Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStávat se matkou
Autor
nascheanou
stávat se matkou
velké, modré oči mezi dřevěnými šprušlemi
horní holá dáseň bez zubů
neartikulovatelná řeč
čelo opřené o kostnaté rameno
zpocená ručička na mých rtech
oči plné slz
smutek a vztek jako jediný nástroj komunikace se světem
jsi zatím malý člověk bez hranic a břehů
naše neznámé, nové moře
___
v noci svítí náš pokoj
pláčeš a házíš sebou ze strany na stranu
(rány pat o matraci)
pohyb ve spánku nelze trénovat
jsi vybitá baterka
i my potřebujeme občas zhasnout
mého muže si vyhostil na gauč
(vítězství oidipovského komplexu)
tolik energie o páté ranní
čím zapatlat ty kruhy pod očima?
milionem druhů kaší
rýžová jahlová krupičná
(v bio kvalitě)
musím vstát
pod nohama zachrastí chrastítko
kojenecká voda v hrnci
zelenina na páře
zamlžené okno
cinknutí mikrovlnky
zmrazit a rozmrazit
pyré v plastovém kelímku
den jako všechny ostatní
9 názorů
Mně se to velmi líbí. Je to autentický a uměřeně civilní - bez hysterie a zoufalství, který s sebou tahle situace může nést. Pro mě velmi barevnej obrázek ze života. Tip a.
Trochu jsem se těšila, že ke svým nihilistickým a svérázně odmítavým mateřskym textům najdu protipól v nějakém transcendentním posvátném přístupu :) ale zda se ze máme obecně blíže k beznaději než k Sursum corda.
Zajímavé. Asi to bude podobné jako o lásce. Když to není hluboce mé, tak mě to nijak zvlášť nerajcuje. Jako text.
Text na mě působí jako odsuzující, distancující se, izolující. I kdyz nenápadně, tak mi to nesedí.
Mám veľmi podobný názor ako Luzz, príde mi to celé také opisné, zápisničkové, chýba mi v tom poetický náboj, dokonca čo som nezvyknutá u teba až absencnosť emócií, tá vyčerpanosti, únava rutinnost je podaná veľmi banalnym spôsobom konštatovania, chýba mi v Tom práca s jazykom, zvratom, presahom, chýba mi istá dynamizacia, zručnosť...
Ještě připíši jednu věc. Svého času mi přišlo bezvadné, že se našla vlna či generace autorů schopná otevřených výpovědí o všemožných životních situacích. Potud určitě fajn. Co se ovšem v mém nastavení a pohledu změnilo, je právě požadavek na jisté rozlišení mezi pouhou otevřeností zahrnující v sobě vyzrálou schopnost artikulace a soustředěnou poutí konkrétních autorů v rámci jednou navozeného stylu, nevím, asi to zní trapně, ale poutí ještě někam jinam, nejlépe výš, aby byl z člověka snad... opravdu regulérní básník a ne jen zestručnělý vypravěč, osnova prozaického textu.
Forma zápisu svědčí o zachovaném stupni pragmatického přístupu, což je dobrá věc, nemusí se přihodit každému autoru. Aby mě text oslovil nějakou vyšší poetickou nadstavbou, potřeboval by ji dodat. Snad se jedná o záměr suchého vyjádření, ale míra jeho invenčnosti v rámci vykreslení určitých situací prostě odpovídá např. běžné písemné konverzaci jedince s důstojnou slovní zásobou, co by však definovalo text jako báseň vedle pouhých zalomení a výčtů, vlastně ani nevím. Necítím nic... Jistě, že stačí zalomit. Verdikt: Na web budiž, do knihy kéž ne.
Nejzbytečnější mi připadnou vsuvky v závorkách.
Nejsou žádné úděsné rodičovské weby. To je fatální mýlka! Nicméně k tomuto stavu mysli je nutno dospět. A ano - je to "jen" další zápis do deníčku. Ale zároveň je to i poezie. Poezie života. Prostě tak.
nevím, pro mě tohle nemá s poezií nic společnýho. prostě jen deníček, srovnatelný s některými výlevy na takových těch úděsných rodičovských webech.