Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV koloně
Autor
Alenakar
Jan Skácel:
Lidé se probouzejí plní oděrků
bosýma nohama se dotýkají dna
Košile zvyku leží přichystána
na židli vedle lůžka celá železná
V koloně
Ve zpětném zrcátku
mlha,
šedivá niť a korálky aut,
z repráků duní
nervózní buben,
kola se ale otáčejí
málem pozpátku.
Jako bys usínal nad nudnou knihou.
Jako bys dřímal pod lavinou
kruté únavy.
Ještě ne soumrak,
ale už z paprsků reflektorů
osudová souhvězdí...
Dopravní značky - strašáci
a za svodidly zoraná
hřbitovní hlína,
v té oranici líná
černá zvěř
z posvátných hájů Morany.
...Štípej se statečně do zápěstí
ruky, co drží studený volant
zaklíněného života!
274 názorů
Morticie,
teď právě se dámy u pultu (sedím u počítače v knihovně) baví o tom, že venku začalo sněžit. Martin má jen malé zpoždění.
Morticia Adams
18. 11. 2022Ach, co dodat, přesně tak to je..
Litartsi,
já patřím do "slabého průměru" ? Zpočetla jsem si svůj průměr. Včera činil můj průměr 20, 51 tipů na jeden vklad. A kolikže to činí tvůj průměr?
Jistěže tu jsou lepší autoři než já a já jim jejich úspěchy ze srdce přeju a s chutí jim dávám tipy. Společně tady bavíme lidi i "bez výrazné osobitosti v tvorbě". ...A jak víš, že tady držím rekord v délce diskuse? To už jsi prohlédl všech asi 50 000 účtů, které tu jsou?
Nejde o to, co všechno píšete, ale jak to píšete. Tím patříte do slabého průměru, bez výrazné osobitosti v tvorbě. To je ta Vaše neproniknutelná bublina, která Vám, a podobným, nedovolí nahlédnout do mé tvorby. Nemá to smysl, nechme toho, ale jistě tady máte rekord v délce diskuse.
Litartsi,
já že žiju v sektářském světě? No to jsem se tedy musela doopravdy zasmát. A jaké sekty jsem podle tebe členem?
Myslím, že jsem docela rozkročená do šířky. Píšu vázané verše, písňové texty od šansonů po folklór, píšu volné verše, které by někdo možná i označil za moderní, píšu haiku a senrjú... Jsem tedy členem jaké bubliny, jakého stáda?
Moc ti přeju, aby se ti aspoň jednou tady na Písmáku podařilo čtenáře překvapit originalitou a hlubokou oduševnělostí svých výtvorů a ukázat nám, koerčním řemeslníkům, jak se píše poezie.
Já nežiji v sektářském světě jako Vy. Mluvíte o univerzálním talentu, když mají dílka přes 20 tipů? To je Váš způsob oceňování kvality. Právě, že Vy ten stádní typ jste.
Litartsi,
ale právě proto, že žijeme v sektářském světě a internet nás selektuje do příslušných bublin, se obdivuji každému básníkovi, který na inernetu zaujme hodně lidí, ať už takových nebo makových... Mám ráda šikovné lidi, kteří překračují hranice žánrů a kategorií, jejichž talent je univerzální. Proto se vždy se zájmem na Písmáku dívám na dílka, která dostanou přes 20 tipů.
Já ti přece nebráním, aby ses po nocích opájel Goghem a Cézannem, já se zase budu opájet těmi údajně "zapomenutými" malíři z jejich doby. Nejsem stádní typ.
Žijete v komunitním světě sobě podobných, lepších či horších básnických autorů, ve světe víceméně uzavřeném až sektářském. Já na Písmák sice také přispívám, ale nejsem součástí této komunity. Sleduji objektivnější roviny ve své poezii.
Vaší básnické tvorbě se přizpůsobovat nemohu, a nemohu se přizpůsobit ani jako čtenář. Nejde o pýchu, ale o pokleslost a slabost toho, co sama píšete. S takovými názory a úrovní ani není divu, že snižujete velikost malířských géniů, jako byl třeba Gogh nebo Cézanne. Ti svým tvůrčím přínosem překonali všechny ty dobové akademické malíře, kteří se jim smáli, ale kteří zůstali kdesi zapomenuti. Mimochodem oba jmenovaní dokázali malovat brilantně i podle akademických kritérií. Je to vidět na mnoha jejich obrazech. Dnes, díky internetu, kde najdeme všechno, si můžeme porovnat všechny ty tvůrčí rozdíly.
Litartsi,
žijeme, bohužel, v době, kdy básníci většinou píšou verše buď pouze sami pro sebe nebo pro jiné básníky. Nezajímá je takřka vůbec, co jejich výtvorům říkají "normální lidé". Já jsem v prvé řadě vždy zvědavá, kdo že to dokázal zaujmout čtenáře tak, že mu dali spoustu tipů, následně ale uvažuji o tom, proč byl úspěšný. Rozhodně se mi nelíbí každý úspěšný autor tady na Písmáku. Některý se mi líbí a některý ne.
Ty se nemůžeš "přizpůsobit"mně v tom smyslu, že bys psal podobně jako já, protože bys nikdy nedokázal psát jako já... Mohl by ses mi přizpůsobit pouze jako čtenář, ale to ti pýcha nedovolí. A proč bych se já přizpůsobovala tobě - jednomu z nejméně úspěšných a nejméně čtených autorů na Písmáku?
Planými debatami o Vincentovi už nechci ztrácet čas. Ten člověk by se v devatenáctém století nikdy nedostal na akademii a staří mistři by se jeho obrázkům buď smáli, nebo by nad nimi krčili rameny. Třeba v renesanční Itálii by nikoho ani nenapadlo, že takový človíček by vůbec mohl být opravdový malíř.
Oprava: (Vy se můžete přizpůsobit mně?), a že mám stále něco před sebou, dokazuji neustále.
Mám svoji uměleckou srovnávací hladinu, a když některého autora označím za úpadkového a komerčního, není to kvůli tomu, že bych mu záviděl čtenost a úspěšnst, ale kvůli úrovni toho, co a jak píše. Vy posuzujete podle čtenosti a počtu tipů, nikoli podle kvality děl, což není jejich zhodnocení. Vám se přizpůsobovat nemohu (Vy se můžete přizpůsobit mě?), a že mám stále něco před sebou, dokazuji nestále. Ty architektonické návrhy pro Prahu nezapadly, jsou bohatě prezentovány na internetu.
Vincent van Gogh je snad špatný malíř? Uměl malovat také jako velcí staří mistři (např. Jedlíci brambor), a vytvořil si i svůj nezaměnitelný malířský styl a rukopis.
Litartsi,
Lyryk má 178 výběrů, včetně mnoha zlatých a mnohé jeho vklady mají vysoký počet tipů a velkou čtenost. Ty nemáš výběr ani jeden,skoro nikdo tě něčte a proto každého, kdo je aspoň trochu úspěšný, označíš za "úpadkového" a "komerčního" autora. To, že nefiguruješ na idnes v první linii jako Horner má asi nějaký důvod(...).
To, že návrhy, kterými se tu pořád chlubíš, zůstaly jen na papíře, má taky svůj důvod. Jsi jako Vincent, který neprodal žádný obraz. O tom, že umíš psát aspoň trochu, mě přesvědčíš jedině tím, že získáš za nějakou básničku aspoň 15 tipů. Jednou to dokázal i Pusík. Tak se čiň. Do minulosti se ohlížejí jenom ti, co už mají život za sebou. Dokaž mi, že máš ještě něco i před sebou.
Nenapsal jsem, že mě čte mnoho čtenářů v Americe i v Asii. Ve statistikách na Pise.cz ale zaznamenávám i takové čtenáře. Co se týče obou blogů, Blogu idnes (od května r. 2018 již v soukromí, ne na hlavní straně, čemuž odpovídá i čtenost) a Pise.cz, kam přispívám, tak toho musíte projít víc, ne jen zavadit o poslední příspěvky, a navíc je ani nestudovat. S tím Z. Hornerem (Lyrykem) moje básně nesrovnávejte, to je úpadek, proto má víc čtenářů i kritiků.
Co se týče Rembrandta, opakuji, že nejde o porovnávání díla jako takového, neboť se jedná o tvorbu v jiném oboru, ale o duchovní rovinu a spřízněnost.
Architektuře, jak jste již někde napsala, nerozumíte, tak je zbytečné Vám tu něco dlouze vysvětlovat. Co všechno ten návrh představuje, čím vším je podložen, čím vším prošel. Je mimosoutěžní, začal jsem na něm pracovat až po skončení poslední soutěže, která proběhla v r. 1987-8, v r. 1991. Kromě jeho tam mám i další návrhy, třeba na přestavbu hlavního průčelí kostela P. Marie v Emauzích, domu U Zvonu na SN, Tančícího domu, také soutěžní návrh na přapláštění Nové scény ND (2009) a mnohé další architektonické návrhy.
Litartsi,
tys přece začal s tím, že tě čte mnoho čtenářů v Americe i v Asii. Já jsem se jen koukla na tvůj blog, kolik čtenářů tě doopravdy čte a pak jsem to srovnala s čteností Zdeňka Hornera. Nic víc.
Pokud se někdo upíná ke klasikovi jako byl Rembrandt (a u tebe je to podobná posedlost jako u mne posedlost Dalím), měl by aspoň bezděčně srovnávat svou produkci s díly svého idolu.
A co se týče tvých architektonických návrhů na dostavbu Staromětského náměstí - nechápu proč se neustále chlubíš pouhými návrhy, které nebyly realizovány a nic nevyhrály. To je jako chlubit se na Písmáku básničkami bez tipů.
Nechlubím se svými úspěchy na internetu, to Vy jste mě nyní přinutila zde vypsat něco ze statistik, když jste si na mém, nyní soukromém blogu idnes, prohlédla jen čtenost několika posledních básní, aniž byste je i četla, a uvedla z nich jen ty s nejnižší čteností. Opakuji, že nepíši komerční básně pro komerční čtenáře.
Já jsem specializovaný architekt a také básník, Rembrandt byl malíř. I u mých mnohých článků jsou čilé i bouřlivé diskuse. Posuzujete výtvarnou úroveň kterého mého blogu? Celkově? Rembrandt, jako malíř, mou architekturu výtvarně nepoznamenal (jde jen o duchovní rovinu), tu poznamenala celá historie evropské architektury. Navrhnout dobré řešení pro dostavbu Staroměstského náměstí, se bez takových znalostí a schopností neobejde (viz 9 neúspěšných architektonických soutěží, uspořádaných během 20. století).
Litartsi,
na blogu iDnes. c.z. jsou i jiní autoři tady z Písmáku. Je tam ku příkladu také Zdeněk Horner, který funguje na Písmáku pod přezdívkou Lyryk. Pro srovnání uvádím čtenost jeho článků pouze za říjen 22 :
Lidská práva v bezvědomí 643
LGBT 537
Varování... 541
Jaktože se mám shromáždit... 1 021
Svoboda selhala 368
Pod články Zdeňka Hornera probíhá čilá diskuse, pod těmi tvými je mrtvo... Když už se chlubíš nějakými úspěchy na internetu, nezapomínej, že se to dá několika kliky ověřit a že je možné si ty tvé "úspěchy" porovnávat s úspěchy jiných, kteří se jimi nechlubí. Navíc jsem měla možnost posoudit výtvarnou úroveň tvého blogu... Rozhodně bych neřekla, že tě Rembrant, kterým se tu neustále oháníš, výtvarně nějak poznamenal.
Proběhněte si moje blogy na "Blogu idnes" nazpět, třeba až do roku 2013, kdy jsem se zde přihlásil. Básně jsem sem psal od roku 2015, ve střídání s blogy na různá témata, většinou o mé i cizí architektuře.
Celkový počet mých článků nyní: 1391, celková čtenost: 532 085, nejvyšší čtenost článku: 5129, průměrná čtenost: 391, čtenost za poslední měsíc, i když jsem tu nic nenapsal: 1594 návštěv. Přestože sem píši již jen málo do osobního blogu, stále jsou moje články i básně navštěvovány. U mnohých jsou také (již uzavřené) diskuse, včetně bouřlivých, dlouhých, dle úrovně diskutérů. Básně jsou ale pohopitelně pro čtenáře méně atraktivní a zajímavé, což je spjato s náročností poezie jako takové všeobecně.
Litartsi,
navštívila jsem právě tvůj účet na iDnes. cz: stratil.blog.idnes.cz a zjistila jsem, že tam máš čtenost naprosto minimální a nikdo s tebou nediskutuje. To i tady na Písmáku máš čtenost a diskutovanost vyšší. Uvádím příklady čtenosti tvých článků:
Báseň čistě moderní čtenost 34
Čtyřcípá hvězda 17
Pro štěstí 18
Blanitá křídla 15
Jen trošku 20
...a tak bych mohla pokračovat dál a dál. Můžeš ještě děkovat osudu, že tady na Pímáku tě sleduje "tolik" lidí a někteří, jako třeba já, s tebou i diskutují.
Litars
Seš náfuka a samochvála je jediná chvála kerou dostals. Není možný, abys něčeho kvalitního kdekoliv dosáhl protože se nedokážeš poučit z kritiky, cokoliv co ti nezobe z ruky okamžitě napadáš. Právě proto stojíš za nic a jsou za tebou akorát neúspěšný návrhy a ostuda. Dáš dohromady tak leda kůlnu, zmrzačenou básnišku, ani je nemusíš mrzačit překládáním do cizích jazyků, mrzačíš je už sám když je napíšeš.
Nejsem, přepisuji své básně (po několika) i na blogové servery a sleduji tam návštěvnost.
Litartsi,
mohl bys mi vyjmenovat všechny ty své "četné" příznivce z "různých evropských i asijských zemí, z USA a Kanady"? Kde jsou? Nevidím pod tvými básničkami s nulou a mizivou návštěvností téměř žádné krititiky. Nejsi tak náhodou, můj milý Litartsi, tak trochu sedmilhář? A nebo žiješ ve vybájeném světě.
Nebudu své básničky překládal do cizích jazyků, nechci je mrzačit. Kromě Česka mám návštěvnost z různých evropských i asijských zemí, z USA a Kanady.
Co kdybychom toho tady už nechali?
Litartsi,
navrhuji ti, abys překládal své hodnotné básně do angličtiny a španělštiny a bude tě číst ještě více lidí.
Nevím, jak jsi přišel na to, že tě "čtou v různých zemích světa". Možná tě čte jeden kamarád na Slovensku a druhý, třeba volyňský Čech na Ukrajině...
Když se podívám na tvou autorskou stránku, ihned přece vidím, že tě čte v porovnání s jinými autory velmi málo lidí.
Litartsi,
a nemáš problém s tím, že rubrika "Kritiky" zvyšuje čtenost mně a nikoli tobě?
Jen tak, potřebuji se i vypovídat, protože se to přenáší také do rubriky "Kritiky".
Litartsi,
je zvláštní, že se tady už několik let bavíš s někým, kdo "neví vůbec nic o skutečném umění", se snobem a "obyvatelem laciných komerčních rovin"...Proč neustále nabízíš své "velké umění" takové nule? Co si slibuješ od toho, že by někdo tak povrchní jako já hodnotil tvé hluboké dílo?
Nebyla to jeho osobní volba, postupně ke svému projevu dozrával během života, jak umělecky rostl. Dopracoval se dokonce až k modernímu, malířsky úspornému projevu. V první polovině 17. století! Za to byl pak krutě svržen dobovými módními malíři. Ještě v r. 1725 si mohla jeho vnučka Titia přečíst kritiku od malíře Gerarda de Lairesse : "Při svém úsilí o jemný způsob malby Rembrandt van Rijn dosáhl jen toho, že jeho obrazy budí dojem hnilobného rozkladu. Dovedl vidět jen hrubé, prozaické stránky námětu a vytvořil svými tzv. červenými a žlutými tóny osudné stíny, které opravdu jakoby žhnuly, a barvy, které leží na plátně jako nějaká špinavá tekutina."
Vy patříte k těm, kteří o tom, co je skutečné umění, nevíte vůbec nic. Pohybujete se jen v laciných, komerčních rovinách, jako snob. Moje dílo neznáte a neznají ho ani ti, kteří je tady ignorují. Mně to ale zase tak nevadí, píši své básně ještě na čtyři další servery a pouštím je do světa. Dělám, co mi velí moje touha po poctivé seberealizaci a nenutím se přizpůsobovat cizímu pokleslému vkusu.
Hudbou jsem se zabýval v mládí, nahrával jsem svoje skladky i v rozhlase v H. Králové a vystupoval se svými nahrávkami i živě na pódiích v Olomouci, Brně a v Třebíči. Potom jsem ale z různých důvodů toho nechal a věnuji se architektuře a nakonec i poezii. Jsem všestranný umělecký typ. Vy si svoje rady a poučování nechte pro jiné, já vím co mám dělat.
Litartsi,
nemůžeš si pořád představovat, že jsi nějaký neobjevený Rembrandt. Rembrandt byl v mladším věku známý, populární a obchodně úspěšný malíř. Nebyl to žádný Vincent. A že si chtěl ve stáří malovat už jen sám pro sebe? To byla jeho osobní volba.
Velké škodlivosti vincentovského mýtu jsem se v dialogu s tebou tak obšírně věnovala proto, že tenhle mýtus pořád plete hlavu mladíčkům i seniorům. Pořád si říkají: já určitě maluji nebo píšu výborně, ale problém je v tom, že mi nikdo nerozumí. Jsem jako Vincent. Ještě mě nikdo "neobjevil". Mnozí naivní neumětelové si stále představují, že je navštíví jednoho dne nějací "odborníci", kteří teprve ocení hodnotu jejich díla. - Ne nikdy se žádní "odborníci" nedostaví a hodnotu neumětelských děl neocení.
Psal jsi mi, že jsi i hudební skladatel a že se věnuješ hudbě. Nevím, na jaký nástroj hraješ, ale pokud bys chtěl zaujmout publikum, musel bys vylézt na pódium a hrát velmi dobře, abys lidi zaujal. Už totiž slyšeli ledacos. Takže hraj, jak nejlíp dovedeš. Písmák je totiž spíš koncertní pódium, než archiv, kterým se probírají "odborníci". Hraj a lidi ti buď budou tleskat, nebo tě vypískají, nebo tě jen dál budou jen nadále ignorovat. Hlavně zapomeň na nějaké zázračné "odborníky" a "lovce talentů".
Nemůžete poměřovat hodnotu tvorby počtem tipů od obdivovatelů. Vždyť přece víte "vrána k vráně". Třeba ten Rembrandt měl obdivovatale hlavně v mládí, když paničkám maloval kraječky a vlásky do všech detailů. Později, jak umělecky rostl, o obdivovatele i zákazníky přicházel, až po své smrti přišel téměř úplně na řadu roků. Objeven byl až někdy v 1. polovině 18. století.
Litartsi,
je velký rozdíl mezi narcistou, která má talent a narcistou, který nemá talent.
Co se autoportrétů týče, malíř může sám sebe zobrazit i velmi sebekriticky. Každý autoportrét rozhodně nemusí být sebeoslavou.
Já si myslím, že Písmák by neměl být pouze úložištěm nepovedených děl, ale spíše diskusním fórem. A pokud si někoho čtenáři nevšímají, je to důvod, aby se opomíjený autor sám nad sebou zamyslel.
Vůbec nezáleží na tom, kolik člověk napíše básní. Záleží jen na tom, jaké básně člověk píše. Já postupně mažu všechny své básničky, které neobdrží aspoň 15tipů. Totéž doporučuji i tobě. Až napíšeš první básničku, která dostane 15 tipů, ráda si ji přečtu a ty budeš moci říct: už nejsem žádný začátečník.
Tak to byli všichni ti velcí umělci (např. Rembrandt, který často maloval sám sebe a jiní malíři ho nezajímali) narcisové, s klapkami na očích? Netvrdím, že ta volná i vázaná moderní poezie je veškerá špatná, jen mi nevyhovuje, tak proč se jí mám zabývat? Mám svoji, na které pracuji, a ve svých letech již nejsem žádný začátečník.
Litartsi,
dobrá tedy, když máš k volnému verši nepřekonatelný odpor, ačkoli není ničím převratně novým, neboť se jím psalo už v devatenáctém století, prozraď mi, prosím, kdo že, kromě tebe, píše ony "moderní vázané verše". Ale nechoď na mě s Erbenem a s Bezručem. Já mám ty dva tvé největší oblíbence taky moc ráda, ale za moderní básníky je považovat nemohu.
Chápu, že tě zajímají hlavně vázané verše, jaké píšeš sám. Ale to je úděl všech narcistů s klapkami na očích.
Mě zajímají moderní vázané verše, volné ne, to jsou pro mě jen zápisky, připomínající básně (jen výjimečný obsah by mě mohl zaujat). Přečetl jsem si tu jeden od Zbory (tedy volné verše) a ničím mě nechytl, tak proč v tom pokračovat. I to "zlato" mě nějak odradilo.
Zajímají mě vázané verše, jaké píši sám. Prošel jsem životem a načerpal mnoho podnětů pro svoji tvorbu.
Litartsi,
ty moc stojíš o to, aby tě lidé četli a rozebírali dopodrobna tvé básně, ale s každým jiným básníkem jsi ty sám hotov za pět minut jednou provždy tak, jak jsi to právě předvedl v případě Jana Zbořila - Zbory. Kdybys chtěl opravdu pochopit, co píše, musel by sis na internetu přečíst mnoho a mnoho jeho dalších básní, případně si půjčit nebo koupit nějako jeho sbírku. A že ti doporučuji Selepka nebo Zedníka, kteří už tu básně nemají? - To je taková námaha najít si jejich básně na internetu? Já jsem uváděla všechny tyto autory pouze jako příklad toho, že tu nejsou(nebyli) jen bezvýznamní amatéři, jak tvrdíš ty, ale i postavy významné z hlediska současné poezie.
To, že šmahem odmítneš veškerou současnou českou poezii, aniž bys z ní přečetl byť třeba jen 1%, to je zaťatost a zaujatost. A když mluvíš o "moderním vázaném verši", tak co by to mělo být? Znám i současné autory, kteří píšou vázaně, třeba sonety nebo čtyřverší, ale dost pochybuji, že je znáš i ty. Jaké konkrétní autory jsi měl na mysli?
V jakém svém komerčním zájmu bych měla já egila, Zboru a Selepka podporovat? Já jsem jim totálně ukradená. A stejně ukradený jsi jim i ty.
Proč mi tady doporučujete seznámit se s díly básníků, kteří tady již nepůsobí? Přezdívka "Zbora" mi něco říká, občas se tu vyskytuje. Myslím, že jsem i něco od něho četl, ale už si nepamatuji. Tak jsem jej nyní vyhledal a vidím tam samý "výběr" a "zlatý výběr", ale dobrou moderní báseň v rýmovaném vázaném verši žádnou. To, co jsem si přečetl, mě nezaujalo.
Jinými slovy názory, které Vy zastáváte, je možné označit jako nekulturně totalitní, ale také schizoidní, protože to, co na jednu stranu odmítáte a zavrhujete, na druhou stranu zase přijímáte a podporujete, ve svém komerčním zájmu!
Litartsi,
těší mě, že ses rozhodl zajímat se o moderní básníky, ale musím tě zklamat. Selepko se úplně smazal a odešel z Písmáku. Zedník (= egil) smazal rozsáhlý výbor z díla, který zde měl, přestože byl asi nejčtenější a nejoceňovanější místní modernista(na druhé straně na něj asi taky nejvíce lidí útočilo), takže se můžeš seznámit už je s Janem Zbořilem - Zborou. Ten se tu už ale vyskytuje pouze sporadicky. Známějším básníkem je ale jeho bratr Jonáš Zbořil.
V Británii existují skuteční konzervativci, se šlechtou v čele, nepřetržitě celá staletí. Tam kontinuita nebyla nikdy přerušena a takové názory, jaké má Tomský, jsou běžné. U nás jsou skuteční konzervativci, jako jsem já, považováni za blázny, protože mor liberalismu rozežral naši společnost až do morku kostí a rovněž Písmák je toho důkazem. To opojení občánkovským civilismem... Brrr!
Nečtete moje básně. Nepohrdám prostými lidmi, jen se ohrazuji proti hloupých kritikám, nebo vyjadřuji k některým cizím dílům.
Těch přispěvatelů tu je mnoho a mohu se vyjádřit jen k těm některým, kteří se zde prezentují nebo vyjadřují. Jména básníků, které uvádíte neznám. Mají zde i nějaké přezdívky, abych se případně mohl zaměřit na ukázky jejich tvorby?
Co mi říkali učitelé ve šlole nepapouškuji. Tvořil jsem si již od mlada svoje vlastní názory na umělecké hodnoty. To, co říká A.Tomský, je blbost, ne myšlenka myslitele. Čas si to všechno prosévá sám.
Litartsi,
já že nečtu básně? Jen za dnešek jsem tady přečetla takových třicet básní, asi tak k patnácti jsem napsala kritiku a některým jsem dala i tip. To si můžeš snadno ověřit. Ale nedávno jsi mi tvrdil, že bych nepoznala opravdový talent a já jsem ti na to odvětila, že bych opravdový talent hledala podle počtu tipů, čtenosti a počtu kritik. Jen ten, kdo nemá žádný talent je publikem ignorován. A pak taky možná někdo, kdo sice talent má, ale je elitářem, který opovrhuje "prostým lidem", což mu "prostý lid" nikdy nezapomene.
Mýlíš se, že Písmák je pouze "amatérskou sešlostí básnických pokusníků".
A co třeba Ladislav Zedník, současný básník ověnčený cenami a redaktor Tvaru? Já jsem se tu nejdéle bavila se známým básníkem Ladislavem Selepkem, dost jsem se hádala se známým básníkem Janem Zbořilem atd.Takoví lidé si tě ovšem přirozeně nevšímají. Oni ani nevědí, že tu jsi a ty ani nevíš, že tu jso oni.
Na moderní umění mají různí intelektuálové různé názory. Například známý konzervativec a monarista Alexander Tomský soudí, že jednou nastane čas, kdy se veškeré monerní obrazy naházejí na hromadu a spálí. Tomský je tedy mnohem radikálnější než já. On je mediálně známý politolig - a říká, co říká, protože je to svobodný myslitel. Ty jen papouškuješ, co ti říkali učitelé ve škole.
Sledujete, v rámci Vaší "statistiky", jen počty návštěvnosti, komentářů a tipů. Básně samotné nečtete, což je ale zásadní věc. Mezi návštěvníky mých básní, které zde uvádíte, nejste. Kolikrát Vám opakovat, že tady je to ryze amatérská sešlost básnických pokusníků, kteří si navzájem konkurují a jen spřízněné duše se navštěvují či podporují. Nezávislý a nezaujatý čtenář tady není.
I ti odborníci, které zde uvádíte, se vyjadřují k těm některým mým básním, které si přečtou a okomentují, většinou jen jako nechápaví amatéři.
Pokud je někdo uznávaný jako génius mnoho let, jako třeba Gogh, tak se nejedná jen o subjektivní názor někoho, ale o objektivní realitu, podepřenou mnoha odborníky, za každého režimu. A ti, kteří takového umělce neuznávají, jen prozrazují, na jaké úrovni sami stojí. Setkal jsem se také s názorem jedné paní (také jako malířky), že Rembrandt začal později malovat tak špatně proto, že ztrácel zrak a už dobře neviděl na to, co maluje. Rembrandtovo dílo (po znovuzrozrní v 18. století) prošlo feudalismem, kapitalismem i socialismem nezáviste na ideologických režimech, jako dílo velkého lidského ducha a umělce.
Litartsi,
velmi se mýlíš v tom, že tvé počínání na Písmáku nesleduji. Naopak. Sleduji tě bedlivě z povzdálí. Jistým způsobem mě fascinuje, že z toho neuvěřitelného množství básní, které horečně produkuješ, dosáhly za poslední měsíce čtenosti nad 100 jen vklady "Přednost samoty" (22.8. 22) a "Upír - aneb nejen sladce" (7.8. 22). ...Pokud má někdo nějaký talent, musí lidi v prvé řadě zaujmout. Když čtenář čte báseň zajímavého autora, musí mít potřebu se k němu vracet, povídat si s ním atd. Tebe nikdo nečte, nedostáváš téměř žádné tipy a nikdo se k tobě nevrací. Není ti to trochu divné?
Můžeš se třeba domnívat, že tvé dílo je natolik složité a "duchovní", že mu běžní nevzdělanci, jako jsem třeba já, nemohou rozumět. Ale je mezi námi přece i několik literárních odborníků. Jsou to třeba Safián, Silelene, Dajakbol nebo snake_01. Není ti divné, že tito vědci tě zrovna za génia nepovažují?
Když mluvím o ideologii, nemyslím tím automaticky marxismus - leninismus, ze kterého mám státnice. Cožpak snad kapitalismus také nemá své ideologie včetně těch kunsthistorických? To, že 2 + 2 = 4 je objektivní fakt, je nesporný fakt. Je ale nesporným faktem, že Vincent byl skvělý malíř? To je věc subjektivního názoru a ideologie, která měla potřebu vytvořit nový archetyp moderního umělce.
Uniká Vám i to, co píši ve své poezii. Vaše laciné, povrchní a nechápavé hodnocení jen potvrzuje, jaké je Vaše zařazení v oblasti výtvarné i básnické umělecké tvorby. Já nejsem komerční autor a to, co je tvůrčí umělecká duchovnost, Vy vůbec nevnímáte.
V muzeu jste ani za socialismu nemusela zastávat názor, že Gogh a Cézanne byli mazalové. I v té době měli velkou úctu a uznání odborníků v oficiálním podání. S ideologií té doby to přeháníte, vždyť byl uznávaný i Dalí (jak jste i napsala) nebo Picasso.
Litartsi,
zásadní otázkou je, jestli jsi osamělý ve své náročnosti nebo nenáročnosti. Myslím, že tvé výtvory jsou tak nenáročné na intelekt, jak to jen vůbec jde. V současné české oficiální poezii je to právě naopak: básníci, kteří píšou jen pro ghetto, vědí, že je normální lidé už celé roky nečtou a tak si mohou vzájemně vyměňovat hádanky.
Na tom, jaký já mám vztah k tomu či onomu modernímu umělci, vůbec nezáleží. Když jsem pracovala v muzeu, musela jsem tak jako tak zastávat obecně platné názory, protože jde vždy jen a pouze o ideologgii a nikdy o nějako"objektivní pravdu".
Já proti Rembrandtovi nic nemám, proto nechápu, proč si ho představuješ jako mého nepřítele. Důvod takového myyšlenkového postupu mi uniká.
Nazvala jste Gogha, Cézanna a další velké francouzské malíře, které jsem zde jmenovat, bandou mazalů, což vystihuje Vaši podstatu odborníka na výtvarné umění. Gogh se zcela oddal svému malířskému hledání a podařilo se mu něco, co nadchlo mnoho pozdějších výtvarných umělců, včetně Picassa i Dalího. Samozřejmě i Cézanne a další novátorští avandgardisté té doby. Gogh by se jistě dokázal živit i jinak (předtím se i živil), ale již nemohl, šel naplno a nekompromisně za svými uměleckými cíly. Jeho extrémnosti v některých reakcích jsou projevem tohoto zaujetí a vyčerpanosti krizí jeho života.
V mládí by Vás Rembrandt třeba přijal na portrétování a vymaloval Vám každou kraječku i vlásek na hlavě, kdybyste mu ukázala peníze. Ale musela byste být spíše zticha. V pozdějším věku asi již ne, kdy už zákazníky z takovými přáními a názory nepřijímal, nebo je vyhazoval z ateliéru. Jeho dílo totiž rostlo duchovním obsahem a vyvíjelo se i v malířském projevu, v němž se dopracoval až k modernímu, zkratkovitému stylu a komerční zájmy ho víceméně přestávaly zajímat. Ekonomicky zkrachoval, v 63 letech zemřel na infarkt a byl také na řadu let téměř zapomenut. Objevilo ho až 18. století.
Duchovní umění, včetně básnického, má jistě mnohem méně obdivovatelů než komerční, ale stále má a vždy bude mít. Tady na Písmáku jsem ve své náročnosti osamělý.
Litartsi,
obrazy Picassa nebo Dalího jsou rovněž vydražovány za vysoké částky plně srovnatelné s cenami van Goghů, navzdory tomu, že ty tyhle dva pány nesnášíš. Rozdíl je ovšem v tom, že Picasso a Dalí prodávali(jak se nám to krásně rýmuje!) svá plátna za vysoké částky už za svého života, což jim zajistilo dlouhý a zajímavý život. Rozdníl mezi Vincentem a Salvadorem + Pablem byl nejspíše v tom, že ti dva byli sociálně zdatní skandalisté, kteří si dokázali dělat reklamu, že to byli pěkně prohnaní a jak se dneska říká "vyčuraní" obchodníci.
Fascinuje mě, jak detailně si stále představuješ návštěvu Alenakar v Remrandtově ateliéru... Proč by se se mnou Remrandt neměl bavit? Jak už jsem ti psala, já to s výtvarníky poměrně umím a kdybych byla v jeho době aspoň tak solventní jako jsem dnes, byla bych váženou zákaznicí, z jejíž návštěvy by byl Rembrant nadšen už proto, že by jí v kapsáři chrastil měšec. I Remrandt musel z něčeho žít. Neměl bratříčka, který by ho živil.
Nevím, Litartsi, proč si myslíš, že dnešní čtenáři poezie stojí o duchovno. Tvá typologie talentů je nesporně velmi zajímavá, já si ale myslím, že úspěch má s duchovnem málokdy něco společného, že čtenáři se spíš chtějí bavit a spoluprožívat s autorem či autorkou jejich emoce. Ale já tomu nerozumím, žádný talent nemám.
Jenže Vincent van Gogh, pobuda, alkoholik, neschopný sám se živit, se stal světově uznávaným umělcem, který ovlivnil mnoho pozdějších malířů. Dnes jsou jeho obrazy vydražovány za mnoho miliónů. Na tom nic nezměníte a můžete si myslet co chcete. Svým plýtkým, pohrdavým postojem jen dokazujete, že hloubku duchovního umění vůbec nerozpoznáváte, nerozumíte jí. Rembrandt by se s Vámi už vůbec nebavil, protože by nebylo o čem.
Valké umělecké talenty jsou zhruba trojího druhu:
- duchovně umělecký
- komerčně umělecký
- takzvaně umělecký
Ten první Vy nemáte na mysli, zato já ano.
Litartsi,
proč by se se mnou Rembrandt nebavil? Po celý život jsem měla spoustu přátel mezi malíři a když jsme spolu diskutovali před obrazy, litovali, že jsem psala výtvarné kritiky jen krátkou dobu.
Goghem jsi fascinován proto, že jsi stejně neúspěšný jako on. Gogh nikdy neprodal žádný obraz, tys na Písmáku nedostal nikdy za dílo ani 15 tipů. Doufám, žes byl aspoň v praktickém životě úspěšnější a nenechal ses půl života někým vydržovat. Za co stojí chlap, který v každém povolání(obchodník s obrazy, kazatel) selže a žije pouze za bratrovy peníze? Skutečný muž si vždycky musí umět sám na sebe vydělat i kdyby měl umývat nádobí nebo dláždit chodníky. Vzorem chlapa je pro mě Jack London a ne nějaký Vincent. ...A mýtus o tom, že Vincent spáchal sebevraždu, je už dávno vyvrácen. Bylo to tak, že maloval v plenéru, kolem šlo několik mladíků a začali se posmívat jeho "umění". Magor Vincent je začal ohrožovat pistolí, tak jako kdysi nožem ohrožoval Gaugina, došlo k tahanici o zbraň, vyšla rána a Vincent byl postřelen do břicha. Protože šlo o mladíky z lepších rodin na jedné straně a o pobudu na straně druhé, všechno se to ututlalo a mnohem později vznikl mýtus o sebevraždě.
Velký talent by byl tady na Písmáku jistě úspěšný, dostával by spoustu tipů, ty bys mu nerozuměl a proto bys prohlašoval, že nic neumí, tak jako to v praxi děláš běžně.
Jalové řeči, vždyť ani nerozpoznáte obraz od Rembrandta od mrtvého počítačového padělku. Rembrandt by se s Vámi vůbec nebavil. Nemám rád Picassa ani Dalího, oba to byli paranoici. Gogh nebyl blázen, to by se nestal jedním z nejpodnětnějších malířů nové doby. Byl zoufalý ze své ekonomické situace, což ho přivedlo k alkoholismu (z bratrovy podpory) i k sebezmrzačení a k sebevraždě. Cele se oddal své tvorbě a nemohl se již živit jiných způsobem.
Kdyby se tu objevil skutečný talent, neházel bych mu klacky pod nohy, ale ocenil bych ho.
Litartsi,
tak to se velmi mýlíš. Idealizovaný je možná právě bláznivý opilec Vincent, ale minulý týden jsem viděla na artu film o Picassovi, kde vůbec idealizovaný nebyl. Naopak. Každý si mohl uvědomit, jaký to byl nadutý blb, erotoman, stalinista a demagog. ... Nedivím se, že avantgardní umělec Dalí stál proti všem ostatním avantgardním umělcům, když se projevovali podobně jako Picasso.
S Rembrandtem bych si určitě rozuměla a rozhodně bych si u něj nějaký ten obraz vybrala, kdybych žila v sedmnáctém století.
Kdyby se tu nějaký skutečný talent objevil, někteří lidé by mu zuřivě házeli klacky pod nohy. Ty určitě. A tomu bych chtěla zabránit.
Sentimentální nesmysly, poznáte pendrek! Není důležité, jak se kdo projeví vůči komu, ale co vytvoří. Třeba Rembrandt vyprovázel některé snobské či pitomé zákazníky i velmi hrubým způsobem. Kdyby Vás takto z ateliéru vyhodil, tak ho proklejete jako nulu. Slavní umělci jsou zpravidla idealizováni, jejich různé projevy vůči různým lidem zapomenuty.
Litartsi,
rozpoznám ho podle toho, že bude umět oslovit lidi... Víš - skutečný umělec je něco jako mytologický Marsyás. Vezme do do ruky božskou píšťalu Athéninu, zafouká do ní a budou se k němu v úžasu sbíhat nejen rolníci, kteří budou zahazovat motyky, ale i lesní zvěř. "Talenty", jako byl Vincent mě opravdu nezajímají, i když jako bývalá muzejní kurátorka poznám dobrý obraz od špatného a to i dobrý abstraktní obraz od špatného abstraktního obrazu.
Nebudete ho podporovat do strhání těla, brání Vám v tom neschopnost jej rozpoznat.
Litartsi,
já ti ale vůbec nevyčítám, žes nevydal sbírku. Já jsem sbírku vydala a jsem součástí několika antologií - a co z toho? Všechno je to dávno zapomenuto stejně jako literární soutěže, které jsem kdysi vyhrála. Pokouším se ale dál o to, co nedokážou ani "nejlepší čeští básníci": chci uspět na internetovém literárním trhu, třebaže v podstatě už chápu, že nemám talent a že na to nemám. Kdyby se tady na Písmáku ale objevil opravdový básnický talent, budu ho podporovat až do strhání těla.
Vy moji poezii nečtete, přečetla jste jen tak dvě tři básničky, a děláte celkové závěry o ní. Čtete vydané současné autory? Také jen některé a jen něco z nich, jak je vidět. Že nemám sbírku? Tu já nepotřebuji, abych byl zastrčen někde ve vědecké knihovně, pro mě je důležitější internet. Kdybyste měla i "metr" sbírek současných autorů, tak Vám to nebude nic platné, když chybí dostatečný talent.
Neodsuzuji, co neznám, jen to, co poznám a jako špatné se mi jeví. Nyní již cizí autory mnoho nečtu, soustřeďuji se hlavně na vlastní tvorbu a její význam.
Litarsi,
já jsem sice anachronik, ale v knihovně mám asi půl metru sbírek současných autorů. K nim se můžeš dostat pouze tak, že si je koupíš, protože běžné knihovny současné básnické sbírky nenakupují, půjčují je pouze knihovny vědecké a já už dlouho bydlím mimo velké město. Nelituji, že jsem si ty současné sbírky koupila, protože když něco ze současnosti kritizuji, vím aspoň částečně, o čem mluvím. Člověk přece nemůže šmahem odsuzovat to, co nezná.
To máte pravdu jen částečnou, stále číst a číst jiné autory pro někoho není žádoucí, ale spíš přitěžující. Je třeba si vybírat, co číst. Mám dostatečný literární přehled (přečetl jsem v životě mnoho knih), abych pochopil svoji vlastní orientaci v poezii. Myslím, že i překračuji hranice poznaného.
Litartsi,
třeba v oblasti výtvarného umění jsi asi vzdělanější než většina lidí tady na Písmáku, to uznávám, i když se v názorech na moderní malířství neshodneme. Ale - co se poezie týče - patrně moc vzdělaný nejsi. Malířství a poezie - to je přecejen něco úplně jiného a v poezii se můžeš vzdělávat jedině tak, že čteš a čteš a čteš pořád další a další autory, další a další básně a občas také nějaké teoretické práce o poezii. Jen pokud bys měl daleko větší literární přehled, pochopil bys, co že to vlastně sám píšeš.
Víte, já jsem již věkovitý člověk a celý život se zabývám uměním. Vím o něm mnoho, na rozdíl od těch různých pokusníků zde či jinde. Vidím z nadhledu a rozpoznám, co je dobré, co špatné, nebo co je stylové či jen diletantské. Jaká kritika je pro mě konstruktivní a jaká destruktivní. Vím co píši, proto si tím, čím si lámete hlavu Vy, hlavu nelámu.
Litartsi,
ono záleží na tom, kdo ty záporné kritiky píše a do jaké míry jsou konstruktivní. Myslím si ale, že pokrok učiněný na základě konstruktivní negativní kritiky by měl být tak nějak hmatatelný. Měl by být vidět na růstu počtu tipů, na růstu čtenosti děl atp. Jinak si jen myslíme, že děláme pokrok a ten pokrok je pouhá fikce v naší hlavě.
Jaký problém, již jsem upravoval některé své básničky na základě kritiky. A myslím, že těch uznalých je tu dost, ono se to pozná i podle záporné kritiky.
Problém je v tom, že ty patrně uznáš jen kritiku, která ti pochlebuje. Je ale tady na Písmáku někdo, kdo by tvé básně obdivoval?
Já se nepřizpůsobuji něčímu vkusu a názoru, mám svoje vlastní, ale dám na kritiku, kterou sám uznám.
Ty si píšeš, jak chceš, já se ale snažím psát tak, aby to aspoň občas někoho zaujalo a pobavilo... Občas si taky něco naškrábu jen sama pro sebe, ale to zpravidla končí v kamnech.
Určitě ne, vyjadřuji svůj umělecký názor, z hlediska budovaných hodnot. Jedná se o vlastní kritičnost i sebekritičnost, ne o ztrátu soudnosti a neschopnost hodnotit realisticky. Dobře vidím realitu. Moderní básník jsem, ale ne "utržený z řetězu", potřebuji mít věci dopracované i z hlediska historických vázaností (v mém případě viděním architekta), ne jen tak uvolněné, jak to často u jiných básníků čtu. Ale ať si každý píše jak chce, já si také píši jak chci.
Litartsi,
kdyby ses nadřazoval třeba jen nade mnou, tak je mi to celkem fuk. Ale ty o sobě prohlašuješ, že jsi "moderní básník" a při tom považuješ každého, kdo píše volným veršem za téměř méněcenného a všechny současné "oficiální" české básníky za naprosto pomýlené brakové autory. Nejde evidentně o naprostou ztrátu soudnosti a neschopnost hodnotit svět realisticky, tedy o vlastnosti pro narcismus tak charakteristické?
Ne, já žádnou takovou poruchou netrpím, schopnosti nejsou porucha. Usiluji o dokonalost, ale ne smyšlenou. Nad nikým se nenadřazuji, ale ponížení si nenechám líbit. Věnuji tak sobě hodně pozornosti, protože je mi určeno něco vytvořit.
Litartsi,
nabízím definici narcismu:
" Lidé trpící narcistickou poruchou osobnosti se primárně snaží svému okolí dát najevo svou nadřazenost a smyšlenou dokonalost. Daný jedinec věnuje sobě více pozornosti než světu a to pak má negativní dopad na jeho vztahy a život."
Nepřipomíná ti to něco?
Talent hned obracíte pejorativním směrem. Výraz "narcisismus" má spíše hanlivý význam.
Litartsi,
musí být krásné a osvobozující být absolutním narcistou! Škoda, že já jsem narcistkou jen zčásti.
Já píši jen na pět internetových serverů a již téměř nic nemažu. Sem tam ještě něco dopracovávám, opravuji nebo doplňuji. Cením si svého díla.
Litartsi,
já naopak zveřejňuji básničky jen proto, že mě zajímají reakce čtenářů. Všechno, o co čtenáři nemají zájem, ihned smažu. Šuplíky průběžně vysypávám a jejich obsah pálím v kamnech.
Tak to mi hlavou nevrtá, co mohu čekat od většiny přispěvatelů zdejší literární komunity! Zajímá mě to, co píši, a snažím se to napsat tak, abych to mohl pustit do světa. Kdyby nebyl internet, zaplnil bych nejspíš jen svoje šuplíky.
Litartsi,
zdá se, že jsi přímo renesanční člověk. Něco jako Michelangelo Buonarroti. Ten byl taky architekt jako ty, pak taky odborník na fortifikace, sochař, malíř a básník, zvláštěpak autor sonetů. Ale hudební skladatel nebyl, takže jsi dokonce lepší.
Co bych ti měla závidět já, která píšu jen "brindu pro hloupé"? Mohla bych ti závidět jen tvé sebevědomí. Ale takovéto hypertrofované sebevědomí člověku zcela znemožňuje reálný pohled na svět. Musí to být asi opojné cítit se jako génius... Mně by na tvém místě ale přecejen vrtalo hlavou, proč mě nikdo kolem za génia nepovažuje.
Proto svoje básně opisuji na více serverech a posílám do světa. Od nechápavých či závistivých, amatérských básnických konkurentů opravdu nemohu mnoho očekávat. Nejsem komerční servil, píši svoji poezii, ne brindu pro hloupé, nejsem na tržišti. To bych se teprve pobavil, kdybyste začala rozebírat moje básně! Byl jsem skladatelem vlastní experimentální vážné hudby, ne taneční či nějaké pochodové.
Litartsi,
poslední intelektuálka, která tady o sobě zarytě tvrdila, že hodnotí básně "objektivně" byla ysslandia. Její hostování v redakci Písmáku bylo velmi zábavné.
Kdyby tvé básně měly "sdělnou myšlenku", čtenářům by něco sdělovaly a to se evidentně neděje. Čtenáře musíš v prvé řadě nějakým způsobem zaujmout, pobavit, uchvátit, musíš je přitáhnout jako magnet a pak jim teprve můžeš něco sdělovat. Jsme na tržišti a ne v raně středověkém skriptoriu, kde se literaturou zabývá jen pár vyvolených mnichů.
Nenuť mě, abych začala tvoje veršíky skutečně rozebírat po formální stránce. Pokud jsi byl hudebníkem, rozhodně bych nechtěla při tvé hudbě ani pochodovat ani tancovat.
Jste mimo, nerozumíte tomu, stejně jako nerozumíte dobrému výtvarnému umění. Z polohy pokleslého nevkusu nemůžete správně hodnotit. Váš přístup je povrchní, komerční, do umělecké hloubky nenahlédnete. Básnické dílo zde měříte jen počtem návštěv, komentářů a tipů. Jenže tady to je o spřízněnosti duší sobě podobných básnických pokusníků, nikoli o objektivitě názorů.
Moje básně mají vždy sdělnou myšlenku, které je podřízena forma, tj. veškeré její finesy, včetně i v určitém smyslu proměnného rytmu. Vázaný verš znám dokonale (v mnoha básních byste jej našla), neopisuji ale zkostnatělé cizí předlohy, píši živou poezii ve vlastním stylu. Byl jsem také hudebníkem i skladatelem, a co je rytmus je mi dokonale známo. Moje básně jsou ze života, nejsou to fráze z učebnice. Tady ale není rubrika např. "experimentální poezie", takže zařazení básně je mnohdy přibližné. Volné a smíšené verše nepíši. Co se týče těch témat, vybírám si témata ze života, z přírody, filosofického obsahu, která mohou oslovit čtenáře vyšší úrovně.
Litartsi,
moje hodnocení jsou samozřejmě zjednodušující. Na počátku své tvorby, tedy na přelomu devatenáctého a dvacátého století, byl Opolský nejen "in", protože dekadence tak říkajíc "frčela", ale byl také průkopníkem expresionismu, o kterém jsme tady už vedli diskusi. Jeho styl psaní se pak ale příliš nezměnil ani po třiceti letech.
Tvým dílem se nezabývám, protože tvoje básničky nemají u čtenářů žádný ohlas. Myslím si, že básník by měl psát pro čtenáře a ne jenom sám pro sebe. Občas kouknu na některé tvé vázané verše a je mi smutno z toho, že nemáš smysl pro rytmus. Pokud chce někdo psát vázaným veršem, měl by se nejprve perfektně naučit řemeslo. Až pak by měl hledat témata , která zaujmou zájemce o poezii.
Dekadentní poezie mě nezajímá, proto se těmito výtvory nebudu zabývat. Já nejsem anachronik, neznáte a nechápete moje dílo.
Litartsi,
Jan Opolský (1875 - 1942) byl dekadentní básník, který zůstal dekadenci věrný prakticky až do smrti. Proto ho lze označit za anachronika, který se tak svým dílem ocitl mimo svou dobu. (Tedy byl někým podobným jako ty nebo já.) ...Je ale takový hřích, že člověk zůstává anachronikem? Uvidíme. Tyhle dvě básničky posílám ve středu do hlavního seznamu děl.
"Plouly" je archaismus. Proč si myslíš, že ta druhá báseň je horší?
Obě ty básně jsou inspirované Karlem Hlaváčkem, který byl pro Opolského a je i pro mne životním vzorem. Vzorová báseň patří do sbírky "Pozdě k ránu" a jmenuje se Pršelo v noci... (Převzali jsme i ty tři tečky v názvu.)
A tiše plouly na potoce husy...co to je? Nelíbí se mi obě, ta druhá je horší. Opolského neznám.
Litartsi,
když máš takový cit pro skutečný kumšt, tak mi dodatečně pověz která z básní Byl říjen už... je pravá a proč. Měl bys to ale i nějak zdůvodnit, protože máš padesátiprocentní šanci, že se trefíš.
Právěže poznal, Rembrandtovy obrazy jsou malovány hlubokým citem a duchem, což je na jeho portrétech zřejmé. Jsou vždy živé, malířsky měkce a citlivě provedené, mnohé i s mistrovskou stylovou zkratkou. Zatímco počítačový portrét "od Rembrandta" je strnulý, bez typických znaků umělcových děl, byť mistra hodně připomínající. Prostě tu živost mu počítač vtisknout nemohl. Je ale možné při menší pozornosti jeden takový padělek mezi originály přehlédnout, více padělků ale ne. Já mám cit pro dobrý kumšt.
Litartsi,
ano většinou je opravdu třeba vidět originál obrazu v původní velikosti a s původní barevností, abychom autora pochopili. Jsou ovšem i obrazy, jejichž obsah, jejichž idea, je natolik silná, že nám postačí i malá černobílá reprodukce, abychom byli nadšeni.
Kdybys viděl počítačový padělek Rembranta obkolopený jinými R. obrazy, nikdy bys žádný rozdíl v kvalitě nepoznal.
Ale i tak se dá vyčíst určitý rozdíl mezi tímto počítačovým výtvorem portrétu mladého muže v černém klobouku a Rembrandtovými portréty. Pohled má poněkud strnulý výraz, Rembrandtovy portréty jsou živější, malířsky měkčí a uvolněnější.
Reprodukované, zmenšené obrazy nejsou tím, čím je originál. Vidět malou fotografii díla je něco zcela jiného, jako vidět dílo samotné.
Litartsi,
copak je pro tebe tak obtížné najít si onoho počítačového Rembrandta na internetu? Podívej se a uvidíš. Ty bys nikdy nepoznal, že to není originální Rembrandt. A nepoznala bych to ani já. Jaký smysl má sypat z rukávu klišovité fráze, když se ani nepodíváš, o co jde?
Žádný počítač, tedy umělá inteligence, nemůže vytvořit nový obraz třeba Rembrandta, protože nemá a nemůže mít cit a hloubku jeho ducha. Ale může mnohého oblafnout. To, co se povedlo, bych chtěl vidět, v porovnání s originály jeho obrazů (i s jejich stářím). Mnoho z nich je ale již poznamenáno restaurátorskými přemalbami.
Litartsi,
s tím, že tě výtvarná fotografie neoslovuje, já těžko něco udělám. Bylo by asi zbytečné dávat ti nějaké lekce z dějin české umělecké fotografie, když tě to nezajímá. Jsem překvapená, že tě zajímá alespoň malířství.
Počítač nenapodobil žádný konkrétní Rembrandtův obraz. Takový způsob "padělání" by byl poměrně jednoduchý. Ano - u mnoha výtvarníků může existovat i více variant jednoho obrazu, ale to nebyl tento případ. Počítač vytvořil zcela nový Rembrandtův obraz asi takovým způsobem jako kdybych já napsala alexandrínem zcela novou Březinovu báseň. Bylo by pro mne ale krajně obtížné Březinovi konkurovat, stejně jako bylo krajně obtížné pro umělou inteligenci, aby konkurovala Rembrandtovi - ale povedlo se. Nepochybně už dnes existuje více špiškových počítačů i programátorů, kteří mohou produkovat jednoho Rembrandta za druhým a tím spíše jednoho Picassa za druhým. Je fakt, že ovšem pracují se stylem konkrétního autora, který toho namaloval hodně, takže se dá nový obraz vyabstrahovat. Je otázkou, zda by se mohla umělá inteligence uplatnit sama o sobě, aniž by napodobovala konkrétního autora a uspět na trhu. Myslím si ale, že možné to jednou bude a že umělci jednoho dne už nebudou potřeba.
I v minulosti se mohli umělci dožívat vysokého věku jako Michelangelo nebo Tizian, viděli ale kolem sebe umírat lidi v poměrně nízkém věku, proto těžko mohli počítat s "moudrým stářím", spíš museli pracovat tak, jako by měli už zítra umřít. Těžko mohli s vysokým věkem počítat třeba Hlaváček, který měl tuberkulózu nebo Lermontov, kterého mohli jakožto husara zasbít při kterékoli jezdecké šarvátce.
To já všechno znám, jak se dá kouzlit i s fotografií, jen mě to umělecky neoslovuje tak, jako dobré malířství. A počítačové umění mě už vůbec nezajímá. To je ta cesta k tvorbě umělou inteligencí, a tedy i k odlidštění umělecké tvorby pro vnímavou duši.
Každý počítač, i ten nejdokonalejší je dílem člověka, jenž do něj vkládá to, co je sám, ale nikdy ne se vším, čím je. Ano, i člověk je v podstatě počítač, ale tak složitý, že veškerá svá zákoutí sám, v odstupu od sebe sama, neodhalí (nemá nad sebou nadhled). To, co všechno člověk může produkovat třeba v umění, nepřenese do umělého přístroje. To je ten cit a pocit. Také proto, že počítače netvoří umělci, ale technici.
Nějaký Rembrandtův obraz mohl počítač i velmi věrně napodobit, ale v působení spíše jako fotografickou reprodukci, bez doteku štětce, nanášejícího barvy na plátno. Rembrandtovy obrazy se vyznačují mnohovrstvou lazurní technikou, malovanou citem velkého ducha. Žádný počítačový technik nezkonstruuje takový počítač, který by maloval jako Rembrandt nebo mnohý jiný velký malíř.
Jistě, záleží na talentu. Někdo vytvoří dílo v mládí, někdo zraje déle, jako třeba Rembrandt nebo Goya, a svá nejlepší díla vytvoří až v pozdějším věku. Nebo naopak se vyčerpá a jeho tvorba časem poklesne. Mácha vytvořil víceméně nevyzralé dílo, byť i podnětné pro pozdější básníky. Jako prozaik byl méně výrazný. Přemýšlet o tom, co by mohl být později, nemá smysl, neboť mu bylo dáno umřít v mládí.
Litartsi,
já se výtvarné fotografii sama věnuji půl života, znám se s některými fotografy, takže mám k této umělecké kategorii pozitivní vztah a tak jsem ráda, že se výtvarná fotografie už dávno dostala do galerií a zhruba od devadesátých let také do aukčních síní a za díla významných českých fotografů se i ve světě platí dost vysoké sumy. Umělecká fotografie není nikdy jen prostým záznamem skutečnosti. Velmi by ses divil, co všechno se kdysi dalo udělat ve fotokomoře a co lze dnes udělat na počítači.
Mnozí umělci, ať už básníci nebo malíři, buď umřeli velmi mladí, nabo byli umělecky činní pouze v mladém věku. Přesto jejich dílo patří ke špičkám světové kultury. Zvláště u básní, obrazů, ale také u hudebních skladeb nezáleží na věku, pouze na talentu. Ony životní zkušenosti, o kterých opakovaně píšeš, by se mohly uplatnit spíše u romanopisce. Ale je třeba mladý Dostojevskij horší než starý Dostojevskij? To si nemyslím. Je pouze jiný. ...Mácha byl i prozaik a je otázkou, zda by se z něj v pozdějším věku nestal spíše známý spisovatel.
Před několika lety vytvořil počítač "padělek" Rembrandtova obrazu: Portrét mladého muže. Odborníci se shodli, že ten obraz je vynikající. To potvrzuje mé přesvědčení, že veškeré umění a zvláště hudba a poezie je v podstatě hlavně aplikovaná matematika.
Abych se přiznal, fotografie (umělecky jakákoliv) mi nedává pocity a prožitky, které mám při zhlédnutí pláten dobrých malířů. Prostě mi tam vadí ten zjednodušující prostředek (fotoaparát) mezi umělcem a dílem.
Věkem a životem vyzrálý umělec je dokonalejší, vyváženější, moudřejší i obsažnější, nebo vyčerpanější, unavenější a pokleslejší. Jaký by byl Mácha v pozdějším věku? Žádný, protože mu bylo dáno jen 26 let života. To, co napsal má dobré některé pasáže, ale jako celek je pro mnohého dnešního čtanáře již prakticky nečitelný. Já sám jsem Máj celý nikdy nečetl, až nyní, nedávno, ale to dvouhodinové trápení jsem tak tak vydržel.
Portréty, které Rembrandt maloval pro zákazníky, jsou také mistrovskými díly, ale poplatnými zájmu zákazníka (např. Dáma s vějířem z r. 1641). Později upřednostňoval duchovní podstatu člověka a kraječky ho už nezajímaly (např. Podobizna sedícího starce z r. 1652 nebo mnohé autoportréty).
Litartsi,
Puvis de Chavannes měl ovšem s akademiky pramálo společného. Byl to svérázných mystik, především autor mnoha nástěnných maleb. Pokud si dobře vzpomínám, obdivoval jej Cézanne a pokud se P.C. někým inspiroval, byl to právě tento malíř.
Ráda bych věděla. jaké Rembrandtovy portréty považuješ za konvenční dílka, malovaná pro trh. Uveď příklady.
Výtvarná fotografie si neklade za cíl nahradit třeba impresionisty. Spíše využívá postupů odpozorovaných z jejich obrazů. Pouze jsem chtěla naznačit, že by se dalo obměnit klišé o tom, jak fotografie nahradila realistickou malbu. Ale nahradila fotografie třeba malované portréty? Pokud se spokojíme s fotkou na občanku, pak určitě. Pokud nám ale jde o skutečný, umělecký portrét, pak by nás uspokojil teprve třeba Sudek nebo Drtikol.
Egon Schiele nemaloval obrazy, které by se měly někomu líbit a je fakt, že "pravda" v nich obsažená může na někoho působit jako výtvarný sadismus. Jenže expresionismus těžce poznamenal i současnou poezii, která si často libuje v odpornostech kvůli "síle výrazu".
Kdo je "vyzrálý" je často taky prázdný, bezobsažný a nudný. Současné umění touží po akci, nápadech a originalitě a je stokrát neurotičtější než dávní romantici, kteří by byli dle dnešních měřítek velmi vyrovnaní lidé. Mácha se neopíjel absintem, ani si neuřízl ucho. "Dotažený" Mácha by už nebyl Mácha. Je stále živý a má vliv proto, že je právě takový, jaký je.
Ano, jistě, třeba P.P. de Chavannes. A současný hyperrealismus je mi také známý.
Rembrandt maloval zpočátku na zakázku detailně realisticky a měl i ekonomické úspěchy. Později od toho upouštěl, ztrácel tak zákazníky, avšak umělecky vyrostl v génia, jemuž není rovno.
Omyl, fotografie nenahradila a nemůže nahradit malíře, jakými byli zde jmenovaní a mnozí další. Přístroj i v citlivých rukou zůstává jen přístrojem, dotyk umělcova srdce a jeho ruky nenahradí.
Já nemám odpor k expresionismu v umění jako takovému, zde ovšem k psychopatickému a morbidnímu expresionismu E.Schielea.
Mácha byl nevyzrálý, dramatický, neurotický romantik. To je čitelné i v jeho Máji, ale má tam i něco silnějšího. Chtělo by to ovšem básnicky dotáhnout, což už za něho nikdo neudělá.
Litartsi,
akademické umění ve Francii před nástupem impresionismu a následně i dalších ismů se rozhodně v žádném případě nevyžívalo v realistickém zobrazování skutečnosti. Právě naopak. Bylo výsostně ideové v tom smyslu, že vyjadřovalo postoje a názory tehdejších špiček společnosti - šlechty a buržoasie. Akademismus se často soustřeďoval na výjevy z historie, věnoval se portrétům, rodinným výjevům nebo třeba námětům z antiky. Cílem malířů nebyl realismus jako takový, ale realismus určitým způsobem "divadelní" vyjadřující dobové ideje. Fotografie ovšem tak docela nezabila právě onen malířský realismus pro realismus, což se dnes projevuje ve výtvarném směru zvaném hyperrealismus. Doporučuji prostudovat si na wiki...
Rembrandta jako komerčního portrétistu si opravdu neumím představit. Doporučuji, aby sis ho srovnal s konvenčními portrétisty devatenáctého století. Pak uvidíš ten rozdíl.
Samozřejmě, že existují barevné fotografie srovnatelné s Monetem, nebo které vypadají podobně jako by je namalovali Pissarro či Sisley. Chce to jen vzdělávat se v přislušném oboru výtvarná fotografie.
Klimt byl secesní malíř stejně jako Mucha, zatímco Egon Schiele byl expresionista. Ano - částečně vycházel ze secese, ale udělal z ní něco docela jiného. Tvůj odpor k expresionismu celkem chápu, ale nebýt expresionismu, česká poezie dvacátého století by asi vypadala jinak. Třeba by v ní chyběl expresionista František Halas.
U Máchy musíš rozlišovat psychický prototyp "rozervaného" romantika převzatý od lorda Byrona a jeho skutečnou povahu. Mácha byl ve skutečnosti cholerik a despota se sklonem k domácímu násilí.
Fotografie nahradila fotograficky realistické zobrazování skutečnosti, jakým akademické malířství bylo. To bylo i jedním z impulsů k novým, tvůrčím uměleckým výbojům, předznamenaným již v dřívějších dobách. Třeba již Rembrandt, který na zákázku vymaloval paničkám každý vlásek i kraječku, se ke stáru odpoutával od tohoto popisného realismu, a jak umělecky rostl, dopracoval se až k víceméně uvolněnému, expresívnímu rukopisu, kladoucímu důraz na duchovní stránku zobrazovaného.
Fotografie si samozřejmě také hledala a hledá svoje umělecké cesty, ale nemůže se, z technického hlediska pořizování, rovnat malířskému umění. Barevná fotografie nenahradila impresionisty a nahradit nemůže. Niterného pocitu prožitku, kterého dosahoval v malbě třeba Monet (u nás např. A.Slavíček), žádný fotograf nedosáhne. Ten přístroj mu to neumožní.
Pro mě Skácel prostý je, a jeho záměrné deformace vázaného verše mě nepřesvědčují. G.Klimta mám rád, ale E.Schiele na mě působí psychopaticky. Jeho dekadentně-morbidní obrazy mě odpuzují.
Netvrdím, že Mácha byl prostý, ale byl ve svém mládí lidsky i umělecky nevyzrálý a dramaticky rozervaný. Talent ale měl.
Litartsi,
Skácel rozhodně není "příliš prostý" a o "volné formě" u něj nelze hovořit. Až na několik málo vyjímek psal totiž vázaným veršem, který deformoval tvůrčím způsobem. To, že zaměrně využíval nedokonalé rýmy a zhusta rým přerývaný, na tebe může působit jako neumětelství. Ve skutečnosti to vše ale byly záměrné tvůrčí deformace, které přinášely expresivnější účinek veršů. Stejně tak bys mohl říct, že Egon Schiele neuměl kreslit, protože opravdu, ale opravdu nekreslil jako Raffael...
Ani Mácha není tak prostý, jak se může tobě jevit. Právě úvodní část Máje je napsána pod vlivem lorda Byrona, konkrétně jeho díla Parisina. Skoro by se dalo říct, že je to tak trochu plagiát. Ale o tom ty asi slyšíš poprvé.
Litartsi,
fotografie(míněno výtvarná fotografie) rozhodně nenahradila malíře - akademiky. Pouze zpočátku byla pod silným vlivem malířství, toho akademického malířství, ale velmi brzy se emancipovala a šla si svou vlastní cestou jako svébytný nový druh umění.
Stejně tak by se totiž dalo říct, že barevná fotografie nahradila impresionisty. Znám spostu barevných krajinářských náladovek, které by strčily do kapsy i Moneta.
Cizí básně nepřepisuji do svého pojetí, to by nemělo smysl. Zkusil jsem jen trošku upravit první dvě části Máchova Máje. Nelíbí se mi originál, ani moje úprava. Skácel je pro mě příliš prostý a volná forma to jen zvýrazňuje. Neodmítám jej ale zcela.
Radovan Jiří Voříšek
28. 09. 2022Litartsi, že je pro tebe Skácelova báseň nezajímavá a musel bys ji předělat i obsahově, nepřekvapuje. Jsem si jist, že by se ti to povedlo. Vznikl by škvár.
Pane Safiáne,
jsem umělec i obrozenec a nikde jsem jedním dechem nedodal, že umělec nemusí nic umět, právě naopak. Musí umět velmi mnoho. Nemusí ale opakovat stará schémata, ale ani jakákoli nová. Právě volný verš je pro mne nezajímavý, neboť je z hlediska básnického umu pohodlnickým únikem do neumětelství. Vázaným veršem píši, ale ve vlastní stylové úpravě (musím to právě Vám stále opakovat?) Jen zkuste nějakou takovou básničku napsat a narazíte na to, co znamená umět! Píši verše různého obsahu i různou formou. Čtěte pravidelněji, ne jen jednu báseň z mnoha.
Pane Litartsi, vy a modernista? Vaše naivní veršíky připomínají spíše rané obrozence, mistře. Tímto přirovnáním je nechci urazit. Oni to mysleli poctivě.
Pane Litartsi. Říkáte o sobě, že jste umělec. K tomu jedním dechem dodáváte, že umělec nemusí nic umět, je napájen přímo z božího prsu. Ale lidé jsou nedokonalí, slepí, a tak si spojili, alespoň v češtině, umění se slovesem umět. A v tomto smyslu vy neumíte. Horlíte proti volnému verši, jehož podstata vám uniká. A jak by neunikala, když nejste schopen, alespoň prakticky jste to nikdy nepředvedl, pochopit ani vázaný verš. Navíc máte drzost kritizovat z bezedné hloubky svého neumění ty, kteří prokazatelně umí a lživě poukazovat na nedostatky, které existují jen ve vaší hlavě. Diskuse, které zde vedete, patří spíš do záznamu blázince, než na literární server.
To je tím, že Gogh není pouhý ideologický konstrukt liberálních filosofů, ale velmi podnětný umělec-novátor své doby. To bylo doceněno a vyzdviženo nad ty ušolichané, fotografické akademiky bez tvůrčího talentu, které nahradila fotografie.
A už jsme zase u toho proklatého Gogha... Vincent, jak už jsem ti mnohokrát psala, je pouhý ideologický konstrukt liberálních filosofů, kteří museli vytvořit jakýsi prototyp umělce pro dvacáté století. Už to nemohl být žádný uhlazený akademik vyznávající tradice a řád. Prototypem nového umělce se stal alkoholik, který se neuměl postarat ani sám o sebe, natož aby ukazoval světlé zítřky celému lidstvu. Paradoxní ale je, že i za bývalého režimu byly stěny ve školách vydlážděné van Goghem a ne malíři socialistického realismu.
Každé dílo (jakéhokoliv uměleckého oboru) se časem zařadí tam, kam patří. Jeho hodnotu určují odborníci i laici a také čas. Gogh ve své době neznamenal nic a jak je jeho dílo hodnoceno odborníky i mnohými laiky dnes? A jak se prodává? Gogh sám věděl, že bude mít velký umělecký význam. Žil v bídě, jen jaksi podporován svým bratrem, ale ve víře, že tvoří něco velkého. Jeho životní krize ho ale předčesně přivedla k tragickému konci.
Já o vydání básnické sbírky nestojím, mně stačí, že své básně posílám do celého civilizovaného světa internetem.
Co je to "nemilosrdné síto pravých hodnot" ? O něčem takovém jsem nikdy neslyšela.
Co se výtvarné produkce týče, určují hodnotu obrazů a soch spíše odborníci. To jejich názory se trh řídí. Ale co se týče básnických sbírek, literární kritikové mohou ovlivnit jejich prodejnost jen minimálně. Zkus vydat básnickou sbírku a vsadím se s tebou, že si ji nikdo nekoupí i kdyby někdo z místních literárních kritiků na ni pěl ódy.
Jakýsi trh s poezií existuje jen na literárních serverech. Tištěné sbírky si autor musí sám zaplatit, nebo si najít sponzora, náklady se mu ale nikdy nevrátí zpátky. Nebo znáš nějakou vyjímku z tohoto pravidla?
Falešná umělecká díla nadhodnocuje trh jen dočasně. Nemilosrdné síto pravých hodnot pak díla umístí tam, kam skutečně patří.
Litartsi,
až tu básničku zveřejním v hlavním seznamu děl, její hodnotu určí nemilosrdný trh. Ten, který určuje také hodnotu tvých děl. Já rozhodně nedám na falešné sebevědomí, ale ty se jím opájíš i po několika letech, co tady žneš jen nuly a tu a tam nějaké to jednociferné číslo. Docela ráda bych poznala někoho, kdo ti říká "mistře". Nevídáš toho člověka náhodou jenom v zrcadle?
Litartsi,
já sice modernisty kritizuji, ale když tady teď na Písmáku postrádám milovníky vázaného verše a klasické poezie, asi mi nezbývá nic jiného než se modernistkou stát taky a hledat si nové publikum. Včera jsem o modernistech jistého druhu napsala básničku a protože už nemám místo v hlavním seznamu děl, zveřejním ji v předpremiéře pro tebe a moc by mě zajímal tvůj názor.
Jenom ne mramor!
Básníci s veselým bublifukem
se dětinsky baví
plejádou barev na povrchu
slov
a jejich plynutím
v magickém vánku Inspirace.
Básníci s veselým bublifukem
chodí do práce v kraťasech
a v námořnickém tričku,
na dortu sfouknou
kařdičkou svíčku
jako by byla tou první,
jako by byla tou - poslední.
Básníci s veselým bublifukem
netvoří pro Vesmír,
nepíšou pro Věčnost,
netisknou pro knižní štírky,
jen sami pro sebe objevují
ve vypouklých zrcadlech
crazy odrazy,
co prasknou,
co splasknou,
co zmizí,
změní se v ryzí
NIC...
( Ale co škubání v koutcích
způsobně semknutých rtů? )
Modernější je co, plácat, co člověka napadne a říkat tomu poezie? Vždyť ty modernisty sama kritizujete a na druhou stranu pak obhajujete! Já se držím pevných forem, takové převleky mi nejsou vlastní.
Litartsi,
občas býváš velmi vtipný.
Může to být třeba tím, že jsi nejpíš "mistr" převleků, takže ti "mistře" asi říkají v maskérně. Jen je škoda, že se nepřevlékáš i co se tvorby týče. Větší pestrost by nezaškodila a od pana modernisty bych také čekala modernější formu a poetiku.
Neustále o tom přemýšlím, pro podřadné jsem podřadný, pro dobré dobrý. Někde mi říkají i mistře.
Pane Litartsi, přemýšlel jste někdy o tom, co vrhá stín podřadnosti na vás?
Litartsi,
musíme být optimisté a smát se i pod šibenicí a držet hlavu nahoře, dokud ještě nějakou máme.
Jací noví bojovníci že to vstali? Žužlík, nový Starosta, IvaS., Eben32, Babu 1, Kamit, Litarc, THCé, Za rohem, Orinok, Mojše Houbeles a zejména předseda poroty (patrně oné níže zmíněné mladé a neopotřebované poroty od Žužlíka po Mojše Houbelese). Zvláště předseda poroty je velmi vtipný a decentní obhájce nejprogresivnějších tendencí v literatuře, je to duchaplný glosátor, který vždy ochotně poradí a poslouží každému začátečníkovi.
Myslím si tedy, že poezie na Písmáku je zachráněna a rýsuje se před ní úžasná budoucnost.
Nevyřeší! Vstali noví bojovníci, ale jací? S tou kulturou je to čím dál horší!
Stín podřadnosti na mně vrhá spíše to, že mne už v poslední době nikdo nečetl.... Ale "vstali noví bojovníci". Trh všechno vyřeší.
To, že jste velké francouzské malíře nazvala "bandou", na Vás vrhá stín podřadnosti, je mi líto. Máte v tom zmatek.
Litartsi,
já jsem se zase chtěla stát popovou básnířkou. Proto jsem si jako inspiraci vybírala jen v minulosti slavné a úspěšné básníky. Ale nefungovalo to. Lidé dnes chtějí číst něco zcela jiného, takže se na delší dobu, co se mé vlastní tvorby týče, odmlčím. Nemohla bych být autorkou bez čtenářů. I tobě přeju, abys časem nějaké čtenáře získal.
Delacroix ne snad, ale určitě ovlivnil mnohé pozdější moderní expresionisty. Já si mezi těmi modernisty vybírám, neberu všechny, kteří se i nějak prosadili. Např. Picassův dětinský naivismus, jeho paranoiu odmítám. Viděl jsem velkou výstavu E.Filly, kde se mi líbily jen barvy, jinak nic.
Opakuji, moji poezii nečtete, neznáte a nechápete. Učil jsem se z historie, jako každý poctivý umělec, ale vytvořil si svůj vlastní básnický rukopis, který je ovlivněn také tím, že jsem architekt. Žádná bezduchá modernistická klišé, ale obsažná historicko-soudobá syntéza.
Delacroix má s akademiky, které jsem zde uvedla, společné to, že se často věnoval historickým námětům, zvláště bitevním scénám, kteréžto se vinou akademismem jako červená nit. Byl skvělý a výrazný kolorista, proto snad mohl ovlivnit i nejednoho moderního malíře. Spíše na něj ovšem navazovali akademikové z konce 19.stol.
Modernismus má různé podoby a je až absurdní, že se za modernisty tady na Písmáku považuješ ty spolu s předsedou poroty, Lokim nebo Prómou. Zjevně však všichni stavíte na stejných základech: nekriticky jste vstřebali všechna ta bezduchá klišé o modernismu a liberalismu, která vám ve škole vtloukali do hlavy. A tak nakonec stojí v jedné řadě prázdní veršotepci vedle agresivních punkových rozumbradů. Úžasné! Ani já, jakožto bývalá surrealistka bych to líp nevymyslela.
Hodnocení jiných autorů zde na Písmáku nemá většinou žádnou objektivitu.
E.Delacroix byl velkým francouzským malířem, ale období romantismu 1.poloviny 19.století, s přesahem do 2.poloviny (zemřel r. 1863). V obrazech má cosi víc, většího ducha, než ti ostatní, které zde uvádíte. A již ve své době se výrazně odpoutával axpresívním rukopisem od pouhého fotografického realismu, čímž nesmiřitelně dráždil ty puritánské akademiky.
Moje umění neznáte, nečtete ho, nerozumíte mu. S těmi básnickými autory, které zde uvádíte, nemá vůbec nic společného.
Litartsi,
máš hlavu pro velké umění? Pakliže "velké umění" je to, za co tady na Písmáku můžeme dostat "až" 5 tipů(což je tvůj strop), pak zde má "hlavu pro velké umění" prakticky každý. Podle mých měřítek je velké umění tady na Písmáku to, za co dostaneme 50 a více tipů. Nás padesátníků je tady ale poměrně málo... Není ti to divné?
Liberalismus, kterého ty jsi obětí, vnuká lidem představu, že každý má nadání a že každý může všechno. Výsledkem toho pak jsou třeba ty zástupy moulů bez hudebního sluchu, kteří se přihlásí do soutěže Česko hledá superstar... Pokud byl kdysi za malíře považován jenom ten, kdo vystudoval akademii, mělo to svůj důvod.
Ve Francii konce 19.století byli velkými malíři například Bonnat, Clairin, Messonier, Detaille, Neuville, Delacroix, Baudry, Henner a především Carolus Duran - tedy většinou akademikové. Skvělou vlastností demagogického liberalismu je to, že zaplaví školy obrazy od modernistů Monetem počínaje a Picassem konče a žáčkům raději ani neumožní vidět díla těch tupých "měšťáckých" akademiků, které modernisté prý "překonali". Už kdyby dětem ve škole učitel ukázal obrazy oněch opovrhovaných akademiků vedle obrazů modernistických "veleduchů", většina normálních dětí by si vybrala akademiky. Lidskou mysl je třeba nejprve znásilnit liberalismem, aby vznikl ten správný vnimatel "velkého umění" jako jsi třeba ty - modernista pan Litarts. Máš blíž k takovým nickům jako je Předseda poroty, Odpoutaný Prométeus nebo Utgard-Loki, než by se na první pohled zdálo.
Nic nepapouškuji, mám oči a hlavu pro velké umění. S Vámi diskutovat, to je pod úroveň, jste v rovině úpadku, sentimentu a kýče. Co je velké umění, o tom nemáte ponětí. Malíři, které zde uvádím jsou banda neumětelů? A tím velkým francouzským malířem té doby byl W.A.Bouquereau? Ten přeslazený, sentimentální akademický malíř? Tak to nebyl a nikdy nebude, skutečné velké umění je něco jiného, jako takové fotografické malířství! Velkým francouzským realistou 19.století byl a zůstane např. Gustav Courbet.
Litartsi,
ty jen přejímáš modernistickou ideologii, kterou byl český národ krmen už od první republiky, zatímco za Rakouska ještě mnozí naši výtvarníci třeba impresionismem pohrdali a obracely oči k Německu, zejména k Mnichovu. Díky Muchovi byla centrem posledního výtvarného slohu, který ještě za něco stál, i Praha a vše, co přišlo po secesi už byl jen a pouze úpadek. Ale už i na dějiny tohoto úpadku(rozuměj: moderního umění) byl měl Angličan nebo Němec zcela jiný názor než Francouz - a co teprve Američan? Ty pouze papouškuješ, co tě naučili na základní škole. Liberalismu moderní umění vyhovuje a proto moderním uměním krmí všechny chudáky, kteří jsou ve sféře jeho zhoubného filozofického vlivu.
Ale naštěstí se už začíná blýskat na časy. Nedávno jsem dokonce viděla na Tv PrimaZOOM film a největším malíři ve Francii na konci 19.stol., kdy začali strašit lidi impresionisté, pak celá ta banda postimpresionistů, kterou uvádíš, a různí další isté. Tím malířem byl William Adolphe Bouguereau. Konzervativismus tedy začíná konečně zvedat hlavu i u nás v Evropě, nejen v Americe.
Zejména Francie je kolébkou moderního výtvarného umění (v 19. století). České moderní umění je většinou jeho napodobeninou či odvozeninou. Asi nejoriginálnějším českým malířem a ilustrátorem byl Josef Lada. Cézanne i Gogh jsou světovými veličinami-novátory, protože jimi opravdu jsou, zatímco Preisler místním umělcem. Ne proto, že byl Čech, ale proto, že také čerpal z francouzského impresionismu i z Gogha.
Když jsem stál v drázďanském Zwingeru před rozměrným obrazem Sixtinské madony od Rafaela, zůstal jsem vlažným, nebyl jsem jím nadšen. Ono to kouzlo umění spočívá ještě v něčem jiném.
Daumier, Cézanne, Gogh, Lautrec, Manet, Renoir a mnozí další byli vynikajícími kreslíři i malíři a ovlivnili světové výtvarné umění.
snakeu,
psal jsi mi, že jsi bývalým obdivovatelem Hlaváčka. Také Opolský byl velkým obdivovatelem Hlaváčka a zůstal u toho, stejně jako já, po celý život. Poznal bys, která Hlaváčkova báseň ovlivnila výše uvedenou báseň "Byl říjen už..."?
Hlaváček byl mistrem dlouhého jambického verše. Jamb 10,11 je v češtině zažitý, ale už napsání básně v jambu 13,12 (přičemž by nešlo o alexandrín) je podle mého názoru velmi obtížné. Pokusila jsem se o hlaváčkovskou variaci v tomto prodlouženém jambu a zajímalo by mne, co na ni řekneš.
Rokoko
Sám po kamení cesty kráčet rozespalý,
dva chrty nechat hrát si v mokrém osení
a polibky tvé, co tak dlouho, dlouho pálí,
smět na rtech cítit, umět ocenit
že milování končí vždy až pozdě k ránu,
že zadní brankou tajně mohu odejít,
že nezanechám v ženské duši žádnou ránu,
že mohu být sám sebou: hrát si, smát se, snít.
Těch důvěřivých můr, co plamen svíčky spálí,
těch mučedníků, kteří - nejsou spaseni...
Mí rozjívení chrti ztrácejí se v dáli,
hrou posedlí a šťastní, rosou zbrocení.
Litartsi,
píšeš, že kresby a malby Gogha a Cézanna jsou lepší, nežli ty Preislerovy také proto, že se tito "mistři" stali světovými veličinami, zatímco Preisler byl jen místním formátem. Ano - je to přesně tak. Gogh a Cézanne jsou součástí euroamerického mýtu, že evropská kultura je ta nejlepší a že Paříž je pupkem světa. Nebylo ti nikdy divné, že údajní zakladatelé tzv "moderního umění", tedy Cézanne, Gaugin, van Gogh, Henri de Toulouse - Lautec a Georges Seurat jsou buď Francouzi nebo ve Francii žili? Že tak nějak vyletěli všichni z jednoho hnízda? Lidé jsou jako děti v mateřské školce. Když jim paní učitelka ukáže nějaký obrázek a řekne: to je krásný obrázek, že děti, dětičky usoudí, že takhle tedy vypadá "krása" a zafixují si to v hlavě až do konce života. Pěknou báseň na toto téma napsal Václav Hrabě (viz Sedm růží s přísadou antibiotik)
Neboožtík van Gogh Tak dloho jenom
blázen a sanktusák až si někdo všimnul
jak skvěle harmonuje
se sektorovou válendou
jeho uříznuté ucho Pak v rámci boje
za další zvýšení
ateismu
byl pověšen
namísto madonek na horizont
rodinného štěstí
Že byl Gogh dobrý kreslíř, může tvrdit snad jenom slepec. Co jeho autoportréty, portrét Eugena Boche nebo Mudr. Gacheta? Co třeba šílené portréty Gachetových dětí? Vincent byl samouk a jeho malířská "kariéra" trvala jen zhruba osm let. Cézanne na rozdíl od něj jisté výtvarné vzdělání měl, ale projevovalo se to spíše v kompozicích jeho obrazů, které jsou v podstatě klasické. Souvisí to s jeho snahou být jakýmsi "moderním klasikem". Pracoval na tom 43 let díky dědictví, které mu umožňovalo žít si tak, jak chtěl. Zda dosáhl něčeho opravdu podstatného, na tom se ale kupodivu ani sami kunsthostorikové neshodnou.
Psala jsem ti, že různé moderní neumětely padělá kde kdo, ale že třeba Raffaela by zvládl málokdo. Jsem původně dekadentní básnířkou, proto jsem se pokusila padělat báseň Jana Opolského. Poznal bys, která báseň je originál a která padělek?
Byl říjen už...
Byl říjen už, jenž neměl tepla více,
už večer v kamnech plála polena
a na hřbitovech zapálili svíce,
by kalné světlo padlo na jména.
Byl říjen už, dál mžilo na háj rusý,
dál nad rybníkem houstla oblaka,
nad vodou v dálce ztrácely se husy,
kraj poutníky víc k cestám nelákal.
Byl říjen už, louč třaslavě se chvěla,
houf posluchačů houstl v kuchyních,
kde ústa starců příběh vyprávěla
a z jíní zrána byl už cítit sníh.
Byl říjen už...
Byl říjen už, jenž neměl tepla více,
zvuk trudný měla slova zvolená,
dva koně stáli u kovárny, sníce
se svislou hlavou mezi kolena.
Zpěv rohu z pastvy mlhavý a kusý
ze strašné dálky blíže zdál se jít,
a tiše plouly na potoce husy,
kde tajemně se zřely zrcadlit.
A těžko říct, kam útěcha se děla
a radost, jaká vůbec byla-li!
Strach odporný jde z chorobného těla
a úzko rtům, že kdys je líbaly.
Dokonalé kresby Cázanna a van Gogha? Otevřete si na internetu (na velkém počítači) jejich stránky, s obrázky kreseb.
Kresby van Gogha i Cézannna jsou mistrnější i umělecky výraznější a originálnější, nežli ty Preislerovy. Malby také, proto se oba tito mistři stali světovými veličinami, zatímco Preisler, také dobrý kreslíř i malíř, jen místním formátem. Právě tito malíři, Gogh, Cézanne a někteří další jsou umělecky srovnatelní s velkými starými mistry. Já ty klasiky až po antiku znám také dobře. A navíc se tak orientuji i v architektuře.
Mezi námi je ten rozdíl, že mám cit pro to, co je a jakým uměním, Vy kloužete po povrchu věcí. Komerční autoři, kterým jde o úspěch a peníze mě nezajímají.
Litartsi,
uveď mi nějaké ty "dokonalé" kresby těch dvou pánů!
Podívej se na to, jak kreslil Vincent a srovnej si to třeba s kresbami Jana Preislera... Tebe učili ve škole stejně jako mně, že moderní umělci jsou velcí umělci srovnatelní s klasiky předchozích staletí. Mezi námi je ale ten rozdíl, že já ty klasiky, řekněme od 15. do 19. století poměrně dobře znám a vím, že moderní umění se s nimi srovnávat nedá. Ani omylem. Ale co se prodejních cen obrazů týče, to je jiná. Za dvacáté století se platí nejvíc. Ale za nohy některých fotbalistů se platí ještě víc.
Velmi mě zajímají ony nedostatky, které jsi zrovna ty nalezl v mých vázaných verších. Ráda se poučím.
Nemáte pravdu, Gogh i Cézanne uměli kreslit dokonale. I popisně fotograficky realisticky. To je ale zas tak nezajímalo, vytvářeli si svoji vlastní, stylizovanou uměleckou zkratku, která je obsažená i v jejich malbě, kterou jsou tak výrazní a originální. Byli to mistři, proto jsou tak uznáváni. Ocenili je mnozí samotní umělci, ne jen kunshistorici. Genialita a na základě ní potom legenda. Samozřejmě, že mnozí pozdější a dnešní malíři skrývají svoje neumětelství za jakousi vlastní ideu.
Vy ani vázaným veršem nepíšete svoje kompilace dokonale, máte tam mnoho nedostatků.
snake, díky. Jsem mile překvapená, že tě pobaví i takováhle dadaistická senrjú.
Litartsi,
Gogh a Cézanne malovali takovým způsobem, že z nich modernističtí kunsthistorici uměle vytvořili legendu. Jedna věc je totiž kresba a druhá věc je malba. Mnozí malíři, hlavně ti moderní mohou umět malovat a při tom kresbu vůbec nezvládnou. Je to ale rozdílné případ od případu. Například Picasso kreslil velmi dobře, když si dal záležet, ale jeho umělecký souputník a spoluzakladatel kubismu Georges Braque byl pouze dekoratér a kreslit neuměl vůbec. Přesto byl, podle mého názoru, lepším malířem než Picaasso. Ten mu kradl nápady, proto si zakrýval v ateliéru obrazy, když ho měl Picasso navštívit. Známý český malíř Jan Zrzavý neuměl kreslit vůbec, ale jako malíř byl poměrně úspěšný. Obdivoval sice Jana Preislera, ale řekl o něm: On umí příliš dobře kreslit! Kdyby kreslit neuměl, byl by lepším malířem. ...A Preisler kreslil opravdu perfektně, až tak perfektně, že vycházely jeho monografie skládající se jenom z kreseb.
Umění kreslit velmi souvisí s paděláním obrazů. Padělat moderní malíře je mnohem jednodušší, protože v jejich obrazech většinou nehraje umění kreslit žádnou roli. Kdo ale může padělat Raffaela nebo Andreu del Sarto?Takový padělatel by už musel mít akademické vzdělání a obrovské znalosti i schopnosti. Naproti tomu třeba Zrzavý je padělán velmi často. Někdy hůř, někdy líp. Běžný člověk ale těžko pozná, že je to falešný Zrzavý.
Umění kreslit lze přirovnat k umění psát vázaným veršem. Já vázaným veršem píšu dokonale, ale je mi to starou bačkoru platné. Umění kreslit jsem aspoň uplatnila v komixu. Umění psát vázaně je dnes k ničemu. Cenění jsou jen ti, kteří umí malovat slovy tak nějak v duchu dnešní doby a o to já se nikdy pokoušet nebudu.
Nyní se směji já. Vy umíte kreslit mnohem lépe než Gogh i Cézanne, kteří byli naprostými kreslířskými diletanty až do smrti? Ti uměli výborně kreslit i podle modelu a potom ve vlastní umělecké stylizaci. Je vidět, že jejich dílo neznáte a umění vůbec nerozumíte! Vy jste v mládí kreslila komixy, které Vám otiskovali v časopisech? No tam se otiskuje kdejaký brak. Gogh i Cézanne byli zařazeni mezi největší a nejpodnětnější umělce všech dob.
Obě haiku povedená. To moře nad Saharou je přeci jen dost velká atrakce, ale to druhé je krásně uvěřitelné a přirozené.
snake,
tvoje řešení je zajímavé. Díky. Máš pravdu, že pokud začneme výše zmíněný literární zážitek zpracovávat literárně, je v něm více motivů pro haiku. Kdyby situaci vyfotil citlivý fotograf, fotka by vyzněla jednoznačně, byla by jaksi "hotová", ale divák by si jisté souvislosti také mohl domýšlet.
I když to někteří lidé nechtějí slyšet, haiku je vlastně vždy autorův výklad skutečnosti. Nejenže autor na něco upozorňuje, jistou událost, či fakt také komentuje, říká: takhle to vidím já. U jakonských haiku autor velmi často promítá do reality zažité postupy, které jsou jen kamsi mírně posunuté. Japonec většinou nachází větší půvab v mírně obměněném klišé než v nějaké třeskuté originalitě. ...Taky moje výše uvedená haiku od stolu pracují většinou spíš s odpozorovanými obecnými principy než s realitou. Myslím si ale, že čtenář nemá šanci to poznat.
Pro našeho "Předsedu poroty" Kamamuru jsem obměnila dvě jeho senrjú. Třeba by tě to mohlo pobavit:
Mare Imbrium
Pouštní úplněk -
Nad dunami Sahary
měsíční moře
Podzim v hospodě
Týden od bitky -
Na tvářích vlajkonošů
žloutnou modřiny
K autenticitě: Četl jsem nedávno Cestu Zenu od A. Watse a ten to vidí tak, že technicky vzato je možné překonat výkon zenového básníka (nebo umělce, šermíře, lučištníka atp.), ale jde o to, že v zenu má být člověk především upřímný sám k sobě. Takže je možné, že stejně dobá báseň vznikne pomocí zenového pozorování, stejně jako bez něj od stolu, ale rozdíl je ve vnitřní pravdivosti, která navenek nemusí být znát, ale je součástí filozofie díla. Ale na druhou stranu mám za to, že ani tvá haiku, jak říkáš "od stolu" nejsou tak úplně od stolu psaná, je za nimi cítit prožitek a zkušenost, takže je možná píšeš a konstruuješ doma u stolu bez přímého pozorování, ale ve skutečnosti jim předcházelo pozorování, které sis domů přinesla.
K žebračce u výlohy - myslím, že by z toho šla udělat dvě odlišná haiku, protože těch motivů je na jedno až příliš.
Motivy jsou: Obchod s módou, žebračka, zrcadlení ve výloze, zrcadlo.
Je třeba si vybrat 2-3 a zbytek opominout, ev. nechat do jiného textu, který může být postaven na odlišném mixu motivů.
MÓDA PRO ŽENY ---
ve výloze se češe
odraz žebračky
dievča,
Paula a Vincenta nemůžeš se Salvádorem vůbec srovnávat. Ti dva byli tragikomičtí samoukové. Vincent se nedočkal žádného úspěchu za celý svůj opilecký život, Paul se dočkal jakési satisfakce až těsně před smrtí, zatímco Salvádor byl spolu s Picassem určitě nejslavnějším malířem své doby. Od mládí se pohyboval ve světle ramp, a to obrazně i doslova, protože spolupracoval s filmaři, hlavně s Luisem Buňuelem a Alfredem Hitchcockem. Byl to též tvůrce reklam a módní návrhář, spolupracoval s největšími módními domy šedesátých a sedmdesátých let. Ve druhé půli života se přímo topil v penězích, v milionech. Copak lze někoho takového vůbec srovnávat se dvěma samorostlými podivíny Vincentem a Paulem?
Litartsi,
šet let jsem chodila do lidové školy umění, obor výtvarný. Tam jsme se učili kreslit postavy i tváře podle modelů a mohu bez falešné skromnosti říct, že umím kreslit mnohem lépe než Gogh nebo Cézanne, kteří byli naprostí diletanti, co se kresby týče, až do smrti. V mládí jsem taky kreslila komixy. Myslíš, že by moje komixy otiskl kterýkoli časopis, kdybych neuměla kreslit? A myslíš, že by Gogh nebo Cézanne zvládli komixovou kresbu? Dovol, abych se zasmála.
Snakeu,
já většinu ze svých haiku vymýšlím u stolu a málokdy se mi stane, že potkám haiku na ulici. Minulý týden, když jsem se vracela z jisté noční akce, jsem na liduprázdném náměstí míjela jednu místní bezdomovkyni před obchodem s módním zbožím(Ona a ona). Česala si vlasy, přičemž sklo výlohy zjevně používala jako zrcadlo. Mít tak s sebou foťák, mohla z toho být skvělá fotka. Udělat z toho ovšem haiku, to už je jiná liga. Zatím se mi v hlavě zformovalo pouze tohle:
Noční výlohy -
Žebračka si prohlíží
poslední módu
Šaty figurín -
Sem žebračka chodí snít
o jarní módě?
Noční výloha -
I dáma bez domova
chce znát módní trend?
Plastové krásky,
šaty I žebračka má
skleněné oči
Pro srovnání nabízím k nahlédnutí pár svých běžných haiku složených u stolu. Myslíš, že autenticita se na textech nějak podepíše?
Ochladilo se -
Nad komíny stoupá dým
i hejno špačků
Nad rozcestníkem
se vlaštovičky radí
kudyže na jih
Podzimní liják
na pískovišti dobyl
i poslední hrad
List v pavučině -
Meluzína mu zpívá
ukolébavku
V podzimní mlze
žebřík u zdi hřbitova -
Duch? Sběrač kovů?
Zežloutlá lípa -
List za listem odkrývá
zelený břečťan
Zpustlá zahrada -
Branku hlídá místo psa
zlý šípek
Po dovolené -
Pavouk na kalendáři
vězní v síti čas
Je po přeháňce -
Křižák muškám nabízí
bižuterii
Zkouška se blíží
a hromada knih roste
Další Everest
dievča z lesa
12. 09. 2022Alenakar ... je mi tu trošku chladno a smutno
Salvador, Vincent a Paul (a iní) sú mojimi chodúľmi nad svetom nátlaku, poníženia a nerozhodnosti
ten prvý so svojim šialene perfekcionistickým HAF a tí dvaja s čumákom večne ponoreným v slnkom rozpálenej tráve, aby nezabúdali, že tu to začína aj končí
trojica oddaných talentu na život a na smrť*
Oba dva, Gogh i Cézanne se naučili dobře kreslit i malovat sami, ty akademiky z 19. století k tomu nepotřebovali. Učili se i od starých mistrů (např. skvělý Goghův obraz "Jedlíci brambor"). Je vidět, že tomu vůbec nerozumíte.
Gogh ani Cézanne by neměli ani tu nejmenší šanci dostat se ve své době na akademii. Vzbudili by u poroty v devatenáctém století svým neumětelstvím jen náramné veselí. Dalí akademii vystudoval, ale nešel k závěrečným zkouškám, protože prohlásil, že maluje líp než každý z profesorů - tak jak by ho mohli hodnotit a zkoušet? Měl pravdu jako vždycky.
Gogh i Cézanne nebyli žádní mazalové, uměli skvěle kreslit i malovat. Kdyby neuměli, tak by o nich nikdo nevěděl. Dalí z nich také čerpal, ale doparcoval se až k ulízanému, morbidnímu, výstřednímu a paranoidnímu naturalismu.
Ono - ti dva mazalové patřili (bohužel) skutečně k zakladatelům moderního umění a proto to s tzv. "moderním uměním" tak špatně dopadlo. Kreslit a malovat neuměli vůbec. Picasso sice kreslit a malovat v mládí celkem uměl, ale jak stárl, šlo mu to hůř a hůř a ve vysokém stáří už si dělal svými obrazy z lidí vysloveně legraci. Týkalo se to také jeho portrétu J.V. Stalina. Nakonec ještě mohl být rád, že nedostal ránu cepínem mezi své červené komunistické rohy.
Dalí byl opravdový malíř, uměl malovat skvěle a byl by mistrem v každé době. Byl to surrealistický konzervativec a když oficiálně konvertoval ke katolictví, červení kunsthistorici pukali nenávistí a zatracovali jej. V rozporu s útoky dobové kritiky však galerie nakupovaly jeho díla víc a víc a ceny jeho obrazů stoupaly.
Kdybych tak uměla psát jako uměl Dalí malovat!
Ono je třeba také číst ty básně, ne jen koukat na záznamy autorské stránky. Pro Vás ale nejsou, takže je to jedno.
Van Gogh i Cézanne uměli malovat skvěle, a byli jednimi ze zakladatelů moderního výtvarného umění. Bez nich by nebyl ani Picasso a ani Dalí. Ti se od nich také učili a z nich čerpali. Nejsou žádným ideovým konstruktem, ale geniálními umělci.
Litartsi,
koukla jsem se teď na tvou autorskou stránku, kde že je ta "inteligentní kulturní veřejnost". Je to ale jakýsi počítačový záznam. Zvláště v posledních týdnech tam nalézám jen jedničky a nuly.
Cézanne žil opravdu dost dlouho a na rozdíl od Gogha na konci svého života jakési uznání zaznamenal. Jeho skutečná sláva byla však až posmrtná. Já nestojím o posmrtnou slávu. Ráda bych byla úspěšná už zaživa jako třeba Salvádor Dalí, který na rozdíl od Gogha a Cézana upravdu uměl malovat, neboť byl skutečný malíř, ne jen ideový konstrukt moderních kunsthistoriků. ...A taky by nebylo špatné být multimilionářkou jako Dalí. ...To bych ale musela malovat a ne psát básničky.
Já píši pro inteligentní, kulturní veřejnost, ne pro závistivé či nechápavé básníky. Náročnější tvorba si někdy hledá uznání déle a složitěji. Nehraji si na nikoho! Van Gogh není jen mýtus, je to velký malíř, který za svého života nic neprodal, špatně na tom byl i Cézanne, který žil mnohem déle jako Gogh.
Litartsi,
a pro koho píšeš? Já jsem si naivně myslela, že básníci by měli psát pro čtenáře, pro umění milovnou veřejnost, ne jen pro pár kamarádů a známých, kteří jim stejně většinou tleskají jen z ohleduplnosti. Musíš psát pro neznámé lidi a zaujmout je. Pokud je nezaujmeš, pokud vylezeš na pódium s kytarou a publikum tě vypíská, pak nemá smysl se umění věnovat. Všichni úspěšní umělci byli úspěšní už za živa. Van Gogh, pokud si na něj chceš hrát, je jenom mýtus.
Jenže tady jde o autorskou konkurenci a podle toho vypadá i čtenost a uznání. "Vrána k vráně..." či "vrabec k vrabci", což je zcela přirozené. Jen konstatuji, že mé dílo neznáte, tudíž o něm nevíte nic, stejně tak, jako i většina zde přispívajících autorů. Mně to ale nevadí, pro ně nepíši.
Litartsi,
nevím, jestli sis toho všiml, ale já se zajímám prakticky výhradně o básníky a básnířky, kteří byli úspěšní a kteří jsou obecně známí. Kladu si otázku, jak je možné, že právě tito tvůrci byli tak žádaní, zatímco já jsem jen nula, bezvýznamná diletantka na periferii okraje, o kterou se nikdo nestará. Proč bych se tedy měla zajímat právě o tebe, kterého nikdo nečte, který je ještě neúspěšnější než já samotná?
Opakuji ti už nejmíň po sté: pro mne je tady na Písmáku úspěšný jen ten, kdo dostává velký počet tipů a kdo má vysokou čtenost, jinými slovy ten, o koho mají čtenáři velký zájem. Jen od úspěšných lidí se mohu eventuálně něco naučit. Proč bych měla číst dílka těch nejméně úspěšných? Jaký by to mělo smysl?
Každý dobrý umělec se upíná ke své době, v níž se narodil a v níž žije. Je jí prostoupen, a i když se inspiruje také uměním z dob jiných, transformuje své inspirace pohledem své doby. Něco jiného je historicko-soudobá syntéza a kontinuita a něco jiného pouhé napodobování starého. Starší člověk propojuje i dobové proměny celého svého života. Vy moje dílo neznáte, četla jste z něho jen něco maličko. Výdobytky pokroku mě zajímají, ale ne ty "oslnivé".
Každý se ke své době neupíná.
Někteří, třeba ty nebo já, vězíme mentálně hluboko v minulosti a oslnivé výdobytky pokroku nás neoslňují. Jde jen o to, aby i archaik byl čas od času zábavný.
Píši, že jste Čepa zařadila mezi zapomenuté autory, se kterými svět nepočítá (dekadentní kulturní svět), ne, že Vy nevíte, co je dekadentní svět. Čep byl básnický prozaik, hluboce lidský i velmi originální. Přečtěte si alespoň některé jeho povídky.
Dekadentní básníci mě nezajímají a jakmile o nějakého takového zavadím, tak ho odmítnu. Nebudu zde žádného jmenovat, abychom to tady už skončili.
Každý se upíná ke své konkrétní době. A vůbec není důležité, jakým typem tvorby a z jaké doby se inspiruje, podstatné je, co mu přináší a jak své inspirace zpracuje ve svém typu tvorby. Já jsem poučen mnoha básníky, takže vím, co se tu děje.
Litartsi,
ale já proti Erbenovi, Bezručovi a dokonce ani proti Čepovi (který ovšem není básníkem) vůbec nic nemám. Nevím, co si mám představit pod "dekadentním světem", který já prý neznám... To si momentálně nemůžeš na žádného dekadentního básníka vzpomenout?
Když necháme stranou prozaika Čepa, kterým jsi tak posedlý, myslím si, že inspirovat se pouze Erbenem a Bezručem a zároveň se považovat za moderního básníka, to v praxi tak docela nepůjde. Oba tihle básníci jsou svým způsobem sice "stále živí", ale jsou tak nějak příliš čítankoví na to, aby na ně mohl současný "moderní" básník bezvýhradně spoléhat. Erben ovšem psal prakticky výhradně balady, tudíž tedy epická díla a to by byl pro tebe patrně značný problém. Bezruč byl zase "slezský bard", upínal se k určitému kraji(k průmyslovému ostravsku) a také ke zcela konkrétní době - ke konci Rakousko - Uherské monarchie. Tudíž si myslím, že člověk vybavený pouze takovýmto čtenářským základem může být jen těžko moderním básníkem.
Žádné fráze, poctivá tvorba! Líbí se mi třeba Erbenova Kytice. Také mne zaujaly některé Bezručovy básně nebo básnická próza Jana Čepa (povídky z doby I. republiky), ale tu Vy neznáte. Myslím, že jste i zařadila Čepa mezi zapomenuté a druhořadé autory, se kterými svět nepočítá (já doplňuji: dekadentní svět), přitom jste z něho nečetla vůbec nic. Moje básně také nečtete, jen sem tam něco malinko, tak také nevíte a nechápete nic.
Mojše,
kdo má v hlavě co zpřeházené? Buď konkrátní, pochlub se, chlapče, čemu nerozumíš a co ti připadá nelogické.
Litartsi,
ty jen ze sebe chrlíš bezobsažné fráze a otřepané floskule. Já jsem už příliš stará na to, abych jen teoretizovala na takovéto "úrovni". I když se prohlašuješ za "moderního" básníka, už Skácel je pro tebe jen pokleslý neumětel a prznitel vázaného verše. Které básníky tedy doopravdy uznáváš? Chci znát konkrétní jména, abych si mohla porovnat tvé a jejich dílo. Jsem celkem sečtělá a tak věřím, že aspoň některé z nich bych mohla znát.
Nesmysl, stále platí, že jediné, čím se může kvalitní autor řídit, jsou jeho svobodné myšlenky, vize a zkušenosti, opřené o vlastní inspirace a vjemy, a také poctivá řemeslná práce. Ti, kteří jsou poplatni nižšímu vkusu svých čtenářů, sledují laciný a komerční úspěch. Každý tu má jiný cíl, dle svého založení.
Jak si vysvětluji, že Skácel je stále čten a oblíben? Nahrával svým založením vkusu čtenářů na své úrovni, kterých je samozřejmě mnoho. Čím vyšší umělecká úroveň, tím méně obdivovatelů. Mnozí ti největší umělci se ani uznání své tvorby nedožili.
snake,
zajímavé jsou dochované notové záznamy slavných skladatelů. Mozartovy skladby psané jeho rukou vypadají jako natištěné, nikde žádné chyby, ani náznak nějakého zaváhání nebo hledání, jako by Amadeovi jeho hudbu diktoval anděl. Na druhé straně Beethoven nebo Janáček škrtali jako šílení a jejich skladby jsou takové čmáranice, že nechápu, jak z toho vůbec mohl někdy někdo něco vyčíst. Zajímavé je také zabývat se rukopisem básníků. Skácel psal relativně úhledně i když měl velmi vypsanou ruku. Otokar Březina psal dokonce tak(podivně) úhledně, že se to skoro nedalo číst.
Litartsi,
a jak si vysvětluješ, že ten naivní "neumětel a diletant" Skácel je stále čten a oblíben? Jeho sbírka "Dávné proso", kterou se teď zabývám, vyšla znovu v roce 2020 a knihovna ji kupodivu koupila, ačkoli už roky poezii nenakupuje. Před chvilkou jsem si četla před knihovnou plakát, který zve na pásmo z písniček a Skácelových veršů. Jsou to všechno jen nějaké divné hloupé náhody a nebo jsi to ty, kdo Skácela nechápe a vůbec ho nevnímá?
Já ti ze srdce přeju hodně čtenářů a hodně tipů, když se se svými básněmi tak nadřeš. Ale faktem je bohužel to, že nikoho absolutně nezajímá, jestli jsi básničku naškrábal za deset minut a nebo ses s ní mořil tři dny. Důležitý je jen a pouze výsledek. Taky jsem neúspěšná zpravidla s těmi básněmi, se kterými jsem se nejvíc nadřela. Rychle ale pochopím, že čtenáři na Písmáku takové a takové básně číst nechtějí a proto už nikdy nic podobného nebudu vkládat. Dnes, kdy už neexistují žádné literární autority, jsou potřeby čtenářů už to jediné, čím se může autor řídit.
To je různé. někteří tvoří spontánně, téměř bez korekcí - jako Kerouac, jiní zase text detailně cizelují - jako Halas. Není jedna správná cesta. Ale samozřejmě platí, že je mnohem víc špatných autorů, než těch dobrých...
Něco jiného je vlastní styl a něco jiného neumětelství či diletantismus. Já se se svými básněmi nadřu (v propracování každého detailu a souvislosti), proto, když čtu tak naivní texty, tak co si mám o nich myslet?
snake,
ano, mám na Skácela dost podobný názor. Myslím, že byl jakýmsi mystickým neosymbolistou, pracoval v podstatě jen s několika základními symboly a snad nejvíce byl fascinován tichem a smrtí. V dnešním příspěvku("Úlet") jsem ale postavila jeho básničku Nesnadné léto vedle textu současného básníka a Skácel z toho podle mne vychází jako artistní kýčař, okázalý a sebestředný, kýčař, který se strašně rád předvádí. Současný autor Pavel Němec je naopak syrový ba vulgární a libuje si ve své dokumentární civilnosti, ve své popisném cynismu. Jde opavdu o "vývoj", nebo oba autoři šlápli vedle?
Litartsi,
mám ke Skácelovi tisíc výhrad, ale mohu tě ubezpečit, že by dokázal psát přesné, klasické vázané verše, kdyby chtěl. Deformoval svůj verš tvůrčím způsobem, aby tak vytvářel svůj vlastní nezaměnitelný a osobitý styl, kterého se držel prakticky po celý život, snad s vyjímkou budovatelských básní(viz můj příspěvek "Zlatá padesátá"). Moje verše jsou absolutně přesné, ale nemohou se těm skácelovskými rovnat. Tady je malá ukázka Skácelovy a mé básně o smrti.
Jan Skácel: Uspávanka
Potom se opřel o žízeň
a prosil
aby nepřestala
A obával se toho mála
Bál se jak dítě
Moc se bál
A kde se vzala tu se vzala
stařenka smrt se přištrachala
s hliněným džbánem
svěží vody
A on se napil
Popel dní
opláchl se rtů
všechnu trýzeň
tím douškem smyl
a nenechal
si vůbec nic
Už ani žízeň
Heuréka!
Po křídlech z bronzu prudký liják stékal,
kdo svědomí měl, modlil se a kál,
kdo zhřešil příliš, andělů se lekal,
když nad hřbitovem mrak se rozplakal
a sochy topil v mlze, hroby třísnil
déšť dekadentní, o němž vždycky snil
Pan Básník, tragéd... Nebuďte naň přísní,
vždyť celý život verš vázaný ctil,
pro Poézii jevil značný zápal,
i k Opolskému láskou přímo plál.
Že mýlil se a občas trochu tápal?
On věřil v sebe! Vítězem se stal!!
Na lavičce prý dopsal pod deštníkem
svůj majstrštyk a odnesla ho Níké.
Krásné texty - já měl Skácela vždycky rád, je to taková ta poezie, kdy čtenář ví, co od ní má čekat a dostane své. Není v ní velká intelektuální hra, jako třeba v raných (i pozdních) Holanových textech, je to rytmicky dokonalé a lidsky přívětivé, místy až mytické.
Zavadil jsem v rubrice "Kritiky" o Vámi uveřejněnou Skácelovu báseň "Návrat". Proboha, toto napsal nějaký uznávaný básník? Jak z pohádky "za devatero horami a řekami"... A to diletantské veršování se vším všudy! To nemá smysl vůbec rozebírat.
snake,
děkuji za nabídku a vážím si jí. Kdybych se ale ocitla v jakémkoli sborníku, už by to znamenalo, že "někam patřím", že si mě může někdo někam zařadit. Podstatou mé internetové existence musí být ale to, že jsem nezařaditelná a sama svá. Jak jinak bych se mohla pokoušet o alternativu k střednímu proudu tady na Písmáku a dokonce v celé současné poezii?
Tvůj optimismus ohledně Písmáku nesdílím. Jsem tu už osm let a za celou tu dobu ještě nebyl Písmák v takové krizi, jako je dnes a nedokážu pochopit, jak si někteří lidé, třeba egil, mohou pořád myslet, že všechno je v pořádku a že se nic neděje. Co dělat? Hraju si, třeba se Skácelem, i když vím, že ho tady ve skutečnosti asi nikdo soustavně nečetl a nikdo ho dopodrobna nezná. Líbí se mi třeba jeho(tak trochu) "lidové" básničky:
Jan Skácel: Málobraní
Síť vytažená z tůně noci
na prázdných stromech v sadě schne
a měsíc je jak hlava ryby
hozená kočkám do síně
Léto je pryč a v hloubi sklepa
kde dosud páchne koňský strach
jablka leží potmě slepá
a zahnívají na lískách
Vypálený rybník
V oblačné síti černé ryby,
ty jejich lesklé šupiny...
Potmě se snadno něco slíbí.
Ať soudí, kdo je nevinný.
Pomalu svítá, hvězdy blednou,
stalo se jednou, víckrát ne.
Ti bez hříchu ať kámen zvednou
a hodí do tmy závratné.
Mám za to, že je teď pro literaturu obecně těžké období - začalo být složité s někým diskutovat, protože automaticky hrozí, že se člověk dostane do ideového střetu - což je vlastně nevyhnutelné, protože svobodná literatura je právě to - svobodná. Navíc jsou všichni zahlceni zprávami a často už na poezii nezbývá síla... ale věřím, že se to zase zlepší, že se spory trochu uhladí a mnoho autorů, kteří teď Písmák dočasně opustili, se zase vrátí. Dej tomu čas.
Obě haiku jsou zajímavá, k oběma bych měl sice drobné výhrady, ale není to nic výrazného. U prvního by například bylo zajímavé, kdyby šlo zestárnutí vyjádřit jinak než pouhým konstatováním. Ve druhém to trochu drhne ve druhém verši, ale ta mezera je funkční, takže myslím, že je to jako celek velmi dobré.
Mj. pořád si myslím, že bychom z tvé tvorby dokázali vybrat nějaká haiku do sborníku, který je plánovaný na 2024, pokud bys měla tentokrát zájem, ozvi se.
snake,
vyhradila jsem si na Skácela dva měsíce: srpen a září a už mám variací asi tak na půl roku a při tom vidím, že tady literatura v podstatě nikoho nezajímá, ani ta ještě živá ze sedmdesátých a osmdesátých let(třeba ten Skácel) ani ta mrtvě narozená - současná. Prakticky denně se ptám sama sebe, co tady vlastně ještě dělám, proč tu dál zůstávám, když tady není možné diskutovat o poezii. ...Když vidím, jak dopadla "Zlatá padesátá", která měla vyvolat dialog, je mi jasné že nějaká haiku inspirovaná Skácelem by tady zajímala možná jedině tebe a tak ti je posílám.
Jan Skácel: Návrat
...A půjdeš den a celou noc a sto dnů
roky to bude trvat přejdeš tisíc řek
a nedojdeš a nevrátíš se nikdy
to někdo zcela jiný přišel nazpátek
do schodů vyběhl a u starého bytu
v domě jenž kdysi dávno byl
na chvíli stanul a z hloubi nabral dechu
a nedočkavě marně zazvonil
Po letech doma -
Zestárlé obličeje
víc jmelí v sadu
Po letech doma -
Vrásky na tvářích venku
stejný úplněk
Ta původní varianta zajíců je asi působivější - důvod, proč bych to neuveřejnil, je ale jiný - mrtví zajíci neslyší je totiž animalizace, tzn. metafora.
snakeu,
moc děkuji za názor. Zveřejnění skácelovských haiku ještě zvážím.
S tím utichlým jezem máš možná pravdu, ale je to hra se symboly, kterou by část čtenářů třeba mohla přijmout.
Překvapilo mě, že bys vyřadil kromě "lepší společnosti" (ano je to spíše jakýsi aforismus než haiku) i zajíčky. Ty já považuji za nejlepší. Ale vymyslela jsem novou verzi:
Přestali střílet -
Ticho mrtví zajíčci
už neuslyší
Momentálně se ale zabývám budovatelkou tvorbou Jana Skácela (viz dnešní příspěvek "Zlatá padesátá"), protože ani tato Skácelova tvorba by se neměla tutlat. Jako hodně mladý psal jinak než později a docela mu to sedlo. Až na ten obsah.
Kromě "přestali střílet" a "lepší společnost" by, myslím, stála za zveřejnění všechna. Jen ještě u toho prvního mám drobný problém, je to krásný obraz, zenový, koncentrovaný, ale podle své zkušenosti bych řekl, že je vjemově zfalšovaný. Mám totiž pocit, že zvuk jezu nikdy úplně nezmizí, jen lehce ustoupí do pozadí, ztlumí se, ovšem jen do doby, kdy na něj sám sebe upozorním - například konstatováním: "už neslyším jez". Ale jak říkám, kromě těch shora zmíněných dvou se mi líbí všechny, jsou v nich zajímavé postřehy/obrazy a ani jeden text není povrchní.
Mj. nepřekvapuje mě, že Ti připadá, že by mohl mít Skácel blízko k haiku, přeci jen byl to výsostný přírodní lyrik - a ke zkratce měl taky mnohdy blízko.
snake,
čtu teď monografii o Skácelovi. Jiří Opelík v ní rozebírá Skácela jako mystického symbolistu a když zmiňuje, jakými slovy a pojmy, respektive symboly, byl posedlý, jen pojem ticho rozebírá na dvou stránkách. Uvádí různé příklady toho, jak Skácel pracuje s pojmem ticho a mě napadlo, že mnohé z toho by sedalo zpracovat jako haiku. Zajímal by mě tvůj názor na to, zda by stálo za to něco z toho tady na Písmáku zveřejnit.
"Jaké je ticho nad plynoucí řekou!" J.S.
Už neslyším jez -
To ticho najednou nad
plynoucí řekou!
"Vlak píská za ohybem, ticho po stenu." J.S.
Hvizd vlaku v dálce -
Na perónu ozvěna
jejího pláče
"Lidé se berou pro ticho, které je slyšet ve dvou."
Je po oslavě -
Stříbrní ona a on
společně mlčí
" Střelná zbraň vstává z jamek za hrudami. Bývá mi líto, ergo sum" J.S.
Přestali střílet -
Uši mrtvých zajíčků
neslyší ticho
Nožky a provaz -
Dál v tichu nasloucháme
svistu švihadla
Lepší společnost -
Na hloupé otázky ti
odpoví ticho
Radovane,
tvá poznámka o hudebním sluchu sedí. Mnozí lidoví hudebníci nemusejí znát ani noty, ale "po sluchu" se chytí i nové skladby, kterou v životě neslyšeli za hrajou ji po svém.
Třeba Skácelova báseň Kresba, kterou jsem zveřejnila dnes, je, jak by řekl pan Litarts velmi "rozjetá". Má sice na počátku každé strofy anaforu - opakující se verš, ale rýmy jsou rozmístěny nečekaným způsobem.
Radovan Jiří Voříšek
26. 08. 2022Určitě měl něco jako hudební sluch pro poezii a ještě cit pro ozvláštnění jako odbočku z fádnosti.
Radovane,
Skácel často používal přerývaný rým(ten miloval už Neruda) a používal ho i tam, kde by být neměl. Třeba v sonetech. Mám dojem, že Skácel se bál klasicky "dokonalého" vázaného verše. Asi mu připadal jako něco akademického a přežilého, možná se snažil být blíž třeba lidové písni, protože lidoví textaři většinou nepsali jako vzdělaní profesoři typu Otokara Březiny, ale jejich textíky zněly často upřímně a roztomile, byly psané od srdce.
Radovan Jiří Voříšek
26. 08. 2022zapoměl jsem "se" ve verši - když známé stalo cizím
Ano, Skácel byl hravý, rýmy mu tam vždy hezky cinkly
Radovane,
děkuji za pěknou improvizaci.
Vázané verše a volné verše mají svá specifika, ale možná jde jedno s druhým propojit. Skácel byl velmi hravý a vázané verše často mírně rozbourával a do těch volných naopak vnášel rytmus a rýmy.
Radovan Jiří Voříšek
22. 08. 2022ve zpětném zrcátku mizí
v mlhách jak studený pot
když známé stalo cizím
bez varování, bez šlápot
Já, že nejsem romantik? A co všechny ty básně a moje architektura, třeba dostavby Staroměstského náměstí. Ten klášter Rosa coeli se zříceninou gotického chrámu vyvolává romantické představy, ale svoje básně jsem věnoval jen tomu S.N., z hlubších zájmových důvodů.
sluko,
tvá modelka zahalená od hlavy až k patě v konzervativním a přesně střiženém rouchu ve spojení s umělou inteligencí mi připomenula Pallas Athénu, nejsympatičtější bohyni ze starořeckého pantheonu. Pro Poea to byl protoklad k iracionálním stránkám psýchy, které jsou dnes tak v módě.
...Kdybych si měla vybrat jednu jedinou božskou bytost, na kterou bych mohla spoléhat, byla by to Pallas, bohyně moudré války. Měla mnohem méně chyb a negativních lidských vlastností ve srovnání s ostatními "Olympany". Jednu špatnou vlastnost ale měla - marnivost. Hrála překrásně na daulos, dvojitou flétnu z jeleních kostí. Když ale hrála bohům, smáli se jí. Proč, to pochopila, když se dívala při hře do tůně s čistou vodou. Viděla jak se jí komicky nadouvá tvář, když fouká do flétny a svou flétnu rozzlobeně odhodila. Našel ji Marsyás a začala se odvíjet Marsyovská legenda. ...Já tu flétnu hledám celý život. Asi nebudu Marsyás.
Litartsi,
to je škoda, že tě skácelovská témata nezajímají. On, ale teď i já, píšeme o moravském klášteře Rosa coeli, což by tě jako architekta mohlo zajímat.
K3,
v rádiu mluvili několikrát političtí vězni o tom, že ve vězení narazili na ty nejlepší lidi, se kterými se v životě setkali. Když měl člověk za totáče štěstí, mohlo něco podobného fungovat i na vojně. Každý zajímavý človíček, třeba i elektrofonický varhaník, byl určitě výhrou v loterii.
Alenakar,
skácelovská támata mě nezajímají, to jen ta jedna sloka, kvůli Silene, která zde "odborně" vysvětlila, že to Skácelovo čtyřverší nemá rytmické chyby. Ale pak jsem si to, z výše uvedených důvodů, rozmyslel a pustil do své nové básničky.
Litartsi,
já jsem bývalá sportovkyně a proto asi tak ráda soutěžím. Chápu ale, že jiní potřebují na tvorbu čas, klid a možnost soustředění. Ostatně asi málokdo by se dokázal napojovat z knihovny, kde je často hluk a frmol, kde se střídají exkurze ze škol a školek atp.
Takže se budu těšit na tvou skácelovskou variaci třeba za týden nebo za měsíc. Zajímá mě, jakou básnickou kategorii zvolíš, když ti sonet nevyhovuje. Předpokládala bych, že sonet je "klasika", která je ale pořád v kurzu.
Alenakar,
píšete, že i v úpravě cizí básně je důležité v podstatě zachovat obsah a záměr autora. Tady bych ale musel napsat novou báseň, protože s tím Skácelovým se nemohu ztotožnit. Jinak, já jsem umělec, ne sportovní závodník. A sonety mě už vůbec nezajímají, mám své vlastní básnické typy.
Litartsi,
kdyby vždycky chybí. Udělej to, když si myslíš, že na to máš. Jsou tady jiní, kteří básničky střílejí rovnou od boku jako třeba Nami99. Ten by to zvládl. Ty ne. Neuvěřím, dokud mě v praxi nepřesvědčíš o své schopnosti improvizovat. Taková schopnost se totiž dá v praxi okamžitě ověřit. Někdo třetí by nám mohl zadat téma a viděli bychom, kdo by složil na ono téma dříve třeba sonet. Já bych se ráda takové soutěže s tebou kdykoli zúčastnila.
Alenakar,
původně jsem trošku uvažoval o tom upravit tu druhou sloku Skácelovy básně, ale jakmile jste přidala i tu první, tak jsem o to ztratil zájem. Kdyby mi to stálo za to, tak bych to udělal třeba i během několika minut. S takovým obsahem se ale prát nebudu. Báseň "Želvy" neznám, ale toto její unylé znění je mi tak akorát na rozbolení hlavy.
sluko,
hlavně Utgard-Loki mi tady pořád otlouká o hlavu, že nepíšu proto, abych odhalila své emoce a že píšu jako stroj. Mezi mým mozkem a umělou inteligencí už prý není pomalu žádný rozdíl. (Viz naše diskuse o kousek výše)
Při onom svlékání, které tak krásně popisuješ, bych měla nakonec zůstat oděná jen do emocí. Myslím, že Loki by ocenil, kdybych vypadala jako ta postavička na Munchově "Výkřiku" . Jistěže v době, kdy půl národa čte jen Blesk a Pestrý svět, jsou emoce žádány a lid se na nich pase jako dobytek na májové trávě. "Klasikové" ovšem byli naopak vždy tak nějak nad emocemi.
Silene,
jedna věc je zabývat se autorem jako člověkem a komplexně studovat celé jeho dílo a něco úplně jiného je zabývat se dobovým způsobem psaní, jehož může být autor pouze reprezentativním představitelem. Srovnáním Skácelovy a své básničky jsem jen chtěla prokázat, jak se za více než třicet let změnil styl metafor nebo spíše jinotajů.
Skácel se kupříkladu stylizuje do postavy Dona Quijota jakožto(možná) básník - disident, který bojoval(dejme tomu) s režimem nebo do role otroka - salámisty Pseudola, který vždycky všecko nějak překoná. ...V případě Skácela - Quijota ale nebe oceňuje jeho zásluhy(!) na rozdíl od mého D.Q., který zůstane naprosto zapomenut a místo "Lišáka Pseudola" já volím stanovisto tragikomického zhrzeného vlastence.
Loki,
to, že tu býváš jen na skok, to není tvou největší chybou. Tvou největší chybou je to, že neodpovídáš na komenty, třeba i se zpožděním a že vstupuješ do diskuse jenom když tobě se to hodí.
...Jinak ale máš pravdu v tom, že mezi mnou a umělou inteligencí je stále menší a menší rozdíl a tak jsem si střihla skácelovskou variaci, kterou Litarts sliboval, ale nezmohl se na ni. Vždyť přece stačí jen zapojit počítačový program v hlavě.
Litartsi,
poukazuješ na jistou kostrbatost Skácelovy básně a tvrdíš, že ty bys to napsal lépe a naprosto bezchybně, ale když tě vyzvu k tomu, abys to skutečně udělal, vykroutíš se z toho, protože se bojíš, že by vyšly najevo tvé skutečné řemeslné možnosti. Dneska ráno jsem u snídaně přemýšlela, jestli mi vyhovíš a skutečně napíšeš lepší báseň než Skácel, jak ses holedbal. Usoudila jsem, že ty ovšem "na povel" nebo "na zakázku" nenapíšeš nikdy nic, protože nejsi žádný pohotový improvizátor a i celý den by pro tebe byl na dvouslokovou básničku "lepší než Skácel", krátký.
Já ale švejkovský improvizátor jsem a tak jsem u snídaně pro tebe skácelovskou improvizaci napsala. Dala jsem si na to asi 10 minut, tak se omlouvám za zhoršenou kvalitu textu.
Želvy
Tma, ledová kra, rozpadá se k ránu
a černé střepy plavce zraňují...
Přes řeku Léthé na tu správnou stranu
zpět vracejí se... Už se houfují
jak mořské želvy na písečné pláži,
kam zbytečně zas budou vejce klást.
- A ranní slunce do krunýřů praží
a rozbrázděná pláž je zrádná past!!
Aleno, v zásadě popisuješ důvod, proč nemá smysl hodnotit jednotlivosti. Báseň není román, potřebuješ jich více, abys rozklíčovala, zda autor věděl, co dělá. Kdo je v analýze fakt dobrý, řeší i případná proč.
Silene,
mně se Skácelova básnička Vypálenci líbí, proto jsem si ji vybrala. Přesto musím souhlasit s Litartsem, že působí velmi neohrabaně a rozjetě. Jistě to byl autorův záměr, ale milovník klasiky v tomto případě může být pohoršen.
První verš vyznívá jako próza, jako konstatování vyplývající z první, původně neuveřejněné sloky. V dalších třech verších jako by autor tak nějak hledal rytmus a rým, přičemž jako by se vlnky řadily jedna za druhou díky tomu koncovému "na". - A to je všechno. Kresba tužkou. Žádná olejomalba.
Phil,
ty a snake máte neuvěřitelně stejný vkus. (Viz jeho kritika nad tebou...)
Já jsem tu básničku napsala hlavně proto, abych ukázala, jak se metafory a jinotaje od Skácelovy doby změnily. Jsou hrubší, razantnější, agresivnější. A to já jsem ještě mírná. Skácel se stále snažil být vkusný, i když měl už smrt na jazyku. Na konci osmdesátých let minulého století musel být básník ještě pořád gentleman. Dnes, kdy byl například undergroung rehabilitován jako "velké umění" a někteří teoretici prohlašují Magora Jirouse za nějvětšího českého básníka 20. století, dnes už básník opravdu gentleman být nemusí.
Já píšu hlavně proto, abych vyprovokovala diskusi o poezii, což se mi částečně i daří. Nejsem emocionální striptérkou a nikdy ničím takovým nebudu.
Alen.. já takové štěstí neměl. U nás byla jediná kultůra můj magneťák. Byl tam ale krom toho se mnou jeden co hrál na el. varhany. I ve vojenské kapele, tak mě bral na zkoušky.
Kamamuro, čau broučku, do tebe bych ani nefikla, žádný strach. Taky už se mi stýskalo. Japa je na tom AI s perkusemi a komářím pískotem?
A ten, kdo se směje nakonec - Utgard-Loki, se směje nejhůře, neboť neví už vůbec nic.
Snake_01,
ta moje věta je reakcí na teoretický komentář Silene a vyjadřuji jí jen to, že jsem básník a ne teoretik, který nemá umělecký cit a myšlení. Žádné větné chyby jsem se tady nedopustil. Každý jiný pochopí, jak je ta věta myšlena. Žádné mé povýšení v kritice Skácelovy básně tu není, jen vlastní odborný názor (nikoli absurdní), na který má každý právo.
errata: až na fakt, že jsem měla vepsat V TŘETÍM souvětí, jenomže jsem se mezitím přerušovaně věnovala řádu Hymenoptera, čímž došlo na chybné počty. Mea culpa a doufám, že aspoň tu čeládku mám správně na první dobrou.
Alenakar,
Skácelova báseň v celku je pro mne natolik nepřijatelná, že o její úpravu nemám zájem. Necítím se být ani klasikem z Bezručovy básně, jsem úplně někým jiným. Píši dvojverši, čtyřverši, ve více slokách i v nepravidelných slokách. V mnoha typech veršování (i experimentálním), v různém počtu slabik i typech rýmování a v různém obsahu děl.
Alenakar,
Skácelova báseň v celku je pro mne natolik nepřijatelná, že o její úpravu nemám zájem. Necítím se být ani klasikem z Bezručovy básně, jsem úplně někým jiným. Píši dvojverši, čtyřverši, ve více slokách i v nepravidelných slokách. V mnoha typech veršování (i experimentálním), v různém počtu slabik i typech rýmování a v různém obsahu děl.
Pane Litartsi, inu, když se domníváte, že o psaní básní nic nevím, jistě jste neomylný. Přeji Vám příjemný zbytek dne a mnoho tvůrčích sil.
(Co mé uživatelské entity se týče, potom do komentářů jsem např. schopna nasázet velmi... pozoruhodné interpunkční jevy, což uvádím ryze statisticky pro možnost komparace atp. Reaguji opět, neboť jsem zde ještě dále pokračovala ve čtení a téma mě zaujalo.
Příklad připojený v komentáři výše (časová identifikace: 18.08.2022 11:00:23), zachycený uživatelem snake_01 poukazuje na podstatnou významovou nuanci, souhlasím. Interpunkční štětiny jsou... někdy k neoholení. Úsměv.
V mém prvním souvětí zformulovaném v tomto komentáři naopak první interpunkční čárka umístěná za závorku nahrazuje spojovací výraz, a to nejčastěji spojku "a".)
Litartsi, ta původní věta v žádném případě neznamená to, co vysvětluješ v posledním dovětku - a jestli nevíš, proč se ve tvé původní výpovědi absence uměleckého cítění a myšlení vztahuje ke slovu BÁSNÍK a ne ke slovu TEORETIK, jsi na tom s užíváním jazyka ještě hůř, než jsem si myslel.
Za normálních okolností bych takovou chybu přešel s úsměvem, pokud je ale autorem někdo, kdo se povýšeně naváží do Skácela, je to natolik absurdní, že to nemám v plánu nechat jen tak být.
Silene,
o psaní básní nic nevíte, ale teoretickými znaky zde suverénně zdůvodňujete, že Skácelovo čtyřverší neobsahuje žádnou rytmickou chybu.
Snake_01,
tou větou jsem napsal, že jsem básník, nikoli teoretik, který nemá umělecký cit a myšlení. Tím teoretikem je zde dotyčná oslovená. Interpunkce jsou v pořádku, a to i v mých básních, na rozdíl od mnohých jiných píšících či básníků. Mýlíte se Vy.
snake_01: Čistě pro informaci, Pavle, ani jsem panu Litartsovi žádné avízo neposílala. Jen si tu četla, když se tu místy zajímavě diskutuje. On a já jsme si již popovídali, všesměrnou shodu samozřejmě po nikom nepožaduji.
O psaní básní jak bych mohla něco vědět?
. hypotetická otázka
Litartsi,
tak to zkus třeba do zítřka. Teď už odcházím z knihovny, ale zítra by mě to určitě zajímalo.
Alenakar,
Skácelova báseň je pro mne natolik nezajímavá, že bych z ní musel udělat něco jiného i v obsahu.
Litartsi,
budeš se možná divit, ale já si myslím, že Skácel by mohl psát vázané verše "správně", kdyby chtěl. Podle mne patřil k těm , kteří na to měli. Deformoval ale text tak, aby vyzníval expresivněji a byl působivější. "Klasický básník" totiž bývá nad věcí, bývá povznesený a povýšený. Hezky to popisuje Petr Bezruč v básničce Rudý květ:
Byl u nás básník, co jiné měl oči,
co měl rád vonné a nádherné růže.
Distychem zvučným
pochválil růži a odsoudil pyšně
ten rudý květ.
Jsou duše drsné, co samy šly žitím,
hroty a ostny je zalily vrchem.
Co měly v srdci?
Kvetly- li jednou a kvetly - li v noci,
hleď, rudým květem.
...Litartsi, myslím, že ty se cítíš být tím "klasikem" z Bezručovy básně. Ale co z toho, když jen "dystichem zvučným chválíme růži" ?
Litartsi, tedy dobře, pak mi nezbývá než věřit, že jsi ve větě
"Silene, já jsem básník, ne nějaký teoretik, bez uměleckého citu a myšlení"
napsal přesně to, co jsi napsat chtěl, totiž že ses záměrně označil za básníka, který nemá umělecký cit a je nemyslící - přesně to totiž ta věta znamená.
Tolik k tvé preciznosti v oblasti užívání jazyka (interpunkce je totiž součástí písemného vyjádření a má svá pravidla).
snake,
Holan překládal třeba Baudelairovy alexandrínové sonety, což by asi byl pro Halase těžký oříšek. V některých z těch překladů Baudelaira byl ovšem Holan tak avantgardní, že to až rušilo. Kdysi jsem tady měla ukázky.
Halas měl tu výhodu, že "se trefil" do expresionismu a ten mu celoživotně vyhovoval(méně už ovšem vyhovoval dobovým levicovým kritikům on i jeho životní vzor Georg Trakl.) Expresionistovi Halasovi však jeho "temnota" nebránila psát krásné básničky pro děti. Svým způsobem byl ve tvoření rýmů velmi nápaditý :
Když se začne hýbat hlína, je to myš
Snake_01,
já svůj jazyk precizně ovládám, pokud jste si toho v básních nevšiml, ale také s ním i určitým způsobem pracuji.
K3,
u špagátů, neboli železničářů by bylo velmi trapné, kdyby si vyráběli metr, i když začínali na třech stech šedesáti pěti. U nich prý bylo výhodou, že se najedné cimře mohli sejít učitelé, inženýři, doktoři, překladatelé, výtvarníci a tak podobně. Mohli se rok vzdělávat navzájem, neboť většinou četli respektive studovali odbornou literaturu a mohli si ji vzájemně půjčovat. ...Kdo chvíli stál, už stojí opodál - a také vojnu šlo obstojně využít.
Je to tak, některá raná Holanova díla byla hodně formálně orientovaná - stejně tak vynikal ve svých překladech francouzských básníků. Halas byl knihkupecký učeň a samouk (ale svědomitý samouk).
Alenakar,
ta první sloka je ještě horší, než ta druhá, což jste asi i sama vytušila, proto ta Vaše zákeřnost výběru jen té druhé. Nebudu zde pokračovat v jejím rozboru.
Mnozí básníci se odpoutali od klasických forem proto, že již nebyli schopní v nich dále tvořit, v přínosném vývoji. Otevřeli tak průchod tzv. "volnému verši", kde již není třeba takového umění a tak moc se učit.
snake,
kostnice - kohout - ostré hrany , výraz jako "podední", to mi hodně připomíná Halase a "obtížnost jeho vzlétání". Kdysi jsem si porovnávala Holanův a Halasův styl, cose týče vázaného verše a musím říct, že Holan by se mohl vyjadřovat jako francouzský klasik z 18. století. Bylo to v něm. Halas byl od přírody velmi neotesaný ale působivý expresionista. Když bych to měla srovnat s výtvarným uměním, tak Holan byl pozdní Dalí, Halas van Gogh a Skácel něco mezi tím. Mohl by psát jako klasik. Ale on nechtěl.
Já jsem na vojně přežíval díky hudbě, která zněla z mého magneťáku pořád, a taky díky tomu, že jsem se učil, zásluhou kamaráda písaře, psát na stroji. Jenom tu možnost něco si psát jsem vždycky považoval za velký dar. Mít svůj metr bylo na vojně skoro povinnost. Někteří s ním dělali divy. Já to ale považoval za velké klišé, připadalo mi to pitomé, tak jsem se mu vzepřel. Nikdy jsem ho neměl:).
Litartsi,
to by mě moc zajímalo, jak bys tu básničku přepsal po svém. Možná by se na tom prokázalo, jestli té básni rozumíš nebo ne. Je to stejné jako když něco překládáme. Nemusíme být doslovní, měli bychom ale vyjádřit autorův pocit, jeho emoce nebo myšlenky.
Alenakar - ta avizovaná podoba s Halasem je pro mě novinkou a uznávám, že je to zajímavý postřeh (včetně té narušené, řekněme lehce expresionistické, metriky). Díky za poučení.
Litartsi, víš vůbec, co ta věta, kterou jsi právě napsal (Silene, já jsem básník, ne nějaký teoretik, bez uměleckého citu a myšlení.), znamená? :o)
Vidíš, a já měl za to, že právě básník by měl v první řadě precizně ovládat jazyk, ve kterém píše.
Obsahuje, zejména v závěru.
Silene, já jsem básník, ne nějaký teoretik, bez uměleckého citu a myšlení. Mohl bych tu básničku přepsat po svém, ale proč bych to dělal.
snake,
máme na dodržování a narušování striktní formy stejný názor. Vždy je také důležité nejen to, že autor formu porušuje ale také to, jak autor formu porušuje. U Skácelovy básně Vypálenci, kterou zde rozebíráme, podle mne hrála roli návaznost na Halase, což samo o sobě asi souvisí s tím, že poslední Skácelova, vlastně předsmrtná, sbírka Kdo pije potmě víno se tolik týká smrti.
K3,
vojna prý měla tu výhodu(soudím tak z vyprávění postarších zkušených mužů), že se mohl člověk upínat k tomu, že ta otrava jednou skončí a opětovný civil začne zase plnohodnotně žít. Na vojně prý zněla základní otázka "za kolik to máš?" a většina záklaďáků si prý v kasárnách vyráběla velice ozdobný(krejčovský) metr, ze kterého si pak odstřihovali den po dni. Mít to už aspoň za sto padesát - to prý bylo něco! Ale kolona života? Nikdo neví na jak dlouho v ní uvízne a neví ani to, co je vlastě cílem. Opušťáky ani vycházky neexistují.
Litartsi,
tak trošku zákeřně jsem jako ukázku ze Skácelovy tvorby použila druhou sloku z dvouslokové básně, protože si myslím, že se hodí k mému textu. Původní báseň jako celek vypadá takto:
Vypálenci
Osmistěn noci rozpadá se k ránu
a jeho ostré hrany spáče zraňují
Kostnice snů je pevně uzamčena
v podední zpívá kohout
Lidé se probouzejí plní oděrků
bosýma nohama se dotýkají dna
Košile zvyku leží přichystána
na židli vedle lůžka celá železná
Já si myslím, že tahle báseň chce a musí být malátná a rozkymácená, pokud chce vyjádřit pocity existenční nejistoty a úzkosti, pocity, že je člověk životem vlečen. Je vlečen zvyky, závazky, které na sebe vzal a které ho unavují a stravují jako nemoc. Dokonalá, "klasická" forma by takovéto pocity vyjádřila jen stěží. Mým soukromým dojmem z této básně je to, že touto básní Skácel navazuje na Františka Halase. Používá halasovské obrazy a výrazy, chce být podobně expresivní jako Halas.
Alenakar, já si nemyslím, že porušování formy je lepší než její dodržování. Jde spíš o to, že dodržování formy samo o sobě umění nedělá a její samoúčelné poručování taky ne. Umění se vždycky ocitá na ose forma-obsah a každý bod té osy slouží k plnění trochu jiných uměleckých záměrů. Většinou když u velkých umělců došlo k narušování formy, bylo to podle mě tím, že jim forma nedostačovala. Například Seifert byl mistrem vázaného verše, ale pro svá nejlepší pozdní díla i tak zvolil rozvolněný verš s (pouhým) příklonem k daktylu. Stejně tak i ve výtvarném umění - dobrým příkladem je třeba Kandinskij (nikdo, doufám, nespekuluje o tom, jestli uměl malovat tradičním způsobem - tj. naplňovat tradiční umělecké formy). Forma jednoduše přestala stačit.
V koloně jsem se najezdil dost na vojně. Připomělo mi to. Čtyřicítkou napříč republikou žádná slast. A ještě k tomu s úchylným velitelem vozu. Hudba nebyla. Zbyly cigarety.
Žádnou takovou definici jsem nevyslovil, podle které by bylo možno odsoudit v podstatě veškeré moderní umění. Neodsuzuji moderní umění jako takové, sám se pokládám za moderního tvůrce. Mnozí "modernisté" ale vystavují na odiv svoje neumětelství, diletantismus, do něhož vkládají jakousi vlastní myšlenku či filosofii. Jelikož ta ale z jejich díla nevyzařuje, nezbývá jim nic jiného, než dílo takto komentovat. Přitom by ideou mělo hovořit samo.
Každý tvůrce vychází z jiných zdrojů, z takových, které mu vyhovují. Poctivý umělec z poctivého základu, což se pozná i na jeho stylových vybočeních, kecal nebo mazal z umění sobě podobných. Ten, kdo je objektivněji přemýšlivý a citlivý, může odsoudit něčí umění i a priori. Může mít vrozený a vypěstvaný nadhled, jímž je schopen poměřit třeba i celou autorovu tvorbu, jen z několika děl.
Opakuji, že báseň měl Skácel napsat spíše v jednotném čísle osobního zájmena "já". A také v jiné úpravě veršů, na což jeho talent nedosáhl.
Litartsi,
to mě opravdu zajímá: co je "dobré veršování"? Mně tady většinou nikdo nevyčítá chyby v rytmu ani v rýmech, ale zároveň je mi dáváno najevo, že dokonalost je přece jen pro řemeslníky, že velký umělec nemusí dbát na pravidla, když "má co říci" a porušením pravidel to říká naléhavěji.
Mylím, že Skácel některá pravidla také porušoval schválně. Vytvářel v nich nečekané a překvapivé přeryvy a také třeba používal přerývaný rým i tam, kde by se používat neměl - to jest v sonetech a konec konců i ve čtyřverších.
Alegno,
dík za chválu. ...Moc pěkná slovní hříčka. Líná stějně tak líná zvěř jako ta pracovitá.
sveřep,
někdy potřebuju změnit styl. Potřebuju šlápnout na pedál a ne jen jezdit v bryčce z devatenáctého století a poslouchat, jak práská kočí bičem.
Předmětné Skácelovo čtyřverší žádnou rytmickou chybu neobsahuje.
Lidé se / probou/zejí / plní / oděr/ků
Xx+x Xxxx Xx Xxx 12a 6JM
bosýma / noha/ma se / dotý/kají / dna
Xxx Xxx+x Xxxx X 12b 6JM (lze jako alx, akceptujeme-li cézuru před příklonkou)
Košile / zvyku / leží / přichy/stána
Xxx Xx Xx Xxxx 11c 5JŽ
na židli / vedle / lůžka / celá / žele/zná
X-xx Xx Xx Xx Xxx 12b 6JM
Klauzule třetího verše přichy/stána se rafinovaně rýmuje s percepčím zjevením rána.
Litarts: problém je v tom, že podle tvé definice by bylo možné odsoudit v podstatě veškeré moderní umění. Takový přístup může být sice osobně obhajitelný, ale je velmi úzkoprsý. Není totiž pravdivý ani v případě výtvarného umění ani v poezii, a ve finále ani v próze. Mám za to, že přemýšlivý člověk by neměl dílo, kterému nerozumí, a priori odsuzovat, ale možná žádám příliš... (mj. by to například znamenalo šmahem odsoudit celé pozdní Seifertovo dílo, které je ale v kontextu jeho tvorby zdaleka nejlepší a nejinspirativnější; a to ani nemluvím o automatickém odsouzení celého díla Jiřího Koláře).
Pokud jde o probouzení se s oděrky a o železnou košili, zde se obávám, že nejželeznější košili a nejvíce oděrků mají právě ti, kdo tvrdí, že se jich to v žádném případě netýká (viz. sókratovská maieutika nebo jungiánská hlubinná psychologie). V lidové řeči se tomu říká sebezpyt (a ano, uznávám, tato dovednost mnoha lidem chybí).
Já nic nabubřelého nepíši, četl jsem více Skácelových básní, se stejným názorem na jeho básnický amaterismus. Tato básnička je subjektivním pocitem, ovšem psaná v množném čísle "lidé".
Já se neprobouzím plný oděrků, bosýma nohama se nedotýkám dna, ani košili zvyku nemám železnou.
Verše, které mi technicky škobrtají či nějak balancují, prostě vyřazuji nebo dotahuji k pocitu uspokojení. A volné verše já nemám za skutečné básně, jen v nejlepších případech za určitý typ poetického zápisku. Básnické typy je třeba rozlišovat i dle tvůrčí náročnosti provedení. Není možné je k sobě přiřazovat v rovnosti. Mnozí toho jen tak napovídají, ale kvalitní báseň nenapíší. Podobné to je např. i ve výtvarném umění. Plácat barvy na plátno je mnohem snazší, než poctivě namalovat obraz.
Litarts, ty jsi pravděpodobně nikdy nečetl verše, které balancují na hraně vázaného a volného verše (a nebo to jenom hraješ, abys vypadal chytře).
A ještě jedna věc, vysvětli mi, prosím, a to zcela konkrétně s odkazem na motivy z úryvku Skácelovy básně, co ti na tom přijde naivní. Osočovat Skácela z chyb ve zpracování básně je samozřejmě možné, ale aby člověk nepůsobil nabubřele a hloupě, měl by pro to mít podstatné důvody, takže předpokládám, že dovedeš i ty svůj postoj detailně vysvětlit.
To, co říká Snake_01, samozřejmě není pravda, to Skácelovo čtyřverší je nepovedené. Rytmus vázne ve dvanácti a jednou jedenácti-slabičném verši. Jinak i obsah je poněkud naivní. Když to někdo napíše o sobě, tak budiž.
Jinak, samozřejmě, to, co říká Litarts, je úplně mimo. to Skácelovo čtyřverší je povedené. Představa, že mě pomalu ale do krve odírá železná košile zvyku, je mi důvěrně známá... a ten vstupní verš (lidé se probouzejí plní oděrků) je dokonalý.
Na mně je tam těch sugestivních metafor možná až moc, ale velmi se mi líbí vstupní obraz
Ve zpětném zrcátku
mlha,
šedivá niť a korálky aut,
Ani Skácel neuměl psát básně. O tom, co je dobré veršování, nemá ponětí.
Moc dobré ... jen pro pobavení - při čtení mi naskočilo líná líná zvěř :)
Juliáne,
od středy se zase vracímk vázaným veršům. Zabývám se teď Skácelem a můj momentální vzor psal vázaně i nevázaně.
...a za svodidly zoraná hřbitovní hlína... To mi připomělo miniaturu proz. kterou sem chci vložit:).
Posunuješ slova, abys lépe ukázala tu únavu. Je to nebezpečné usínat v autě nebo se dívat, kde je jaká hlína.