Komentáře, které se vryjí do paměti

Abakus, určitě měla radost, že jste za ní chodily.

Jamardi - jedna mníška sedela s  mojou mamou, a keď ju prepustili pracovala s dospelými mentálne postihnutými - chodili sme za ňou na návštevy do kláštora a  mala som ju rada.

Abakus, jeptišky jsou lidé jako ostatní a věřím, že se může stát ledacos.

Moje babička bydlela vedle zámku, kde se jeptišky staraly o těžce mentálně postižené. Mohly jsme je vidět při práci. Babička do parku vedle zámku chodila jeden čas sekat trávu pro králíky. Ony s nimi do toho parku často chodily a snažily se s nimi třeba i uklízet listí, dali jim hrábě a lopaty. To byli chlapi. Byli schopní vydávat strašné zvuky. Když měl při tom v ruce lopatu, bylo to strašidelné. A ta jeptiška dokázala být úplně klidná, stála vedle nich. My s babičkou jsme byly o kus dál.

Štírko,

musím souhlasit s tím, že dítěti lze ublížit daleko snadněji než dospělému. Obzvlášť drzý puberťák vypadá často jako nezranitelný tvrďák, ale tou vyzývavou drzostí často zakrývá zranitelnost. Často se ale musíme obrnit trpělivostí, protože s dospívajícími dětmi si opravdu "užijeme".  

Jamardi - mníška bola zaujímavá, porušovala všetky mníšske sľuby - žalovala, robila rozbroje, klamala, vydierala žiakov, rodičov, dožadovala sa  peňazí a  neskôr zlatej retiazky....

A pri nej som sa  nevedela rozhodnúť, či bola horšia moja triedna, alebo triedna môjho syna.

Alenakar: Promiň jestli jsem se tě něčím dotkla– a vůbec se to netýká tvých básniček ani rodiny. Jen to bylo byla reakce na to jak dítěti lze ublížit v období dospívání a já tvrdím že dítě je osobnost která může dospělým hodně dát už od malička každé dítě je jiné a poslala jsem to jen pár přemýšlivým lidem mezi které jsem tě zařadila. Pokud se pletu omlouvám se.

Štírko,

nevím přesně, proč mi posíláš avízo, ale já proti rodině rozhodně nic nemám. Moje dnešní básnička Rodina je v podtextu asi víc o politice než o rodině. 

to je přesný Šťírko, dítě je osobnost.

jak už se zjistilo i v oficiálním tisku! :))

za pokusy které se provádějí na dětech pod patronátem státu by se mělo vyhazovat z funkcí a dávat tučné pokuty, pak by se postupovalo o dost opatrněji

Goro: dítě jako celek od malička je samostatná bytost a nasakuje do sebe vše co obnáší prostředí ve kterém vyrůstá. Hlavní ovšem je že svou vlastní rodinu pokládá za svět a protože nevidí za hranice rodiny stává se tento svět často světem jediným. Dítě může velmi záhy ztratit spoustu krásných vlastností které mu byly dány do vínku tím že rodiči není přijato v té podobě v jaké se k nim dostalo. Toto Téma se nedá bagatelizovat a převést jen na období dospívání a nebo jen na školu. Celý život je obdobím kdy by lidé měli druhé přijímat s respektem – a začíná to už od Dítěte. Protože je to velmi rozsáhlé téma nemá asi ani cenu se více rozepisovat. Skoro ze všech příspěvků tady Je cítit spousta zásahu ze školy – hlavně – a o tom by se dalo napsat kniha co každý z nás zažil. Samozřejmě nejde vinést soud – už proto ne že každý z nás zažil něco jiného – ale nikdo snad to co by mohl vystavit jako návod pro dobrý přínosný a šťastný kus života.

Omlouvám se: píši bez čárek protože diktuji...

Ad výrobky bez chyby:

. partijní zboží, II. a III. jakost / . svolávací akce automobilek (naprostý standard) / . reklamační řízení / . kompletní botu či podprsenku umí mnohdy jen mistr/ová, ostatní pásově pracují na svém natrénovaném majstrštyku, a to se jedná o zručné jedince, jen... může jít rovněž o míru motivace? / . správně spočítaná inventura? žánr fantasy /

. chybovat je lidské / . dnes se ve státním školství o práci s chybou sice lze dočíst spoustu fundovaných inovací, leč v praxi mají učitelé zoubky z koleček vylámané dočista jako ti rodiče 

= je potřeba, aby si to dokázali pedagogové i rodiče přiznat. jenomže se pořád zejména PŘEDSTÍRÁ 

. viz celé ABSURDNÍ šílenství kolem covidu (vysokoškolsky vzdělaní lidé! loajální? ano. kritické myšlení přítomno?

. . výsledky zjištění: katastrofa)

Abakus, jakým způsobem ti vrátila jeptiška vztah do normálu? Jakože jeptiška byla hrozná a všichni ji odsoudili a proto jsi ztratila strach z autorit?

Respekt a nepřiměřený strach jsou dvě rozdílné věci.

Philogyny, dík za tip.

Moje babička se ráda rozčilovala, když se v padesátých letech psalo, že se učíme dojit krávy podle soudružky Malininové. Nic proti soudružce Malininové. Ta jen popsala, jak se má dojit kráva. Tak jak to všichni už dávno dělali i u nás. (Teď jsem byla zrovna sarkastická nebo alespoň ironická. Můžete posoudit, jestli temně.)

Učitelka dala žákovi pětku a ještě před vysvědčením napsala rodičům vysvětlující dopis a chtěla čtení podpisem potvrdit. Pak se ptala žáka, jak rodiče reagovali,  jestli ho třeba nějak moc nezbili. On řekl, že něco slíznul, ale že to nestálo za řeč. Ona chtěla vědět co to bylo přesně, co nestálo za řeč. On to řekl. Pak řekl že podstatné bylo něco jiného. Ona chtěla vědět co.  On řekl, že to byla věta, že když už nyní propadá,.........za dva roky vraždit. Toto je podle mě temný sarkasmus. Ze strany rodičů, ne učitelky. Ona pak na to řekla, že toto tvrzení je nesmyslné a že by se rodiče měli zajímat o to, jak pomoci, aby se on naučil, co se naučit má. (Byla na ty rodiče naštvaná, že ho nepřiměli, aby chodil na doučování, které mu bylo  nabídnuto.)

Můžeš namítnout, že se nemá vůbec známkovat. Jak potom přijdeš na to, kdo by nejpravděpodobněji mohl vyrobit něco bez chyby? Metoda pokus-omyl je někdy drahá.

Nemyslím si, že šéf  a učiteľ  sú vševedúci a majú mať posledné slovo. Ale je aj pravda, že zo mňa nikdy  nebol oddaný otrok a milovaný žiak.

Trochu som zmenila vzťah ku škole až pri synovi a na gympli mi ten vzťah vrátila naspäť do normálu mníška. Maturitné logo tejto triedy bol obrázok mníšky a  z druhej strany nápis:"Modlite sa, aby  ste sa s ňou nestretli." Sú to už roky, ale dávam si pozor, aby sme sa na ulici nepozdravili. Radšej prejdem na  druhú stranu ulice.

Titanik evidentně řídili trojkaři :D:D

že by po 33. letech od sametové exploze i dospělí přišli na to, že děti nejsou stroje, ale mají osobnost?????? jsem překvapen!!!!! to jsem nečekal, že k tomu dojde tak brzo!

a ještě jim začíná docházet, že známky, které jsou jen ve škole, jinak jsou po zbytek života k hovnu, jsou k hovnu i ve škole??????? já žasnu, těžko se například prodá lodní hřídel, která bude mít pouhé dvě konstrukční vady a tedy za tři :D

To je pravda, vymýšlí se spousta nedomyšleností.

stmelování kolektivu jsem absolutně nesnášel, vždy to bylo nepřirozený, padlý na hlavu a beze smyslu. u nás se nikdo na nic neptal, protože všem bylo jasný, že to nemá smysl. ty jsi studovala ještě za minulýho režimu, já za týhle republiky, mezitím školství značně upadlo a vyhnilo, proč myslíš ze čím dál tím víc rodičů nechce klasický školy?

já měl sedm let na gymplu a na střední, Aru si zoufá, jak se mu ve škole nelíbilo, já měl tři třídní a jednoho třidního, zní to možná neuvěřitelně, když vás vyhodí z gyplu, pak jdete mezi ty mladší a ještě si musíte zopakovat ročník ze zdravotních důvodů, jedna třídní mě vždycky v hodinách budila, měl jsem u ní vždycky jedničky, trochu pila, ale brala to vázně

když už jsem byl tak dlouho na škole, zastavoval jsem se na chodbě s řditelem nebo zástupcem a povídali jsme si :-)

jiné třídní se zas všichni báli, u ní jsem maturoval a myslím, že mi trochu pomohla

předseda komise byl češtinář, když mi podával ruku po maturitě, říkal mi, že moje slohová práce by se měla uveřejnit, tu slohovku jsem napsal za hodinu a půl, protože jsem měl teplotu, místo čtyřech hodin, byl jsem pak pokárán, jednička a jako většinou čte češtinářka moji slohovku před třídou, to jsem měl i na gymplu, ten učitel rád dodával, že z mně bude umělec...

já jsem na gymplu neměl dobré učitele, na střední už jo:)

ATANAS, jsem z učitelské rodiny a chvíli jsem taky učila. Mám k učitelům vztah jako k  lidem, protože jsem slyšela o mnohých mnohé o jejich osobních životech. A taky jsem se s některými setkávala mimo školu. Něco říkali oni sami o sobě, jak už jsem psala a něco jsem slyšela od jiných. A o problémech při výuce se mluví pořád. Já sama jsem měla na učitele, kteří učili mě, docela štěstí.

Aru, nepsala jsem, že vždy, psala jsem, že někdy, když učitel nemá žádné výhrady, řekne jen výborně.

Jak už zde bylo řečeno, vždy jako všude, záleží hlavně na konkrétních lidech. Třeba v jednom systému zahrnuli do metodiky nějaké stmelování kolektivu nebo nevím co, výsledek byl ale takový, že čtrnáct dní nedělali nic kromě povídání, co dělali o prázdninách. Potom toho rychle hodně vysvětloval a nebyl ani čas na procvičení, což by žáci uvítali. To jsou jedni žáci. Ale jsou i žáci, kteří se třeba ptají, proč je to tak, že když je před závorkou mínus, znaménka v závorce se mění v opačná a dokáží se urazit, když se jim řekne, že je to pravidlo.

Abakus, šéf i učitel si může vyslechnout jiný názor, může i ustoupit, ale musí mít poslední slovo. Nejde neustále diskutovat na téma, jaké si kdo vymyslí. Existuje nějaký plán, co by děti měly vědět a umět, jde vyhovět a přizpůsobit se jednomu nebo dvěma, ale ne všem. 

Jamardi, ne každé dítě bylo spokojené jako ty ve škole, pro mě to byly roky frustrací, depresí a uzkostí, takový stav jsem nepovažoval a nikdo nikdy mě nedonutí ho považovat za ideální a rozhodně nepovažuju za slovní ohodnocení ke známce "výborně" jako kvalitatitavně ohodnocení z kterého si student vezme něco víc do života. sama potrzuješ že učitel v klasické škole zvládne maximálně jednoslovní ohodnocení, protože jak jsem psal ten systém je už v základu nastaven tak, aby se učitel nemohl víc věnovat žákům. naprosto souhlasím s citátem vědce Johnem Medinou: "kdybychom chtěli vymyslet prostředí nevhodné pro využití schopností mozku, navrhli bychom nejspíš něco podobného dnešní školní třídě", to se přesně děje

zvláštní, že podobné téma, hodně podobné, se řešilo teď v rádiu, neříkám, že jste chytří jak rádia, možná jste někdo byl na letní škole pro učitele...

Jamardi - nemyslím si, že existencia "šéfa" je dôležitá. Navyše  si myslím, že učiteľ ju má získať inak, než z pozície sily.  A niekedy  sa  stane, že dieťa uvažuje ináč a má iné riešenia, než sa kedysi naučil na škole učiteľ. Ak je schopný tak pochopí, ak nie tak smola pre učiteľa aj pre žiaka.

souhlasím, i génius musí respektovat šéfa, autoritu, a nebo v zaměstnání jít jinam, mám to v rodině, vnuk je chytrý, myslí si, že je mistr světa, je třeba mu občas připomenout, že třeba neumí zpívat a  malovat jako jiné děti, že každý má jiné vlohy, ale je to těžké, když druhá babička ho stále vynáší do nebe a jeho tatínek taky, chjo

Markel, tak například je podle mě důležité, aby dítě rozvinulo svoje schopnosti a současně pochopilo, že existuje šéf. Většina dětí, když vyrostou, chodí do zaměstnání, kde má šéfy a ti chtějí, aby je respektovali.

Abakus, nezažila jsem, ale bohužel i takoví lidé jsou.

Philogyny, psala jsi, že máš hodně šikovnou dceru. Tak mě napadá, že ten syn se možná hodně chce nějak blýsknout (viz. herna). Mám takový případ v okolí, tak asi proto myslím tímto směrem. Snad to bude lepší.

Aru, pokládám za správné a v hodinách, když jsem chodila do školy, to tak bylo, že učitel krátce řekl, co se mu práci nebo projevu žáka líbilo nebo nelíbilo, někdy řekl i něco o jeho slabých a silných stránkách - ono to s tím souvisí a nabízí se to. Delší hovory patří do soukromí. Když je naprostá spokojenost, tak snad stačí říct "výborně". Když se například časují slovesa, učitel to vždy opraví, ale nemusí to okecávat, není co.

známkovanie nie je až tak podstatné, skôr to že za prvej republiky šlo študovať to najlpešie z ročníka za lekára, učiteľa, právnika... Socík to na niekoľko desaťročí podriadne zglajchšaltoval. Jedna z mojich učiteliek ako dieťa rada rozkazovala sliepkam a  druhá bola skrachovaná herečka, ktorú na herectvo nevzali a  tak sa  stala učiteľkou. 

Našťastie sa  toto týkalo iba mňa  a nie môjho dieťaťa - to malo šťastie do tej miery, že na jeho rodičká som chodila rada. Niekoľko rokov, potom, čo už na škole neštudoval, som šla na oslavy  tejto školy aj s ním.

Moja mama sa  ako prvé po prepustení z basy zastavila u svojej triednej a  ako druhé vo svojej bývalej škole po vysvedčenie.  Jedna z učiteliek ju privítala s poznámkou: "Aj takých púšťajú?" 

Kdysi jsem měla rozhovor s učitelem gymnázia. Syn se vymlouval na to, že se musí starat o svého malého bratra. Byla to lež, hrál za rohem gymplu v herně hry. Pak ho vyhmátli...  Já se dušovala, že doma nedělá nic. Nedělal. A ten kantor mi řekl, že nejvíce odpovédné děti ve škole bývají ty, co mají doma povinnosti a musí pomáhat v hospodářství. Utkvělo mi to v paměti. Taky mi řekl, že kluci chytaj rozum  kolem třicítky a pak to doženou. Probudil se v úterý a tento týden chodil do práce, po všech těch letech. Narodil se mi ve třiceti. Tak snad. 

Vím co to je bydlet v hospodářství. Teta a její děti. Práce byla asi stejně důležitá jako škola, spíš důležitější. V jistém ohledu práce=škola. Něco na tom je.

pro K3

Jsme tady pohraničí. Dělala jsem na regionálním rozvoji GIS a program Obnovy vesnice.  Vysoká škola v Ostravě dostala grant a dělali průzkum školství v pohraničí. Výsledek? Rodiče posílali děti, co dojíížděly, dokud bylo na autobus. Alkoholismus, převážně práce v zemědělství, děti musely pomáhat. Posun zpětně v čase. U nás jsme měli štěstí. Oni kolikrát komunisté dávali dobré kantory za trest na dědinu...je to hodně o lidech. 

(Vzkaz pro Odpoutaného P(rotivu): Pane, zjevně jste, jako nástroj do tohoto života, dostal k dispozici IQ ve značné síle; zkuste zvážit, zda by nebylo dobré více zapracovat už i na své EQ? :):) )

Abych snad usmířil ty, co jsou pro známkování, a proti známkování, řeknu jen, způsob studia ovlivňuje jen (snad) rychlost, jakou se přibližujeme k dokonalosti našeho Otce nebeského v té které naší pozemské výukové misi :),..., a tudíž že v závěrečném účtu bude se jednat pouze o dost nepodstatnou záležitost :).. , 

U nás jedna učitelka zavedla pokrokové hlášení. Nemuseli jsme zvedat celé paže, nýbrž jen k lokti. Nechytlo se.

Silene, to víš že jsem ho měl na jazyku.

Tahle debata je jako páternoster. U nás na škole zavedli jednu dobu místo známkování hodnocení. Muselo to dát zabrat vyučujícím a taky rodičům... Proti známkování nic. Samé jedničky? Spíš by mne znepokojily. Měla je taky. Extrém je učitel, který přivede společně s rodičem děcko až k tomu, co udělá. Fracky, kteří

si myslí, že jim známky koupí rodič, neberu v potaz. Tam už můžeme spekulovat jen o tom, co učitel, kterýmse tomu postaví. Sama pocházím z učitelské rodiny. Babička měla na staré roky syna, jako já teď. Děda byl ředitel školy, umřel a byla s námi. Říkal mi, nedávej děcka na učitele, sám vysokoškolský profesor, přetrhni to. Katka studuje druhou vysokou na Karlově universitě. Má samé jedničky a postiženého syna na soukromé škole. Platím klukům školné. Už ve školce se mu posmívali do debilů a tak...dcera plakala. Teď studuje speciální pedagogiku a vím, že bude dobrá učitelka, má to v krvi. Mámu děcka taky milovaly, vždycky jsem na ni hrozně žárlila, někdy mne pašovala i do třídy...Není to o známkách, je to o lidech a všem dohromady, stači si přečíst myšlenky Čapka, jak srovnává naše školství a kantory se školstvím v Americe, ono se toho zase za tu dobu tak moc nezměnilo. Dcera studovala v New Yorku angličtinu...Myslím si, že známky jsou jen papír. Může v určitém smyslu pomoct. Pak už jsme jen my sami.  uff

Jamardi v hodině, která má 45 minut a sedí tam 30 žáků a učitel musí v tom čase vyložit látku podle předem stanovených osnov prostě není časově reálné, aby jeden kantor vysvětlil každému zvlášť v čem konkrétně jsou jeho slabé, či silné stránky. já jsem to zažil, každý den, jak na základce, tak na střední. nikdo mě nepřesvědčí že známkování je dobrá cesta, je to naprosto šílená věc, jak nakládat s dětmi, které mají ještě kreativní mysl, než jí škola z nich vymlátí. je to mnohem hlubší a strašnější problém, než si dost lidí představuje co je to klasická škola

Markel, tomu se vůbec nedivím že je klasické školství nechce dotovat, vždyť školy bez známek by úplně změnily celý systém, samotný náhled na člověka a jeho prostředí a úplně by proměnily společnost. klasické školství funguje jako nástroj jak udržet lidi u toho co je nebaví, ale někdo na tom vydělá a zároveň aby lidi zůstali poslušni svým elitám, nejde tu o nic jiného, než o podřízení se a poslušnost, proto demokracie nefunguje, protože tu žádná demokracie nikdy nebyla, ale vždy je to vztah podřízený nadřízenému. není to spolupráce celku, ale parazitování elit na celku.

to si umím představit, že jsou děti nešťastné když přejdou do státního školstvi, ale i děti, které nezažily alternativu ke klasickému školství jsou nešťastné hned od prvního stupně. to přece není argument pro podporu klasického školství. je to hlavně na rodičích aby chtěli mít neklasickou školu, aby vyvinuli dostatečný a trvalý tlak na radní, na politiky, jak jinak chceš měnit svět?

zažil jsem klasické školství a měl jsem z toho deprese hned od prvního stupně a běhal po hromadě psycholozích, známkující školy jsou nefungující už v základu, je potřeba tento systém už konečně jednou provždy shodit, ale to bez vůle lidí, pokud to nebudou chtít a nebudou o to usilovat nepůjde. v tom jsem taky pesimista. poslední skoro tři roky ukázaly jak snadno lze lidem nařídit cokoli a jak snadno lze lidi přesvědčit a manipulovat o čemkoli co si kdokoli kdo má moc zamane

Markel: Rozumím tvé skepsi i smutku. Pořád prostě nakládáme jen s nepatrnými posuny, neboť nastolené politické regulace jsou značně limitující. I ve školství je víc politické lobby, než se mi pro autentické úsilí o skutečné vzdělání (a nikoli docházku) jeví únosným. 

K3: Uf, Karle, doufám, že oním "mnohým" nemáš na mysli ty žvásty, co sem chodí distribuovat zasloužilý pilíř našeho školství, uživatel Stargazer. 

Aru, oni někde učitelé známkují a neřeknou, kde je chyba? Konkrétně jmenuj. Dokážu si však představit, že tohle říkají děti rodičům. Ti vždy mohou kontaktovat učitele.

Možná jsou takové móresy na školách pro talentované děti. Tam jsem slyšela, že učitel vysvětluje jen jednou a jen něco a na zbytek si má dítě přijít samo. Aby se rozvíjelo. Praxe je taková, že vyhledávají jiné učitele (důchodce, kteří mají čas) a ti to s nimi řeší. Na jedné škole to tak bylo.

Silene, Aru: je pravda, že do toho asi moc nevidím, ale děti mých dětí chodily do školy, kterou ,Aru, popisuješ, kde se neznámkuje a učí se ve skupinách atd., je pravda, že tam chodily celkem rády. Prostudovala jsem si i vysvědčení bez známek, přišlo mi trochu zmatené a nicneříkající. Budu si myslet, že to paní učitelka časem napravila. Ovšem ty školy, o kterých píši, budou některé končit, školství oficiální je nechce dotovat, obecní zastupitelé nejsou v souladu s poněkud progresivním panem ředitelem.Osobně jsem ho poznala, byl moc fajn. Některé školy tedy už skončily a kam potom jít? Další podobného typu jsou  hrozně daleko, do normální školy, to by byla malá sebevražda, neb to již děti známých zkusily a jsou v novém prostředí nešťastné a na propadnutí. Ještě musím dodat, že mí vnuci měly štěstí a do podobné školy již 2 roky dojíždějí, je to ale časově dost náročné, původní škola byla uzavřena, kde je pan ředitel dnes, to nevím, je ho škoda. Také bych si přála aby u nás převládly takové spolupracující skupiny, bylo by to fajn, ale není to příliš reálné. Ty děti se naučí spolupracovat, jsou zvídavé, vzájemně si pomáhají a myslí jim to. Ale to navazující studium je pro ně těžké, zažijí šikanu a další nepravosti, co v téhle chráněné škole nebylo. Chci jen říci, že některé děti tu změnu nesou dost těžce, já už nevím, jak to říci. Hlavně Aru mne asi nepochopí. Dát prostě na misky vah tu krásnou spolupráci v těch fajn školách a pak ten smutek, co je čeká v jinak orientovaných školách vyšších ročníků. Aru, ten odkaz jsem si poctivě přečetla, vím, o co jde, když mi to moje děti dávaly k přečtení, když jsem pochybovala, zda jejich rozhodnutí o umístění dětí do podobné školy je správné. Můj sen by byl, kdyby školy rozlišovaly, co které dítě dělá rádo, co mu jde dobře, z čeho má radost,tak na to by se orientovalo, samozřejmě i na jiná témata, aby měly jakýstakýs rozhled. Takže bych je nechala, aby se rozvíjely přirozeně tím směrem, na který mají buňky. Byl by to přínos pro celou společnost. To je takové moje scifi uvažování, jistě nejsem jediná, co to tak vidí, ale bohužel... Proto je třeba počítat s tím, co tu máme a samozřejmě se v mezích možností snažit o změnu. Já jsem svým založením spíš pesimista, proto jsem tohle napsala.

Já nevím jestli se to tady všechno zbytečně nerozvádí. Na Písmáku se toho o školství napsalo už tolik... Samozřejmě i já fandím školám kde se snaží dětem vyjít vstříc. Kde funguje tripartita žák-škola-rodič v harmonii. Kolik jich ale je? A co mají říkat ti v odlehlých oblastech? Naše tři děti, jedno velmi nadané, druhé čtyřkové, které to na konci vždycky ale vytáhlo na dvojky a jedničky, a třetí docela obyčejně pilné. Všechny se učily v obyčejné vesnické malotřídce. Musely se učit německy, i když měly právo na angličtinu. Nakonec všechny tři úspěšně vystudovaly. Takže si nemám na co stěžovat i když bych mohl. Přesto fandím školám, kde se snaží o změny k lepšímu.

Markel, tak já to zopakuju i pro tebe, když dostaneš čtyřku v testu z chemie, matiky, nebo fyziky, tak tobě to řekne, kde děláš chybu? a jak ji napravit? opravdu to myslíš vážně? než když ti učitel, nebo spolužák slovně řekne, kde tu děláš chybu a jak se dobrat spávného výsledku. v těhle školách totiž nesedí děti jako trestanci po dvou, ale mají skupinky ve kterých spolupracují a ti škovnější pomáhají těm co to chápou pomaleji a tím se sami děti učí nejen spolupráce, ale i pomáhání druhým (už na konci devadesátek jsem viděl v televizi první malotřídky, které fungovaly na principu, kdy děti spolupracovali a hrozně jsem jim záviděl, protože ten rozdíl byl do očí bijící), což je přesně opačný systém klasických škol, které přímo vytvářejí systém pro šikanování. mě teda připadá že tady většina lidí vůbec netuší co je to škola bez známek a jak funguje, pokud o tom chcete psát, tak si o tom aspoň něco přečte, třeba tady v odkazu, nebo tady, jinak budete psát úplně mimo téma

Jinak výstupy našeho školství nepoukazují zrovna na to, že by snad tzv. nadané děti byly protežované, ba spíše naopak. Výstupy poukazují spíše k tomu, že se vše hraje ve prospěch většinové společnosti, jíž je třeba vyhovět. 

A padá. 

Markel, pokud bys ráda docílila toho, aby lidstvo nekastovalo, asi bys musela v prvé řadě šmahem zrušit... inu, právě lidstvo.

Komunity jsou docela fajn řešení, jen jim do toho opět remcá co do kreativity dost impotentní, zatímco stran financí fest pažravý stát. Ale tak víš jak, stát coby klacek pod nohama se předvádí docela rád, co svět světem stojí.

Myslím, že žádná optimální řešení nejsou. Není možné se dětem věnovat individuálně, leda školy rozdělovat tak, že do některé chodí děti talentované, na druhé ty méně talentované a...kdo o tom bude rozhodovat? Stále dnes slyšíme, nesmíme děti stresovat, to z nich máme vychovávat skleníkové kytičky? Co jsou sice v určitém smyslu téměř geniální, ale s obyčejným životem si tak nějak nevědí rady? Kdybychom tedy striktně rozdělovali děti podle specifických schopností, docházelo by ke kastování a schopné děti by koukaly na ty ostatní svrchu, což by také nebylo ideální. Nehledě na to, že se to v běžné životě děje a nejde jen o výsledky ve škole. Život není peříčko a já jsem do školy chodila střídavě ráda a nerada. Napsala jsem o tom na Písmáku povídku: paní učitelka. To předesílám proto, že výše napsané mám taky prožité, ušpiněné dítko z chudé rodiny se muselo jejej umět bránit, šlo to dosti těžko, byla jsem submisivní, byla jsem ale výřečná, tak jsem agresora zesměšnila, na paní učitelku jsem ale nemohla :-)). Abych tedy ukončila, myslím si, že známkovat by se mělo, jen předměty, které nejdou naučit, mám na mysli hudební a výtvarnou výchovu a tělovýchovu, bych neznámkovala, tam si umím představit jakési slovní hodnocení.

Jamardi,

na vaší střední škole byly docela zvláštní poměry. S tím pletením jsi mě pobavila. ...S "alernativními" učiteli nešlo vždy o politiku, ale někdy také o vědu. Učitelka biologie si nám dovolila říct, že člověk vznikl na základě mutace, což je i názor současné vědy. Ale tvrdit něco takového za komunismu bylo trestné. Vždyť to popíralo Engelsovo "vědecké" dílo "Podíl práce na polidštění opice".

Zeanddrichu, trochu se zamysli, když dostaneš trojku z diktátu tak ti to přesně řekne kde jsi udělal chybu? než když ti učitel řekne konkrétní příklad, jako važně?

naštěstí klasické školy postupně odcházejí na smetiště dějin a přibývá i u nás škol, kam se děti těší chodit, kde se např. uplatňuje spolupráce, před soutězivostí, což se těm dětem bude sakra v životě hodit, navíc se tím oddebiluzuje společnost, protože hodnotový žebříček se formuje už na školách, jestli ti to nedochází, proč je dnešní společnost taková jaká je, proč spoustu lidí netěší jejich práce, proč máme takový politiky jaky máme, běž se podívat do klasických škol, tam to všechno začíná, protože tam se pokládají základy toho jak bude jedinec fungovat v životě ve společnosti, je to devět let života jenom na základce

Romane, děkuju :)

To Alenakar: ..jo, my jsme také na Gymplu měli nějaké  dost dobré učitele, které ale po osmašedesátém vyhodili  - vyhodili je z VŠ (, plus ty, které poslali z Brna za trest k nám na venkov, na okres Břeclav :) )

Myslím, že známkovat ve škole by se mělo, a to hned z několika důvodů (např. proto, že známky ve škole připravují děti na život,...., ale také proto, že zpřehledňují systém.. (i když u těch talentových předmětů by se mohlo uvažovat o výjimce, to je pravda)

(( ...)).

Byl jsem jednou v Praze na přednášce, kde nějaká přednášející, zjevně milující děti, horovala pro to, aby se dětem co nejméně způsoboval stress - např., aby se učily  pouze tehdy, kdy na to mají chuť :) (dokonce, že by snad měly mít právo zavolat uprostřed noci svému učiteli, a říci, že teď mají chuť se učit :) ).  Na mou otázku, kdy by mělo končit bestressové dětské období, a začít (naopak) to silně stressové období dospělosti (ke kterému by nepochybně, třeba u vyučujících, přispěla i realizace těch jejích nápadů), ovšem již odpověď neměla.. :).

Alenakar, my jsme se o politiku nezajímali. Chodila jsem na střední až v osmdesátých letech, to už si každý spíše hleděl svého. To, jak jsem psala, že nám říkali různé věci, jsem myslela na řeči o osobním životě a co si myslí o něčem tak různě, i o nás nebo o jiných lidech. Někdo víc a někdo méně. Jenom ti, kteří učili první rok, tak ne. To byli tři. No, našla bych i další, kteří neřekli skoro nic, ale většina nebo ti důležitější to zpestřovali. Ale řeči o politice to nebyly.

Jedna dívka z jiné třídy řekla, že se z určitých důvodů nechce učit dějepis a občanskou nauku a že ji stačí trojka. Z obou předmětů ji učila stejná profesorka. Měla systém zkoušení ve dvou kolech, takže za pololetí měl každý dvě známky. S touto studentkou byly domluvené, že se nechá jednou vyzkoušet, to dostala jedničku a pak už se věnovala pletení. Přímo ve třídě. Druhou známku si nechala napsat pětku. A že na vysokou nechce jít, že ví, kdyby chtěla, tak by toto nebylo možné. Tak ji vyhověla a bylo to v klidu. A to byla předsedkyně SČSP na škole, žádný odpůrce systému.

Jamardi,

ano, je to přesně tak, jak píšeš. Měla jsem to štěstí, že mě učilo i na gymplu dost učitelů, které po šedesátém osmém tak nějak zapomněli vyhodit. Když se na to dívám zpětně, kroutím hlavou nad tím, co všechno nám mohli někteří učitelé vykládat a nikdo je nepráskl.

Silene, jasně že ne. Například s některými lidmi se vůbec nedá mluvit. :)

Jamardi, myslím, že ani zde nelze uplatnit žádné plně funkční plošné pravidlo. 

Silene, něčemu se nedá zabránit, někdy někdo někoho zraní, i když třeba nechce. Je ale lepší o tom mluvit než to nechat být.

Štírko, děkuju :)

Benetko, děkuju :)

lawenderre, přiznám se, že doma říkáme ten gumák a s gumákami, vlastně gumákama. Což není správně. Kdyby byla ta gumáka jako ta bota nebo ta holinka, bylo by s gumákami. Jestli ten gumák, tak s gumáky. Ale to slovo se moc veřejně nepoužívá, spíše holinky nebo gumové holinky. Ale mně to zní strojeně, nikdy bych to tak neřekla.

Aru, já jsem měla dobré známky, takže mě neděsily. Dát někomu číslo je sice jednodušší, ale na druhé straně to mnohé přiměje k myšlence, že neví, co za tím přesně je a zajímají se. Když si přečtou slovní hodnocení, zní to přesně, ale i to může být zkreslené, záleží na tom, jak je kdo zvyklý se vyjadřovat a kdo to vlastně píše.

Já jsem kdysi dostala z jistého předmětu dvojku a jiní z naší třídy také za to, že jsem udělala jednu chybu. Kromě toho jsem se naučila všechno, co jsem měla a vykonala i jinou práci, proti níž nebyly námitky. A ze stejného předmětu jsme dostala jiný rok jedničku, a to jsme nedělali nic, hrála jsem si s Rubikovou kostkou a každý si dělal, co chtěl. No a kdyby se psalo slovní hodnocení, co myslíš, že by ten druhý učitel napsal? A jesli si myslíš, že jsem kvůli té dvojce ukřivděná, tak ne, to, že jsem na tu chybu nezapomněla, tak mi to mnohokrát zase pomohlo.

Učit se zcela bez hodnocení mohou nějací výjimeční jedinci, kteří mají přirozný zájem se něco naučit a to ne v jednom oboru, ale chtějí mít přehled. Aspoň základní přehled. Je děsné, že když pak o něčem mluvíš a někdo neví vůbec nic, musíš vysvětlovat úplně všechno. Někteří nemají vůbec slovní zásobu, musíš hledat synonyma, abys mohl něco říct. Ne někdy, ale často.

Toto je velmi zajímavé a pro mnohé i docela bolavé téma. Celek dotvářejí různé komentáře Z různých soudku. A je to jen špetka – určitě by se dalo diskutovat dlouhé hodiny. 

gumákami? :)

A přelidněné společnosti. Ano, vždyť to píši, nedostatek kreativity. Jenomže, je dobré si uvědomit, že skutečně objevně kreativních lidí je minimum, daleko více realizujeme ozvláštněnou nápodobu, z principu věci. / Aru, jsem ten poslední, kdo by z toho byl nadšený, osobně bych rozvolnila úplně všechno, jen tedy nevím, nevím, zda by příslušný model ukočírovatelně zaujal úplně každý odchovávaný kus. / Pro introverty je hromadný princip poněkud demotivujícím a výuka výtvarné výchovy, jejíž výstupy jsem zažila, většinově spadala pod definici Zločin tavnou pistolí. Někdy mi připadne, jako by posláním tohoto předmětu bylo především znehodnocování výtvarných potřeb v tzv. školní kvalitě, ale co už tak. Na fenomenální duše stále věřím. Mají to echt těžké. / Mám vypozorováno, že jako si třeba zručný a rukodělný člověk neumí dost dobře představit, že je někdo nešikovný, obdobně to funguje i u mentálních limitů. Právě proto svým způsobem ve školství zoufale scházejí jedinci, kteří se sami špatně učili, nebo byli (prý) leví jak šavle a brali to jinými cestami. / Když si třeba namátkově porovnáš, kterak v čase a prostoru vypadala výuka PV (praktické výchovy), co eventuálně ne/zahrnovala, opět zjistíš, že vedle osoby pedagoga jde také o prostorové a technické zázemí školy. Budovy, které nemají přilehlé nemovitostní pozemky, nebudou kloudně realizovat nic na obdobný způsob; dílny, kuchyňky, no... A stejně, jsi-li třeba odlišného názorového proudu, stejně tě nemine většinový "křesťanský" princip komerčních Vánoc a jiných tradic ve výuce, je to prostě... Většinové a hromadné. / Propagovaný finský model se mi pozdává lépe, ovšem na vlastní kůži ho neznám. Ono už všechno docházení nebo dojíždění (v rámci ZŠ) do vzdálených budov je svým způsobem zvláštní, sežere kvanta času a proč. Jde jen o to, aby bylo vše tak předpisově vyhovující, až to vyřadí půl společnosti z přirozenější formy fungování. / O to více potom zapotřebí farmacie, no. / Víš jak, bych rozpustila celé základní školství, JENOMŽE většinová společnost ho potřebuje, čímž mé řešení není optimální.   

na známky jsme zvyklí od Marie Terezie a její povinné školní docházky a mnozí tento systém preferují jenom proto, že si nedovedou představit, že existuje funkční alternativa, která je tu už sto let a protože si sami prošli systémem známkování. škola založená na hodnocení není o vědomostech, ale o to v časovém limitu být co nejpohotovější, jelikož žijeme ve společnosti zaměřené na výkonu a rychlosti

Aru, u nás se musí nutně plošně prošustrovat takových prostředků, že slavný hromadný princip státního školství nemá moc šancí, kterak se fajnově osvěžit a provzdušnit. Vlastně pro celý ten dozorčí systém musíš jako učitel absolvovat takový výcep, že je možná těžké zůstat invenčním. A když ho neabsolvuješ, tak ti systém děti/smrady (hodící se ponechte) ani svěřit nemůže (a nechce).

Vezmi si jen tu klasiku pro první třídy, učitel, spíše učitelka prvňáků musí projevovat tolikero předepsaných talentů, až... až je to skoro vždycky automatický limit učit jinak. (Takový předpisový učitel pro prvňáky je vzácné zboží. Klidně bych brala nepředpisového.) Nu, a tak to máme každý den. Certifikace certifikací, inovace inovací, ovoce do škol. Osobně navrhuji pobyt maximálně v prvním nadzemním podlaží a včasný úprk oknem. 

Jeden z poměrně pragmatických důvodů, proč se známkuje, spočívá v časové a mentální náročnosti formativního hodnocení (ha, zábor a nároky na kreativitu), navíc (za mě ku podivu) se stále vyskytuje spousta rodičů, kteří známkování vyloženě preferují. 

Věř mi, že to nepíši, abych systém hájila. 

Jamardi: Text je zjednodušující, libovolná interakce se může vrýt, každý si obvykle syslíme v sobě nějakou tu křivdu, ale už sama příroda míchá lidem složité kombinace k vyhovění si, stačí mít rozdílnou povahu i ve vztahu rodič ‒ dítě. Nesnášenlivost odlišností má biologický základ. Těžko chtít po nezralém mozku plnou sociální inteligenci a integraci, když jí automaticky nedisponuje ani každý dospělec. Dokonce i fyzicky postižený jedinec zírává na jiného jedince s výraznějším odlišením, aby nezíral, musí se naučit vědomě tlumit své biologicky přirozené reakce. Mnohdy se však nad něčím takovým přemýšlí právě jen v jakémsi morálním, moralistickém hledisku. 

školy typu Waldofrské školy nejen dokazují (první vznikla už r. 1919), že to nejen jde bez známkování i bez hodnocení, ale navíc že děti jsou v takových školách šťastnější. jestli nejde o to žít šťastný život, tak potom nechápu co tady děláme. v běžné státní škole už se netěší 7.-leté děti na druhou třídu co poznali první, tobě to nepřijde zvrácené a padlé na hlavu, aby se dítě netěšilo na na každý půl den strávený ve škole? raději budeš obhajovat vyhnilý a nefunkční Tereziánský systém, opravdu?

bixley, zvládla jsi toho dost. Děkuju.

Abakus, ty jsi asi chodila do špatné školy. Co už teď....

aleši, děkuju.

Ivi, děkuju. Souhlasím, nejlepší je zřejmě si o tom promluvit.

dievča z lesa, díky.

Prométhee, i prodej heroinu je škola. Úryvek z Psohlavců může být někomu k ničemu, ale někoho to může inspirovat. Jsou věci, které se stále opakují, jen se to v jiné době trochu kosmeticky upravuje. Tohle se také ve škole říká. Nám to třeba říkali.

Alenakar, škola je prostředí, které je součástí života, a je možné se tam naučit cokoli. Zaleží, koho tam potkáš. Učitelé nejsou stroje, které pronášejí výklad a plivou známky, ale mluví o různých věcech, komentují nejrůznějším způsobem protože i učitelé  jsou nejrůznější lidé. A stejně tak spolužáci. Že někdo vymyslí nějakou metodiku neznamená, že to všichni dodržují. Hodně také záleží na řediteli a ti jsou právě také různí. I za socialismu to tak bylo. 

Četba klasické literatury odvádí od povrchního uvažování. To je dobře. 

Díky.

vesuvanko, děkuju.

Alegno, ano, dá. Díky.

Aru, nakonec se stejně hodnotí, alespoň při závěrečné zkoušce. Četla jsem o tom, jak jeden český učitel odjel pracovat do zahraničí do soukromé školy, kde se platilo vysoké školné.  Studenti se nesměli do ničeho nutit, nemuseli chodit na výuku ani dělat cokoli jiného. On byl jen k dispozici, kdyby někdo chtěl. A bylo to tak, že z nižších ročníků nechodil na výuku skoro nikdo a v posledním ročníku se živě zajímali všichni. Někdo by mohl říci, že náhle vyspěli a někdo, že byli pod tlakem rodičů, kteří nechtěli to školné platit zbytečně. Samozřejmě taková škola musí mít takové zkoušky, aby většina, i když se učí vlastně jen jeden rok prošla, ale někdo projít nemusí.

A pak je tu protekce. Ta dokáže odsunou kdejakého jedničkáře.

A pak zdravý úsudek. Většina škol přijímá hlavně podle výsledku přijímacích zkoušek, ne podle známek na vysvědčení, protože se ví, že se známkuje různě. A rozumní lidé vědí to samé a dělají si názor sami.

Mně se například vryl do paměti komentář mé matky, když jsem něco nešikovně přišila:

"Jseš jako všichni mrzáci. Pořád si musíš dokazovat, že všecko  zvládneš."

myslím, že nie je zlý ani môj postup - vyhnúť sa  škole a  celému školskému systému. Dosť veľa času som trávila na dievčenskom WC - bolo tam staré opustené vyradené harmónium a ...JA. 

souhlasím s Irčou.....ne každý se umí obrnit - popřípadě odpálit pořádně vtipný topspin...:-))))

Ve škole se toho učí spousta, ale rozhodně se tam člouvěk nenaučí psychické odolnosti a tomu, jak čelit škodolibým útokům spolužáků a některých učitelů.  Pokud pominu náboženství, tak takovým věcem nás v minulosti asi mohla naučit jen četba klasické literatury. I četba klasické literatury totiž mohla být školou života. Tip.

Dnes ale čtou děti prý méně a méně. Tím více asi záleží na tom, koho potkají ve fyzickém životě a na sociálních sítích. 

Některé komentáře jsou bolestivé a vryjí se do paměti. - Jak pravdivé!, TIP

Souhlasím, komentářem co soudí, odsuzuje se dá hodně ublížit.

ne, hodnotit se opravdu nemusí, jsou školy které fungují bez známek a ty školy patří k těm prestižním, navíc z nich vycházejí studenti, kteří toho ovládají daleko víc, než ze škol se známkovaním, protože ty děti se učí, ne proto že musí, nebo mají strach z ponížení ze špatného výsledku, ale protože je to baví, systém zavedený Marií Terezií na známkování, jež funguje dodnes je naprosto zvrácený a zcela ponižující, nejde v něm o to, aby děti bavilo to co se učí, ale rozdělit budoucí pracovníky do kast podle známek, to je skutečný účel známkování - rozděl a panuj

Jarmilo, asi máš pravdu.

Pravdou je ovšem i to, že jsem pokazil kopírování komentáře z wordu. Tak se za tu podivnost dodatečně omlouvám.

Nemyslím něco odplácet, ale jenom se nějakým způsobem bránit. Když se nebráníš tak to slízneš. V tom jsme bohužel zvířata jako každé jiné.

Aru, to je těžké, nějak se hodnotit musí. Problém je stejně vždycky v lidech. Díky.

Luboši, písemné se mi zdají mírnější, protože není slyšet tón hlasu. Ono často je to i tak, že potom zjistíš, že někdo mluvil k tobě, ale v podstatě celou dobu myslel na sebe nebo na někoho úplně jiného, jak pak třeba vyplyne z jeho další mluvy.

Mohlo se zdát, že je to o Písmáku, ale není. :)

Nami, děkuju.

zirkonia-leona, i to se stává. Dobře, že jsi se osmělila.

Karle, snad nejlepší je si to v klidu potom vyříkat. Protože i z oplácení může vzejít mnoho zlého. Díky.

jó no, ale i známky jsou hodnocením a mohou dotyčného zničit stejně jako komentář

Ten závěr platí i pro písemné komentáře Ten závěr platí i pro písemné komentáře na Písmoni. (já si vlastně u názvu tak nějak automaticky pomyslel, že budeš psát o zdejším prostředí)

na Písmoni.

"Některé komentáře jsou bolestivé a vryjí se do paměti."

Nejde vždy jen o vzhled. Když jsem byla malá, napsala jsem básničku a zapomněla ji na stole. Moje máma ji našla a velice blahoskloně se mi posmívala. Moc to bolelo. Trvalo 50 let, než jsem to se sebe setřásla a osmělila se svoje výtvory uveřejnit.

Já se s tím naprosto ztotožňuji. Těm zranitelným doporučuji aby se obrnily ostrým a důvtipným jazykem a nenechaly si to líbit.

Al Jal Úde, dík :)

Ireno, děkuju :)

Dobrá úvaha i s příkladem z tvého okolí, Jarmilo. Zvlášť děti v pubertě jsou velmi zranitelné na hodnocení druhých. Ztracené sebevědomí se těžko navrací...

Milane, děkuju :)