skrýt se

Nikoliv, jsem velkým milovníkem (zralého) máku. Leč tento pokrm již nebyl několik desetiletí s mou ústní dutinou kontaktován. (promiň, pokud ti přijde komentář trochu uslintaný)

... se strouhankou...? :)

Nebudu skrývat, ze se mi tvoje dílko zamlouvalo. Vypíchnul bych napríklad to dusení se cihlami. (já se obcas trochu dusil skubánky)

jsem rád, že zaujalo...

Zajímavé celkově

Krásné obrazy... (podpaží domu, město se dáví cihlama)

díky, Ozzy ;-)

... hodně :)

slaboduchým určitě ne... poezie je hrozně subjektivní :)

;-)

...kolik je toho třeba dělat tajně

Jako že ano. Některé obraty jsou pěkné. Ale ve výsledku vůbec nevím, co básní chtěl autor říci. A že by měl zastoupit z díla pocit? Nevím, asi jsem slaboduchým čtenářem. Ale nic krom náznaků nepociťuji.

dotýká se mé duše...

Aha, skrýt se nejen v pohybu, ale ve stínu (pohybu)... jo, s tím už souzním líp.

opravdu mě těší, jestli vás to nějakým způsobem oslovilo a že se vám líbil závěr, který to tak nějak decentně a vhodně ukončil 

stín - to by šlo ke stínu, co vrhají listy stromu, křídla ptáků nebo "podpaží domu"...? můj stín se pohybuje, já stojím; skrývám se v něm.

Rem = u silných obrazů snadno hrozí ona samoúčelnost, někdy je obtížné to vyvážit, budu věřit, že tady převládla nakonec účelnost :)

Nevím, těžko můžu dělat rozbor vlastní básně, to nejde ;)

Jde spíš o ten pocit...

Ráda jsem četla, konec mě okouzlil

Skrýt se v pohybu, zajímavá myšlenka. Zvíře by se snažilo skrýt naopak nehybností... ale ve městě, co se dáví cihlama, tě asi nehybnost neskryje. Stát se vlastním stínem... pod tím jsem si nedokázala představit nic, co by do téhle básně zapadlo. Ale to bude moje chyba. Moc se mi líbí závěr. Jako by měl v sobě náznak smíření.