William Blake: Malý vagabund

Litartsi,

protože v zásadě respektuji tvé připomínky, vložila jsem do prologu přibližnou dobu vzniku téhle básničky. Čtenáři snad pochopí, že koncem 18. století vypadala církev poněkud jinak než dnes.

Litartsi,

v dávnějších dobách církev ani nepodléhala světskému právu, proto se mohly dít i různé excesy, pokud před nimi církevní hodnostáři zavírali oči. A také jde o to, že kněží jsou lidé jako všichni ostatní a mohou být i hříšní a nemusejí poslouchat vyšší autority. V buddhismu by měl člověk delší dobu pozorovat člověka, kterého si chce vyvolit jako učitele a teprve až si je jistý jeho mravní integritou, stát se jeho žákem. Křesťané jsou většinou závislí pouze na tom, koho pošle církevní vrchnost do jejich farnosti a z toho také mohou vznikat problémy.  Člověk na vesnici asi nebude jezdit na mši 50km od svého bydliště, pokud mu kněz nevyhovuje. Člověk z velkého města je na tom líp. Může si vybrat.

Litartsi,

ano, možná jsem měla do prologu vložit pár slov o poměrech v církvi v Anglii koncem 18. století. S plánem seznamovat čtenáře s Williamem Blakem ale přišel "Překladatel" (= Kamamura) a já jsem počítala s tím, že s ním povedu dialog, ve kterém se dotkneme i historie. Ale Překladatel se tu nevyskytuje a dialog se nekoná. Je jasné, že pokud by k dialogu případně došlo dodatečně, nebude to už mít patřičný efekt.

Já jsem také věřící, byl jsem vychováván jako katolík, ale později jsem si vytvořil svoje vlastní pojetí víry ve vyšší řád, ke kterému již církev nepotřebuji. Dnešní doba je z hlediska zneužívání víry v boha s dobou, v níž žil W.Blake, již nesrovnatelná. I v tehdejší a ještě starší době byli mnozí kněží opravdu duchovně založení, dle pravé křesťanské etiky. Církve ale procházely obdobím své mocenské krize, v níž se dařilo i církevnímu neřádu a mnohde i tzv. "svaté inkvizici". Církve v dnešní civilizaci již upálením nikoho netrestají. Váš překlad básně W.B. proto takto, bez doplňujícího vysvětlení a poučení, může působit ve svém pejorativním obsahovém podání vulgárně a urážlivě. Dnes již také nemůžeme církve označit za doktrinářský a necitlivý etablissment. Nikdo do ničeho nikoho nenutí, ale v kostele třeba při mši svaté je nutné respektovat vůli věřících. Za nevhodné chování může být člověk potrestán.

Mně tyto věci nemusíte vysvětlovat, ale ke svému dílu jste měla připojit podobný komentář, vztahující se k době, kdy W.B. psal své básně. Dnes se takové věci již nedějí, proto, pokud si Vaši báseň dá čtenář do kontextu se současným charakterem církví, tak jej může urážet.

Litartsi,

církev tvoří lidé a lidé jsou hříšní a chybující. Reformátoři v církvi jako byl Hus, poukazovali na nepochybné zlořády v církvi ne proto, aby ji zrušili, ale proto, aby ji očistili a obrodili. Blake nebyl církevní reformátor, ale byl věřící, třebaže věřil svým poněkud vyšinutým způsobem. Ve svých básních zdůrazňoval, že Bůh otec to myslí dobře a je to církev, která przní jeho učení.

Na počátku průmyslové revoluce, kdy Blake žil, neměly děti žádná práva. Používaly se jako levná pracovní síla, pracovní doba byla od nevidím do nevidím, což se týkalo i dětí. Malí chlapci třeba museli vymetat komíny, do  kterých se dospělí kominíci nevešli.(Viz W.B. báseň Kominíček). Církev většinou stála na straně "vládnoucí třídy" a vůbec se nechovala jako Ježíš, který nechával maličké přijíti k sobě.  Je o tom třeba W.B. báseň Zracený hoch.  ...Chlapec se modlil k Otci svým způsobem(ne předepsanou modlitbou) a to byl pro faráře takový prohřešek, že:

Kněz dítě slyšel, přiskočil,

horlivě rval je za vlasdy,

za rukáv kabátku je vlek

a všichni libovali si.

Pak postaví se za oltář:

"Zde ďábla vizte!" zakřičí:

"Rozumem chtěl by uchopit

nejposvátnější tajemství."

Plačící dítě neslyší,

rodiče marně plazí se,

vysvlékli je do košilky

a vyvedli ven v řetězech,

spálili na místě posvátném,

kde před ním mnohé spálili:

Rodiče marně plakali.

Děje se tohle v Anglii?

(Překlad Zdeněk Hron)

Ano, každý národ má svá mentální specifika, ale tady jde o vulgaritu a zesměšňování duchovního světa víry v boha a církví jako takových. Věřící chodí ko kostela v USA, v Rusku, Ve Francii, v Česku a v mnoha dalších národnostních zemích.

Díky, Alegno. Potvrdilo se mi, že tenhle Blake může čtenáře oslovit.

fialko,

vtípků je tam ještě víc než v originále. Nechala jsem tam ty Blakeovy a přidala jsem k nim svoje.

Phil,

jsem ráda, že zaujalo. Komentářů možná ještě přibude. Vybrala jsem si dost kontroverzní téma. W.B. útok na církev. Objektivně je ale třeba říct, že církev se jistě jinak chovala za Husa, jinak v osmnáctém století, kdy vznikla Blakeova básnička a jinak se chová dnes. 

Ale jiostěže o národnost jde. Mentalita Rusů je zcela jiná než mentalita Francouzů, každý národ má svá specifika a třeba Američané naprosto nerozumí Švejkovi a kroutí nad ním hlavou. Vzdělanost je jedna věc a třeba specifický humor toho kterého národa je věc druhá. Nad Švejkem se mohl smát český nádeník stejně jako český pan profesor.

Nejde o národnost, jestli Rus, Angličan, Čech nebo Slovák, ale o inteligenci čtenáře. Nízká kulturní úroveň je nejbohatěji zastoupena v každém národě, proto i podřadná, komerční kultura má nejvíce obdivovatelů. Je možné kritizovat i odsuzovat kohokoli a cokoli, jde ale o to, o co jde, a kdo je tu kritikem.

Čudlo,

mně to připadá na osmnácté století dokonce velmi vtipné, takže mi bylo ctí tuhle básničku interpretovat po svém.

Litartsi,

zahradu lásky a Chůvu jsem smazala. O tyto překlady W.B. byl jen malý zájem. Vagabunda patrně nesmažu, protože už teď, během pouhých několika hodin od zveřejnění této Blakeovy básničky, je zájem o ni daleko větší. Myslím, že čeští čtenáři budou mít vždy pochopení pro poezii, která si dělá legraci z doktrinářského a necitlivého církevního etablishmentu.

Taky smekám, souhlasím s ostatními, vtipně a dobře napsané 

Pěkné, vtipné verše.

Načítala už ráno, smekám a dočítám komentáře...

Mě to přijde i celkem vtipné.  /*

Tak tohle bych určitě smazal. Proč, protože je to vulgární, hloupé a básnicky hrozné. Brak!

A já mám přesto pravoslavné chrámy nejraději. Třeba ty stovky až tišíce malých svíček v příšeří pod ikonami a hlavně zpěv.

Západ vsadil na varhany, východ na pouhý zpěv a je otázkou, co přivede člověka blíž k Bohu.

...Teď mě tak napadá, že Rus by měl pro tu Blakeovu básničku, srovnávajíci kostel s hospodou, větší pochopení než Angličan, Čech nebo Slovák.

Alenakar - to nie je strach z baktérií, ale jednoducho to nemám rada. Kľudne sa napijem zo studničky, ale nie z jedného pohára a  z jednej fľaše po niekom inom. 

Naposledy som bola v pravoslávnom chráme - pochovávali môjho krstného - stavbár a bábkar v jednom. Ten chrám mal vnútri spústu malých okienok a na konci funusu sa postupne zaťahovala na každom  okienku roleta, ako po predstavení.    A bol aj šašo - niekde vzadu pobehovala pupkatá  postava v námorníckom tričku - neviem či sa medzitým nezmenil ornát. 

Abakusko,

párkrát jsem byla v pravoslavném chrámu. Viděla jsem tam věřící ženy, které v řadě na kolenou oblíbávaly zdi, které už od těch polibků byly celé černé... Kam se hrabe těch pár bakterií na okraji poháru?

Nami,

podivínský vizionář Blake psal občas jako František Gellner a to se mi líbí.

Tuhle jeho básničku jsem interpretovala s potěšením.

Alenakar - nemyslela som tým, že by sa mi nedostalo, ale nejem a nepijem po druhých!

Moc hezké a vtipné.

Abakusko,

dovedu si představit, že to víno nějaký luteránský ministrant průběžně dolévá. U nás na Moravě by ho doléval z opleteného demižonu.

Luteráni dostávajú víno - ale pije sa  z jedného pohára. To by som fo fronte musela byť prvá. 

Jamardi,

tys mě odhalila. Včera bylo jisté výročí a tak jsem z Blakea udělala tak trochu husitu.

Díky, Diano,

počet rýmů jsem ve srovnání s Blakem zdvojnásobila, což je asi svatokrádež. Ale já regulérně nepřekládám. Jen si tak hraju. Myslím, že podstata básně - její laškovný styl a tragikomický obsah byly ovšem zachovány. 

Myslím na Husa. Jestli se nepletu, požadoval též, aby bylo příjímání prováděno obojím způsobem pro všechny.

:-) Vtipné, krásně zveršováno, vynalézavé rýmy. ****