Kukýnka (8. náhradní díl), Sobinka a Karkulka vracející se domů: propojení pohádek, aneb i pohádka umí zešílet :D

'Zázrak', zvolal vypravěč stojící schovaný v keříku s diktafonem, když zahlédl probouzející se Kukýnku, Copinku, jejich maminku a učitýle, jak spí složeni ve svých postelích. Kromě učitýle, který spal na řádně vydezinfikované podlaze, vdechující očistné výpary Sava, protože věděl, že čistota je půl zdraví, ale panák Sava po ránu celé. Byla to událost rovnající se zázraku, když z bliťodobrodružství v Bloudínově nyní leželi dOmA. Kukýnka otevřela jedno oko a aniž by si dala ruku před pusu jako slušně vychovaná holčička, zívla jen tak.

V tom ale úplně jinde Karkulka zakřičela na babičku:

"Já to žrát nebudu!"

"Ale holčičko moje rudá," řekla babička, "vlčí polívka je dobrá na zoubky," ale Karkulka se ušklíbla a odmítla si dát jediného sousta toho démonického jídla a dobře udělala, neboť kdo vlčí polévku jí, toho čeká zvlkodlačení (lišek nevyjímaje - jako vlkolišdlaci). Karkulka se prosmýkla pod stolem, ale babička měla neobvykle rychlé reflexy (neboť zastupovala chybějící charakter myslivce a tak ve volném čase a na podzim myslivcovala)...

Kukýnka od posledně velice zlenivěla a upadla na mysli, Copinka ji převlékla z pyžama s usmívajícími se a hopkajícími citróny, propagující značku Citroën do Kukýnkovského standardního oblečení (pro pohádky), které bylo poházeno okolo. Odnesla ji do kuchyně, kde maminka Mňaukí jako vzorná matka měla připravenou pizzu, kterou ji po objednání přivezli. Učitýl se sebral ze země, kde našel gumičku a pojal zcela konkrétní úmysl požádat maminku (Mňaukí) o ruku, tak jak měl v úmyslu už dávno, leč! Když vzhlédl od podlahy dostal šok a práskl sebou zpátky o podlahu, neboť pravá podoba maminky(?) Kukýnky ho zcela šokovala.

Zatím v daleké tundře ve sněhové vánici bloudila Sobinka lovící tučňáky, jejichž hejna táhnoucí každoroční zimu na sever vyhlížela k obloze, ale přes nepřízeň počasí bylo vidět pouze sněhově vánicové vločky, velké jako autobus, které byly všude, ale krásně Sobinku chladily na srdíčku!

Karkulka se vyhoupla na okenní parapet s pronásledující babičkou v zádech držící v natažené ruce lžičku s vlčí polívkou. Karkulka bouchla vší silou hlavou do okenního skla, které se ani nepohlo, neboť bylo protinárazové a zcela neprůstřelné (proti zlým sousedům bydlícím v sousedství). S Karkulkou to zamávalo, že se málem poroučela k zemi, ale v liščím pudu sebezáchovy viděla vše rudě. Skočila babičce na hlavu a po čtyřech zmizela na záchodě, kde bylo okýnko, které využil vlk, kterého měla sníst.

Sobinka v závějích bloudila daleko, daleko na jih, až tu náhle přestalo sněžit a Sobinka ke svému úžasu zjistila že zabloudila do jakési zamotané pohádky, ale skryla se vedle udiveného vypravěče a pozorovala vyčerpanou Kukýnku zcela bez nálady a pohádkového nadšení. I Copinka zůstala v šoku při pohledu na Mňaukí, neboť kočičí podoba i ji přišla krajně zvláštní. Mňaukí si toho všimla a šibalsky na Copinku mrkla. Copinka si dala ruku pod bradu, aby se jí lépe přemýšlelo a skutečně! Došlo ji že všechna ta jména 'maminky' byla falešná a Mňaukí si z nich celou dobu žertovně střílela.

Karkulka liškopádila mezi babiččinými zlými sousedy, ale všimla si že nade dveřmi údajně zlých sousedů visí každému protivlkodlačí amulety. Karkulka hrůzou zapištěla, babička nejenže myslivcovala, ale byla vlkodlakem! Skočila na nejbližší dveřní kliku a lomcovala s ní jako šílená a přitom bušila maniakálně do dveří, obyvatele uvnitř to vyděsilo natolik, že se nasoukali pod postel, kde byli schovaní bubáci a všichni strachem ani nedutali. Karkulka ztrhla protivlkodlačí amulet a zmizela babičce z dosahu. Ta však vytáhla mobil!!! Bába jedna, celou dobu ho tajila! A zavolala vlkodlačím přátelům, ohledně Karkulky!

Sobinku přestalo šmírování bavit, naslinila prst, který zvedla do vzduchu, aby poznala tažení tučňáků. Ti ale byli tuze daleko v tundře, kde určitě hodovali na mňamkózních lišejnících - chutné to stravě pro poblouzněné a ztracené.

Kukýnka bez energie se položila na stůl a jala si zoufat, neboť ji na mysl nepřicházela lepší činnost. Učitýl seznající že postelová scéna ho určitě mine se nenápadně všem na očích odplazil z domu. Byl také nejvyšší čas! Dětičky před časem ohlásily rukám zákona zmizení učitýle z kterého se stala pohřešovaná osoba z pochybnou identiou. Mňaukí s Copinkou vynesly Kukýnku pod slunečník, aby nabrala pozitivní náladu všudypřítomným vedrem a okolo poletujícími hmyzáky, zvláště chrousti neodbytně naráželi do Kukýnky. Copinka s Mňaukí si sedly okolo a myslely na to jak je vedro, zpestřující si chvíli rozhovorem o vedru, neboť jim bylo vedro.

I Sobince bylo vedro, tak si sundala arkticky zimní odění, ale pořád ji bylo vedro, když tu se srazila s Karkulkou, která po rychlém obhlednutí, že Sobinka má roztomilé parůžky na hlavě, uvážila že nebude vlkodlakem, neboť vlkodlakům na hlavě žádné růžkovité výstupky nerostou. Karkulka vyděšeně zatřásla Sobinkou a ve zkratce ji u táboráku nad opékajícími se buřtíky v kempu pod hvězdami za trempských písní pověděla svůj životní příběh.

I učitýlovi bylo vedro, ale bylo mu to jedno, když se setkal se svou třídou, kde měl předmět - nezbednosti -, které obnovil, neboť děti už úplně zapomínaly zlobit a stávaly se nesnesitelně hodnými.

Ráno po probuzení se mohla dát Karkulka na úprk. Sobinka ji nabídla svůj sedlový hřbet a zmizely jediným obrovitánským Šemíkovým skokem, bez újmy na Sobinčiných nožičkách z obleženého kempu vlkodlaky, kteří si v hlavním velícím stanu chystali strategii dalšího tažení. Vlkodlaky stihnul vlkosmutek a nebyli schopni dalších úkladů, neboť celonoční přípravy je notně vyčerpaly a nezmohli se měnit plány, protože vlkodlaci nejsou zrovna přizpůsobivá individua, pokud není úplněk což nebyl. Sobinka uháněla s Karkulkou, které spadl z hlavy čepec a Karkulkce ve větru vlály její liščí zrzavé vlásky.

Sobinka zvyklá na stezky a rokle z tundry, kde za každým kamenem byl ukrytý bandita se nebála, neboť měla ony náhlavní parůžky a taky pušku. Karkulka uvyklá dálnici si začala vzpomínat co to je vlastně ten les, ve kterém původně žila. Sobinka byla ve skvělé kondici, zvládla několik dalších Šemíkovských skoků a tak byly zakrátko u Karkulky šťastně doma... Akorát Sobinka zůstala zabloudilá a Kukýnka úplně letargická, odkázaná na Copinku, která se o ní starala ve zděděném domě po Mňaukí, neboť tu nebavilo vedrové posedávání a vydala se vandrovat po světě. Mňaukí si koupila jednometr s kterým hodlala ověřit délku světa a také zjistit co je pravdy na tom, že Země má tvar cihly.