Pohádka z Kurníku

Jednoho rána vyšlo ve městě Kurník zcela neočekávaně sluníčko, bylo to na úplněk jako dnes. Kykyrykí ještě spal ve své postýlce a zrovna se mu zdálo, že je rok 2009 a koupil si JEDEN celý Bitcoin, který by mohl za několik let zpenězomnožit a být miliiiiiiiiiiiiónář, asi, teda. Jenže půda pod nohama se mu začala všude tak třást, až to vypadalo na zemětřesení, které ho z toho snu probudilo. Ale to s ním jenom maminka třásla v postýlce.

"Vstávej Kykyrykíčku, zaspal jsi do školy."

"Áááááááááááááááá," odpověděl Kykyrykí mamince, jelikož byl slušně vychovaný a věděl, že k dospělým se má chovat vždy slušně, jinak by rodiče mohli neslušné dítě opustit na Island, kde je beztak přeisLandováno. A taky tam vybuchují ledovce a mrznou sopky strašlivě strašlivoucí zimou. Kykyrykí mrštně vyskočil jako kuřátko z vajíčka a přitom se praštil do hlavy o poličku nad postelí, ale maminka si věděla rady, protože všechny maminky si vždy ví rady. Běžela do kuchyně, až jí hořelo za lýtkama pro pánvičku a když byla zpět, vší silou praštila Kykyrykího pánví přes kebuli, aby mu nevyrostla metrová boule a nevypadal jako jednorožec. Boule se tak lekla té strašlivé rány, až si to odpochodovala na druhý konec města, kde počkala na zastávce na autobus.

A co je škola??? Škola je ZÁBAVA, kde z debilů, kteří nic neví udělá chytráky, kteří ví všechno. A taky se tam dávají užitečné příklady do ŽIVOTA!!!!!!!!!!!! Například: "Chodec kráčející po pravoúhlém trojúhelníku s kádinkou kyseliny fluoroantimoničné v ruce má modrou bundu. Za jak dlouho bude ve městě Bé, kde bydlí jeho babička, které je 92 let, v jejímž jméně je jedno Ypsilon?" A DO této školy mířil Kykyrykí, když podnikl nezbytné přípravy: 8 hodin meditoval na hoře Seidžirin, vzdálené od města Kurník 1590278 km, kde bylo mínus 46°C, jinak krajina věčného jara. Složil jedno Haiku, které odevzdal svému zenovému mistru v klášteře Tcha-Tchan na ostrově Ju-I, po té se postil 46 let zabijáckým hladem. To BYL každodenní rituál Kykyrykího, než šel ráno do školy!

Leč ani to Kykyrykího pořádně neprobudilo a proto si ze sklepa vzal své závodní vozidlo - koloběžku a koloběžtil do nedaleké školy, která byla za sedmero kopci, sedmero řekami, sedmero moří a sedmi sedmičkami, aby to vůbec stihnul. Když dorazil před školu, měl jednu nohu osvalenou jako korintský sloup, kdežto druhou měl tenkou jako větývku osiky. Zároveň v kolobězčí, korintské noze měl křeče jako blázen, takže po vysednutí z vozidla - koloběžky se s naříkáním svalil na zem. Měl ale moc hodného ředitele školy, který i přes svůj věk 99 let, když spatřil to nebohé dítko, jež se na pokraji sil nemohlo samo dostavit do třídy, vzal Kykyrykího na svůj životem ohnutý hřbet a obětavě ho odnesl do školy, aby Kykyrykí nepřišel o školní hodinu, která trvá vždy 30 až 150 minut, přibližně.

Kykyrykí samozřejmě nebyl ve třídě sám, ale bylo tam dalších 1568 spolužáků, asi, kteří si pro velký počet nepřáli být jmenováni, až na Myšorela, jenž seděl za jedním stolem s Kykyrykím a dělil se s ním též o jednu židli, sešit, penál, svačinu, tužku, gumu, kružítko... Tak to ve škole chodí, neboť škola zároveň učí dítka, že je třeba se o své věci s ostatními dělit. Například když neznámý, nejmenovaný multimiliardář uvidí na ulici ležet muže bez domova, ihned se s ním podělí o svůj sporťák, dům, akciovou společnost, byt, manželku i milenku, neboť je ctnostné se dělit s druhými o své.

To už ale dorazil do tákhlééé dlouhatánské třídy i pan učitel Lekloryb, který aby mohl vůbec učit si dával před hodinou tři lahve finské vodky, které mu předepsal lékař na nervy.

"Táák děti, otevřete si učebnici 2C na straně 8766467899887655, oddíl 427 Bé, pododdíl 4 Dé, odstavec 6 Á a...."a učiteli začala velmi pozvolna klesat hlava, neboť uprostřed věty usnul. V tom jako když do třídy střelí, všech 1568 žáků, asi, začalo dělat naprostý blbinky jaké děti běžně ve třídě dělají, například, pálit učebnice, dávat si navzájem přes kebuli, vyhazovat nábytek zavřeným oknem,... Ale pan učitel Lekloryb se opět nastartoval a vzbudil se. Žáci se v miliokamžiku zklidnili, bleskurychle setřeli si navzájem krev, zasklily okna, srovnali nábytek, uhasily hořící koše, tak že pan učitel Lekloryb ničeho nepostřehl.

"Ták si dáme," velké zívnutí pana učitele Lekloryba "trochu toho zkoušeníčka," "opět zívnutí a lehké klimbnutí," k tabuli půjde třeba ---", žák který nechce být jmenován a krátký mikrospánek pana učitele Lekloryba.

Žák který nechtěl být jmenován však věděl úplný hovno a tak neošálil ani stále usínajícího pana učitele Lekloryba a odešel s velkou kulí, která ho katapultovala ze společenské smetánky utrácející své miliardy v kasínech a bordelech k lopatě kanalizačního zařízení města chudých pod městem Kurník. Pamatujte děti, když budete nosit domů samé kule, dostanete zaměstnání, které stojí za hovno a všichni vás budou mít za mentály.

Náhle však zazněl školní rozhlas ve kterém se ozvalo:

"Echm, echm," ředitele školy, "děti, před školou roste velkoskládka o průměru 10. kilometrů, asi, nezapomínejte dávat věci, kterých si vaši rodiče nejvíc cení do směšného odpadu, to je místo, odkud se ozývá smích, vaši rodiče vám budou vděční! A taky echm, echm, vyhlašuji odpadní prázdniny kvůli onomu odpadu před školou na 10 let, asi."

Děti opět začaly demolovat nábytek, pálit učebnice, skákat z oken, protože to je o prázdninách dovoleno a taky pan učitel Lekloryb opět spal.