Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodvečerní
Autor
Nezvaný
Věděl jsem, že je to blbost. Prostě jsem tam neměl chodit a raději bezpečně odpočívat ve svém bytě.
Ležím na zemi a pozoruji téměř vadnoucí slunce. Blíží se večer a já si uvědomil, že mé tělo se povaluje někde dole. Zaprášené, odřené a já na něj čumím jakoby z vrchu. Kromě toho, že ležím tak mi přijde opravdu divné, že se vidím, ale jak občas říkávám. Všechno je možné. Vím, že bych měl vstát, ale nějak se mi nechce. Našedlá obloha na mě chvílemi mrká a říká. Tak to má být. Buď v klidu. Asi mi chybí už jen málo abych slyšel nějaké hlasy. Neslyším. Cítím vůni rozkvetlých kytek, které se usadily v trávě vedle mě. Vím houby jak se jmenují a asi je mi to úplně jedno. Po noze mi leze nějaká svině. Hmyz. Nesnáším hmyz. Jsou tak odporní. Samá nožička, hnusná hlavička. Někteří štípou a kousají. Bez důvodu. Prostě jen tak. Tfuj.. Viděli jste někdy třeba zvětšeného pavouka? Že ne? Nedělejte to. Nechtějte to vidět. Kurva jak se nemám bát něčeho co má víc očí než já. A kdyby jen očí... Snažím se obrátit a mojí pravou nebo levou nohou mi projela bolest. Těžko poznám, která je která. Za mě jsou obě pravé jsou moje a patří ke mě. No nic. Na světě jsou horší věci. Milionkrát horší. Poškrábu se na zpoceném čele a uvědomím si, že brzy bude tma. Sjede opona a najednou se vše schová. Všichni ti lidé a ten hnus co z nich jde. Všimly jste si někdy jak pod pokličkou noci vše vypadá jinak? Všechno to zlo, závist, nenávist. Všechno na chvíli usne. Vše dobré i zlé. Krásné i odporné. Noc je krásná. Noc osvobozuje. Mám rád noc a proto spím raději přes den. Je mi dobře, když nikoho moc nepotkám. Ani lidi, ani auta. Auta s lidmi,.Samozřejmě. Na rohu zvrací opilec. Pohoda. Krása. Miluji, když se na mě měsíc usmívá a svítí a svítí. Hvězdy kolem něj mu tleskají nebo tleskají možná mě. Možná nám všem. Pomalu se zvednu a zamířím k domovu. Člověk jde po dlouhé době do lesa a hned zakopne o kámen. Ten pád fakt nebyl nic moc. Sakra. Ale na procházky bych měl chodit častěji. Jo, jo... Viděl jsem se z výšky prolétlo mi hlavou. Jo, jo. Všechno je možné...