Varianta B

\"Opustil mne. Nechal mne zemřít v mukách a nepozvedl mne na nebesa. Můj vlastní otec. Již dva dny zde ležím - a za nocí se do mých uší zarývá výsměšný šepot andělů temnot.\"

Kristus byl sňat z kříže a zahalen do rubáše. Jeho tělo k hrobu doprovázel dav oddaných, kteří čekali na zázrak. Žádný se však neudál. Ježíše uložili do jeskyně vyhloubené ve skále, načež vchod této prostory zavalilo několik mužů obrovským kamenem.

První den zůstávali před kryptou Nazaretského téměř všichni ti, kteří se účastnili pohřebního průvodu. Zůstávali a čekali. Druhý den jich přišlo již o poznání méně. Izraelský lid opouštěla víra ve spasitele, kterého, jak se zdálo, nechal Všemohoucí na pospas smrti. Následující ráno zastihlo na planině před Ježíšovým hrobem již jen dvě ženy - Marii a Máří Magdalénu.


\"Otče, ty jsi mne odvhrl a proto se i já zříkám tebe! Povstanu z mrtvých, budu žít tobě navzdory! Stvořil jsi světlo, proto si já zvolím tmu za své panství! Tvým dílem je lidské pokolení, já si z něj učiním potravu - tak mi budeš poskytovat věčný život i proti své vůli! Dnešní noc povstanu k věčnosti!\"

Den se chýlil ke konci. Obě ženy seděly na zemi pohrouženy do svého zármutku. Marie truchlila nad ztrátou syna, Máří plakala pro jediného muže, kterého kdy skutečně milovala. Každá z nich si zoufale hýčkala naději na Ježíšovo vzkříšení. Ale i jejich víra pomalu vyhasínala, tak, jako slunce mizející za obzorem.
Ve chvíli, kdy krajinu zahalil soumrak, začaly se chystat k odchodu. Zvuk náhle vyrazivší z krypty je však zarazil uprostřed kroku. Otočily se zpět tváří ke skále, rozechvělé napůl očekáváním, napůl nábožnou hrůzou. Chvíli se nedělo nic, náhle však balvan zakrývající vchod do hrobky prudce odlétl několik loktů daleko a na pozadí temného otvoru ve skále se objevil Ježíš.

Jeho zevnějšek se výrazně změnil. Původně bílý rubáš na sebe vzal barvu noci; a ačkoliv slunce již zapadlo, zdálo se, že se v Kristových očích odrážejí jeho poslední rudé paprsky. Kůže zbarvením připomínala vybělené kosti nešťastníků zbloudilých v poušti a jeho úsměv byl úsměvem šelmy. Když otevřel ústa, zněl jeho hlas jako vítr prohánějící se mezi suchými větvemi stromů.

\"Vrátil jsem se od bran smrti a našel jsem zde vás, poslední věrné. Vy jediné jste mne neopustily, proto vám poskytnu možnost volby, jakou nikdo jiný v budoucnu mít nebude. Vy samotné se rozhodnete, zda mne budete následovat na mé cestě. Zůstávaly jste se mnou doposud, máte tedy právo se mnou být navždy.
Nabízím vám moc vykoupenou osaměním. Věčný život splácený smrtí ostatních. Zřeknete se slunce, a tak prohlédnete temnotu.\"

Kristus se obrátil nejprve k Marii: \"Matko, jsi ochotna kráčet věčností po mém boku?\"
Hrůza otřásala jejím nitrem, ale mateřský instinkt byl silnější. Tak, jako nikdy předtím, ani teď nebyla schopna svého syna opustit a proto přikývla.

\"V bolestech jsi mi dala život, nyní jej ode mne v bolesti přijmi.\"

Ježíš uchopil svou matku do náruče, otevřel ústa a jeho dlouhé ostré zuby se zatřpytily ve svitu měsíce. Ve chvíli, kdy se sklonil k ženinu krku, prořízl noční ticho zvuk trhané kůže následovaný Mariiným zasténáním. Kristus začal hltavě pít.
Ledové prsty strachu svíraly hrdlo Máří Magdalény natolik, že nemohla křičet, jakkoliv po tom toužila. S očima vytřeštěnýma na dvojici před sebou couvala, dokud nenarazila zády na skálu. Přála si odvrátit tvář, ale jako by její zrak byl nadán vlastní vůlí a odmítal se odtrhnout od hrůzné, avšak fascinující scény.

Po chvíli pozvedl Nazaretský svou tvář od Mariina hrdla, nechávaje její tělo klesnout na zem. Pohlédl do jejích vyhasínajících očí, přejel si nehty pravé ruky po levém zápěstí a nechal skanout několik kapek ze vzniklé rány do Mariiných úst. Poté se otočil k Máří Magdaléně.

\"A jaké je tvé rozhodnutí? Budeš mne následovat?\"

Vyděšená dívka se zmohla jen na zavrtění hlavou. Krev z prokousnutého rtu jí vytvářela na bradě šarlatové ornamenty přitahující Kristovu pozornost. Nakonec se ale Nazaretský ovládl. Obrátil se zpět k Marii, která se již začínala probouzet. Natáhl ruku, pomohl jí vstát a vzápětí spolu vzlétli k noční obloze.

Opuštěná Máří Magdaléna zůstala sama, pološílená hrůzou, jako jediný svědek tohoto nanebevstoupení.

---