Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDýka a meč
Autor
Biskup z Bath a Wells
Kamimura a Nanako usedli k čaji. Mlčky srkali senchu, která jim hořkla v ústech. Jeden pár očí hledal odpověď v druhém. Zůstávali nehybní jako staré sochy určené k likvidaci.
Jejich osud se naplnil. Jak dnes zpravil Kamimuru Okida, ctihodný sekretář, generál Sató zemřel.
Bylo to jako rána z čistého nebe.
Sató byl velkým bojovníkem a ti by měli umírat v boji, a ne nad miskou otrávené rýže.
Kamimura si nepřipouštěl nic jiného, než že se odebere za svým velitelem. Samurajská čest vážila víc než zlato, víc než láska.
„Jsi připravena?“
„Samozřejmě,“ odvětila Nanako.
Odložila kalíšek s čajem. V ruce se jí blýskla dýka, kterou si prořízne hrdlo. Nejdřív si však sváže kotníky provázkem, aby nezemřela v necudné poloze.
Kamimura si povzdechl. Obdivně si prohlédl krásnou ženu, která vždy stála po jeho boku, než tasil meč, jehož ostří odrazilo zapadající ústa slunce. Poklekl a obrátil ho proti sobě.
„Sbohem, lásko,“ zašeptal Kamimura.
„Sbohem. A na brzkou shledanou.“
Kamimura prudce nalehl na meč, který mu protnul břicho jako hejno vlaštovek. Beze slova se sesunul k zemi. Mlátil sebou v nelidských křečích, z úst mu vytekl čůrek krve.
Když jeho pohyb ustrnul, Nanako pozvedla dýku. Teď nastala její chvíle.
Pečlivě si z kotníků odřezala provázky.
Rozkošnicky se protáhla. Poté šla otevřít dveře.
Už na ni čekal ctihodný sekretář Okida, kterému se vrhla kolem krku.
„Jak se daří generálovi?“
„Pokud vím, těší se pevnému zdraví,“ zazubil se Okida. „Máš sbaleno?“
„Samozřejmě.“
25 názorů
Biskup z Bath a Wells
13. 10. 2022děkuji :)
Biskup z Bath a Wells
29. 08. 2022Díky za zastavení. ;-)
Bohužel tak to na světě chodí, i když to nemusí mít tragické následky. Hezky zpracované.
Biskup z Bath a Wells
08. 08. 2022:) :( :)
Biskup z Bath a Wells
03. 08. 2022Snad tě nepobavila samurajova smrt...? ;-)
Biskup z Bath a Wells
03. 08. 2022Zvyk je zvyk, tak co... ;-)
Meč mu zajel do břicha,
Kamimura dodýchal,
nemějme ho za pako,
jenom chudák „skvostně“ nalít,
ze zprávy měl po klidu,
nemůžeme Nagako
a milence Okidu
za jednání prostě chválit.
Tvoje dílko se mi naopak OPRAVDU líbilo. (decentní smajlík)
Biskup z Bath a Wells
02. 08. 2022Drahý Kritiku, velice si vážím každé kritiky, pokud tedy není úplně mimo, a to tato není. Chybu jsem již opravil a jdu hledat vhodnou wakizaši, abych se rituálně zasebevraždil...
Biskup z Bath a Wells
02. 08. 2022Tak tak... A pořád za nima lezem... :-))
Biskup z Bath a Wells
02. 08. 2022Kamamuro, máš recht. Jako vždycky.
Biskup z Bath a Wells
02. 08. 2022Děkuji, odborníci japanologové, já jsem si samozřejmě nastudoval, jak se samurajové sebevraždili... ale zde bych vypíchl tu skutečnost, že povídka není nutně od toho, aby vše popisovala podle reality, zkrátka to není encyklopedie a rozhodně nebylo cílem tento mechanismus popisovat do detailu, o to tam nešlo. Ale jak uvádíš, jde spíš o tu ženu a tak...
Erekce pod svými dílky nezakazuji.
Literární kritik
02. 08. 2022Hmm... ještě, že se jedná o fiktivní příběh.
Vytknul bych jistou zmatenost kulturních apropriací - na meč (gladius) nalehávali římští vojevůdci. Hagakure (napsaná ovšem v hlubokém, staletí již trvajícím míru) ukládá samurajům rozříznout vlastní břicho dvěma řezy - zleva doprava, a zezdola vzhůru. Poté jim zpravidla uťal hlavu sekundant, protože taková nechutnost je prostě příliš i pro otrlé nátury.
Po importu amerického kapitalismu skrze válečné loďstvo admirála McArthura (počátek období Mejdži, 1868) vyšla tato nádherná, starobylá tradice definitivně z módy - vžilo se euroamerické mávnutí rukou, které je jak méně traumatizující, tak i méně náročné na lidské zdroje.
Na druhou stranu, abych jen nekritizoval, je nutno ocenit realistické vylíčení jemných nuancí i filigránské složitosti ženské psýchy - tu autor vystihl dokonale!
anebo Kamamury... ;-)