Šupiny

jo jo

Radovane,

Skácelovu tichu jsou v monografii, kterou jsem četla (Květy z nahořklého dřeva) věnovány celé dvě stránky a toto téma by vystačilo minimálně na diplomovou práci.

Díky za kritiku a za tip.

Skácelova ticha, umocněná hospodou vzdálenou od zvuků vesnice, samotou pijáků a mlčícími zvony

Tvoje ticho je zvláštní racky. Čtenář by řekl, tenhle křikloun nejde utišit. A přece!

Safiáne,

svůj styl jsem srovnávala se Skácelovým právě proto, že je úplně jiný.

Asi tři roky jsem se snažila přijít na to, jestli publikum na Písmáku má vůbec nějaký ideál básníka, nějaký vzor, ke kterému by mohlo vzhlížet. Z básníků, ke kterým vzhlížím já, měl úspěch pouze Jacques Prévert, ale bylo to možná jen tím, že jsem z něj vybrala "ty správné" básničky. Dospěla jsem tedy nakonec k závěru, že publikum na Písmáku k žádným literárním ikonám nevzhlíží. Každého spíš zajímá, co napsal kámoš, nebo nějaká ta místní celebritka a zdejší modernisté si vytvořili i tady, jak už to mají ve zvyku, své ghetto.  Má tedy ještě nějaký smysl psát básně pro Písmák?

V září jsem jen vkládala a zase mazala dílka, které mě bavilo psát. Škoda, že nikoho nebavilo je číst.

No když myslíš, Umělče...

Dala jsem si velkou práci s odpovědí pro tebe pod dílkem "Zlatá padesátá", ale nezareagoval jsi a vklad je už v propadlišti dějin.

Alenakar, jak srovnáváš svůj styl se Skácelovým, když ten tvůj je zcela jiný? 

Jsi citlivá žena, Alenko.

Janry,

rybník je vyloven, doly jsou vytěženy a zbývá prázdnota, zbývá jen hlušina. Co už?

blackie,

je to taková "Země zamyšlená"... /Stehlík promine/

Jamardi,

já si myslím, že by se za všechny tři básničky z této melanchlické série dala připojit v současnosti oblíbená fráze "Co už?"  Písnička V+W se k tomu docela hodí. Díky. Kromě textu mě potěšily i drtikolovské kulisy.

sveřep,

díky. Mně báseň Krištofa taky sedne. Nejlepšího českého básníka hledám jako doplněk k sobě a ke Skácelovi až dodatečně a tady Krištof svým stylem docela souzní.

Dnes jsem se ale pokusila o ještě odvážnější čin než je (pouhé) srovnávání starého s novým, které by možná mohlo naznačit jakýsi "vývoj" poetik a stylů.  Pokusila jsem se v básni "Zlatá padesátá" spojit svou parodii s vážně míněným textem mladého Skácela. Myslíš, že už jsem si dovolila moc?

Markel, díky. Jsem ráda, že se líbilo.

Safiáne,

ale já se přece zatím vůbec nesnažím napodobovat Skácela. Naopak. Srovnávám styl, kterým psal se stylem svým, chtě nechtě modernějším, než byl ten jeho, a se stylem "nejlepších českých básníků". Zajímá mě, nakolik by v dnešní době Skácel ještě vůbec mohl fungovat.

najviac sa mi páči záver diela ,

,,..se vpíjí do černého blaláta ,,  ako uvádzaš vo svojom diele ,, mi príde podobnosť s pijúcimi ĺuďmi ...,, za mlžnou oponou ,, tiež 

ale aj ďalšie...možno sa mýlim

zahloubaně krásné!!

Toho Skácela jsem asi nepochopila.

Šupiny ve mně otvírají vzpomínku na výrok "nic není definitivní"  https://www.youtube.com/watch?v=WNm5cmSB1hY, což je dobrý přístup, akorát někteří se někdy podle něho řídí nevhodně.

(báseň Kryštofa mi nesedne)

Bezvadné! 

Moooooc *

Alenakar, tvoje báseň je velmi pěkná, ale se Skácelem nemá nic společného.

Nevím, v čem je problém v případě toho vybetonovaného rybníčku. Možná se z něj voda někam ztrácí. Každopádně ale staré vrby a olše uprostřed paneláků vypadají zvláštně. Aspoň, že zůstaly ty stromy...

A pak si lidé stěžují, že nemají vodu. Toto je nejhorší, co si můžeme dělat. Slzy betonovou nádrž nenaplní. Zničená krajina, to je česká vizitka.

Evženie,

život je opravdu velmi pomíjivý. Hlavně příroda. Když se stavělo sídliště ve městě, kde jsem ještě nedávno žila, místní rybníčky a tůně se prostě zavezly hlínou ze základů. Ale ne všechny. Jeden menší rybník se vybetonoval a existuje pořád i s původními stromy. Není v něm ale voda a děcka jezdí po betonu na skateboardech.

Kdybychom se lépe vyrovnali s pomíjivostí života, více bychom si hleděli toho, co máme tady k žití a nedělali hovadiny.

Rem,

u nás rybníky jsou a já k některému občas ráda zajedu na kole. U vody se mi dobře přemýšlí. Vždy skrývá nějaká tajemství. Když je rybník vypuštěn a ryby vyloveny, je většinou po tajemstvích a z nahého dna vyzařuje zvláštní podivný smutek.

Jednapoetko,

slůvkem "zadumané" jsi velmi pěkně vystihla onu náladu, kterou má básnička vyzařovat a já ti za to děkuji.

Současný básník Roman Krištof (viz jeho báseň, kterou jsem opsala do kritik) ve své básni dumá přímo a je to taky zajímavé a velmi melancholické. Já se spíš pokouším zahalit se do symbolů stejně jako to dělal kdysi Skácel. 

Krásné,  zadumané, báseň jsem viděla před  sebou jako obraz. Děkuji....

Roman Krištof:      +  +  +

v noci pozorujeme stovky let staré světlo hvězd

a vypočítáváme čas výbuchů supernov

je to jak dívat se na staré filmy

v kterých jsou už všichni herci mrtví

jen září z ekránu a sami jsme

ještě včera

úplně jinak vyzařovali

ze svého tepla do vůkol pohlcujícího chladu

kdo nás pak vypočítá za stovky let vždyť

ten kdo nás včera spatřil dnes už by nás třeba

ani nepoznal a pro koho jsme kdysi ztráceli dech

dýchá úplně jinou záři na sklonku

svého tepla         

( Nejlepší české básně  2019 )