Buddhismus v kostce

Buddha měl několik žáků. Ánanda byl ten s dobrou pamětí, který se naučil všechny řeči nazpaměť. Sáriputta byl ten chytrý, který vykládal všechny nauky.

Přichází Alex Wynne a z nejvzdálenějších, nejtemnějších a nejzaprášenějších zákoutí pálijského kánonu (nejstarších buddhistických textů) vytáhne chlapíka jménem Kaccyana. A říká: "Všechno, co vychází ze Sáriputtových úst, jsou jen různé reakce na brahmanský, védský hinduismus (a jeho plíživé přivlastňování), proti němuž se Buddha vymezoval. Takže to neberte tak vážně, jo? Kaccyana je ten, kdo na to kápnul".

Co říká Kaccyana? Velmi jednoduše.

Takže vy jste tady, ve svém těle. A dokud ještě dýcháte a nedávno jste jedli, je všechno v podstatě v pořádku.

A pak přijde nějaká myšlenka. Někdy je legrační, v tom případě se chichotáte. A někdy je trochu divná. Takže ji prostě utnete hned v zárodku, než se z ní stane papañca - "bujení myšlenek".

......a to je vše.

Jaký byl tedy ve světle toho Buddhův život?

Jednoho dne si uvědomil: "eeh. Všechno je to jen myšlenka. Proč se tak rozčilovat? A taky vlastně nemusím nic dělat. Něco musím udělat jen tehdy, když nějakou myšlenku vezmu vážně." A tak se stalo.

Tak tam seděl a pak si řekl: "Mám žízeň."  A tak šel a došel si pro vodu.

A pak si řekl: "Mám hlad." Tak šel a požádal někoho o jídlo.

A pak si řekl. "Hmm. Chci jít tam a tam." A tak tam šel.

A pak si řekl. "Hmm. Tohohle chlápka jsem už dlouho neviděl. Proč se za ním nejdu podívat?" A tak tam šel a sešel se s ním.

A když v nějakém okamžiku narazil na nějaký důvod, proč tam nejít (řekněme, že cesta byla zablokovaná), tak si řekl: "Dobře, asi půjdu jinam."

A pokud z nějakého důvodu nemohl jít za tím člověkem (protože například ten člověk zemřel), Buddha si řekl: "Dobře, asi půjdu za někým jiným." A tak se vrátil.

A kdyby to bylo z nějakého důvodu obtížné, řekl si: "Dobře, budu sedět tady." A tak si sedl.

A zatímco tak chodil, potkával různé lidi. A díval se na ně. A oni začli něco říkat.

A jemu stačilo říct: "Kámo. O čem to mluvíš? Všechno, co říkáš, je, že předpokládáš tohle, tohle a tohle. Koncept sebe, koncept trvalých předmětů, život po smrti, žádný život po smrti... Kde jsi k tomu předpokladu přišel? Nikde, co? Super."

Jinými slovy, prostě se potuloval kolem a v zárodku potlačoval bujení myšlenek. Poté, co to udělal, si lidé uvědomili, že to prostě mohou... dělat taky. A tak si někteří z nich osvojili jeho životní styl, v němž je bujení myšlenek velmi malé, protože člověk neusiluje o nic konkrétního. A jiní lidé místo toho pokračovali v tom, co dělali předtím... pohoda.

A pak zemřel.

A pak došlo k jistému bujení myšlenek.

Protože víte, jaké jsou opičky. Nikdy nepřestanou brebentit, že?

A v tomto bodě jsme.