Čtení poezie Jany Martiníkové v Poetickém klubu

Již nebudu posílat avízo, ale dopíši, že s pouliční recitací je to jako s buskingem. Ani pouliční hráč by přece neměl hrát falešně, potažmo nemá úspěch s takovým hraním, maximálně u soucitných lidí vzbudí účast. Právě pouliční recitaci slyší okolojdoucí lidé, kteří potom nemusejí vůbec poznat, že šlo o něco tak špičkového, jako je Nezvalův Edison apod. Zapojení dětí chápu, ale i tak... dalo by se lépe než skupinovým vykřikováním, třeba po slokách. Neboť nikde nehraje melodie, která by jednotlivým recitátorům vypomohla jako při sborovém zpěvu, dochází nikoli k vícehlasu, ale ke kakofonním duchům, podivným echům, nelahodícím. Zde již nemá jít o kritiku několik let starého počinu, jen připojený návod, který je pravděpodobně dost nabíledni, přesto... občas opravdu váhám, neboť z mého pohledu je nabíledni leccos, ale neshoduji se automaticky s pohledy druhých, zejména těch... co tak rádi organizují.  

Anebo to může někdo hudbou podpořit. 

S poctivostí nejdál dojdeš, ale ti nepoctiví jsou tam dřív.

. důvod, proč se slušnost někdy nevyplácí, tvrdě jsem se poučila

errata: v ledasčem

Safiáne, právě, že zřejmé jen někomu. Mám s Gorou své zkušenosti, které ty zřejmě nemáš; máš jiné, zjevně lepší. Je těžké ji přesvědčit v určitých ohledech.

Konám, ale asi nevíš, že RJV napadl nejen mě, používá takové zupácké praktiky, moc rád. Pro takové entity prostě pitomce dělat nebudu. 

Že nekonám na skle, neznamená, že jsem tu vůbec nic nikomu nepředala. Také nemám času nazbyt. 

Garan je dobrý příklad. Jde o práci s metrem na srozumitelných textech, to nerecituje autor, ale mladý herec Spišského divadla, ale tos asi postřehl. A mezi současníky krom sebe nevím o nikom, kdo by došel dál, pokud se týká mezních kombinací slov nebo rýmového koeficientu atp.

Pavol Garan je ke všemu terminologicky velmi přesný, pokud popisuje, sama se uchyluji spíše k popularizační lehkovážnosti. Možná se v ladasčem neshodneme, neboť jdu ještě dál. Jestli to má eventuálně někdo v budoucnu umět také, musím se již soustředit na tyto skutečnosti, víš.

Díky za rozhovor, vážím si tvého času. 

Jen dodám. Když erudovaní lidé něco vidí, ať konají, Mně by se líbilo, kdyby konali věcně a vyvarovali se jakéhokoliv napadání. Vždyť schopnosti každého redaktora jsou tak zřejmé, že to není třeba. 

Garan není zrovna dobrý příklad. Ne, že by byl špatný básník.

Safiáne, rozumím. Ani pro mě není písmák cílem. Jen jsem mu naivně zkoušela pomoci proti lidem, kteří ho z pozice výkonu dobrotivé funkce pokládali. Kdoví, třeba jsem to nakonec udělala sama. Věz, že jsem se tu ale nadřela. 

Jestli bys mohl, pošli mi do zpráv mail, máš-li nějaký pro... širší veřejnost. 

Pro zajímavost. Eduard Valašík recituje  

. každý si může vyslechnout, texty tu jsou vesměs známy a k dispozici, kde interpret drží zdramatizovaným přednesem báseň tak, aby výsledný dojem působil jako úspěšná kombinace jevištního přednesu a recitace sylabotónického vázaného verše, a kde naopak metrum básně drží interpreta

. dost možná právě pro vícero recitátorských škol není možno dojít ke shodě

. bavte se dobře

Silene, drtivá většina vázaných básní uveřejněných na Písmáku, a nejen na něm, dělá vázanému verši medvědí službu. To nevadí? Neviděl jsem, že by k němu někdo přistoupil tvůrčím způsobem. Přiznávám, ani já ne.  Pokud bych to bral z tohoto hlediska, pak by bylo nejlepší, kdyby pan Rogner a ostatní případní pokušitelé skončili se svými aktivitami a soustředili se na špičkovou interpretaci (pokud je dnes vůbec možná) špičkových, tedy starších básní. Není pravda, že tě neuznávám za autoritu. Uznávám. Kdyby to tak nebylo, nenamáhal bych se něco psát. Ale to neznamená, že musím vše slepě přijímat. Každý odborný poradce má přece jen poradní hlas. Navíc, tvé cíle jsou zcela jiné, než mé. Mně opravdu provoz Písmáka nezajímá.  Tvůj základní argument přijímám. Jen si myslím, že cepováním Gory nebo lidí podobného přístupu, zlepšení nedosáhneš. 

Zavalila jsi mě celou řadou argumentů. Nemohu pokračovat v diskusi. Sezení mi nedělá dobře, vlastně byh se mu měl zcela vyhýbat. Měj se pěkně a be to víc zvesela.

Čí lenost a neschopnost? 

Safiáne: Běž a piš, chci dělat to samé. To tys mě spolu s a2a2a bůhvíproč uháněl a zdržoval od podstatného. Měj se dobře. 

Redakce v podobě Gory tu sypala zrní slepicím. Jedině erudovaní lidé rozliší, že RJV zatržená vážná kritika je hustý blábol. A O TOM TO JE. 

Nevím, respektuji, že pro vás nejsem autorita, ale za sebe říkám: 

uvedený záznam je medvědí službou propagaci vázaného verše. Nedivme se, když mu potom nikdo... nepodléhá. Doma, pro přátele, pro autora jako tribute, že ho vůbec zajímate, super. Ale... být s tím spokojený? Ne, opravdu vám nerozumím, je mi líto. 

Mně jsou aktivity, které tady zmiňuješ (měsíc čtení a pod.), lhostejné. Zásada 1+5 odkazuje právě na přání rozšiřovat kavárenské klábosení a ukazuje, proč se Písmák nemohl a nemůže stát literární platformou. I já se kdysi, ještě nedávno, Písmákem oháněl. Určitě z jiných důvodů, než ostatní. Bylo to bláhové a ti, kterým jsem ho maloval optimistickými barvami, měli lepší odhad. Tolik hlásaný názor, že rozvoji Písmáka brání redakce je pouhým předsudkem majícím ospravedlnit lenost a neschopnost. Redakce ničemu nebrání, protože nic neřídí. Jedinou věcí, kterou má pod palcem, jsou výbory. Pokud jsou ty předmětem sváru, pak tu nejde o literaturu, ale o pocty. většinová neřest nakonec zvitězí, tak proč se s ní prát? Za tu dobu, co tu píši nicotné příspěvky, jsem mohl napsat dvě básničky.

Tebe, Safiáne, kterak jsem postřehla, jsem patrně doučovala v otázce interpretace uvolněného alexandrinu. Nebo proč ses na něj tázal? Na takovou samozřejmost? Nebo na kombinování meter? 

Safiáne: Kvalitní recitátoři, které jsem zažila naživo, ano Lukavský, výborný v tandemu s Petrem Kostkou, specifiku Holanova přednesu znám důvěrně ze záznamů. Skvělý recitátor je Martin Hilský.

Ženský hlas mnohdy nemá to štěstí, s tím souhlasím.

Ze zahraničních potom např. Alec Guinness je špičkový (aj), Артур Ваха (rj).

Určitě jsem svou kritiku nemínila tak, že bych snad Irenu Mondekovou srovnávala s nimi. Pokud jsi vyčetl něco takového, prostě nerozumíš mému jazyku. Promiň, cítím se, upřímně řečeno, poněkud dotčena z tvého dojmu, že nic nevím, nic neznám nebo co to bylo. 

Safiáne, jen za poslední dva roky jsem napsala 160 básní. Nejrozsáhlejší má 270 veršů a recituji je. 

Safiáne, nepochopil jsi. Mimochodem, vím o Nezvalově Třebíči víc, než si myslíš se svým... samozřejmě.

A možná ti všeobecně chybí trochu toho moderního přehledu, připusť si.

Jistě, že má smysl!! žádat úroveň. 

Silene, je úplně jedno, jestli jsi výkonem Mondekové unesena nebo zhnusena. Já, nebýt tvé kritiky, bych to ani neposlouchal. Jde spíš o to, zdali věc na této úrovni vůbec posuzovat. A když, tak jaké nasadit měřítko.Ty jsi např., alespoň tak jsem to pochopil, hodila Goru do jednoho pytle s pouliční"recitací"na Nezvalově Třebíči. Já mám ale z téhož festivalu srovnání zcela jiné. Ty samozřejmě nemůžeš vědět, že  autoři  ze serverů (Písmák zastoupen nebyl) tvořili vedlejší linii festivalu. Ale mohla bys vědět, že na serverech se vylíhne kdejaká pitomost. Už Werich říkal to je blbý, to se bude líbit. Hlavní linie byla profesionální a její součástí byl přednes Nezvalovy rozsáhlé básně (Možná to byl Edison, už se nepamatuji). Zato si dobře pamatuji, jak známá herečka zcivilněla obsah potlačováním metra. Výsledek: mdlé. Kdybych měl posuzovat, řekl bych, že odvezla Nezvala víc, než Gora Janinu. Profesionálové sice dobře vyslovují, ale často, zejména ženy, na tom končí. Jedinou výjimkou, kterou jsem zažil, byla jednadevadesátiletá, mně neznámá, herečka, která přednesla Erbenovu Štědrovečerní tak, (obohatila ji o takové podání dívčích snů, o jakém se Štěpánkovi samozřejmě ani nemohlo zdát), že v mé paměti Štěpánka dokonce předstihla . Proto, když se mluvi o kvalitní recitaci, beru to tak, že se míní recitace na úrovni Lukavského, Vosky, Brouska, Munzara a pod. Proto bych se i u případů , které popisuješ spokojil s konstatováním líbilo, nelíbilo, pro sebe možná hledal i důvody, ale nijak je veřejně nehodnotil. Proto také mi kritika Gořina vystoupení přijde jako nesouměřitelná a zbytečná. Snad jsem to vysvětlil dost plasticky. Dodám jen, že mám s inscenováním rozsáhlých básní jisté zkušenosti a vím, co je za dostupných podmínek možné a co ne.

Samozřejmě ponejvíce mě mrzí, že u drtivé většiny autorů nefunguje princip 1 : 5. (Výše psané působí, jako by snad měli být přibyvší i původní autoři obsluhováni kýmsi, prostě kýmsi. Tak tomu v zalidněných časech samozřejmě nebývalo, trvalo, než na sebe autor upozornil. Spoluaktivitou. Písmák k tomu při registraci napovídá, jen avíza nejsou intuitivní, musí se rozklikávat. S díky za trpělivost s nedokonalým příspěvkem.)

Ráda bych ještě uvedla, že se obávám, že zmíněné kýžené ohlasy pod průběžně vkládanými díly přece jen nebudou povídáním o tom, kterou sestřenici pozdravovat, ale když z toho měla legraci především část redakce? Co potom? 

Ještě jedna věc. Např. takřka na každém MAČi vystupuje pán, který lobuje za písmák či písmácké autory/autorky nebo se nějakým způsobem v rámci položených dotazů na písmák táže, odkazuje a tradičně připojuje otázku rovněž na vztah konkrétního autora k Moravě (třeba zrovna pod vystoupením Jana Škroba z roku 2021 zmiňuje ztrátu aktivního přehledu o písmáku a uvádí, kterak je mu líto, že jedna česká a jedna moravská autorka z písmáku zapadly na ten způsob, že nikdy nevydaly knižní sbírku, leč jist si není. A táže se na situaci. Kdysi jsem vedla v patrnosti jeho jméno, posléze jej pustila ze zřetele. Někdy mám tendenci si jej s panem Rognerem sjednocovat, ale vlastně to nevím, a proto se omlouvám, ať již tomu tak je, či naopak není, výše jsem vyjádřila zejména svůj současný dojem z působení pana Rognera na soudobém písmáku.  

A proč to ještě zmiňuji? Samotnou mě překvapila míra odkazování se autorů právě k platformě písmáku. Tito lidé potom jmenují určité jevy s ním spojené, a hovoří-li kladně, stále zmiňují právě ohlasovou složku, potenciál získání několika reakcí k průběžně psaným a vkládaným dílům.

I proto má něco do sebe užívat stále vážných kategorií a doporučených děl k publikaci pokusů o verše či hotové verše a nikoli... přáníček k narozeninám; nevážných kategorií a prostoru v dílně dost. 

Ať je to jak chce, akce Měsíc autorského čtení je jednou z nejzajímavějších, které tu v republice máme a má rostoucí sledovanost.

Drtivá většina vyzrálých autorů potom necítí potřebu uplatňovat se na redaktorském postu, právě pro jeho matoucí roli. 

Sám pan Rogner zase zmiňuje, že ho těší stoupající počet odběratelů, a musí se tedy sám připravovat na možné zvýšené nároky na jeho pořad.  

A ještě jiný příklad. Na poli varhanické a pedagogické atp. práce jsem obdivovatelkou Radka Rejška, což jsem zde v průběhu časů i vícekrát zmiňovala. Avšak např. s jeho hudebním aranžmá veršů Evy Rejškové se zkrátka míjím. Verše i hudba samotná mi připadnou právě o své samotě a ve své křehkosti silnější. Kombinaci s recitátorským výkonem Petry Veselé opravdu nepokládám za úchvatnou. Někdo naopak ano. 

Ne ze všech překladů veršů Suzanne Renaud v podání Bohuslava Reynka či Jiřího Reynka jsem automaticky unesena. 

Ne, opravdu ti nerozumím, Safiáne. Kdybych byla z výkonu Ireny Mondekové uchvácena, uznám to. Ale nejsem. 

Nevím, proč směsovat aktivitu pana Rognera s písmákem v rámci jakéhosi... zdůvodnění? Jak já to vidím, v zásadě sem dochází Poetický klub zejména propagovat, na čemž nespatřuji nic špatného, naopak. 

Jedná se o dvě oddělitelné položky, chceme-li, nemusíme chtít. Příspěvek s Romanem Szpukem jsem si např. nepouštěla, neboť k tomu nemám důvod. Pouštěla jsem si však příspěvek s Jitkou Fialovou, i jsme si docela detailně pod ním o recitaci psaly. Recitace veršů Janiny Martiníkové mě naopak zajímala. 

Zkuste třeba autorskou recitaci veršů Vladany Fuchsové na ytb nebo jejích autorských stránkách. Bude jistě i někde jinde. 

Jde-li ti o mou recitaci, poskytuji ji bezplatně lidem, k nimž mám důvěru, ti mají šanci posoudit mé limity či eventuální kvality. Veřejně nevím, proč bych měla. 

Safiáne, vůbec nejde o smetiště. Jde o tvou nejakostní pohádku. Proč takto hovoříš? Co tím vyprávíš? Avíza asi neposíláš, viď, ačkoli tu k tomu MarcelaK. vyzvala.

Nekompetence současné redakce se tu řešila ikskrát. K tomu není třeba nic vařit, žádnou omáčku. 

Že nerozumíš, oč mi jde, to se nedá nic dělat. Nicméně myslím, že odliv nejvýraznějších autorů byl prostě citelný. Styděli se. Tu nejde jen o poezii. 

Ano, dále se odlili ti, co jsou nekonfliktní. 

Ani já nemám důvod nějak důvěřovat této zvláštní politice výše. Prostě ti nerozumím a umím to, na rozdíl od tebe, vyjádřit přímo. 

Silene, jestli ti jde o to, stát se královnou na smetišti, proč ne. Já ti to přeju. Vážně tě ale brát nemůžu.

Pár lidí ještě písmák kupodivu používá, jenom to prostě nepřehání s předhazováním veršů veřejnosti a chovatelskému konceptu Gořiny redakce. 

Verše klidně přečte i word anebo google translator. 

Safiáne, k otázce oč kritičkám jde: za mě: o vyjádření vlastního názoru. Ostatní pokrytectví je možno nechat si od cesty, hm? 

Nevím, o co kritičkám jde. Jejich požadavek na úroveň recitace je v naprostém rozporu s povahou a úrovní Písmáka i Rognerova projektu. Písmák už dávno není (pokud vůbec kdy byl) spící princeznou.  Jeho princové princeznu budit nechtěli. A jejich dvořané tak dlouho přehlíželi příspěvky nápadníků, kteří se ucházeli o její přízeň ( za všechny třeba báseň se čtyřslabičným rýmem), až nápadníci zmizeli. Kdo by očekával, že se v takto zchudlém prostředí najednou vzedme vlna recitace na úrovni Lukavského nebo Munzara? To přece nemohl nikdo očekávat ani v době, kdy byl Písmák na vrcholu. Přiznám se, že jsem od Gořina vystoupení příliš neočekával. Přes kritikou zdůrazňovaný nedostatek erudice a jistý ostych z vázaného verše, se však díky citu pro poezii, kterému vděčí i za několik velmi dobrých básní, zhostila svého úkolu dobře, ve dvou nebo třech místech mě dokonce její skromný projev ovládl. A tak chápu, že se autorce líbil. Písmáka už asi nic jako literární medium nezachrání. K čemu tedy tak vysoké a nereálné požadavky.

Romane, děkuji za nabídku, vážím si jí. V současnosti není v mých silách dotovat edukačně další platformy, vlastní barvu hlasu potom nemám kdovíjak okouzlující, to pokud se týče vysloveně top uměleckého zážitku a ne jen pouhého ovládnutí techniky recitace. 

Ještě jednou díky za názory. A kdybyste chtěli přispět svým přednesem svých nebo básní jiných, jste vítáni. Napište na info@poetickyklub.cz a domluvíme se na spolupráci. 

Díky za upozornění, už jsem zjistil, co je avízo :-)

Sylabotónický vázaný verš je zpěvem samotné řeči, samotného jazyka a to je jeho zvukovou podstatou. (Z těchto příčin může být jeho prezentace vystavena kritice ne nepodobné např. kritice zpěvu.) 

Marcela.K.: Pan Rogner avíza neposílá bohužel nikdy.

(ad R.: V případě zájmu návod na mé autorské stránce.) 

Lze jistě pochopit snahu zapojit např. děti, ale ani tak nedokáži pokládat cosi takového za zážitek a fyzicky trpím, kdykoli jsem nucena být s čímsi podobným konfrontována coby údajně výborným veřejným projektem. Omlouvám se. 

Když už mi tu odpovídáte, prrosím příště o avizo.

Rognere, já nekritizuji Vaši aktivitu. Jistě je chvályhodná. A pokud Vás naplňuje radostí, pak má pro Vás jistě i smysl.

Nepochopil jste - své jsem myslela ve významu jejich. Tedy autorskou recitaci, kdy opravdu nebývá pravidlem, že dobrý básník je i dobrým recitátorem. I když i já sama jsem zažila hrůzu, kdy mé texty, týkající se pocitů studentky zdravotní školy, recitovali studenti gymnazia. Na to jsem nezapomněla a to už jsem v důchodovém věku.

To, že se Janině recitace líbila, z ní ovšem dobrou recitaci nedělá. Takto si opravdu může její verše číst kdokoliv doma, třeba i stejným "polohlasem". Pokud je Vaším záměrem v poetickém klubu pouze "poklábosit", budiž. Můj názor je ten, že pokud člověk má tu odvahu se takto prezentovat, měl by si o recitaci alespoň něco nastudovat. Barva hlasu paní Mondekové je celkem příjemná, v tom souhlasím se Silene, ale přednes je, bohužel, tristní.

To, že i můj manžel, který poezii vůbec nijak neprožívá, přidal svůj komentář ke zvukovému záznamu v tom smyslu, jak můžu něco tak hrozného poslouchat, mě jen utvrdilo v tom, že tímto rozhodně autorce posluchače a čtenáře nepřilákáte. Kdyby se nejednalo o Janinu, nedoposlouchala bych to a raději ten čas věnovala něčemu smysluplnějšímu. 

Janina6: Jani, omlouvám se, chápu tvé dojetí, preference temperamentního projevu je jistě subjektivní, avšak preference většího respektu k vázanému verši NE. 

Záznam jsem poslouchala včera a byla jsem z něj dost špatná, tak tomu prostě je. Klidně doslovně vepíši, že jsem si třikrát hluboce povzdechla a odtušila, že když to sem přijdu poznamenat, bude asi zle. Marcela se odhodlala, dalo mi to facku, že jsem snad až takový srab? V žádném případě však záznamu neupírám právo na existenci.

Na druhou stranu možná jsi postřehla mé zděšení z třebíčského pojetí veřejné recitace Nezvalova Edisona, které jsem zmiňovala pod někdejší M. reportáží, ještě jednou doložím odkaz. Posuď si sama, chceš-li. Tehdy jsem např. netušila, že iniciátorka této skandované hrůzy je přímo paní organizátorka Nezvalovy Třebíče, a mé estetické pohoršení tudíž neplynulo ze žádných osobních nevolí, bylo autentické.

Nepreferuji třebas dokonce ani patetický přednes samotného Nezvala, jak nám zůstal na pár vzácných audionahrávkách. Na Nezvalově přednesu je mi nejzajímavější právě autenticita a postřehnutelné horácké nářečí. Snad si poetismus ze své podstaty žádal veřejné performace v podobě, kterou si raději nepředstavuji zrealizovanou, ale prznit kvůli tomu DNES či pár let zpátky velmi kvalitní báseň pokládám za zbytečné a kontraproduktivní. Ano, medvědí službu výborné skladbě, již je naopak potřeba podporovat, někdy dokonce rehabilitovat jako Majakovského verše atp.

Na dramatickém přednesu apriori netrvám, ten je podstatný tam, kde je text např. obsahově exponovaný jako Holanova Noc s Hamletem.  

(edit. oprava interpunkce)

Lidi, já jsem šťastná, že si někdo vybral moje básně, aby je četl, protože je má rád. Co vlastně píšící člověk může chtít lepšího? Já mám radost vždycky, když se moje básničky dostanou ke čtenáři. A „naživo“ to nebývá často, protože – přiznám se – nejsem dost sebevědomá ani akční na to, jezdit po republice a pořádat čtení. Ano, kdybych to recitovala sama, určitě by to bylo temperamentnější. Kdysi na křestu sbírky jsem při čtení dokonce chodila a gestikulovala jako někde na divadle, abych zakryla, že nedokážu stát na místě, aniž by se mi klepaly nohy… (dílem tréma a dílem neuropatie). Jenže to vůbec neznamená, že by to „temperamentněji“ nutně muselo být lepší. Mě právě Irenin způsob okouzlil. Víte proč? Protože se právě nechová jako na jevišti, nepřehrává, nepřidává nutně další emoce - nechává slova jen zaznívat, asi jako když si je čtete očima v knize. Nevnucuje se posluchači. Nevím, možná že jako autorka tohle nedokážu objektivně zhodnotit. Ale příjemně mě to, co jsem slyšela, překvapilo. Právě proto, že ty verše dokonale znám a vím přesně, co jsem jak myslela, mě nadchlo, jak se Irena „nenechala strhnout“, nenechala si ode mě napovídat. Našla v těch básních to, co rezonovalo jí samotné, a to svým hlasem vyjádřila, aspoň tak to vnímám. Pro mě fakt objevné. Děkuju.

I já si popravdě představovala živější a lépe uchopenou recitaci vázaného verše, který je navíc v podání konkrétního autorského projevu a zápisu k interpretaci velmi, velmi nápovědný. Přiznám se, že např. autorčino pojetí bych odhadovala jako temperamentnější, už jen s odvoláním na autorčin hudební sluch a vzdělání. Na druhou stranu připustila jsem si, že jakkoli vyslechnutou nahrávku sama vnímám coby medvědí službu, radost samotné autorky ze záznamu odlišného pojetí je asi stěžejní. Pár míst mi přišlo v interpretčině podání docela zajímavých, jako celek však... ano, funerální řeč. Barva hlasu recitátorky nepříjemná není, výslovnost dobrá, jen by to opravdu chtělo doplnit nějaké další znalosti, pokud se má jednat o záznam reprezentativního charakteru. Jako recitace pro poloprivátní potěchu jistě odpovídající. 

U pana Rognera tak náročná nejsem, připouštím. Na druhou stranu on často ve svém konceptu připomíná starší sbírky, což mě zejména těší a je pro mě vedle... řekněme geograficko/etnografického impulsu stěžejní příčinou, proč se o jeho projekt zajímat. 

Škoda, že se autorka neodrecitovala při svých schopnostech sama.  

Technicky: vyhledávám-li na internetu záznamy recitací, vždy přihlížím k různým okolnostem jejich vzniku. Zde vím, že se nejednalo o nutnost, a tak jsem přísnější. Chápu a respektuji, že podmínky k profesionálnímu záznamu prostě nejsou automaticky dostupné, profesionální recitace už vůbec, kdo ji má... 

@Marcela.K. - předně chci napsat, že si vážím všech, kteří píšou, čtou a čtou nahlas. Není jednoduché často překonat svoje strachy ze svého hlasu, nebo z toho, co si o tom budou myslet ostatní. Začal jsem podcast před rokem a půl a všechno toto jsem prožíval. Přemýšlel jsem o tom a nakonec jsem došel k tomu, že dělám něco, co mě hodně baví a z čeho mám radost. Ani nevím, co si o tom myslí ostatní, ale mám radost ze stále rostoucího počtu odběratelů obou podcastů. Je mi líto, že recitátoři vašich veršů nenaplnily vaše očekávání. Janina6 se interpretace přednesená Gorou zjevně líbila, což je skvělé. Vám zjevně ne, na to máte právo. Každopádně díky za názor, všichni děláme věci, jak to v současné době nejlépe dovedeme, s radostí ze čtení a poezie, a to je podle mě nejdůležitější. 

Janino, děkuju, a že mě těšilo pobýt s tvými básněmi...

Sbírku Jany - Ladím struny klece, mám doma. Janinu tvorbu čtu ráda a z té knížečky, kterou mi kdysi darovala před Vánocemi, jsem měla opravdu velkou radost. Proto jsem si tento přednes pustila.

S politováním musím konstatovat, že jsem slyšela už dost autorů recitovat své verše (a bylo to strašné). Proto bych očekávala od recitátora cizích textů alespoň základní znalosti přednesu. To, co jsem slyšela, je příšerné. Unylost, neporozumění textu, velice špatný přednes. Dokonce i múj manžel, který se zrovna zdržoval v obývacím pokoji mi řekl, co strašného to poslouchám a když jsem mu sdělila, že to je recitace, tak prohlásil, že to je děs a jak můžu takové pohřební čtení vydržet. Po chvíli přišla do obývacího pokoje i dcera, která si myslela, že brečím :-)

Než jsem se odhodlala napsat tento komentář, poslechla jsem si od p. Mondekové i další její recitaci Seifertových básní a musím, bohužel, napsat, že i tento přednes se vůbec nepovedl. 

@Janina6 Taky díky. Přesně proto si myslím, že je dobré číst poezii nahlas. Těším se na další básně...

Díky moc Vám i Ireně, její recitace se mi moc líbí. Je to zvláštní zážitek, slyšet vlastní verše interpretované někým jiným... dostanou něco navíc, místy překvapeně zjišťuju, co jsem to vlastně napsala :-)