V mlze

Safiáne,

já jsem toho názoru, že poezie je v podstatě nepřeložitelná. Mohou být i jisté vyjímky, když například některá ruská báseň je kupodivu dost blízká češtině, nebo také básně psané téměř prózou. Ty se dají přeložit nejlépe.

To, že byl Skácel "popový básník" myslím samozřejmě s jistou nadsázkou. Ale pět let jsem žila v Brně a byla jsem překvapena, koli lidí tam Skácela zná a váží si ho i jako Moraváka. Dnes už takovýto druh popularity v případě básníků vůbec neexistuje. 

Alenakar, ještě bych dodal, že tato báseň v Čivrného překladu mě v kontextu Knihy obrazů zvlášť neupoutala. Ani Skácel ji pro mě příliš nepovýšil. Té pokorné, jako by duté, velebnosti je tam až příliš. Mně nejbližší, nejživější, je Holanův překlad. Holanovy překlady Rilkeho jsou rozsahem kolem 300 stran pomalu stejně obsáhlé jako jeho publikovaná vlastní tvorba ze stejné doby. Nejzajímavější je na nich úrputnost ,se kterou s nimi Holan zápasil. Některé působí neurovnaně, některé jsou syntaktickou změtí, ne nepodobnou Góngorovým Samotám. Těžko rozhodnout, moje dnešní znalost němčiny je nulová, je-li příčina na straně autora nebo překladatele. Naštěstí na rozdíl od Góngory se nejedná o metaforické řetězce, takže jsou uchopitelné na první dobrou. Všiml jsem si, že máš Skácela za popového básníka. To je tvůj názor nebo se o někoho opíráš? Mně takové hodnocení připadá hodně přitažené za vlasy.

Safiáne,

v monografii Květy z nahořklého dřeva, kterou mám teď půjčenou, jsou i ukázky ze Skácelových překladů.  Uměl psát i jinak, než psal běžně.  Myslím si, že jinak totiž patřil Skácel k básníkům, kteří během života svůj styl příliš neměnili.

blackie,

já bydlím od řeky dost daleko. Naštěstí. Ocenili jsme to při povodních. Jsme ale v údolí a tam se na podzim a v zimě mlha drží dost dlouho. Na kopečky při tom už třeba svítí slunce.

Jamardi,

když padá na hnízda jarní deštíček, mohlo by to být něco jako křest. Na podzim už můžou po kapkách přijít jenom vločky.

Markel,

díky. Jsem ráda, že nám chutná stejný čaj.

můj šálek *

Alenakar, je to báseň z Knihy obrazů, kterou do češtiny přeložil Lumír Čivrný. 1. vydání je z roku 1966. Možná Skácela k vlastní verzi podnítil 3. verš tohoto překladu: Na sluneční hodiny polož stíny, / jak na lučiny větry vypustíš. Jinak bych ho s Rilkem příliš nespojoval. Podle mě to není věc stylu, ale vidění. 

Safiáne,

Rilke je tvůj oblíbený mistr?  Já jsem vybrala jeho Skácelův překlad jako ukázku jaksi "velebného" stylu, který nebyl Skácelovi vlastní, ale mohl by jím psát, kdyby chtěl.

Já se nikdy nesnažím napodobovat samotného Skácela. Píšu si po svém a zajímá mě, jestli Skácelův styl čtenáře pořád "bere", jestli je životaschopný i v dnešní době. Momentálně nevidím takový zápal pro Skácela jako loni na jaře.

Phil,

já nepíšu reportážní básničky z podzimního lesa v pláštěnce pod skalním převisem. Ale musí to být moc hezké takové básničky psát. Mně zajímá poezie jako taková, poezie - plastelína, ze které lze něco vymodelovat. Proto nabízím srovnání básnického stylu popové ikony ze sedmdesátých a osmdesátých let(Jana Skácela) a srovnávám to s dneškem, s výtvory své maličkosti + nejlepších českých básníků. Zajímá mě, co u čtenářů zabere nejvíc. Vypadá to ale, že bude mít pravdu jako obvykle bublinová teorie: dnes už i co se poezie týče, všichni žijeme jen ve své bublině. 

Čudlo,

díky za hvězdičku.

Rem,

díky. Mám ráda melancholické básničky, ale v mém případě mívají úspěch spíš ty psané volným veršem.

Alegno,

tentokrát jsem se pokusila Skácela trochu napodobit, ale, jak soudím z počtu tipů, moc se mi to nepodařilo. 

u nás táhne ráno mlha od řeky.....moc hezky jsi to napsala!!!!!

Já rozeznávám vodu čistou a špinavou, horkou a studenou, ale jinou ne. Díky nějaké odsvěcené vodě je ten podzim horší než by mohl být.

Konečně došlo i na mého oblíbeného mistra. Je těžké se mu přiblížit. Zvláště, když póly jsou tak vzdálené. Ale i tak je tvoje báseň pěkná.

Pozim je němý film,

nudný a černobílý.

Pořád píšu a mažu. V mlze může být na chvíli černobílý, podzím, ale ani ona nesahá po zem. Mám ji ráda. Jsou pod ní  tanečnice muchomůrky, barvy listí, jejich vůně, všechna ta krása podzimu. Je to nejhezčí část roku. Němý? Vy jste nikdy neslyšela troubení jelenů? Táhlé bučení krav, které se stěhují na zimoviště a berou jim telata? Jsou to noci, kdy nejde spát, bolí. Podzim že je nudný? Plné obtěžkané stromy a dělají se zásoby na zimu. A taky topení. Zvířata i lidi mají plno práce. Vyorávají se brambory a hoří ohýnky. Vždycyky si tu kobzoli přehazuju rychle z dlaně na dlaň, jak pálí. A ještě i na jazyku. To je podzim. 

Líbí se mi, do mlhy pípne pták.

Oni i do noci. Někdy si říkám, jestli mají sny...

Ráno začne jeden a hned všichni. Večer je to stejné. Jako na povel. V tom lese to člověk asi vnímá víc. 

Pěkné  /*

Pěkné to máš.

Podzim je zklidnění, příprava k spánku,

déšt je očista dne na kahánku.