Dívka a moře - Opička a hravá chobotnice V.

Opička a hravá chobotnice

(červen 2003)

V.

Na plošině za zadní palubou stál Čočka a tvářil se nešťastně, zatímco šéf rázoval před ním. Sotva zahlédl na schodech dívku zamračil se ještě víc.

„Oblíkni žaket a švihej do vody!“ přikázal. „A nespoléhej, že ti všechno projde. Kolikrát mám opakovat, že nahá po palubě běhat nebudeš!“

Vzhledem k její náladě nezvolil vhodný tón, založila ruce v bok a vyjela stejným způsobem: „Nejsem nahá, mám na sobě kalhotky a zástěru, ale aby bylo po tvým, můžu to napravit.“

Na důkaz, že výhružku myslí vážně, strhla ze sebe nepodstatný kousek látky suplující zástěru.

Šéf zrudnul: „Nebuď drzá a švihej do vody.“

„A můžu vědět, o co jde? Mám dneska … potápění po krk.“

Původně chtěla říct, že má po krk Ichtylova průzkumu, ale včas zahlédla doktorovu hlavu vedle plošiny. Chyběl jen Zrzoun. Dostala strach, zda se mu něco nestalo.

Problém vysvětlil Čočka: „Chobotnice mi ukradla kameru a netváří se, že je ochotná ji vrátit.“

„A Zrzoun?“

„Hlídá doupě. Prcku, ty to umíš, ukecej ji dřív, než šéf přikáže použít násilí. Nechcem chobotnici ublížit.“

„Tak půjdeš do tý vody, nebo ne?!“ šéf opět zvýšil hlas.

„Jo!“ vykřikla. „Ale jen kvůli chobotnici, protože ty mě jen využíváš!“

„Cože?“ vykulil oči.

„Jsem najmutá jen jako potápěčka, ale fotím, filmuju, makám v kuchyni, abyste měli co jíst a teď mám ještě vyjednávat s chobotnicí. Nikdy si nestěžuju a výsledek? Seřveš mě, protože nenosím podprsenku. Tomu říkám vděčnost.“

„Prcku, padej do vody, než ti pomůžu!“

„No jo, už jdu,“ odsekla nahlas, ale brblala cosi ve své mateřštině po celou dobu, než zmizela pod hladinou. Bez neoprénu a vzduchu, pouze s ploutvemi a brýlemi.

„Ichtyle, prosím tě, dohlídni, ať nic nevyvede,“ požádal šéf doktora, který kývl, a také se potopil.

Když dorazila k Zrzounovi, přejel ji pohledem, nedůvěřivě zavrtěl hlavou a prsty vytvořil symbol značící šéfa. Zašklebila se, což doplnila zaťukáním ukazováku na čelo. Víc nebylo třeba, rozuměli si beze slov. Měla hromotluka ráda, i když ji občas škádlil různými vtípky, ale ani ona nezůstávala pozadu. Byl skvělý parťák a kamarád, na jehož pomoc se mohla kdykoliv spolehnout.

Ponor měl však jiný účel, než si gesty svěřovat názory na kapitána. Zrzoun ukázal na místo ve skále, kde zela malá prohlubeň. Za normálních okolností lze identifikovat obydlí chobotnice podle nepořádku v okolí. I když nepohrdnou ani rybou, hlavním zdrojem potravy jsou krabi, langusty a různí plži ve vápenitých skořápkách. Krunýře rozlousknou zobákem, který je jedinou pevnou částí těla. Jelikož jsou od přírody bordelářky, zbytky rozhazují v okolí hnízda. V úkrytech pobřežní skály jich však sídlilo tolik, že dno bylo zbytky poseto.

První pohled na označené místo přítomnost hlavonožce nepotvrzoval, tak dokonalé bylo maskování. Teprve když se přiblížila, rozeznala obrysy chapadel stočených u vchodu do úkrytu. Podle jejich síly usoudila, že chobotnice není žádné batole.

Co s tebou děvenko? přemítala. Nějak tě odtamtud dostat musím. Opatrně šťouchla do jednoho chapadla, ale reakce se nedočkala. Ani druhý pokus nebyl úspěšný. Zabořila tedy ukazovák do měkkého vaku. Chapadla se zavlnila jako klubko hadů a chobotnice změnila polohu i barvu. Z temně modré na dívku vykouklo veliké oko. To bude lepší, když na sebe uvidíme, ohodnotila počin a rozhodla se ignorovat změnu barevné škály.

Zatímco se věnovala chobotnici, připojili se Ichtyl s nešťastným Čočkou. Doktora odkázala do vzdálenosti několika metrů, aby hlavonožce neděsil a kameramana na chvíli připravila o náustek dýchací automatiky. Když obnovila zásobu vzduchu, i jeho poslala dál. Potom soustředila pozornost na signály příchazející od hlavonožce. Vnímala podivnou směs, rozmrzelosti a opatrnosti promíchané se zvědavostí. Dostatečná míra varovování před dalším obtěžováním.

Chobotnice opět ztmavla, ale rozmotala uzel chapadel, která spustila po skalní stěně. Nyní na dívku hleděly obě zřítelnice. Opatrnost byla na místě, když neměla neoprén. Nestála o bolestivé cucfleky způsobené přísavkami. Není sice pravdou, že jimi pouští do těla oběti jed, protože ten obsahují sliny, ale ani sevření holé kůže nepatří k příjemným zážitkům.

Zvolna natáhla ruku a nehtem klepla do nejbližšího chapadla. Zachvělo se, přes chobotnici přejel světle modrý pruh, ale jinak nic. Ťukla o kousek dál. Opět táž reakce, jen barva byla tmavší. Zvedla paži a několikrát pokus opakovala, přičemž postupovala ke konci končetiny. Chtěla vyvolat pocit, jaký musí chobotnice zažívat při návštěvě podmořské čistící stanice, kde malé rybky zbavují kůži větších kolegů parazitů. Záměr zřejmě vyšel, protože po chvíli došlo k další barevné změně. Tentokrát to bylo několik růžových pruhů.

Nadešla chvíle k dalšímu nadechnutí. Místo, aby k sobě zavolala někoho z potápěčů, odplavala k nim. Vsadila na zvědavost chobotnice a nemýlila se. Při návratu ji našla zavěšenou za okraj jeskyně s krásně růžově probarveným vakem. Teprve nyní viděla hlavonožce ve skutečné velikosti, do dvou metrů mnoho chybět nemohlo. Holka, ty si kousek, ohodnotila velikost a zakotvila u skály mimo dosah chapadel.

To však zřejmě nebylo chobotnici vhod a posunula se k dívce. Ta o stejný kousek couvla podél stěny. Další posunutí, další couvnutí. Tak to opakovaly ještě třikrát, než začala natahovat chapadlo k předmětu svého zájmu.  Odkrytým vstupem doupěte již bylo vidět kameru a Čočka se začal pomalu přemísťovat na opačnou stranu, aby pro ni mohl v nestřeženém okamžiku sáhnout. Ještě však bylo brzy. Chobotnice zmodrala a potom začala blednout. Všem bylo jasné, že pokud se naštve, nemusí to skončit dobře. Ichtyl a Zrzoun se proto také přiblížili, připraveni zasáhnout. Chobotnice byla stále příliš blízko doupěte. Pokud se Čočka pokusí v této chvíli sáhnout pro kameru, tak nezávisle na pozornosti věnované dívce, mohla dalšími rameny bránit svůj poklad. Bylo nutno ji odlákat dál.

Příroda vybavila hlavonožce kromě vyvinutého mozku umístěného ve vaku i vysoce výkonným nervovým systémem chapadel. Ramena jsou schopná do určité míry myslet a pracovat samostatně. Zatímco pro většinu lidí je obtížné vykonávat v jednu chvíli každou rukou rozdílnou činnost vyžadující soustředění, chobotnice tento problém nemají. Podle vědců fungují podobně jako počítač, kde procesor posílá jednotlivým perifériím základní informace a ty je dále rozpracovávají pro konkrétní úkol.

Dívka se odrazila od stěny na vzdálenost několika metrů a chobotnice po krátkém zaváhání vyrazila také. I když se většinou pohybuje po dně, je velice dobrým plavcem. Navíc pro akceleraci může použít tryskový pohon založený na vytlačování vody z takzvaného sifonu. Při závodu s potápěčem je vítěz jasný.

- pokračování -