Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seK vděčnosti probuzená
Autor
Báseň_roku
Na hraně světla uléhala
zmalátněle zpřítomněná
modrásků křídel písně pěla
kde stínem, hradba zkamenělá
v žír hledí krajem
a oči dravčí ve vikýřích
ostří se ostří
k zemi shlíží
tam v hlavách stromů
uzardělá
s větrem milovat se chtěla, smělá
by hojné Matce
dík svůj mohla dát
jíž chléb
v sytost jísti směla...
5 názorů
Díky Delfi my mořští si rozumíme ;). Právě mám odplavený 3 km trénink tak jsem spokojená jako kareta :)
Protože komentuji až poté, co byla odhalena identita a dík Philoginy vím, že autorka je z literu a co znamená ta zkratka, něco mi ten styl další divoké víly připomíná. Ale ony budou trochu temperamentnější všechny, co takto odhalují svoji vílí identitu! ;-)
Kdybych stihl hodnocení, asi bych dal hlas. Takhle jen mohu poděkovat za ten, co ona dala mně...:-D
Formou určitě patří k těm zdařilejším, líbí se mi objevná hra s jazykem „zmalátněle zpřítomnělá“ nebo „ostří se ostří“. Zato „modrásků křídel písně pěla“ už mi přijde trochu podbízivé. Jako metafora pro metaforu.
mluví na mě:) i když ne hned od začátku - mám dost zrockovatělé uši a modrásci můžou mávat jak chtějí, reflektuji jen barvu :) Ale nechala mě zaposlouchat, do plynutí řeči, jestli v těch vikýřích ... - dravci dost pomohli:) - a přetekla přese mě. Ty slova se nedaj hned usušit - sednu si s nima chvíli do stínu. Jiný slova než jsem chtěla najít ... hm, nechávám tu i hlas :)