Cloud 9 (2. místo v Próze měsíce srpna 2022)

Díval se na největší vodní plochu na světě. Přesto byl ten oceán klidnější než moře, která dosud navštívil. Obrovský úplněk se odrážel v lehounkých vlnkách. Ve tmě sotva viditelné katamarány se pohupovaly na hladině a jediným zvukem byli lehce našlapující psi, které vyrušil z jejich spánku na pláži.

Tichý oceán viděl poprvé v životě a, bůhví, asi i naposledy. Byl Rie neskonale vděčný, že s tím nápadem přišla. Sám by asi zůstal v Cebu nebo na Boholu. Prostě někam by dojel jedním trajektem a zůstal by tam dva týdny na pláži. Po dvou přestupech a 28 hodinách na letištích a v letadlech toho měl plné zuby. Nenapadlo by ho přeletět ještě někam dál místními aerolinkami. To tak - ještě něco komplikovaně objednávat v místě! Přitom Pacifik byl poslední oceán, který ještě neviděl.

Ria nejspíš jeho nadšení nechápala. U oceánu žila celý život a voda pro ni byla jako voda. Zatímco on se kochal pláží a měsícem, nejspíš si na pokoji s někým textovala nebo prohlížela své fotky.

Prakticky od rána se nechala fotit v nejrůznějších místech a polohách a on pozoroval jen zpovzdálí, jak lehounce komunikuje s kýmkoli z místních. Za ním přišla až kolem poledne. Někdo musel zaplatit oběd a zítřejší výlet k Sugba Lagoon, Magpopongo Rock Pools  a Secret Bay, že!

Něco za ním zašramotilo. Ria přece jen přerušila texting a objevila se za jeho lehátkem:

„Nechtěl bys ještě někam zajet?“

„Večerní Cloud 9,“ přál si.

„Okay, pojď,“ vyrazili kolem recepce na hlavní ulici. Tam stálo několik triků, tříkolek s nástavbou pro 3-4 cestující. Černočerný zakuklený Filipínec ochotně nastartoval a vezl je kolem spoře osvícených jídelních stánků kamsi do tmy před nimi. Osvítila je jen tu a tam protijedoucí tříkolka.

Když zastavili, Ria vyskočila a i on uviděl dlouhé dřevěné molo. Stáčelo se kdesi daleko vpředu nad oceánem. Velká konstrukce pro surfaře na jeho konci, kterou znal z fotek, už tam ale nestála. Tajfun Odette 16. prosince 2021.

„Nedáme si večeři?“ zajímala se Ria, když nafotila dost fotek pro Instagram.

„Zeptej se, kam můžeme jít,“ požádal ji a už jen sledoval rychlý dialog. Rozuměl jen anglickým slovíčkům. Filipínci jimi prokládají každou větu nejméně z jedné třetiny.  

Triker věděl o jedné plážové restauraci.

Byla plná, jen v první řadě u pláže seděl u velkého stolu starší Američan s mladou Filipínkou.

„Would you like to share?“ nabídl Američan.

Neporozuměl mu, protože při slově „share“ myslel na akcie, nikoli na sdílení stolu. Ria pochopila, že on nerozumí, a přikývla sama. Pak pochopil i on a usmál se při představě, že by sdílel s Američanem i tu Filipínku.

Když se vrátili do bungalowu, usnula. Vypravil se na chvíli ještě jednou sám na pláž s půlměsícem, ale i on spal tu noc tvrdě.

Ráno k němu obrátila svoje šikmé oči:

„Koupíš mi zlaté náušnice?“

Kolik stojí dvacet minut pocitu, že je člověk mladý? 157 dolarů.