výstavního kohouta...