Dívka a moře - Opička a hravá chobotnice VI.

Opička a hravá chobotnice

(červen 2003)

VI.

Rychlým pohledem za sebe zjistila, že chobotnice udržuje stejnou vzdálenost. Pokud by chtěla zaútočit, již by využila reaktivní pohon. Dívka se proto rozhodla vyzkoušet osvědčenou taktiku, i když věděla, že tentokrát je protivník podstatně inteligentnější než většina predátorů, s nimiž přichází do styku. Prudce se otočila a vyrazila proti chobotnici. Ta okamžitě zareagovala stejně rychlým ústupem, k němuž přidala asi pět centimetrů široký nažloutlý pruh v úrovni očí.

Dívka zamířila k Zrzounovi, který byl nejblíž. Chtěla obnovit zásobu vzduchu a zjistit, jak bude chobotnice reagovat na změnu směru. Z pronásledovatele se stal pronásledovaný, ale v okamžiku, kdy u kolegy zastavila, zůstala chobotnice nehybně trčet asi dva metry od nich. Ke žluté přidala dva růžové proužky, probíhající v pravidelných intervalech od chapadlového lemu ke konci vaku.

Během honičky Čočka vytáhl z jeskyně kameru a s ulehčením si oddechl, že na první pohled nepřišla k úhoně. Tvrdý zobák hlavonožce by vodovzdorný obal snadno rozloupl. Úkol byl splněn. Ichtyl dal posunkem příkaz k návratu na hladinu, ale dívka vyplivla z úst náhubek dýchacího přístroje a sepjala dlaně v prosebném gestu. Potom ukázala na chobotnici, která se stále na stejném místě snažila imitovat duhu. Vše nasvědčovalo, že sama sebe chytila do emocionální pasti, kdy v rychlých intervalech střídala barevné symboly protichůdných významů.

Doktor rozhodil rukama v bezmocném gestu, neboť mu bylo jasné, že dívka stejně příkazu neposlechne. Ke všemu na lodi čekal navztekaný šéf, od něhož dostal jasný příkaz dát na holku pozor. Jenomže uhlídat dvě svéhlavé ženské, v tomto případě jednu se čtyřmi a druhou s osmi končetinami, je nadlidský výkon pro rotu vojáků a oni jsou na to jen tři.

Vyložila si gesto jako souhlas a vyrazila k chobotnici, která se dala na úprk. Co následovalo, vyvedlo všechny z míry. Hlavonožec asi po deseti metrech předvedl tentýž manévr, jako před chvílí dívka. Náhle zastavil a otočil se zpět. Nechal jí mírný náskok, než se dal do pronásledování. Chvíli tak provozovaly hru podobnou té, které se říká na babu.

Když dívka opět potřebovala vzduch, napadlo ji vyzkoušet jinou dětskou zábavu a skryla se za mohutnou Zrzounovu postavu. Chobotnice i tentokrát projevila vysokou míru inteligence. Na okamžik zůstala na místě měníc barvu na nepopsatelný odstín, který zřejmě měl být známkou překvapení, ale potom potápěče obeplula. Pokud růžová znamenala radost nebo uspokojení, tak v okamžiku, kdy Prcka objevila, musela být emoce plná.

Ještě chvíli si hrály na schovávanou, kdy dívka střídavě využívala všechny tři muže jako úkryty, než toho měla dost. Zato chobotnice vypadala spokojeně. Otázkou bylo, zda se bude chtít dobrovolně živé hračky vzdát. Vyřešení přišlo v okamžiku, kdy schovaná za Čočkou, využívala obsah vzduchu z jeho láhve.

Je známo z pokusů v laboratořích, že chobotnice rozlišují předměty podle tvaru a jsou schopné si je zapamatovat. Kameraman nadšený z navrácení nádobíčka vše točil. Chobotnici možná již přestala hra na schovávanou bavit, možná odlesk na objektivu upoutal její pozornost nebo poznala předmět v Čočkových rukou.  Stejný, který hlídala před vetřelci chudými na končetiny ve svém úkrytu. V každém případě zbělela s výraznými šedými skvrnami, známkou nejvyššího rozčílení a vymrštila ke kameře hned dvě chapadla naráz.

Člověk s kamerou reaguje vždy pomaleji a pod vodou je to ještě o něco horší. Když dívka zaregistrovala měnící se barvu chobotnice a zaznamenala změnu v emocích, pochopila, že je zle. Vytáhla Čočkovi z pochvy na noze nůž, uchopila ho za čepel a vší silou udeřila rukojetí do bližšího chapadla. Zároveň se od kameramana odpoutala, aby na sebe upoutala pozornost.

S kamarádstvím byl konec. Zatímco Čočka prchal s kamerou k hladině, dívčin kotník ovinulo chapadlo. Jsou známy ojedinělé případy útoků chobotnic na potápěče, které však vždy směřují na obličej, ve snaze strhnout masku s dýchací automatikou. I to svědčí o vysoké inteligenci. Nyní to vypadalo, jako by dobře věděla, že stačí Prcka podržet. Jenomže, co rozzuřená chobotnice evidentně podcenila, byla přítomnost mohutného bodyguarda. Zrzoun vyrazil v okamžiku, kdy začala vléci oběť k úkrytu.

Dívka zachovala klid a nebránila se. Věděla, že silou na hlavonožce nestačí. Doplnit vzduch zatím nepotřebovala a v krajním případě mohla použít nůž k useknutí chapadla. Dokonce jí připadla situace směšnou při představě, jak by si chobotnice poradila s jejím nacpáním do doupěte.

Jestliže chobotnice zuřila, Zrzoun na tom byl obdobně, což nevěstilo nic dobrého. Pro dívku byl ochotný holýma rukama uškrtit i žraloka bílého. Vrhl se na hlavonožce a pěstí udeřil mezi oči těsně nad rohovitý zobák. Rána byla tak prudká, že ji zřejmě na okamžik omráčila. Pustila kotník, zaškubala sebou a zmizela v oblaku inkoustu.

„Co jste tam vyváděli?“ uvítal je šéf, jehož nálada se zřejmě nezlepšila ani po záchraně drahé kamery.

„Ta potvora si nechtěla nechat říct, ale Prcek to nakonec zvládla,“ informoval Ichtyl nadřízeného a obrátil se ke kameramanovi, „zkontroloval si kameru, je v pořádku?“

Čočka pochopil, že má část záznamu vymazat: „Zběžně. Chci ji rozebrat, než něco zkusím natočit.“

Oba lhali. Již tak byl šéf naštvaný a nechtěli, aby se dozvěděl o hře s chobotnicí.

„Prcku, upaluj dodělat oběd,“ nařídil dívce a hodil jí zástěru, kterou před ponorem svlékla, „zastavím se za tebou.“

Pokrčila rameny a raději zmizela, než se dočká další přednášky o nedostatečném oblékání. V kuchyni vylila na podlahu kbelík vody, která trochu vypomůže odpařováním nestíhající klimatizaci. Právě dokrájela druhý meloun, když dorazil kapitán s Čočkou.

„Tohle je co?“ ukázal šéf na podlahu, kde pod nohama čvachtala voda.

„To děláme, když je moc horko,“ vysvětlil Čočka, „klimatizace nestíhá, potřebuje opravit nebo vyměnit.“

Šéf došel k jednotce a zkontroloval nastavení. Během chvíle, kterou v kuchyni strávil, z něho tekly čurky potu. Zřejmě to byl důvod, proč si odpustil kázání na dívčinu adresu, ale zajímalo ho ještě něco jiného.

„Co máš na noze,“ ukázal na kotník, kolem něhož měla rudý a trochu naběhlý pruh.

Mávla rukou: „Za pár dnů to bude pryč. Nezmizela jsem dost rychle, když chobotnice opouštěla díru ve skále.“

„Švihej za Ichtylem, ať ti to ošetří,“ přikázal, a když za sebou zavřela dveře, zeptal se Čočky, „ono to dole nebylo úplně snadný, že ne?“

„Byl trochu problém dostat chobotnici z doupěte a naštvala se,“ připustil kameraman a pustil se do loupání ovoce ve snaze, dát šéfovi najevo, že je lepší od dalších otázek upustit.

Po jídle kapitán oznámil, že má dost výstřelků, které posádka předvádí od připlutí na Bissagos. Ráno zvednou kotvy zamíří do Marseille. Nikdo neprotestoval, i když dívku trochu svrběl jazyk. Podle jejího názoru se nic tak neobvyklého nestalo, ale raději mlčela také.

- konec -