V podzimní tmě

díky Štírko za práci a zní ta tvoje zkrácená verze  hezky a asi máte určitě pravdu, že by chtěla zkrátit, ale nejsem si jist, zda-li přesně tak, chtěl jsem tou básničkou vyjádřit tu atmosféru noci, v poli a bahně a nejspíš se mi to moc nepovedlo, ale všechno to šplouchání v břiše a další věci se děly a proto se mi nechce, to všechno vypustit... ještě díky Vám za zastavení

Phil: Znám to – někdy se člověk při psaní dostane do takového středního mezi transu – a pak ta myšlenka teprve vygraduje – ale je dobré se toho zbytečného zbavit

Ještě, že básně neprdí. A možná někdy ano...

šplouchajících tekutin v břiše

které každým krokem poskakují

přeskupují se tělní tekutiny

jsou slyšet metry, svetry

to už mi cukala pusa k úsměvu, zkus si to po sobě přečíst nahlas...

Ta první strofa je moc hezká. Štírka odvedla dobrou práci. Gora mne po celé ty roky, co tu jsem, vždycky nenápadně upozornila na přeťuky a tak. Je to o člověku, taky jsem tábala...a pořád tábám, bez třech teček. 

Díky za názory asi na tom něco bude...

Souhlasím se Štírkou, dílu by prospělo probrat, zkrátit... určitě všechna se + tekutiny v břiše...

Jdu tmou

s prokřehlými prsty

blátivou cestou

mezi poli

vrzající boty

srdce, dech, výdech

slyšíš se,

ty a nikdo jiný

jen ty

a čas co se slil do temnoty noci

kterou hvězdy přetrhaly

a daly šanci najít se.

-------------------za mě by vše řekla tato redukce...?