Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVýběr překladů z The Haiku Handbook
Autor
snake_01
Etheridge Knight
zeď je tak vysoká –
pomalu zhasínají
vězeňské cely
Janice M. Bostok
opět těhotná –
za oknem pokoje
se třepotají můry
Margaret Saunders
ten večer poté
co jsme se pohádali –
měsíc v úplňku
George Swede
pasová kontrola –
můj stín čeká
za hranicemi
Hajo Jappe
hory už v dálce –
jejich linie náhle
tak prosté
Sabine Sommerkamp
prodala jsem zahradu –
jak jinak náhle mi zní
ty ptačí písně
Christopher Faiers
výhonky vína –
tlačí se
na okno kostela
Richard Wright
padá sníh –
chlapec nastavuje dlaně
dokud nejsou bílé
Cor van den Heuvel
naše holčička –
všechny ozdobičky
na nejbližší větvi
Barnabas Ìkéolúwa Adélékè
jarní úklid –
ve sklepě je dost místa
na ozvěnu
Pro tento soubor opět platí, že američané většinou nedělají rozdíl mezi haiku a senrjú (ačkoli samotná kniha The Haiku Handbook senrjú pojmenovává a venuje mu jednu kapitolu - definice senrjú je zde ale poměrně volná).
Z haiku amerických autorů je zajímavý text R. Wrighta. Wright patří mezi slavné americké černošské autory, a proto je možné číst jeho text krom jiného i s rasovým podtextem.
První text pak vznikl v rámci iniciativy, kdy renomovaní autoři chodili učit haiku do amerických věznic. Knight, sám poměrně zkušený básník s předchozí tvůrčí zkušeností, při tvorbě tohoto haiku údajně prohlásil: "Celou dobu jsem se při psaní poezie schovával za velká slova a velké fráze a až teď mi došlo, jak těžké je se od toho všeho oprostit a psát úplně obyčejně."
26 názorů
Kdybychom chěli globalizaci uniknout, museli bychom se zavřít do kláštera. Třeba nějakého toho japonského. Ovšem znalost japonštiny bývá v tom případě podmínkou.
...Viděla jsem film o jednom českém šermířovi, který se učil v japonské zenové šermířské škole. Měřil asi dva metry a kupodivu byl i dost tlustý. Uprostřed Japonců vypadal jako trol chycený někde v horách. Školu nakonec zvládl a dostal glejt a může teď třeba v Česku učit malé blonďaté samurájky.
A stejné tendence se projevovaly i v próze. (A ostatně stabilně dochází i k úpadku tradičního systému výuky na ose mistr-žák, a to jak v umění, tak v tradičních řemeslech).
Nesmíme zapomínat na to, že Japonsko je v postavení státu, který prohrál druhou světovou válku a od padesátých let se stal jakýmsi vazalem USA. Zatímco u nás byl v padesátých letech příklon k USA výrazem vzdoru proti totalitnímu režimu, v Japonsku to znamenalo pravý opak a přesto k amerikanizaci docházelo. Částečně z donucení, částečně spontánně.
Já znám z moderních haikařů jen Santóku a tak vím, že "otrava Západem" se objevila v japonské kultuře už před Hirošimou. Santóka byl velmi egocentrický haikař. Psal vlastně jen tak, že zaznamenával své emoce a vyjímku snad tvoří jen jeho haiku o válce.
Alenakar: V kontextu moderní japonské tvorby (tj. od konce 19. století, ale zvláště pak od, řekněme, 50. le 20. století) to sice není úplně pravda - i tam docházelo a dochází k výraznému odklonu od tradic, ale jinak s tebou souhlasím, příklon k tradici a snaha vystupovat jako součást kulturního celku, ne nutně jako individualista, je tam zřejmě výrazně větší než na západě. Tenhle postoj je ale zároveň nepřenosný - a pokud má západní haiku zůstat autentickým uměleckým dílem, bude zřejmě muset k haiku v tomto ohledu přistupovat po svém.
(Čili jsme právě nalezli klíčový bod, ve kterém se západní a východní haiku s největší pravděpodobností skutečně výrazně liší - díky za podnětnou diskuzi).
To je určitě pravda - tu a tam se princip wabi sabi objeví i u západních autorů. Jenže dalším rozdílem mezi naší a japonskou tradicí je přímo onem kult tradice, který je přítomen v celém japonském umění. Když si čteš japonská haiku po stovkách, zarazí tě, kolik autorů neustále navazuje na Bašóa nebo na nějakého jiného starého mistra a zdůrazňuje to.Japonský autor haiku - a to patrně ještě i ten dnešní - počítá s tím, že jeho čtenář zná celou dlouhou tradici haiku a ztotožňuje se s ní. Na Západě se oceňuje výrazná originalita a zvláště od počátku dvacátého století zpřetrháváví vazeb na tradici. Naše moderní umění(teď ale mluvím o tom výtvarném) si většinou přímo zakládá na tom, že všechno staré zboří a staví na zelené louce. Japonské tradice jsou naopak nepřetržité a všudypřítomné. Žádné pálení mostů se tam nekonalo.
Rozumím tomu vysvětlení, ale když se podíváš podrobně na některé texty z tohohle výběru, myslím, že by mohly naplňovat základní podstatu toho co říkáš. Například text
naše holčička –
všechny ozdobičky
na nejbližší větvi
odkazuje jednak na pomíjivost a jednak na krásu nedokonalého.
snake,
možná jsme se už o tom někdy spolu bavili a tak se omlouvám, jestli se opakuji. ...Japonská haiku a zvláště právě ta zenová, jsou postavena na principu "wabi - sabi", což by se snad dalo vysvětlit jako krása obsažená v křehkosti a pomíjivostí (= květina je krásná zvláště proto, že brzy uvadne, mladá žena je krásná hlavně proto, že brzy zestárne a její tvář pokryjí vrásky... a tak podobně). Princip wabi sabi souvisí s buddhistickým soucitem, který je vlastně v buddhismu jedinou "svatou" emocí, zatímco láska je jen způsob lpění na tom, na čem bychom lpět neměli. Právě tyto v zásadě rozdílné přístupy k životu - buddhistický a křesťanský, resp. západní kult egocentrismu, způsobují zásadní odlišnost našich a japonských haiku.
Alenakar: To může být pravda, indoevropské jazyky a japonština pracují jinak, a proto je těžké převádět mezi systémy. Nedovedu to úplně posoudit. Například nedovedu říct, jestli když je v překladu japonského haiku metafora, jestli tam ta metafora byla i původně, nebo jestli byl možný vícerý výklad (jako tomu bývá u "západního" haiku) a překladatel si vybral metaforiku. V západním haiku by se totiž metafora neměla vyskytovat v prvním plánu, a předpokládám, že stejně je to u japonského haiku. Stejně tak si myslím, že základní myšlenka haiku zůstávala zachovaná i v Americe šedesátých let - totiž jeho zen-buddhistický přístup a pohled na svět.
Když jsem například četl Aitkena (Bašó, haiku a zen), měl jsem pocit, že vnímáme haiku i na západě podobně, ale k nějakým změnám určitě, i s ohledem na jazyk jako matérii, došlo, jen je asi nedovedu správně posoudit.
snake,
já velmi oceňuji to, co jsi pro české haiku udělal. Jsem obdivovatelkou původního japonského haiku a jsem ráda, že se u nás japonskému haiku ale i básník waka věnuje tolik překladatelů. Kdykoli jsem se ale pokusila původním japonským haiku nějak přiblížit, tady na Písmáku si toho nikdo ani nevšiml. Myslím, že je to proto, že západní(a také české) haiku si jde svou cestou minimálně od té doby, co začali psát haiku beatnici. Ti se původními japonskými zásadami opravdu neřídili a tak vznikla západní tradice haiku na té japonské jen málo závislá.
Pavle, podobnou symboliku má i prví text - nepřkonatelné ploty, zhasínání nadějí, ale i druhý text skrývá v sobě odžitou realitu ...opět...můry /noční). Jsou to potřebné ukázky, aby si milovníci-tvůrci haiku uvědomili, že pouhá fotografie je málo.
Díky za zastavení. Myslím, že třetí text je hodně zajímavý, protože má v sobě skrytou symboliku, která se může v interpretaci uplatnit a nemusí. Celkem záměrně jsem text umístil hned za text o obavách z těhotenství.
Všechny jsou krásné, první, druhá, třetí, pátá a desátá však v sobě mají nejen fotografii, ale i námět k ní.
Káťo, nakonec jsem text po tvém doporučení změnil na "naše holčička" v originále je totiž the little girl, určitý člen v tomto případě není nutný a naznačuje, že se jedná o konkrétní holčičku, text má navíc zajímavý kontext vzniku, autor jej totiž poslal Higginsonovi (autorovi knihy The Haiku Handbook) na druhé straně pohlednice jako přání k Vánocům - obě rodiny se přitom dobře znaly.
Výtečný výběr, Pavle, na odkaz se podívám.
Jen malé uipozornění si dovolím, pozor v překladu na výraz "malá holčička", v tomhle případě jde o zdvojení významu bez opodstatnění.
Alenakar, přijde mi, že s těmi motivy je to podobné, jako když čteš variaci na nějakou jazykovou hříčku. Všichni uvažujeme podobně a zaujmou nás podobné motivy... :o)
Pokud jde o tu teorii haiku, zrovna dneska jsem tak nějak bilancoval a uvědomil si, že už se snažím propagovat haiku na české literární scéně 10 let. Nevím nakolik úspěšně. Občas, když nahlédnu do knížek, které od českých autorů nově vycházejí a které se k haiku hlásí, si nejsem jistý, nakolik mohly naše dva sborníky, překlady, přednášky a články skutečně zlepšit znalost teorie haiku.
Mně se líbí už hned to první vězeňské haiku. Richarda Wrighta už jsi tady propagoval, to haiku o vločkách na dlani jsem samozřejmě četla, ale nevím, jestli to bylo ve tvém překladu.
Je zvláštní, že různí autoři nepochybně nezávisle píší podobná haiku. Christophers Faiers píše podobné haiku jako Můra73 o břečtanu, George Swede jako Carverlback o stínu vězně za plotem.
Dík za tvou osvětu! Jen kdyby si tohle četli místí začátečníci... Tip.
Trencle na Hradu
prezident všechny plísní
tváří se přísně
Popelka líná
macecha že dračice?
omyl docela
Další zajímavé přiblížení i za ně díky, co všechno se dá pár běžnými slovy sdělit a třeba i vtipně, jako pasová kontrola
Taky mne nepřestává udivovat, na jak malém jevišti se toho může tolik odehrávat! Z těhotenství me zamrazilo...
Přesně - za mě nejsilnější představa, protože tak osobní... dík, budu se vracet...
Goro: U té prodané zahrady jsi mě napadla zrovna ty jako modelová čtenářka. Já sám jsem zahradu nikdy neměl, ale s ohledem na to, že znám tvé zahradní texty, říkal jsem si, že by to právě v tobě mohlo silně rezonovat.
Díky, snake, že se překladům haiku věnuješ. Všechna jsou pozoruhodná, zvlášť silná pro mě jsou - věznice a těhotenství i prodaná zahrada...
Nojo, stejně jako představa, že abstraktní obrazy může malovat kdokoli :)
Koneckonců, proč někoho přesvědčovat, že? Výběr literatury je výsledek povahy, vnitřního naladění, zkušeností a stupně vzdělání čtenáře. A nemalou měrou i jeho momentální nálady a životní situace...
Annnie: Právě! Vždycky mě fascinuje, když někdo tvrdí, že haiku ani není poezie a argumentuje tím, že je to jednoduché a mohl by haiku sekat jak Baťa cvičky :o)
I když pochybuju, že by tyhle a podobné výběry přesvědčily zaryté odpůrce haiku.