Krajina ve vichřici

Sil,

kdo se tady cítí být autoritou a chová se jako autoritář a kdo je za autoritu všeobecně považován, to raději nebudu komentovat. Ty tam jsou doby, kdy jse ráda kopala do vosího hnízda.

Pokud si někdo zvolí nick jaryn 666 (jeho obměny nejsou až tak podstatné), pak to může být jen pubertální malý Jarda, který si tady rád hraje na čerta.

Sama jistě víš, že  popularita W. Shakespeara byla v průběhu staletí velmi problematická. Ve své době samozřejmě byl velmi populární, nicméně po smrti byl velmi rychle zapomenut a jeho dílo začalo být oprašováno až v devatenáctém století. Vedly se diskuse o jeho homosexualitě a tyto diskuse se vedou až dodnes. Jak už jsem psala, herec Shakespeare vůbec nemusí být autorem děl, které mu jsou přisuzovány a navíc, jak jsi správně poznamenala, tak jako tak část svého díla "ukradl", což odhalují počítačové analýzy i českých vědců. 

Aleno, to je zajímavé, kdo jsou dle tebe zdejší "autority"? Ony tu nějaké jsou? 

Uživatele nicku Salvátor a spol. ani tak náruživě na nic netipuji, pouze konstatuji, že je schopen sofistikované tvorby. 

William Shakespeare je předně značka a takových jmen je v literární historii přece dost. Snad nemá valný smysl se tím zpětně trýznit, jsi-li zároveň zastánkyní názoru jindy proklamovaného, že podstatným je dílo, které po sobě autor zanechá, a nikoli identikit jeho pachatele.  

vesuvanko,

neznám moc malířů, kteří jako Dalí byli zároveň modernisty i konzervativními klasiky i autory náboženských obrazů. Bavíme se o tom pod mou básničkou Dalí a moc by mě zajímal i tvůj názor.

Alenko, děkuji. Máš pravdu, mě také víc oslovuje baroko - architektura, sochařství, malířství a hudba než současné umění.

vesuvanko,

jsem ráda, že se líbilo. Barokní krajina je pro mě inspirativní podobně jako křesťanské obrazy Dalího. Obojí směřuje k něčemu vyššímu, než je svět kolem nás. 

Krásné a velmi působivé jsou obě, TIP

Sil,

Willík nejen loupil, ale dokonce vůbec není jisté, jestli tenhle herec  své hry a sonety napsal.  Sám Hilský v jisté rozhlasové besedě přiznal, že značné procento anglických literárních historiků nevěří, že by autorem W.S. literárních děl byl tento herec, který měl tak "vypsaný" rukopis, že se stěží uměl podepsat. ...Čím to, že se nenašly nikdy žádné Shakespearovy rukopisy napsané jeho vlastní rukou?

Starej dobrej Salvátor je agresivní psychopat. Že se některým místním "autoritám" líbí se ani nedivím. Tipuji ho na undergroundovou postavičku, které její nonkonformní postoje zajistí "místo v dějinách". Budou ho ovšem znát jen ti nejsečtělejší archiváři.  

Ach, jistě, Aleno. 

Snad se mi právě mihla hlavou myšlenka, že v současnosti je asi trochu víc uvyknutých klavíru nežli harpsichordu. Ale to valně nesouvisí. Velikáni jsou naopak vystaveni větší míře zkreslení, však si je každý půjčí/me. A sám Will loupil jako oživot. Jazyk je všech!

Ovšem... není nad přesnou citaci, ano. Je-li nám známa.

Ať je to s tvým pošťouchnutím jak chce, výše zmíněný autor užívající v minulosti celou škálu nicků, psát umí, a to velmi dobře. A současníci si obvykle jdou sem tam po krku. 

Sil,

"původní znění bez titulků" je samozřejmě pokus o vtip. Copak to musím vysvětlovat?

Michna(který je ostatně známější jako skladatel než jako básník), se svým významem nedá s W.S. srovnávat. Nebyl důvod zakonzervovat jej jako ikonu světového významu, jejíž texty zdobí celou anglofonní kulturu. Čím je kdo "větší", tím přesněji ho musíme citovat. Vždyť víš, jak zuřil "Starej dobrej Salvátor", když byl nepřesně citován Umbraticou.

Aleno, i Michna je citován a recitován spíše v přepisu. Dovolím si upozornit, že se obvykle nepoužívá absolutně přesný záznam dobového pravopisu a že kupodivu neexistují naprosto žádné dobové audiozáznamy. Ekvivalentním způsobem jsou či byly překládány notové zápisy, rekonstruován dobový zvuk dobových nástrojů atp.

Máš-li někde k dispozici striktní rekonstrukci shakespearovské výslovnosti, sem s ní. 

Díky, blackie.

Jsem ráda, že se tak hóóóódně líbilo.

Sil,

Erben je sice básník z poloviny devatenáctého století, ale jeho jazyk a styl je dosud poměrně srozumitelné i pro děti. Shakespeare ale napsal své sonety v době sonetové horečky na přelomu 16. a 17. století a knižně byly poprvé vydány v roce 1609. To je značný rozdíl.  Je to jako kdy třeba Adam Michna z Otradovic byl stále citován a recitován při kdejaké příležitosti a to v původním znění a bez titulků.

Kdo ti brání, Aleno. 

Osobně vystačím i s originály, ale překladů dost. Angličané (minimálně mladších generací) si také modernizují. Jsou to totiž živí lidé. 

Dtto, co u nás s Erbenem a spol.

Silene,

na jedné straně musíme být vděčni za Hilského překlady, protože nám umožňují vnímat Shakespeara v překladu do trochu modernějšího jazyka, zatímco Angličané se učí a recitují básně napsané v 17. století, na druhé straně nikdo není dokonalý, ani universitní profesor pan Hilský. Mnohé W.S. sonety by se daly přeložit i lépe, než se to podařilo jemu.

krásné -krásné....*/*********************

Jednoslovná adjektiva jsou v čj problém, máme jich prostě málo, na tento způsob by byl Hilský nucen zbytně plýtvat těsným prostorem. 

ano, to mám na mysli, ty zvláštní tajemné souvztažnosti nejen stromů s okolním světem

Markel,

dnešní věda se dívá na "inteligenci" stromů zcela jinak než před lety. Zjistilo se, že les především uchovává informace o útocích škůdců, extrémním počasí atd. Proto vyživují okolní žijící stromy pařezy jinak už mrtvých stromů, které obsahují zkušenosti využitelné pro celý les. Až dosud bylo záhadou, jak mohou být některé pařezy mnoho let stále živé, ačkoli nevyhánějí žádné větve. Jsou přes kořeny vyživovány okolními stromy přes mykorhizní houby.

Aleno: já, jak jsem čtivá, tak čtu a čtu, všechno možné, někdy  bez výběru, jsem teď pár let důchodkyně, tak čas, mezi hlídání vnoučat, mám. Někdy se bojím, že se do konce života nedozvím vše, o co mám zájem :-)). TAky televize je někdy poučná. Zaujalo mne v poslední době, jak jsou stromy vlastně inteligentní tak, jak se nám vůbec nesnilo. Jejich vzájemná komunikace, něco úžasného. A ne jenom stromy. Lidé si myslí, jak jsou chytří, všechno ví a znají, ale čím víc vědci bádají, docházejí k poznání, jak málo toho víme, kolik je nám toho skryto. Zkoumání nebude nikdy konce, neb člověk je tvor zvídavý. MOc mne baví nové objevy, koukám se na různé věděcké disputace, čtu knihy, kterými mne dcery zásobují, neb vědí, kam mne srdce táhne :-)). Mám ráda jednodušší věci, psané pro laiky, ve spleti cizích slov se poněkud ztrácím. Pokud je to pro mne dost zajímavé, neváhám si najít ve slovníčcích to které mně neznámé cizí slovo.

Markel,

ano - smrk ztepilý je u nás původním druhem, všechny ostatní druhy smrků jsou introdukované. Dříve se i do lesa sázel také smrk pichlavý, dnes je trendem vysazovat jen naše původní druhy, konkrétně smrk by měl být sázen až od 500 metrů nad mořem. Smrk je značně závislý na vodě, proto všechny rekordně vysoké exempláře rostou vedle potoka nebo říčky. Tam může v našich podmínkách smrk dorůst až šedesátimetrové výšky a průměru kmene 2m.

díky za vysvětlení, o kůrovci jsem něco věděla, o klíněnce jsem snad kdysi něco zaslechla a ty jsi mi to oživila. Smrky mám ráda, doufám, že mi po nich nezůstanou jen fotografie. Nedávno jsem četla, že u nás rostly smrky už před mnoha tisíci lety, tak to snad byly ty ve vyšších polohách, jak píšeš. Můj manžel pochází z okolí Bílých Karpat, z Bojkovic, je tam spousta smíšených lesů, ty zelené kopce se s podzimem mění, jsem vždy uchvácena těmi krásnými barvami listnáčů, krása. Celý kraj je takový prosvícený, u nás na Vysočině, když ještě smrky kralovaly, to bylo tak zvláštně ponuré, tajemné, teď už jen holiny, všude kam dohlédneš.

Markel,

klíněnka se suchem až tak nesouvisí. Je to škůdce, který u nás dříve neexistoval, byl k nám zavlečen v 80. letech z Balkánu.

Kůrovec, to je zcela jiná kapitola. Lýkožrout smrkový naopak daleko intenzivněji škodí v suchých letech, neboť jedinou obranou smrku proti němu je zalít chodbičky brouka pryskyřicí, což lze jen tehdy, pokud hodně prší. Ale kůrovcové kalamity vlastně způsobili naši předkové masovou výsadbou smrkových monokultur do nižší nadmořské výšky, než v jaké smrk přirozeně roste.

o housenkách a motýlcích vím, já jen myslela, proč zrovna v těchto dobách jsou ty stromy tolik napadeny. Snad tím větším suchem, jako ty lýkožrouti, co ničí lesy? Ještě tak před 20. lety byli jírovce zelené až do podzimu, pokud si dobře pamatuji, teď strom shazuje nezralé kaštany velice brzy, chápu to, obětuje plody pro svoji celkovou záchranu, stromy jsou chytré.

Markel,

klíněnka jírovcová je malý motýlek a listy jírovců napadají její housenky. Základem boje se škůdcem je spalování opadaného listí. Možná je i chemická ochrana. Jeden menší strom se zachránit dá. Sto padesát let stará alej už jen obtížně.

v lesoparku máme mnoho jírovců,před koncem srpna začínají hnědnout a je mi z toho smutno, jak krásný zelený strom okorává, nevím, čím to je, musím najít na internetu, tu příčinu. Taky jsem četla článek, který strom na mne připadá vzhledem k datu narození. Tak prý javor. No, nevím, mám raději jiné stromy, buky, duby, břízy, olše..

Markel,

taky mám kaštany(jírovce) ráda, ale ony odcházejí jeden za druhým, protože je napadá klíněnka jírovcová. Měli jsme v našem arboretku jeden strom, ale museli jsme ho pokácet. Všem bylo do breku, jen jedle řecká, která rostla vedle kaštanu, se radovala. Dnes už je ta jedle dvakrát tak velká.

Nore,

jsem ráda, že jsem se trefila hned napodruhé. Asi máš rád básničky, jako je tahle, o lidech otlučenách životem jako vrbová větvička na jarní píšťalku. 

kaštany miluju,sbírám je s vnoučaty každý rok, máme je jen kousek pod panelákem v lesoparku, něco dáme zvířátkům do jihlavské ZOO, z něčeho vyrobíme zvířátka, musíme ale ještě přidat do sběrného pytlíčku žaludy na hlavičky, báseň o nich je moc pěkná

To je vona.

Markel,

myslím, že to, kdo je dneska celebritou určují hlavně peníze. Hokejista, který hraje v NHL si za svou kariéru vydělá tolik jako celý šlechtický rod za několik staletí.

Norsko,

a co třeba tohle?

Nevelké dýmy zvedají se z domů

a světlo nedoslýchá.

Do růžového ticha

kaštany bijí

údery zelenými.

Ach, půjdu s nimi o zem hlavou bíti,

nás stejná slupka svírá.

Půjdu je aspoň sbírat,

bratříčky svoje

s hlavami rozbitými.

Pod prsty tvými kaštánek jsem hnědý.

Tak v kapsách dětí dýchá.

A slupku, co pak píchá,

rozbila láska

údery zelenými.

(Kolik příležitostí má růže)

Myslím, že padaly

Norsko,

napiš mi prosím aspoň první verš. Já se to pokusím vygůglit.

Bačkovský,

moc děkuji za zastavení a za komentář.

Líbí se mi, že Skácel často mísí moderní jazyk třeba s textem lidové písně jako třeba tady. Lidová píseň pak má najednou zcela jiné vyznění.

hm, je to smutné, jaké rádobycebrity dneska zaplňují veřejný prostor, mám někdy pocit, že se svět zbláznil a nebo já ničemu nerozumím. Opravdové celebrity se od těch pseudo liší neskutečnou skromností, životní moudrostí. Tolik toho dokázali a v mediálním světě se jim dostává tak málo pozornosti. Ale je to nemrzí, neb vědí své, světská sláva polní tráva.

Jiné

Norsko,

máš na mysli tohle čtyřverší?

Kaštany na zem padají

a světlo váhá   zprůhledněly dny

pod stromy leží rezavé

mrtvolky ježků     samé bodliny              ?

Pokud by tomu tak bylo, pak máme někdy podobný vkus. Na tuhle básničku jsem už kdysi variaci psala. Ale myslím, že je smazaná.

Marlel,

pro nás už je dost těžko pochopitelné, jak velmi slavní byli v minulosti třeba skladatelé vážné hudby nebo dokonce malíři. Jejich místo dnes zaujímají herci, popoví zpěváci, fotbalisti, hokejisti nebo někteří politici.  Básníci jsou slavní jen pokud už jsou dávno mrtví. Preference lidí se v posledních desetiletích velmi změnily. Každé dítě by ti vyjmenovalo spíš známé kuchaře než známé umělce či vědce. 

Kaštany

čas od času si přečtu životopis o malířích, sochařích i jiných pro mne zajímavých profesích. Baví mne grafologie, filozofie, psychologie, ráda čtu cokoliv zajímavého, pro mne zajímavého. Já jsem veskrze takový líný, laxní člověk, dost konzumní, proto mne tito tvůrčí lidé fascinují svými vizemi, urputností, pracovitostí, prostě vším tím, čeho se mně nedostává. To vytržení, když tvořili, to mne fascinuje. Je ale zajímavé, že i když byli mistry svého oboru, nebyli většinou šťastní v té své rozervanosti a nestabilitě.  Život s nimi nebyl jednoduchý, to je jisté. Měj se krásně, přeji nám všem trochu deště :-))

Leraku,

moc děkuji.

Petře,

schválně jsem si našla alej vedoucí k Lemberku. Nádhera! To je přesně ono.

Například?   ...Třeba bych se pokusila na něco napsat variaci.

Jamardi,

přesně tak. Vichřice je drama. Fascinují mě pískovcové pláště některých barokních světců, zvláště Svatého Martina, které vlají jako prapor ve vichřici.

...Stále se musí něco dít. Bezvětří je příliš statické.

Miluju spoustu jeho věcí

Norsko,

já ale beru, že se ti každá Skácelova, natožpak moje, básnička nemusí líbit. Mně se taky všechny jeho básně nelíbí. To, že je někdo klasik ještě neznamená, že by musel být nedotknutelný.  Jsem ale ráda, že ho neodsuzuješ šmahem.

Radovane, díky.  Zasmála jsem se. Musels to mít doma těžké.

Markel,

je fajn, že tady malířství lidi zajímá. Trošku se teď chci zabývat Dalím ale třeba i Leonardem. Jsou to sice notoricky známí malíři, ale mnohé informace o nich by mohly leckoho překvapit.

Rem,

omlouvám se. Teď jsem koukla na internet a ve skutečnosti se ta teoretická práce Jana štolby jmenuje "Lomcování slovy". ...Inu - Štolba je ještě mnohem expresivnější než já.

Rem,

moc děkuji za připomínky. Samozřejmě, že netvrdím, že moje básně jsou dokonalé. Když píšu anglické sonety, snažím se o dokonalý jamb a proto vždy potřebuji na začátku verše jednoslabičné slovo. Nikdy bych v anglickém sonetu nesnesla tolik tříslabičných slov jako Hilský. Oním jednoslabičným slovem mohou být ukazovací zájmena. Původně zněl verš

ten vítr, který slovy v básních cloumá...

Ukazovací zájmena se mi ale začala kupit, tak jsem to musela změnit.

"Cloumání slovy" je zase název jisté literární práce, kterou tady ale zjevně nikdo nezná.

Jen tak si ulevím. Poezie ještě srdcem bije a se neSkácela, zcela. Myslím, že pěkný odkaz, Alenakar* 

když podvečerem

klekánice

do klinkání zvonku klepe holí

jak bál jsem se

vracet domů takhle pozdě

že táta přetáhne mě ...

bolí, bolí

Ve vichřici je to působivější než když je vítr mírnější.

Když vy, tak já taky. Julián je militantní blbeček. Skácela, jsem myslel tohoto, tento kus. Markel, my jsme spolu někdy měli nějaký spor ?

mám ráda umění všeho druhu, abstraktní i konkrétní, nejsem znalec, jen mne musí prostě něčím upoutat, uchvátit a vtáhnout mne do sebe, v tu chvíli se ocitám v jiné dimenzi, jestli mi rozumíš, rozumíš, viď?

P.S. Norsko jinej nebude :-)), rád zraňuje :-((

Markel,

dřív přinášelo umění, zvláště to barokní, něco vznešeného, něco povznášejícího. Architektura, obrazy i sochy tvořily propojený svět s hudbou, která asi z oněch dob nejdéle přetrvává...  Dnes berou mnozí umění jen jako hru, jako zábavu pro vyplnění prázdného času. Ale umění by toho mělo umět víc než bavit ignoranty rozvalené u televize s pivem a brambůrky na stole. 

můj šálek, oslovilo,*, pochybnosti jsou potřebné, aby člověk neustrnul a přemýšlel

Juliáne,

jsem ráda, že se ti líbí obě básničky.   

Mně Norsko nevadí. Kdysi jsme se bavívali docela přátelsky a jsem ráda, že je upřímný. Jen mohl být ve své kritice trochu ...zábavnější.

Silene,

díky za zastavení.

Lady,

máš dobré oči. Čím je člověk starší, tím víc se smrt blíží a tím více o ní někteří z nás přemýšlí. Dnešní kultura smrt spíš zamlčuje, ale barokní kultura ji věřícím stále stavěla před oči. Těch křížů s Ježíšem a těch dalších mrtvých a přece živých mučedníků všude kolem!

Čtvrtému verši předlohy schází litera v ve slově znovu.

U tebe krásný název a dvouverší za zpěvu zvonů... Jak se vyhýbat / těm poryvům, co spojí chrám a šum? 

Plná lípa, ano, ví. 

supizme,

díky.   Barokní krajina byla plná linií, které někam směřovaly, ať už to byly aleje nebo jen prosté pěšiny. Pokud barokní krajinu aspoň tu a tam restaurujeme, beru to jako velké plus, jako návrat ke kořenům.

Ty jsi z Olomouce a tak si jistě umíš představit, jak asi vypadala cesta na Svatý Kopeček v sedmnáctém a osmnáctém století.

V poslední době se v tvých básních objevují takové nenápadné malé motivy smrti, které mi přijdou ale velmi silné, vane z nich intenzivní záhrobní mráz. Víc než Skácela mi to někdy připomíná Jana Čepa, nevím proč, nesáhla jsem po jeho textech dvacet let a pamatuju si je jen matně.

Můžeš tady přece číst zábavnější autory, než je nudný Skácel a nudná Alenakar. 

...Kdybych byla pořád jen veselá, zábavná a roztomilá, připadala bych si jako idiot. Tahle básnička možná někoho aspoň vyprovokuje k diskusi. Možná ano a možná ne. Já to nikdy předem nedokážu odhadnout.

Goro,

k té básničce mě vlastně přivedl můj dlouhatánský rozhovor s p. Litartsem. Bavili jsme se o Dalím a on tvrdil, že Dalí je jenom blázen, který vnášel do umění chaos. Já si myslím, že to bylo právě naopak. Od padesátých let, tedy v době, kdy světem otřásl výbuch atomové bomby, Dalí jako konzervativec a katolík vracel do umění smysluplnost, kterou mu moderní věda a moderní způsob života odňaly. Víc je o tom v sonetku Dalí, který bude zveřejněn ve středu.     ...Skácel nemusel o svou víru bojovat jako sebestředný Dalí. Víra je stále přítomná v podstatě ve všech jeho básních.

Máš pravdu. Ale to na mé kritice nic nemění

Za to ty jsi tak zábavný, že tě už nikdo nečte.

Pěkná poetika, Aleno, a pozoruhodné "napojení se"...

Skácel je nudný a ty ještě víc