Jádro ořechu

Díky za tip a za reakci. Nojo, probudit se zítra - ideálně jako někdo úplně jiný. 

Dalši krize :) Tak to jsem doma... Já se zase raději někdy "chci probudit zítra". 

Super splav věrohodných slov. 

To je pravda. Ale jak píšeš - možná to právě není tím zaměstnáním. Co když mám prostě krizi středního věku, žáno.

Děkuju za tip a za komentář, každopádně. :)

Velmi pěkně úderně to řve. Tip.

Měnit zaměstnání i profese je zdravé, jen je dobré nejdřív si analyzovat, zda to skutečně nabízí řešení problému. Protože velmi často je to, myslím, tak, že v zaměstnání jsme spokojeni pouze natolik, nakolik nám to dovolí náš současný pocit celkového uspokojení. Ale s celou svou životní zkušeností si troufám prohlásit, že neuspokojenost v tom, co děláme ve svém zaměstnání může být až nebezpečná - nejen, že ovlivňuje celý zbytek našeho života, ale může vést až k vážné depresi. 

Děkuju všem za tipy i za komentáře  :) 

snad chápu, já jsem celkem spokojená tam, kde jsem :-)) *, možná proto, že znám své limity a chci jen to, na co dosáhnu

Tyhle myšlenky důvěrně znám i s tou výpovědí, ale neumím to takhle napsat...  

Žijeme v době, kdy se mnozí snaží utéct od svých vnitřních problémů tím, že si dopřávají adrenalínové prožitky, stále "přelaďují rádio" na jinou stanici a vaří dle zaručených receptů v nejnovějších kuchářkách. Ale na pohovce u starého Freuda se od problémů neutíkalo. Člověk musel mluvit a mluvit a mluvit, než se svou upřímností dostal k "jádru pudla".

Dnešní doba jen opakovaně nabízí vyrážení klínu klínem a proto se viklan nakonec rozhoupe tak, že nás zavalí. Tip.

Akorátže já dělám specifickou profesi, kde dát výpověď prakticky znamená nejen přijít o místo, ale opustit celé svoje zaměření a jít dělat úplně něco jiného. A na pětadevadesát procent se nemoct vrátit.

Takže.

Pro mě skvělý... čím dál skvělejší... úplná bomba... a potom najednou to banální "chci dát výpověď". Tedy, možná jsem zabedněná, pokud je to metafora, tak se omlouvám. Ale jestli jde fakt o výpověď v zaměstnání, tak nevěřím, že je tak osudově neřešitelná. Už jsem ji dostala i dala, stres obrovskej, ale nakonec mě to vždycky přivedlo na mnohem zajímavější cestičku...