TD - Smyčky

   Ráno prvního dne lidé vycházeli ze svých domů opatřeni deštníky, při setkání se mírně ukláněli a usmívali se. Dobrý den, pane sousede, Vy dnes jen kvetete, milá sousedko, odříkávali, jako by se nedělo nic jiného než jindy, jako by právě nenastal den Velkého deště. Ale vzduch byl neobyčejně čerstvý, tu a tam již bouchla okenice, práskly dveře. Z těch dveří vycházeli lidé ze svých domů opatřeni deštníky, při setkání se mírně ukláněli a usmívali se. Dobrý den, pane sousede, Vy dnes jen kvetete, milá sousedko, odříkávali, jako by se nedělo nic jiného než jindy, jako by právě nenastal den Velkého deště. Ale vzduch byl neobyčejně čerstvý, tu a tam již bouchla okenice, práskly dveře. Z těch dveří vycházeli lidé ze svých domů opatřeni deštníky, při setkání se mírně ukláněli a usmívali se. Dobrý den, pane sousede, Vy dnes jen kvetete, milá sousedko, odříkávali, jako by se nedělo nic jiného než jindy, jako by právě nenastal den Velkého deště. Ale vzduch byl neobyčejně čerstvý, tu a tam již bouchla okenice, práskly dveře a spustil se déšť.

   Pršelo celou noc. Opuštěný chodec bloudil městem. Chodníky se měnily na potoky a voda mu tekla po tvářích i po těle. Na rohu ulic stál prázdný taxík. Kráčel ulicemi a neměl ani myšlenku na to množství samoty, naděje, zklamání a touhy za okny domů, které míjel. Déšť sílil a mraky činily noc ještě temnější. Chodil v kruhu. Chodníky se měnily na potoky a voda mu tekla po tvářích i po těle. Na rohu ulic stál prázdný taxík. Kráčel ulicemi a neměl ani myšlenku na to množství samoty, naděje, zklamání a touhy za okny domů, které míjel. Déšť sílil a mraky činily noc ještě temnější. Chodil v kruhu. Chodníky se měnily na potoky a voda mu tekla po tvářích i po těle. Na rohu ulic stál prázdný taxík. Kráčel ulicemi a neměl ani myšlenku na to množství samoty, naděje, zklamání a touhy za okny domů, které míjel. Déšť sílil a mraky činily noc ještě temnější. Chodil v kruhu. Chodníky se měnily na potoky a voda mu tekla po tvářích i po těle. Na rohu ulic stál prázdný taxík. Kráčel ulicemi a neměl ani myšlenku na to množství samoty, naděje, zklamání a touhy za okny domů, které míjel. Déšť sílil a mraky činili noc ještě temnější. Chodil v kruhu. Pršelo celou noc.

   Ráno druhého dne lidé vycházeli ze svých domů obyčejnější než kdy dřív, při setkání se mírně ukláněli a usmívali se. Dobrý den, pane sousede, Vy dnes jen kvetete, milá sousedko, odříkávali, jako by se nedělo nic jiného než jindy.