ROCKY IV - Boxem proti studené válce

Vancouver, Kanada. Konec roku 1984. Sylvester Stallone s drzým úsměvem na rtech hecuje vysokého modrookého blondýna: „Teď do toho půjdeme natvrdo, jasný? Alespoň první kolo, jen ty a já.“ Jde o úvodní oťukávání s cílem vyladit choreografii zápasu a najít ideální rytmus. Stallone dá posunkem povel. Světla se rozsvítí, kamera začne točit a dva muži vyrazí do středu ringu. Rány jsou tvrdé a upřímné. Stallone je spokojen, přesně tak si to představoval. Pak přijde nečekaná studená sprcha. Blonďatý obr bleskově vystartuje a pěst zasáhne nechráněný hrudník svého oponenta. Úder je přesný a drtivý. Sylvester Stallone klesne k zemi. Cítí dezorientaci, ztěžka se mu dýchá a jdou na něj mdloby. Přítomný zdravotník neváhá a okamžitě jedná. Do několika minut přistane před halou vrtulník a herec je transportován do nemocnice. Inu, dráždit býka rudým hadrem se nikdy nevyplácí.

 

Best of 80’

Proč zrovna čtvrtý díl, a ne všeobecně uznávaný debut z roku 1976? Protože čtyřku jsem jako malý capart viděl první a takový zážitek nelze jen tak zapomenout. Protože tenhle Rocky je synonymem pro výraz „ryzí osmdesátky“. Protože Rocky IV (1985) je tak mocně přeplněn patosem a vlastenectvím, že mu prezident z filmu Den nezávislosti (1996) nesahá ani po kotníky. Jasně. První muž USA, který lítá stíhačkou a sestřeluje z nebe vesmírné lodě, je sice také solidně bizarní úlet, ale americký boxer, co uprostřed osmdesátých let zbouchá sovětského šampiona na jeho domovské půdě a jemuž po závěrečném srdceryvném proslovu ještě začnou ve stoje tleskat členové sovětského politbyra, tomu říkám teprve nářez! Avšak na rozdíl od věčného megalomana Rolanda Emmericha jsem „Italskému hřebci“ onu klipovitou režijní vizi a scénáristickou ódu na poctivého amerického chlapa z ulice byl vždy ochoten žrát i s navijákem. Sylvester Stallone do toho zkrátka dal kus sebe a i přes obrovský nános naivity si tuhle bezstarostnou pecku s jednoduchým poselstvím jednou za dva roky vždy rád připomenu. Do háje s nostalgií, ten film je prostě dobře natočený!

 

Cesta Italského hřebce

Z hlediska kinematografie byl Rocky (1976) ve svém době zjevením. Sportovně laděné drama plné funkčně napsaných postav s nosnou myšlenkou, která říká, že právo na svůj americký sen má opravdu každý, třeba i druhořadý lůzr se srdcem na pravém místě. Citlivě napsaný scénář, civilní herecké výkony, pamětihodný hudební doprovod a originálně natočený závěrečný duel v ringu. S dalšími pokračováními (respektive od doby, kdy Sly převzal režijní otěže) začaly umělecké kvality nastolené prvním dílem pozvolna ustupovat nenáročné zábavě, přičemž z Rockyho samotného se stal oslňující středobod vyprávění, který kdysi zajímavé vedlejší podstavy odstavil na vedlejší kolej. S tím, jak náš hrdina rostl, brali na sebe i jeho protivníci stále bizarnější podobu. Lidský, citově zranitelný Apollo Creed (Carl Weathers) byl později vystřídán primitivním buldozerem Clubberem Langem (Mr. T) a Stallone začal vytrvale opakovat jeden a ten samý vzorec sestavený ze dvou klíčových bojových scén (nejprve prohra, pak výhra) napojených na povrchní vztahové drama.

V prvním filmu byl Rocky Balboa sympatický, trochu pomalejší chlapík vychovaný ulicí, kterému spadla do klína jedinečná možnost stanout v ringu se světovým boxerským šampionem. Rocky ll (1979) ukázal našeho hrdinu zakleslého do hluboké dluhové pasti, neboť neuměl naložit s nově nabytou slávou a získané peníze za exkluzivní zápas mu protekly mezi prsty. Pak přišel Rocky lll (1982), kde Balboa zjistil, že není zdaleka tak dobrý, jak si myslel, a v zápase s brutálním Clubberem Langem tvrdě narazil. Právě v Rockyho třetím dobrodružství naplno vykrystalizovala specifická dějová šablona s pevně ustáleným motivem pomsty. Clubber Lang v jedné scéně tvrdě strčí do Mickeyho, čímž de facto zapříčiní jeho infarkt. A protože Mickey (Burgess Meredith) byl Rockyho milovaný trenér a především přítel, musela přijít tvrdá odveta. Závěrečný souboj symbolizoval znovunalezení ztracené hrdosti a rovněž diváky nutil vnímat Clubbera v čistě záporné rovině. Rocky IV na to jde obdobným způsobem s jednou menší obměnou, a sice, že Rocky proti své nemesis stane pouze jednou, na úplném závěru. Onu prvotní porážku a zároveň i smrt zde zastupuje Apollo, nyní již velký Rockyho přítel, jemuž sovětská sbíječka vymlátí mozek z hlavy.

 

Krátké kardio

Myslím, že v případě čtvrtého Rockyho není nutné zabíhat do nějakých zákulisních detailů. Proto bych v následujících kapitolách raději vsadil na to podstatné, případně zajímavé, a pak se rovnou vrhl na dost možná nejameričtější film všech dob. No a začít nemůžu nikde jinde než u našeho hlavního kormidelníka.

V době předprodukčních příprav byl již Sly nějaký ten pátek brán jako velká hvězda a dominující ikona akčního žánru, které začal nenápadně šlapat na paty nejmenovaný chasník z Rakouska. Obě nejslavnější alter-ega Stallona, tedy Rocky Balboa a John Rambo, prošly díky kulminující studené válce proměnou a staly se symboly amerických ideálů a propagandistickými nástroji v boji za svobodu. Rambo: První krev (1982) ukazuje traumatizovaného vietnamského veterána, jemuž se po návratu do své vlasti dostane pouze pohrdání a nespravedlivého zacházení ze strany představitelů zákona. Ve filmu Rambo ll (1985) sice zlý Rus spíše číhá v pozadí, ale Rambo lll (1988) se s tím již nemaže a ikonický hrdina s šátkem uvázaným okolo bujné kštice tu pod štěkotem hlavně skládá na hromadu tuny rudého, čerstvě namletého masa. Podobnou transformací prošel i Rocky, který měl ve své čtvrté inkarnaci svést nelítostný souboj s rudým terminátorem.

Ostatně, s tímto záměrem do projektu Sylvester Stallone od počátku šel. Postprodukce se rozeběhla prakticky ihned po premiéře třetího Rockyho. Natáčení mělo započít ve druhé polovině roku 1984, přičemž Stallone do scénáře opět zakomponoval svou oblíbenou Philadelphii. Další důležité lokace měl nabídnout Vancouver a především stát Wyoming. Tato rozlehlá oblast plná úchvatných přírodních scenérií, nacházející se na severu Spojených států amerických, ve filmu zastupuje mrazivou ruskou Sibiř. Vrcholnými okamžiky filmu se měly stát takzvané tréninkové montáže postavené na ostrém vizuálním kontrastu. Zima a tvrdé podmínky versus tělocvična a to nejmodernější sportovní vybavení. Pro tyto účely si Sly od specializované firmy nechal zhotovit futuristické high-tech posilovací stroje, které svou experimentálně pojatou konstrukcí a funkcemi předběhly o celá desetiletí svou dobu. Nicméně pokroková tělocvična, jakou měl k dispozici jistě i kapitán Jean-Luc Picard na lodi Enterprise, postrádala ještě jeden výrazný prvek. Namakaného borce, který by na všech těch blikajících hračkách mohl dovádět. Rockymu jednoduše chyběl adekvátní nepřítel.

 

Ivan Drago

Držitel magisterského titulu v oboru chemického inženýrství a majitel černého pásu v Kyokushin karate Dolph Lundgren nebyl člověkem, kterému by filmová kariéra spadla do klína sama od sebe. Ještě předtím, než urostlý Švéd získal svou nejzásadnější roli, věnoval zájem především sebevzdělávání a vrcholovému sportu. Ve zmíněné bojové disciplíně držel dokonce mezi lety 1980-1981 titul mistra Evropy. Důležitým zlomem v jeho životě bylo setkání se zpěvačkou, herečkou a výstřední modelkou Grace Jones. Příznivci béček si jí určitě budou pamatovat jako snědou bojovnici z propadáku Ničitel Conan (1984). Během pobytu v Sydney dělal Lundgren této rodilé Jamajčance bodyguarda a jak už to tak bývá, přeskočila mezi nimi jiskra. Blonďatý fešák poslechl hlas srdce a po krátkém naléhání se za svou láskou odstěhoval do New Yorku. Lundgren a Grace spolu tvořili nepřehlédnutelný pár, který na sebe strhával pozornost nejen fyzickým zevnějškem, ale také extravagantními outfity. Lundgren si v tomto období přivydělával jako občasný model a vyhazovač v nočních klubech. Podobně jako jeho vyvolená začal rovněž navštěvovat herecké kurzy a v jeho mysli se definitivně uhnízdila myšlenka o herecké kariéře.

První malou roličku si Lundgren střihl v bondovce Vyhlídka na vraždu (1985), kde ztvárnil příslušníka KGB. Lundgren okamžitě zjistil, že zábavní průmysl představuje daleko zajímavějším svět než akademicky chladné prostředí chemického inženýrství. Vůně filmového průmyslu ho omámila. Po první zkušenosti s kamerou se přes svého agenta záhy dozvěděl o probíhajícím rozsáhlém konkurzu, jehož cílem bylo nalézt hrůzu nahánějícího hromotluka pro připravovaný film Rocky IV. O postavu Ivana Draga měli ovšem zájem i tisíce dalších herců, doslova. Současné zdroje hovoří o pěti až osmi tisících uchazečích, což je vzhledem k charakterové strohosti a jednorozměrnosti této role opravdu neuvěřitelné. Vedení castingu navíc Lundgrenovi taktně naznačilo, že jeho výška okolo 196 centimetrů je pro roli nevyhovující. Pan Stallone přeci nebude zápasit s o dvě hlavy vyšším chlapem.

Jenže. Díky známostem Grace Jones proklouzl sezdaný pár často na nejrůznější V.I.P. akce, večírky, bankety atp. Na jednom takovém večírku se nacházel i Sylvester Stallone a jeho tehdejší manželka Brigitte Nielsen. Po menším váhání ze sebe Lundgren shodil ostych a namířil si to rovnou k „Italskému hřebci“, jehož fotku nosil přesně pro tuto příležitost neustále u sebe. Autogram proběhl v pořádku a Lundgren, který si tímto způsobem krásně uzpůsobil terén, připomněl slavnějšímu herci casting. Stallone viděl zběžně fotky snad stovek uchazečů a kupodivu si vybavoval i výraznou tvář švédského svalovce. Rozhovor příjemně plynul a Stallone zjistil, že mluví s velice inteligentním chlapem, který přesně ví, co chce. Onen nepřehlédnutelný výškový rozdíl začal náhle vnímat spíše jako výhodu, které by se dalo efektivně využít. Slovo dalo slovo. Stallone přislíbil, že Lundgrenovi umete cestičku a navrch přihodil speciální prosbu, zda by pár kil svalové hmoty nemohl ještě nabrat. Dolph Lundgren přání během necelých pěti měsíců intenzivního tréninku splnil a získal roli, která bez nadsázky odstartovala jeho kariéru.

 

Rána jako z děla

Stallone sehnal téměř všechny herce z předchozích dílů včetně Burta Younga, jehož věčně nakrknutý Paulie sice za devět let neprošel prakticky žádným progresem, ale na druhou stranu si díky jeho postavě mohl Stallone odůvodnit přítomnost robota ve filmu. Skutečně. Rockyho švagr Paulie nemá stále žádné přátele, a tak k narozeninám dostane velkého, plně automatizovaného robota, který mu splní každé přání. Jak můžeme vidět, Stallone vyřešil problém umělé inteligence před více než pětatřiceti lety. Prostě osmdesátky se vším všudy. Mimochodem, robota vytvořila společnost International Robotics Inc. sídlící v New Yorku. Robot dokonce musel být zapsán do registru herců a stát se tudíž členem Screen Actors Guild. V Americe jsou možnosti opravdu neomezené. Pohodové natáčení poznamenaly pouze dva incidenty. Oba se týkají Dolpha Lundgrena a oba si zaslouží krátkou zmínku.

Sylvester Stallone svého mladého svěřence neustále motivoval. Drago musí být drsný, krutý, neústupný atp. Během osudového zápasu v Las Vegas se však věci maličko vymkly kontrole. Během boje měl být Apollo Creed zabit ruským šampionem, a aby vše vypadalo maximálně drsně, Stallone vyhecoval Lundgrena k trochu ostřejšímu výkonu. Přeci jen se choreografie zápasu ladila za pochodu, tudíž zde zůstával prostor pro improvizaci. Lundgren samozřejmě nechtěl Stallona zklamat a popustil uzdu fantazie. Popadl Carla Weatherse za ramena a v jeden okamžik s ním smýknul tak prudce, až sebou herec plácnul na zem. Následovala sprška vulgárních nadávek adresovaných na účet mlčky postávajícího Švéda. Hned potom rozzuřený herec opustil plac a okamžitě volal svému agentovi s tím, že končí. Prekérní situaci řešil Stallone celých pět dní. Weathers nakonec omluvu přijal, usmířil se i s Lundgrenem a štáb mohl konečně dotočit Apollovu smrt. A nutno uznat, že Weathers předvedl skvělý výkon. Ono prudké smýknutí si po dohodě s Lundgrenem dokonce střihl ještě jednou.

Stallone si ale nedal říct a tvrdost od Lundgrena vyžadoval i při natáčení závěrečného souboje. Respektive první kolo si chtěl dát naostro a tím souboji dodat potřebnou šťávu. Lundgren mu splnil přání opravdu svědomitě. Jedna tvrdá rána zasáhla odkrytý hrudník a Stallone si okamžitě sedl na zem. Tlak mu vyletěl kamsi do stratosféry a začalo se mu obtížně dýchat. Herec musel být letecky transportován z Kanady, kde natáčení probíhalo, zpět do Kalifornie. Tam si jej vzali do parády specialisté z lékařského centra. Výsledek provedených testů hovořil jednoznačně. Srdce se vlivem silné rány odrazilo od hrudní kosti a nateklo, což vysvětlovalo zvýšený krevní tlak. Nicméně, šlo přeci o Rockyho! Za pár dní byl opět fit, připraven znovu nastoupit do ringu. Daleko problematičtější než celá rekonvalescence údajně bylo dokázat pojišťovně, jak k úrazu došlo. Legenda praví, že důvěru si Stallone získal teprve poté, co se dostavil Dolph Lundgren a přiložil před zraky pojišťováků svou sevřenou pěst k zarudlému fleku na hrudi. Myslím, že nastal ideální čas skočit rovnou do ringu!

 

USA vs. SSSR

Patrně nemá smysl zabíhat do nějakých hlubokých dějových zákrut, obzvláště, když film vlastně ani žádné takové nemá. Zlý Rus zabije hodného Američana a druhý hodný Američan se chce zlému Rusovi pomstít. Konec, šmitec. Žádné barvité dialogy, filozofování a řešení existenčních problémů. Vše je zde podřízeno přísně přímočarému vyprávění, které umocňuje dynamický střih, sázka na efekt a osmdesátkový synthpop toho nejhrubšího kalibru. Více jak polovina stopáže připomíná perfektně ošetřené videoklipy z produkce MTV a vše mezi tím vyplňují totálně přepálené vsuvky, nad jejichž bizarností se dodnes nepřestávám bavit. Závěrečný aplaus uprostřed Sovětského svazu, Apollova taneční rozcvička za doprovodu soulové legendy Jamese Browna nebo Drago, který na hypermoderní mašině demonstruje, že má snad třikrát silnější úder než běžný boxer. Jinými slovy, stačí jedna dobře mířená facka a Rockymu musí zákonitě explodovat hlava. Ne, tenhle film nezná slovo nuda a ze své jednoduchosti dělá přednost … byť místy trochu groteskní.

V úvodu filmu vidíme dvě stylizované boxerské rukavice. Na jedné je vlajka USA a na té druhé SSSR. Zesilující riff skladby „Eye of the Tiger“ od skupiny SURVIVOR doprovází nevyhnutelný střet. Rukavice proti sobě vystartují, srazí se uprostřed obrazovky a následná exploze pohltí celý obraz. Efektně navržená titulková sekvence nám naznačuje, že film je postaven jako alegorie na studenou válku. Stallone pochopitelně věděl moc dobře, co od něj jeho fanoušci chtějí. Nudná politika zde tedy rozhodně není hnacím motorem vyprávění, ale její mělká přítomnost pomáhá dostat ty správné emoce do epicky pojatého bojového finále. Hlavním motivem filmu je monstrózně pojatý předobraz studené války a s ním spojený myšlenkový přesah, který můžeme číst v obou směrech úplně stejně. Tedy, box je metaforou války a válka zároveň slouží jako metafora pro box. Celkem jasně to shrne Apollo formou obhajoby, kterou se Rockymu snaží vysvětlit důvody svého návratu z důchodu zpět do boxerského ringu: „Narodili jsme se s instinktem zabijáka a ten se nedá vypnout a zapnout jako rádio. Je nám dobře uprostřed bitvy, protože jsme válečníci. A bez výzvy, bez té proklaté války bojovník umírá, hřebče.“

I přes vysokou vizuální stylizovanost není těžké zaregistrovat, že film je v první řadě pomyslným prostředkem pro splnění národního přání milionů Američanů. Ostatně, načasování měl Stallone více než ideální. Ve stejném roce mohli návštěvníci kin vidět Stallona kosit vietnamské a sovětské jednotky při záchraně amerických zajatců, aby o pár měsíců později ponižoval herec SSSR znovu. Tentokrát však pěstmi, jimiž si před zraky sovětských vůdců podmanil symbol jejich síly. Sly prostřednictvím filmového média chytře zachycuje ducha doby a každý přesně mířený úder do tváře Ivana Draga zároveň otřásá železnou oponou. Jde o výhodnou protislužbu, neboť Rocky pomáhá svou houževnatostí a silným srdcem vyřešit studenou válku a studená válka paradoxně zachraňuje filmovou sérii, které začal povážlivě docházet dech. Co na tom, že v jádru sledujeme pouze primitivní střet dvou světů, jež si mezi sebou vybíjejí roky nahromaděné frustrace.

Jde o americký biják, čili „rudí“ tu už z principu zastupují čiré zlo. Tím nechci říct, že by se od pětaosmdesátého něco zásadního změnilo, ale víte, jak to myslím, že? Ivan Drago prostřednictvím velkého obrazu, na němž je zachycena jeho podobizna, vzorově evokuje ztělesněný kult osobnosti, přičemž z jeho fyzických rysů musejí vyčnívat především zlověstné detaily. Je vysoký, abnormálně silný, smrtelně nebezpečný, málomluvný a plný nenávisti. Jediné, co jej trochu polidšťuje, je přítomnost manželky Ludmilly (Brigitte Nielsen). Tu za sebe nechává mluvit a dělat některá rozhodnutí, byť manželé mezi sebou nemají jedinou intimní chvilku. Jejich nejosobnější okamžiky se odehrávají pouze během několika málo tiskových konferencí. Film tímto způsobem záměrně (a velmi okatě) zdůrazňuje kulturní kontrast dvou supervelmocí. Američtí sportovci jsou milí, radují se ze života a jejich charaktery symbolizuje přehnaná hrdost (Apollo), případně vášnivá loajálnost (Rocky), kdežto sovětský boxer je chladný, strohý a temný. Rocky je hotovým ztělesněním amerického snu. Obklopen luxusem, milující rodinou a přáteli, užívá si každý den, kdežto Draga můžeme spatřit pouze při tréninku, sedět na tiskových konferencích, případně rubat soupeře v ringu, aniž by si s manželkou vyměnili alespoň jeden milostný pohled. 

A právě tiskové konference jsou jedinými místy ve filmu, kde se pod povrchem skrytý politický podtext stává hlavním textem. Během těchto verbálních výpadů, v nichž Ludmilla brání manžela a zdůrazňuje, že není vrah, naplno vyčnívá talent Stallona pro psaní triviálních, k sobě sešroubovaných dialogů, které však díky solidním závitům drží jakž takž pohromadě. Ludmilla křičí na nepřátelský dav novinářů: „Myslíte si, že jste lepší než my. Domníváte se, že tahle zem je moc dobrá a my jsme špatní. Věříte, že jste spravedliví a my krutí.“ Manažer Draga, Nicoli Koloff (Michael Pataki) si okamžitě přisadí: „To všechno jsou lži a falešná propaganda podporující antagonistickou a násilnou vládu.“ Do nastalé diskusní bouře vstoupí i Rockyho švagr Paulie (Burt Young) a v této jediné scéně prokáže, že není pouhou komickou figurkou, a alespoň trochu ospravedlní svou přítomnost ve filmu: „Násilnou? Hele, my nedržíme lidi za zdí s kulomety!“ Tyhle roztomilé přestřelky však představují pouhou předehru před skutečnými vrcholy filmu, jimiž jsou fantasticky nasnímané tréninkové montáže.

Rocky odkládá luxus i pohodlí a odjede trénovat na drsnou Sibiř, kde má k dispozici pouze rozpadlou kuču a potřebnou sílu čerpá z kořenů přírody. Genetický zázrak Drago trénuje v obrovských tělocvičnách, obklopen počítači, moderními stroji a sehraným týmem špičkových vědců a trenérů. Celá téměř desetiminutová pasáž je rozložena do dvou částí, kde každou pohání kupředu samostatná hudební pecka „made in 80´“. Té první vévodí instrumentální synťákový tajfun, za nímž stojí popový čaroděj Vince DeCola. Druhou část tréninku nakopává do nebeských výšin John Cafferty se svou soft rockovou náloží „Heart's on Fire“. Díky častému střihu a perfektní skladbě jednotlivých obrazů divák neustále přechází od jednoho borce ke druhému a užívá si záměrně přepálený kontrast rozdílných tréninkových programů. Rocky s rampouchem u rypáku řeže rezatou ruční pilou obrovské kusy dřeva, zatímco Drago si dává běžecké kolečko uvnitř dobře vytápěné haly. Rocky pomáhá rolníkovi vyprostit koňský povoz uvězněný ve sněhové závěji, kdežto Drago zahřívá svůj naolejovaný biceps na speciálním stroji. Italský hřebec klečí na čtyřech a snaží se pohnout saněmi, na kterých kromě šutrů sedí i dobře živený Paulie, zatímco rudý démon si protahuje hýžďové svalstvo na dalším technickém výdobytku moderní techniky.

Výborné jsou i záběry z lesa. Rocky zatne sekyru do kmene stromu, pak přijde střih, po němž vidíme Dragovu pravačku drtící obličej sparingpartnera. Obrovský strom se kácí k zemi, střih, domlácený sparingpartner padá hubou na podlahu ringu. V každém druhém prostřihu snímek vizuálně upozorňuje na neférový přístup Rusů, který graduje zobrazením obří injekce pumpující do těla Draga vydatný přísun anabolik. Celá sekvence končí leteckým záběrem na Rockyho, jenž vytrvale zdolává vysokou zasněženou horu. Kamera krouží kolem a náš hrdina stojící na vrcholu hory řve z plných plic: „Drago!“ Vzpomínám, jak to mé zhruba dvanáctileté „já“ během jedné z těchto pasáží intenzivně prožívalo. Zahrada se stávala ringem a kůlna improvizovanou posilovnou. Plechové kýble s vodou zastupovaly jednoruční činky a dřevěná tyč určená na klepání koberců posloužila jako hrazda (na které nebyl nikdy vykonán jediný pořádný shyb). I z dnešního pohledu má Rockyho trénink silný motivační náboj. Ať mi nikdo netvrdí, že je Stallone špatný režisér. Minimálně tenkrát měl řemeslo dobře zmáknuté.

A po režijní stránce vypadá parádně i závěrečný střet příslovečného Davida s Goliášem. Rocky tradičně opakuje ověřenou (v reálném boxu nesmyslnou) strategii, nechat do sebe po většinu zápasu řezat, aby svého soupeře unavil, což Drago po jednom obzvláště náročném kole komentuje strohými slovy: „Není to člověk, je jako kus železa.“ Zpočátku nepřátelské ruské publikum začne později oceňovat nezdolnou houževnatost amerického boxera, což se projevuje opakovaným skandováním jména: „Rocky!“ Udatný bojovník svým obrovským srdcem poráží nejen sovětskou národní hrdost, ale díky Dragovi i kolektivistickou ideologii. Ruský bojovník chytí nespokojeného Koloffa pod krkem, odhodí jej a směrem ke členům politbyra pronese: „Já ten zápas vyhraju, ale za sebe, kvůli sobě!“ Od Draga jde o jediný náznak jakéhosi charakterového vývoje.

Rocky nakonec vítězí a zahalen do americké vlajky pronáší proslov, v němž mimo jiné oceňuje skutečnost, že z nepřátel v publiku se vlastně postupně stali jeho přátelé: „Tady se dva chlapi snažili jeden druhého zabít, ale myslím si, že je to lepší, než kdyby to dělalo dvacet milionů. Chci říct, že jestli se já můžu změnit, tak vy se můžete taky změnit. Každý se může změnit!“ Naděje na mír visí ve vzduchu a bouřlivý aplaus zaplňuje celou halu. Dokonce i sovětské politické špičky na vyvýšené tribuně souhlasně přikyvují hlavami. Rocky do kamery nezapomene poslat vánoční zdravici pro svého synka, který v pohodlí domova sedí před televizí obklopen přáteli a dojatě pronáší: „To je můj táta.“ Jistě, každý kluk na světě si během této filmové chvilky přál, aby byl Rocky i jeho táta. Chlapácký chraplák Johna Caffertyho opět rozjíždí pecku „Heart’s on Fire“, americké barvy zaplňují celý rám obrazu a pohádka šťastně končí.

 

Magie české kreativity

Nemám obvykle potřebu rozebírat v článku úroveň českého dabingu, obzvláště, když ani nejsem jeho velkým příznivcem, ale v souvislosti s filmem Rocky IV musím udělat výjimku. Původní VHS dabing zajistilo roku 1991 Filmové studio Barrandov a řekněme, že tvůrčí tým rozhodně netrpěl nedostatkem kreativity. Ultimátní hlášky z úst Ivana Draga v naší mládežnické partě dokonale zdomácněly. Kdo by neznal perlu jako: „Když umřel, tak umřel.“ Ovšem tento dabing má na kontě ještě jedno unikátní prvenství, které jsem už v žádném jiném dabingu nikdy předtím, natož potom, nezaznamenal.

Pavel Rímský mi coby hlas Sylvestra Stallona seděl vždy o trochu více než hlas Pavla Soukupa. Minimálně pokud se budeme bavit o Rockym. Jeho příjemná barva vždy krásně vystihovala onu lidskou vřelost, kterou v sobě Rocky nosí. To platí i v tomto případě. Nicméně, ve filmu se nachází i jeden nezapomenutelný úsek, jehož originální provedení by se mělo vytesat do kamene a uchovat pro další generace.

Zhruba v polovině stopáže, jen chvilku po tom, co Apollo dostane rudé razítko a skončí na prkně, vidíme zlomeného Rockyho uvnitř svého honosného sídla. Je noc. Rocky přemýšlí o životě a před několika okamžiky dokonce odsouhlasil odvetu s Ivanem Dragem. Díky tomu se pohádá se svou milovanou Adrian (Talia Shire), načež sedne do černého sporťáku a zmizí v temnotě noci. Auto si to šine ulicemi, v pozadí hraje procítěná rocková tryzna „No Easy Way Out“ od Roberta Teppera a Rocky formou flashbacků poskládaných z předchozích dílů retrospektivně vzpomíná na staré časy. Jenže to není vše. Pavel Rímský, jemuž kdosi celou skladbu přeložil a přepsal na kus papíru, ji svým typickým, tak trochu nezúčastněným hlasem předříkává. Jako klukovi mi to nedošlo. Na pozadí zkrátka hraje píseň, Rocky jede městem a my diváci patrně máme možnost slyšet jeho vnitřní myšlenky. Vše jsem pochopil až po letech, a to zjištění mě šokovalo! Pod celkovým překladem filmu je podepsán jistý Michal Vrbovec. Nevím zda šlo o jeho nápad, faktem zůstává, že celý text je přeložen velmi doslovným způsobem, bez jakékoliv hlubší péče. Skoro jako když použijete první internetový překladač na který narazíte a hodíte do něj text od libovolného zahraničního interpreta. Výsledek je z dnešního pohledu neuvěřitelně ujetý a zároveň naprosto boží! Posuďte sami. Zde je autentický přepis:

„Nejsme nezničitelní, myslím, že je to tak. Je to neuvěřitelné, jak jsme v rukou osudu. Některé věci mají cenu, aby se za ně bojovalo. Některé city nikdy neumřou. Nežádám o další šanci, chci jen vědět, proč.“

„Není to snadné, odejít z domova, není to jen tak, dávat jen dobré.“

„Nechci propásnout čas. Nechci tě táhnout dolů, ale cítím se jako vězeň, jak cizinec v bezejmenném městě. Vidím jen rozzlobené tváře a mám strach, že bychom to mohli být ty a já. Mluvit o tom, co mělo být, a myslet na to, co jsme očekávali.“

„Není to lehké, odejít z domova, to není jen tak. Dávat může být i špatné.“

„Můžem se podělit o tenhle sen. Poznáme, co k sobě cítíme. Místo dole a cesta bez konce. Nevíme, jestli jsme udělali všechno správně. Některé věci mají cenu, aby se za ně bojovalo. City se nemění. Nežádám o další šanci, chci jen vědět proč.“

„Není to snadné, odejít z domova, to není jen tak, dávat jen dobré. Ne, to není snadné odejít. Není to snadné odejít z domova, to není jen tak. Není to snadné.“

 

Zlatý Rocky

Kritikou zatracován, diváky milován. Film Rocky IV vydělal přes tři sta milionů dolarů. Stal se tak suverénně nejúspěšnějším dílem v sérii a třetím nejvýdělečnějším filmem roku 1985. Filmovými teoretiky byl v době vydání cupován na kusy za schematickou jednoduchost příběhu, za neustálé opakování klišé a za použití propagandy, která cíleně napomáhá zobrazovat Rusy v negativním světle. Sylvester Stallone si ze špatné kritiky rozhodně nic nedělal. Ostatně, proč? Vychutnával si status akční ikony i maximálně úspěšný rok. Dolph Lundgren zdárně pronikl do světa Hollywoodu a během následujících let natočil pár celkem solidních akčních filmů, byť Ivana Draga mu již nikdo neodpáře. Rocky IV je jako krásný, lehounce naivní sen ukotvený mezi blyštivými neony osmdesátých let. Nedá se brát vážně, ale zaručeně ani minutu nenudí. Jde o krásnou pohádku s tématem studené války a hrdinou, který překoná zdánlivě nepřekonatelné, aby porazil zlou příšeru, a my, obyčejní smrtelníci, mohli díky tomuto odvážnému skutku žít šťastně až do smrti.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---