Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCukřenka
Autor
Jamardi
Dnešní děti se dočtou nebo doslechnou, že v době socialismu byl Mezinárodní den žen formální svátek, při kterém ženy dostávaly karafiáty a utěrky a muži se opíjeli.
Pokud zhlédnou film Marečku, podejte mi pero, může je napadnout, že pro některé to byla důležitá událost. Myslím tím výrok fyzikářky, která říká někdy na podzim, rozhodně ještě před koncem prvního pololetí panu Kroupovi, který byl obviněn z napsání neslušného psaníčka: „To je cynické. Blíží se Mezinárodní den žen. To jste jí dal pěkný dárek!“
My, v naší mateřské školce, jsme se na tento svátek svědomitě a pečlivě připravovali. Každý rok jsme nacvičovali písničky, tanečky a básničky na vystoupení, které jsme předvedli našim maminkám. A vyráběli přání z papíru.
Pak přišla soudružka učitelka s nápadem, že naše maminky dostanou krásné cukřenky.
Každé dítě obdrželo bílou porcelánovou dózu, kterou mělo pomocí štětce a barev ozdobit.
Mně se líbily vodorovné vlnovky. Už jsem chtěla začít, když se soudružka učitelka zeptala, co budu dělat.
„To je na tebe těžké. Neumíš správně namočit štětec a poteče ti barva. Udělej svislé proužky. Jako když prší.“
Nezatvářila jsem se nadšeně. Možná bych časem zalíbení v dešťových proužcích našla, ale ten mi učitelka nedala.
„Víš co, ozdobím to sama a udělám ti tam tu vlnovku, jak jsi chtěla.“
Neprotestovala jsem, protože jsem chtěla, aby i moje maminka dostala krásnou cukřenku. Jediné, co tedy je na cukřence uděláno mou rukou je modrý putík na víku.
Mamince se cukřenka moc líbila.
Když jsem se po letech zmínila, že to není moje práce, divila se. Prý si vždycky myslela, že ano. To jsem se zase divila já. Protože s drobnými detaily jsem měla vždycky potíž a jsou tam přece ty malé tečky....
Jednou to stejně přijde a budu muset dělat z malování na porcelán reparát!
28 názorů
bixley, ano, snažila se, aby to tak nerazilo, že jsem to nedělala já. :) Dík :)
blacksabbath
25. 06. 2022důležité je. že ..."Mamince se cukřenka moc líbila."......také jsme vyráběli.......
Je pravda, že kdyby jsem dělala vlnovky, tak bych to asi zkazila. Takže kdyby jsem dělala proužky, měla bych kopečky na víčku opačně než ten druhý spolužák, buď ke středu nebo k okraji.
annnie, chtěla jsem dělat krátké modré vlnovky. Kdyby jsem dělala ty svislé proužky, tak bych chtěla na víku spojené půlkružnice jako kopečky vedle sebe. Teď si nejsem jistá, jestli je to můj nápad, mám pocit, že to tak měl někdo jiný. A určitě někdo jiný dělal kroužky, to se mně taky líbilo.
Děkuju :)
Škoda, že už se nedozvíš, jak by cukřenka vypadala, kdybys ji opravdu pomalovala ty. Myslím, že by pravděpodobně byla moc kràsná.
Abakus, já jsem měla první čtyři roky na základce dvojky z výtvarky i z pracovního vyučování úplně pravidelně a na druhém stupni většinou. Trojky se nedávaly, to bych musela dělat schválnosti. :) Díky :)
Niekde je ešte doma zahrabané jedno červené srdce s vysokým leskom, ktoré som asi spravila mame niekedy v škôlke, alebo až v škole. Ak som mala smolu, moje "výtvarné diela" viseli na nástenke medzi ostatnými. Niekedy sa nado mnou učitelia zľutovali a moje výkresy nevešali. Puberta to našťastie zmenila - niežeby som sa zlepšila v kreslení, ale začala som obchodovať a vymieňať slohy za výkresy.
Romane, dík :)
Paní učitelka chtěla, abych to měla, jak jsem chtěla. Dá se říct, že se trefila nebo alespoň neudělala nic, co by se mně nelíbilo. Měla mě asi přečtenou, hodně jsme kreslili. Je pravda, že jsem tu cukřenku chtěla malovat sama, ale vzhledem k tomu, že bych musela dělat ty svislé proužky, tak to bylo tak 50:50.
Zeanddrich E.
22. 06. 2022P. učitelka tehdy asi nechápala, jaký význam může mít (byť neumělý) originál pro blízkou osobu..
...modrý puNtík na víku...
Jinak fajn - mám docela dost podobných zážitků... ;)
dievča z lesa
22. 06. 2022pekný cukorničkový príbeh***
Evženie, děkuju :)
To byla učitelka, kterou její práce bavila a nebyla líná. Já jsem měla štěstí, že jsem se s takovými lidmi setkala i později na základní škole.
Ireno, děkuju :)
Ve školství to oslovení byla povinnost, i když dotyčný nebyl v KSČ a asi by tam nemohl pracovat nikdo, kdo by to odmítal.
Soudružka se asi snažila, aby to vypadalo, jak od malého dítěte. Musela být hodně fundovaná, když se do toho hrnula.
Máma měla schovanou dečku z kanavy, kterou vyšíval můj bratr. Musím mu ji ukázat.
Po tolika letech cukřenka ještě existuje, to je samo o sobě dobré.
Jestli nevadí, tuto část bych pozměnila /myšlenka a hlava jedno jsou:-)/:
může jim v hlavě blesknout myšlenka - mohli si pomyslet /mohlo je napadnout atd...
Vpředu je třikrát každý/á... jinak mne retro zaujalo. I když na soudružky mám alergii doteď.