Dnes má svátek Linda (s předpříběhem o kávové sedlině)

Bylo běžné středočechoevropsky chladné kalendářně podzimní ráno, vanul svěží vítr z Norska a tak se vůbec nezdálo, že je 30°C pod nulou, ale snad padesát. Sněhové vločky ležící v metrové, onde stometrové pokrývce dnes zvláštně jiskřily, neboť bylo prvního září na které se dítka školou povinná těšila již od prvního července a poctivě seděla zavřena v pokojíčcích za svými stolky celé léto s logaritmickými pravítky, kádinkami, kružítky a matematickými tabulkami, aby je pan učitel třídní pochválil a za školou rozdal bonbóny, až... až na Lindu, ta na to srala!

Linda chodila celé léto k móři, eeee rybníku, kam se odkládaly nepotřebné stavební stroje a jiné vysloužilé věci, které byly lidské píli k neužitku, kopala si s míčem do oken, v čemž ji sklenáři vehementně podporovali a vždy v ulici poblíž Lindy stálo zaparkované sklenářské auto, které bylo poznat na první pohled, jelikož bylo celé ze skla, (proto sklenáři také chodí jenom ve skleněném ošacení). Lezla po stromech a v lese sbírala užitečné houby do smaženic, jako například mochomůrky, nebo losohlávky, aby i rodičové mohli na místo pracovně šedivého dne na trip. A taktéž sousedy (s nově zasklenými okny) neopomněla pozvat, či je podarovala chutnými dary lesa, díky čemuž byla celá čtvrť v létě poněkud mimo šedivě prázdný rámec normálnosti jednoho standardního dospělého zařazeného do průměrně pracovně výdělečného procesu, jak by se vyjádřil ekonom, či politik.

Linda stála před zrcadlem nelidsky rozcuchaná v jasně kanárkově zeleném pyžámku na kterém skákaly přes švihadla svítivě žluté banány, které měly na sobě trika se svítivě žlutými banány skákajícími přes švihadla s tričkama... a mračila se na svůj virtuální obraz v zrcadle, který tam ve skutečnosti nebyl.

"Kurvaaaaaaaaaaaaaa!" Vyjádřila se Linda nelibě o svém postavení strávit zbytek svých dní v roce ve školních škamnech, kde jak známo se škamnuje a mezi žáčky tu a tam posedávají škamňata. Každého prvního září dopadalo na Lindu tvrdé kladivo osudu, neboť ač měla svátek, bylo zároveň osudově prvního září. Tato souhra se tvrdohlavě opakovala každý rok k velké mračící se Lindině nelibosti. Linda se dokázala tvářit celý den jako by ji čekala poprava, ač některá škamňata měla tendenci ji rozveselit, narazila na Lindin ledově netečný chlad.

Narozdíl od Lindy se všechny děti na první školně škamnový den těšily a první nedospavci se přesouvali ke škole se spacáčky již po půlnoci a nedočkavě vyhlíželi prvního učitele s párou od úst, dívající se na polární záři. Na prvního září bylo typické, že učitelé přezkoušely, otestovaly a oreferovátovaly natěšené žáčky, aby se jim jaksi po dvou měsících chybějící docházky samoobnovily přednabité znalosti z předprázdnin.

Typický první školní den vypadal vždy takto: Chemie, chemický pokus v praxi! (Ví Bůh, že výbuch se nepřipouští.) Čeština, diktát z češtiny 12. století z polskými spřežkami! Matika, test a geometrické znázornění podivných obrazců od kosočtverců, až po tisícistěny! Fyzika, elektrikářské zapojení obvodů v praxi! (Ve škole pak obvykle týden nešla elektřina). Tělocvik, plavání pod ledem na sto metrů, skok přes tyč, hod odjištěným granátem a běh na sto kilometrů! Jazyky, referát u tabule o velkém vůdci Ping Pong-Ilovi v klasické čínštině, nebo korejštině! Dílny, návštěva závodů IKEI ve Švédsku! Zeměpis, vyjmenování všech řek, které se jmenují Labe! Dějepis, vypracování úspěšné vojenské strategie, jak Marie Terezie mohla porazit Prusko ve válkách o Slezsko! Občanská výchova, správné vyplnění daňového přiznání! Hudební výchova, sehrání Mozartovy opery Figarova svatba! Kreslení, vytvoření reprodukce Mony Lisy! Svět práce a informací, virtuální prezentace s elektronickou tužkou o centrální bance, kterak spravuje inflaci!

"Mamíííí," ozvala se Linda, při krocení vzpurně vzdorující kštice všem zásahům lidskosti, kde se zasekl hřeben tamtéž. Mamka již věděla kolik uhodilo, jelikož se situace opakovala každý rok a pokud Lindina mamina Linda se nepřihnala jako vítr, scéna končila rozmláceným zrcadlem a dcerou Lindou vrátivší se do peřin. Tentokrát však byl rychlejší Ferda, jenž se přiřítil se štokrlátkem, aby na Lindu vůbec dosáh a bleskopsíjezvčíkově zkrotil vlas a nadto rozespale nasrané Lindě nasadil potají čelenku s kočičími oušky.

Po té co se Linda oblíkla do typicky podzimního počasí dvanáctero svetrů, šestero punčoch, devatero legín, třech kalhot a osmnáctero podkolenek, (spodního prádla; pro čtenáře nejméně 18.ti let po desáté večerní) sešla po schodech do kuchyně kde na ni čekala snídaně, tak jak to Linda měla ráda, topinku s nahřátou nivou a hermelínem, natřenou povidlím, pokapanou medem a javorovým sirupem, politou rozteklým máslíčkem a navrch se šlehačkou, posypanou strouhanou čokoládou s rozinkami máčenými v rumu - kterou udělal Ferda, podle kuchařky O pejskovi a kočičce od světoznámého kuchaře Josefa Čapka.

Po snídaňce naházela Linda náhodné učebnice, které ji přišli pod ruku do baťůžku, ještě si dala palčáky, válenky, lyže, sněžnice, bundu o třicet čísel větší a klapky na uši. Tatín zatím ve sněhovém blizardu nastartoval sněžný pluh. Před domem a pluhem stála Lindina spolužačka Lina, celá rozzářená podzimně prvním školním dnem na který se nepříčetně těšila. Linda ke svojí smůle s ní seděla v jedné lavici a neskutečně ji srala každý den svou vzorností, agilností, pedantstvím, naivitou a dementně nezdolným hysterickým optimismem.

"Ahóój Lindo, to máme dnes krásně, že? Konečně můžeme zase do školy a ty k tomu máš svátek! No není to skvělé? Všechno nejlepšííííí," stvrdila Lina políbením Lindě na tvář a na několik minut k sobě přimrzli, než se jim povedlo odcucflekovat.

"Ty si kráva," procedila Linda mezi zuby a nasedla do pluhu za tatínem Jiřím.

"Já se tak těším na plavání pod ledem, víš že jsem nejlepší z celé školy..." pokračovala Lina, zatímco Linda si představovala jak ji opakovaně škrtí a stále nemá dost. Jiří ovšem vytušil detektivní myslí nekalé myšlenky své dcery a tak na ní shlédl káravě-detektivním zrakem, že vrah-zahradník je odhalen. Pluh se dal do pohybu a začal dělat to co pluhy dělají, plužil sníh na cestě do školy za Linina štěbetání, které se ztrácelo v hluku motoru ploužícího se pluhu.

V době podzimu všichni obyvatelé vyměnili sněžné skútry za sněžné pluhy, podzimní počasí nebylo takovou selankou jako v létě. Přijížděje ke škole viděli jásající a skákající děti kolem přicházejících učitelů, jak dostávají od dětí ledové květy. Nasupená Linda vystoupila z pluhu, ani se neohlídla a tažena Linou za ruku dostaly se společně do upířích spárů škamnového systému. Před každou šatnou stálo jedno škamně a rozdávalo letáčky na kroužky, které jim děti braly z rukou, protože děti ze všeho nejvíce nesnášejí nevyužitý volný čas, lenost a odpočinek. Až na Lindu, ta to nevydržela a vrazila pěstí jednomu škamněti mezi škamně, až se z toho škamnovalo k zemi.

Jak přišla pančelka do třídy, už bonzovala Lina na Lindu, která dostala poznámku: "Vaše dcera Linda Vrtišková hned první den užila nedovoleného násilí na škamňe. Neprojevuje dostatečné nadšení ke škole a učivu, ani nezáří optimismem ke spolužákům a učitelům a opírá se o loket!!!!!! Hrůzová Konislava Phdr. Csc. Doc. Utěrka Bc." Linda zkrátka neměla štěstí, nadto podezřívala učitele ze mstivosti a zaujatosti za podpálenou školu od maminy.