Sasanky a klauni

Litartsi,

ale bouřlivější diskusi míváš i pod mými básněmi, takže vím, o čem píšu.

Litartsi,

baví mě, že se považuješ dokonce za originálního básníka a za modernistu. Nebudu ti to vyvracet a závidím ti to, protože já jsem spíše epigon a čas od času o jistou modernost jen usiluji.  ...Musí být báječné mít takové sebevědomí, jaké máš ty.

Doplňuji, že zde mívám občas i bouřlivější diskusi pod vlastními básněmi.

Safián mi tady nikdy formální nevyspělost mých básní neprokázal. Snažil se jen jejich proměnlivou formu, vázanou na obsah, pochopit. Originalita nejsou chyby, ale přednosti.

Litartsi,

ano - někdy se účastníš i bouřlivějších diskusí a možná je tahle tvoje role na Písmáku důležitější než tvá tvorba. Závidím ti sebevědomí, se kterým píšeš: Moje tvorba je náročná, po všech stránkách vyspělá, proto v nerovném, amatérském konkurenčním prostředí zapadá.    To já mohu říct, jen to, že tady mám pár příznivců a že někteří čtenáři mé básničky rádi čtou.   Vážím si toho, protože poezie je ve fázi, kdy už ve veřejném prostoru neexistuje a kdy se pouze různé literární pseudoautority vzájemně poplácavájí po zádech a častují se literárními cenami.  Kdo ze současných oceňovaných básníků ale může zodpovědně říct moje tvorba je náročná, po všech stránkách vyspělá?   

Sám víš, že formální nevyspělost tvých básní tu mnohokrát prokázal třeba Safián a co se týče obsahu, který by nějak tak ospravedlňoval formální chyby, ten nám všem uniká.   Tak tedy čekej - za deset či dvacet let tě tu nějaký vědátor možná objeví a staneš se velkým českým básníkem.

Netvrdím, že mám ve všem pravdu, mám ale tu svoji, kterou si buduji tak, že se nad ní neustále zamýšlím a porovnávám ji s jinými. Velký nadhled ale mám, a to i v architektuře a výtvarném umění. Moje tvorba je náročná, po všech stránkách vyspělá, proto v nerovném, amatérském konkurenčním prostředí zapadá. Stačí mi zde jen sem tam nějaké to jednotlivé ocenění. Občas tu mívám i bouřlivější diskusi. 

Bačkovský,

díky za pochvalu. Kryla mám ráda, jeho texty jsou tady v knihovně a já jsem je měla půjčené několikrát. Považuji ho nejen za textaře, ale i za folkového básníka, který psal pro lidi a ne jen kritiky. Z mojí generace je nás dost takových, kteří znají pár jeho textů zpaměti. Obzvláště ty s náboženskou tématikou.

Phil,

klauni jsou pestře zbarvené korálové rybky, které žijí v symbióze s tropickými jedovatými sasankami.  ...Ale sasanky žijí též v aktických vodách, dokonce při teplotě až -3 stupně Celsia. (Slaná voda mrzne až při teplotách kolem  - 4 stupně. )        Napsala jsem to já. Nevím, že by Skácel vůbec věděl něco o soužití sasanek a klaunů.

Litartsi,

zatím jediné, co jsi kdy z mé produkce ocenil, byly překlady Williama Blakea, ale ani ty ti nestály za jediný tip. Čtenářům se líbily dva blakeovské překlady a proto jsou stále tady. ... Sasanky se líbily zatím šestnácti čtenářům a tak to vypadá, že tu zůstanou též. Já píšu totiž pro čtenáře a ne pro "odborníky na poezii" jako jsi ty a různí jiní. Kolem jiných odborníků na poezii se tady alespoň vytváří maličké ghetto jejich spřízněných duší. Kolem tebe ale žádný litartsovský literární spolek nevidím. Nikdo tady tvé názory nesdílí a proto soudím, že by ses měl zamyslet sám nad sebou. ...Není zvláštní , že ty jediný máš ve všem pravdu, zatímco my všichni ostatní se mýlíme?

Alegno,

děkuji. Jsem ale zvědavá, jak dlouho budou mé volné verše čtenáře bavit. Mé vázané jebavily vždy víc.

Markel,

moc děkuji za kritiku.   - Ano, Skácel je pro mne občas inspirativní, ale rozhodně to není žádný můj učitel ani vzor. Z mnoha důvodů bych nikdy nechtěla psát jako Skácel. Chtěla bych psát třeba jako Lermontov nebo Karel Hlaváček, ale jako Skácel rozhodně ne. Pokouším se jen zachytit podobné pocity a emoce jako Skácel zcela jinými prostředky.

Skácelem se zabývám, protože bych ráda odhalila, jestli vůbec na Písmáku má většina čtenářů nějaký svůj idol, nějaký velký vzor. Když jsem psala podobné skácelovské variace loni najaře, vypadalo to, že tím idolem by mohl být Skácel. V současnosti už to tak ale nevypadá.

Mi se líbila myšlenka symbiózy sasanek a klaunů a pak to

Sasanky ale

kvetou už na dně

arktických vod.

Jenom pořád nevím, kdo to vlastně napsal.

Pro mě omšelé, nudné bolehlavy. O básnických kvalitách pomlčím. 

za mě.....jednička s hvězdičkou podtržená!!!!!

Mně tvoje volné pěkně sedly ....

líbilo moc, tvoje i Skácelovo.Je dobré, když jakýkoliv básník nabudí jiného k tvorbě, nejdřív obdobné, pak k té básníkově vlastní. Je to jako v malířství, kde nejdříve kopíruje umělec svého učitele a pak se vydá vlastní cestou, nic nevadí, že základy jeho tvoření stály na pevných základech někoho jiného, je to přirozené a mně to vůbec nevadí. Skácelův smutek mi taky nepřekáží. ***

Goro,

zkouším "rezonanční" skácelovské variace tentokrát psát volným veršem. I když nejsem žádný modernista, doufám(nejspíš se asi mýlím), že jsou mé postupy tentokrát modernější než ty Skácelovy.

Postupy J.S. někdy trochu připomínají Holana. Jenže Skácel vždy udělal jen jeden krok tam, kde se Holan vydal na dlouhou pouť.

U tvých básní mrazí, umíš.

Zajímavá diskuse nejen o Skácelovi, o vůli...

Jamardi,

lidí jako byl Zátopek je opravdu velmi málo. Část života jsem se živila jako trenéka a kdybych v posilovně používala metody jako Zátopek, Kratochvílová nebo prosefionální kulturisté, moji svěřenci by asi skončili v nemocnici a já ve vězení. Ve filmu se dobře dívá na to, jak pevná vůle zvítězí nad všemi překážkami a těžkostmi, jenže v posilovně nebo na běžecké dráze všechno vypadá naprosto jinak.  Tam dokážeme jen to, co nám genetika dovolí. A co platí ve sportu, platí i v umění. Dokážeme jen to, co nám dovolí náš talent.  Navíc ale - v posilovně nebo na hřišti hraje vůle velkou roli, ale v umění?  Tam často záleží na nápadech a ty přicházejí často tehdy, když to nejmíň čekáme. Dokonce to vypadá, že někdo jiný v nás má nápady, kterými jsme my sami překvapení.  Takže je to spíše o tom, že bycom měli  být zadobře se vým podvědomím, ne o zátopkovské vůli.

Norsko,

já bych se ráda dozvěděla, jestli čtenáři na Písmáku všeobecně milují a uznávají aspoň jednoho jediného českého básníka.

Když jsem letos na jaře zveřejňovala své básničky společně s těmi Skácelovými, snesla se na mou hlavu sprška posměšků a kritiky. Jak se vůbec opovažuji já, jakási nicka z Vyhnálova srovnávat se s geniálním básníkem?  Nabyla jsem dojmu, že Skácel je nedotknutelná ikona.  Ale je tomu doopravdy tak?  Ano - ve své době to byl velmi populární básník. Ale to byla opravdu jiná doba. Populárních básníků bylo povícero. Dnešní básníci jsou naprosto neznámí a píšou jen pro sebe navzájem. Mohou být ale nadále ikonami básníci z minulého století?  To není až tak úplně lehké zjistit. 

Myslela jsem to tak, že třeba Zátopek řekl: "Když nemůžeš, tak přidej!", ale na druhou stranu se někteří lidé  neumí zastavit, zbrzdit, když by měli. Například se může  jednat o boje po rozvodu....nebo jiná nevhodnou ignoraci.

Bez toho Skácela by to nešlo ? To už je mánie,  nebo příznak končícího léta

Jamardi,

plavat proti proudu se dá jen, když na to má člověk sílu. Já už se nechávám proudem většinou jen unášet.

Ve Skácelových básních je někdy tolik rezignace a odevzdanosti osudu,že mě to až překvapuje. Patrně ale pevně věřil, že všechno, co prožíváme, včetně bolestí a křivd, má svůj hluboký smysl.

Je dobré umět se porvat, leč přiměřeně. :) Ono to tak nějak plyne v tom životě.