Dívka a moře - Opička a hravá chobotnice III.

Opička a hravá chobotnice

(červen 2003)

III.

Tentokrát si ráno svou hodinu samoty na zadní palubě neužila. Sotva dokončila snídani, začali se trousit strávníci. Loď sedící bezmocně na mělčině je černou můrou všech námořníků. Chvíli po jídle stáli u přídě po pás ve vodě a čekali na Pumpičkův ortel. Situace nevypadala dobře. Mary ležela zabořená přídí do písečného dna v délce téměř osmi metrů.

„Jakej máš návrh?“ zeptal se šéf technika, který dokončil prohlídku.

Pumpička pokrčil rameny: „Máknem si. Vyklidíme přední a zadní podpalubí na záď. Zadní sklad naplníme vodou. Tím příď odlehčíme a počkáme na příliv. Pak už to bude na Plešounovi.“

„Panebože,“ zaúpěl Čočka, „víš kolik je to tun materiálu? Tohle má bejt dovolená.“

„Jo,“ oznámil šéf, „dovolenou ruším, než bude Mary zas na vodě.“

Do večera posádka potila krev. Rtuť teploměru dosahovala ke čtyřicítce a ke všemu vál žhavý vítr od pevniny. Vše šlo pomaleji, než Pumpička odhadl. Honil je čas, i když pro vytahování nákladu používali palubní jeřáb. Pracovali bez oddechu, bez oběda a pouze občas se osvěžili v moři. V sedm večer byl materiál z přídě přemístěn na zadní palubu a nákladový prostor připravený k zaplavení.

Šéf poslal Čočku s dívkou ukuchtit něco k zakousnutí a Zrzoun s Pumpičkou nainstalovali čerpadla, která začala do lodi chrlit hektolitry vody. Všichni se sesedli na okraji otevřeného poklopu s plněnými bagetami v rukou a sledovali stoupající hladinu. Do řeči nikomu nebylo. Představa další směny, při které budou vše vracet na původní místa na náladě nepřidala. V devět bylo podpalubí naplněno po okraj a zbývalo počkat na příliv. Přes únavu nikdo spát nešel.

Deset minut po jedenácté nadešla konečně očekávaná chvíle. Příliv vrcholil a Plešoun nahodil motory. Místo, aby zařadil plný zpětný chod, zvolil jinou strategii. Využil toho, že Mary je vybavena dvěma šrouby. Zapnul spojku pouze u prového hlavního hřídele a zároveň spustil i zadní turbínu sloužící k bočnímu pohybu. Jedná se šroub umístěný v kýlu s hnací silou kolmou na podélnou osu lodi. Tím kromě pohybu vzad dostal trup šťouchnutí do boku.

K úlevě všech se Mary po několika otřesech pohnula. V tu chvíli Plešoun odpojil pravý šroub, zapnul levý a přehodil chod malé turbíny. Trvalo skoro další minutu, než loď zareagovala, ale couvla skoro o metr. Potom přišla ke slovu společná síla lopatek hlavních šroubů a Mary byla volná.

„Dobrá práce, díky. Prcek maže do postele, než usne ve stoje, a ostatní ještě chvíli zůstanou,“ nařídil šéf a dívka tentokrát neprotestovala.

Ráno se probudila rozlámaná po včerejší námaze. Většinou hodinky nepotřebovala, ale dneska pro jistotu zkontrolovala, zda nezaspala. Za deset minut pět. Nejvyšší čas na sprchu a rychle do kuchyně připravit snídani. Včerejší večeře nebyla nic moc, kolegové budou pořádně vyhládlí.

Když procházela chodbou z kajuty do kuchyně, zaslechla otevřeným oknem z paluby chrápání. Vyběhla ven, kde u otevřeného krytu do nákladového prostoru našla Pumpičku. Technik po náročném dnu ještě dohlížel na pumpy a usnul. Čerpadla byla vybavena automatikou, která je vypnula, když začala místo vody nasávat vzduch, aby nedošlo k zadření. Voda byla vyčerpána a na podlaze dosychaly poslední loužičky. Ještě bude třeba prostor vyčistit od nečistot, které se dovnitř dostaly s mořskou vodou.

Chtěla technika probudit, aby vyměnil plech paluby za postel. Zarazil ji šéf z můstku: „Nech ho spát. Mně udělej lomcováka nebo zvadnu taky.“

Vyrazila do kuchyně, zapnula kávovar a k tomu na plotýnku vařiče postavila džezvu, nechtěla čekat až káva nakape. Za pár minut mířila s hrnkem na můstek.

„To jsi tu celou noc?“ zeptala se, když požitkářky ucucl horké tekutiny.

„Rozdělili jsme si hlídky, kdyby se zas zvedla hladina.“

„Proč jste mě taky nevzbudili?“

„Protože ty si teď svou směnu odbudeš v kuchyni.“

„Co se stalo? Proč se Mary utrhla z kotvy?“ zajímala se.

„Myslím, že jsem na to přišel,“ šéf zapnul meteoradar, který obsahoval počítač ukládající historii a navolil dobu, kdy nad Kapverdami zuřila bouře, „tohle má asi všechno na svědomí. Stává se, že bouře zvedne hladinu i ve velké vzdálenosti. Tady se to sešlo s přílivem. Kotvit na hluboké vodě, nic jsme nepostřehli. Ale naskakuje mi husí kůže při pomyšlení, kdyby k tomu došlo, když jste byli s Čočkou v mangrovech. Utopili byste se jak koťata.“

„Brr, to je blbej pocit,“ oklepala se, „připravím snídani, stačí ti zatím kafe nebo chceš donýst i něco k jídlu?“

„Ještě kafe, ale ne tak silný, ať to se mnou nepraští.“

„Dobře a až připravím snídani, pustím se do nákladovýho prostoru. Je to samá řasa, tak ať si o nás v Marseille nemyslej, že jsme špindíry,“ ve dveřích se ještě otočila, „šéfe, můžu mít prosbu?“

„Zkus to,“ odvětil opatrně, protože u dívky si nebyl nikdy jistý o jakou šílenost může jít.

„Chtěla bych se naučit kormidlovat Mary,“ řekla nesměla.

„Cože?“ vyhrkl kapitán, neboť něco takového by ani ve snu nečekal.

„Někdy ráno, když není moc hezky, chodím místo na zadní palubu na můstek a prohlížím si tu spoustu knoflíků, páček a koleček. Taky neznám funkci některejch přístrojů. Chtěla bych se v tom vyznat.“

Šéf chvíli přemýšlel, jakému riziku vystaví loď i posádku, když na přání kývne. Při její povaze může taková dovednost v budoucnu vyústit v cokoliv. Na druhou stranu ho přání potěšilo. Do jisté míry byli všichni kromě dívky schopni na volném moři Mary ovládat.

„Rozmyslím si to,“ kývl, ale nebyl si jistý, zda slib patří mezi moudré.

Úklid materiálu na původní místa trval do pozdních odpoledních hodin. Mohl být hotový dřív, ale po včerejším náročném dnu, chodili všichni kromě Zrzouna jako mátohy. Nutno připsat silákovi k dobru, že bez reptání odvedl největší kus práce.

Po večeři šéf rozhodl, že další noc na nestabilním kotvišti riskovat nechce. Všichni potřebovali odpočinek a jistotu dostatečné hloubky pod kýlem. Plánovanou plavbu ke sto dvacet kilometrů vzdálenému ostrovu Carache odložil na zítřejší ráno. Pro dneší noc využijí pohostinství Port Bubaque, přístavu vzdáleného necelou hodinu plavby.

- pokračování -