Láva hnědé země

 

Láva hnědé země

 

Každá minuta je věčností,

pocit ve mne zakotvený,

se nestačil rozběhnout,

a už končí,

jak zrno a semeno ve zmrzlé půdě.

Otázka pocitu je jen jedna,

než stačí rozmrznout,

žádná anebo nekonečně mnoho,

v nekončícím čase.

Nedůležitá myšlenka,

zásadní pocit,

zrnko v lávě hnědé země,

chce to také zažít.

Nemůže nebo nesmí…

může to zkusit,

má na to celou věčnost myšlenky,

to co však zůstává nelze nahmatat,

jen zapomenout a celou duší,

přebrodit se polem rozpukajícího se času.

Tak může plynout dál a nebýt vnímán…

navždy a nikdy,

v hlavě, srdci a poli.

---