Dívej se pravým okem

Pro Janina6

Našla na aukru za dva tisíce a než jsem se rozmyslela, byla pryč...  :)

pro blacksabbath

Já si toho moc považuju, že se každý rok zastaví u nás a ne jinde, vždycky přemýšlím, proč to tak je. Jestli letí po siločarách, je tu něco, co přitahuje? Máme dům na místě bývalé tvrze Sator. Když byly záplavy, pod námi tekla voda, za námi, ze všech stran a nás se to netklo. Kdysi věděli, kde stavět... Pořád načítám historii, zajímá mě to. 

Phil, to pocházíš z nádherného kraje. A tu knihu, představ si, nemáme dokonce ani v ostravské knihovně, a to se vždycky kasám, že máme "skoro všechno" :-) ... je mi to líto.

ach......krásné to máš!!!!

pro trojort

Jo, tak nějak to bude.  :¨)

pro Lakrov

Děkuji. 

pro lawender

Ty to vždycky dokonale zamotáš a zmateš i autora...směju se tu, že...

pro Janina6

Já to dělala naschvál mámě, taky češtinářka. Pořád mi kecala do slov. Miluju valašské nářečí, pocházím z Vidče, to je asi čtyři kilometry od Rožnova. Je to moje dětství. Suchý záchod s pečlivě nařezanými novinami a ručník s mýdlem na lísce u studny. Do toho jsem míchala němčinu, že. Vliv druhé babičky.  Jinak sháním knihu Tak mluvíme pod Radhoštěm, utekla mi, člověk nikdy neví...   

...oběhnout celou zeměkouli...

Jardo! Ráda tě vidím. Přijď častěji číst alespoň sem... :-)

Kouzelné. Nebo okouzlující? Okouzlující souvislostmi, které se při čtení vybavují. Chce se mi zas najít lavici, pod kterou by se dalo číst... asi začnu hledat. Začátky bývají úžasné, posilující...

:) ... číst je jako jíst a psát je hlad ... radši čtu a moc nekručim, je fajn být holub - tedy když zrovna nejsi člověk, holub si nemůže vybrat, jestli psát nebo číst :) konec bude stejnej

Je to zvláštní, ani já nemám na češtinářku nejlepší vzpomínky. Skoro mi připadá, že jsem si literaturu a psaní zamilovala jí navzdory... :-)

pro sluka

Dala ji tam jako citaci, raději.  Děkuji za slovo. 

pro Benetka

Dneska ráno jsem se probudila. Mám ve zvyku otevřít jedno oko a pak druhé. Na pravé mlha. Opakovaně mlha. Až si nakapu kapky, tak naskočí. Zničila si ho tím pozorováním v noci přes kukátko a puškohled. Teď se dívám levým. Někdy strašně bolí a když se pak dívám bez kukátka, vidím nějakou dobu jenom tmu. Přijde mi, vždycky je něco za něco. Ale neměnila bych. S tou láskou to asi máme společné, cuká mi tu pusa do úsměvu, vždycky mi už asi naskočí ty tvý svetry, nevím proč, ale asi se teď šiknou. Pamatuju se, jak bydleli v těch kasárnách, v kuchyni jsme měli Petry, na jaro přibyla kuřátka a káčátka, do tepla. Radiátory nebyly, v ložnici peřina od babičky a třepala se tak dlouho, dokud se nezahřála... :¨)

Děkuji za zastavení a hezký pozdní večer.

pro Alegna

Děkuji. Já si tenkrát v souvislosti s tím holubem načítala o ptácích, siločarách a magnetismu, zajímalo mne, jak trefí s tím psaním tam, kde má.  Pročetla se až ke hovniválům, jak tlačí tu svou kuličku a pokračovala přes úplněk přílivem a odlivem... Myslím, taky jsem svým způsobem hovnivál a tlačím kuličku, děti...

pro Kolektiv Lidových Vypravěčů

Já u Vás doma nikdy nebyla. Zvláštní úkaz. U nás rostou jen na zahradě. Někdy duní hudba odvedle z kulturáku. Mají tam na památku maminčinu voskovku. Ale ta, pokud vím, nepíchá. Večer voní zvláštní, kostelní vůní. Taky jednu mám... :) Děkuji za přípis.

Celé mě to bavilo, avšak stejně jako Kočkodan jsem si nejvíc oblíbila:

„Číst je jako jíst.

A psát je hlad.“

pro Kočkodan

Za tímhle si stojím. :) 

pro Andělka1

U nás nikdy nebyly peníze, ale kniha ano, strašně jsem se vždycky těšila. Taky četla pod peřinou a nebo zamčená na záchodě. Klasika.  :)  Děkuji. 

pro Danny

Děkuji!

pro Janina

Říkala jsem si někdy, kdyby ta češtinářka vzala tu knihu a nechala mě číst pro celou třídu. Třeba. Pojala to jako nějakou výzvu a vtipně reagovala, mohla mě nechat napsat recenzi nebo slohovku.. cokoli jiného. Byla by v mých očích Paní češtinářka. Dopadla jsem jak dopadla, na prdel, hodně zvysoka. Ono to nakonec nikdy není na škodu. Děkuji. 

Čáry-máry,

siločáry,

nerozumíš - nejsi starý!

Sám málokdy něco zmůžeš,

a samo se nikdy nic nezmění;

barákem otřásá dunění,

jak o patro výš

v květináčích

necudně píchají růže...

pro Gora

Je to už tak dávno, ale ti poštovní holubi k nám lítají pořád, zvláštní. Máme dům na místě bývalé tvrze. Někdy nad tím přemýšlím. Vždycky dostanou krmení, odpočinou si a letí. Růže? Setrvalý vztah. Jsou všude. Už i šípkové. Teď čekáme, co včely po napadení, převáželi jsme úly. Někdo tu vytočil med a nezakrmil. A tak děkuji.

„Číst je jako jíst.

A psát je hlad.“

Tu pasáž, jsem si jist,

mám zvláště rád.

Já četla pod peřinou a celé Vánoce...dokud jsem neučetla svých ježíškovských x knih...máma je po celý rok objednávala tehdy zvláštní způsob kupovat knihy, schovávala, abych jich pak dostala i dvacet a za týden ních prázdnin  učetla...to jsem nemusela pod peřinou s baterkou.

Krásné.

super

Skvělé.

Taky jsem si při vyučování četla pod lavicí...

I mně se při čtení tvého silného vzpomínkového textu  vybavilo, Phil... Pěkné, i s Malým princem...