Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePsí oči
Autor
Gora
Na to sídliště mne dovezla městská linka.
Nechápala jsem smysl své cesty, a tak si teď jen užívám toho, že nic nemusím, že na mě nečeká obvyklý ranní kolotoč jako doma.
Po svahu běží bílý pes s černou mordou a střapatýma ušima. Nikde ani človíčka, kterého bych snad znala anebo který by si všímal mě, vidím jen povědomou siluetu zvířete. Je tolik podobný border kolii, kterou jsem kdysi mívala… Vprostřed kopečku se psík zastavil a upřel na mne pohled. Vědoucí, radostný, a přece nějak odtažitý. Panečku, to je přece ona, Frída!
Frído… ach, Frído… udělám pár kroků směrem ke zvířeti, i když mě nějak mrazí. Nejspíš z faktu, že odešla už před pár lety na onen svět. Stojí na místě, dívá se, jen promluvit a z domů kolem přicházejí ještě menší psíci, támhle čivava, vedle mopslík, těch je! Frída si lehla, čivava jí vylezla na hřbet a fenka s ní lítala po svahu tak rychle, jak to uměla snad jen ona, když u nás na statku zaháněla ovce, kozy, slepice, prostě vše, co se octlo mimo svůj obvyklý výběh. Za chvíli si s čivavou vyměnil místo tlustý mopslík a tak to šlo dál až do úmoru. Frída se zdála unavená, nechápu, proč s nekonečnou trpělivostí vozila ty malé otravy na zádech dál, proč je nesetřásla.
Občas na mě psíma očima koukla, asi co tomu všemu říkám. Je to snad TEĎ, v životě po životě její nový úkol? Neužila si dost těžkých chvil a hladu? Během okamžiku mi hlavou proběhlo vše, co jsem o osudu nalezenky z Chorvatska znala. Co jsme prožily společně, když u nás našla domov.
Pokusila jsem se být jí blíž, ale nedalo se projít neviditelnou clonou. Podívala se naposledy, odevzdaně a smířeně, a zmizela s jakýmsi štěnětem na hřbetě ve vyšším patru zástavby, kam jsem už nedohlédla.
Otázky bez odpovědi přerušil další linkový autobus. Podzimní slunce vysvitlo naplno. Ozařovalo cedulku na okně. Nezamyslice a zpět. Nevím, neznám... ale hlavně že jede i zpět!
Ze snu mě nelítostně vytrhlo zvonění mobilu. Ranní ptáče - táta.
Rozespale pozdravím.
„Ty ještě spíš? Jen jsem ti chtěl říct, že jsem se rozhodl přestěhovat na důchod z Chebu zpátky na Moravu, tam, kde jsem vyrůstal. Do míst svého dětství."
„Prosím tě, co tě to popadlo," chci dodat - teď, na stará kolena, ale raději jen polknu zbytek věty.
„Zpátky na vesnici. Jmenuje se Nezamyslice. Vede tam dráha a jezdí autobus, to je velká výhoda. Tak co tomu říkáš?“
Ihned jsem v obraze...
Nebýt otce, tenhle sen by se propadnul do nevědomí jako většina ostatních.
43 názorů
Babu, děkuju. Jeden z mých / ne právě nejveselejší/ snů, který jsem za čerstvé paměti zaznamenala.
Je to tak, první odstavec je zbytečný, a to jsem se mu věnovala nejvíc:-)... a děkuju.
Moc pěkné, až na první odstavec, který se mi zdá klišovitý a ostatně zbytečný. Mám pocit, že bez něj by text nic neztratil.
Karle, díky, ano, Frída už párkrát účinkovala v mých povídkách, byla to nezapomenutelná psí slečna...
Dobře to do tvé série zapadne, Irčo. Frida se už ve tvé tvorbě objevila, že? Nebo se pletu? Líbí se mi takové příběhy kde se zbytečně neplýtvá slovy. Příjemné snění. Frida, ŽIJE, byť jen ve snu.
Biskupe, díky ti... máš pravdu, ona to nebyla přímo ves, kde otec vyrůstal, proto mi to tak vysvětloval... doplním a dík!
Biskup z Bath a Wells
21. 07. 2022Pěkně, citově napsáno.
Co mě zarazilo - „Zpátky na vesnici. Jmenuje se Nezamyslice. Vede tam dráha a jezdí autobus, to je velká výhoda. Tak co tomu říkáš?“ X "Do míst svého dětství."
Jedná se o otce protagonistky. Opravdu by jí musel vysvětlovat, ve které vesnici vyrůstal a co tam jezdí...? Jako jeho dcera by to místo buď navštívila, nebo o něm už slyšela nejmíň stokrát...
Irčo, rozhodně ti tady nenapíšu, abys mi s podobnými dílky vlezla na záda. (mrk)
dievča z lesa
20. 07. 2022zaujímavo prepojené ... pekný príbeh***
Děkuju. Já to vidím s tím psem pozitivně. On nemohl za tebou, proto ten pohled, ale je v pořádku a něčím se zabývá, má tam práci a ta ho nezbavuje energie....Smysluplně žije.
Evženie Brambůrková
20. 07. 2022Mně se zdá hlavně o práci a to je horror, když ti pění pivo a máš líný personál. :-)
Renato, děkuju, mini povídka tohoto typu snad osmá či devátá... souhlasím, že selanka /ten sen/ pro mě nebyl...
Díky, Jarmilo - ty řady paneléků byly do svahu, mezi nimi prudké "loučky"...
Moc pěkně ztvárněná citovka, taková až do reality. Vše, co je v díle napsáno se mohlo přesně tak odehrát, jak ve snu, tak i dovětek ve skutečnosti. Život si občas dost podivně zahrává s naším podvědomím.
Ireno, vidět ve snu mrtvého psa, kterého jsi měla ráda, je opravdu horor, zvlášť když celou dobu nosila na zádech malé psíky. Jako za trest. To Ti jistě muselo trhat srdce. Nezamyslice taky coby Moravák znám... Tvé horory už jsou pomalu základ nějaké povídkové sbírky.Jsou v nich denní zážitky propojené do bizarních snových souvislostí. Je to zajímavý žánr,který Ti svědčí.
Pěkný, uklidňující sen. I s těmi Nezamyslicemi, to jsem pak pochopila z komentáře. Ráda jsem četla.
Jak to myslíš s tou travnatou plochou mezi patry a svahem? Domy ve svahu?
Zapsat sen není snadné, myslím, že se ti to povedlo, četla jsem se zájmem ... taky se mi občas zdá o něčem, co se stane .....
Výborný postřeh, Hanko... po čase /velmi zlém/ byl zpět v Chebu... a děkuju.
zaujímavý sen aj záver príbehu s otcovým telefonátom...občas sa stáva, že sa človeku prisní niečo, čo sa vzápätí stane...
byť aspoň vo sne ešte raz s milovaným zvieratkom je príjemné, ktovie prečo do toho zapadajú Nezamyslice...otec sa tam skutočne presťahoval a ak áno, zostal tam? Vzhľadom na ceduľku v autobuce - Nezamyslice a tpět
ivi, děkuju, taky by mě zajímalo, co vše by za tím člověk s esoterickými schopnostmi dovedl najít, jaké souvislosti... díky.
blacksabbath
20. 07. 2022
Rem, mám ve sbírce i drsnější kousky... tohle bylo spíš citově náročné... dík moc.
Ano, Květoni... samé názvy hodné pozornosti - Viceměřice, Nezamyslice, Protivanov... děkuju.
Květoň Zahájský
20. 07. 2022To je u nás, u Prostějova! Familiárně se tady Nezamyslicím říká Nezátka. Ale že by se mi o nich někdy zdálo…
Díky, napadlo mne to asi před rokem, když jsem kdesi objevila žánr snových hororů... dík.