Touha po změně  

Udělat za vším tlustou černou čáru

Spálit mosty a nasednout do kočáru

Budoucnosti širé vyjet vstříc,

S rychlými koňmi, sama „hyjé“ říct.

Někdy chtěla bych se umět vzdát

Lidí, které sic už dávno znám,

s kterými však spojující mlčení

se v muka těžká rázem promění.

Omšelých snů, jež nikdy se nesplní,

Slaměnek ve váze, co už dlouho nevoní

Romantických přání z hlavy v oblacích

A bezesmyslnosti, která nemá žádný cíl.

A místo nich odemknout zámky od klecí,

Ve kterých možnosti zamčené celé věky spí

Zamykám je tam sama, co mě však pohání?

Strach, který vždycky klíč pryč zahodí.