Můj Boss (je ledovec) 22.díl

Můj Boss (Je ledovec) 22.díl

Diana:

Co jsem nechtěla toho mám vrchovatě. Žmoulám v rukou cíp přikrývky a pořád sebou hážu ze strany na stranu. Mozek se odstěhoval a místo toho se chopilo vlády srdce. Je to se mnou jako na houpačce. Každou minutu chci vstát a znovu se k Danovi přitulit, ale nakonec se otočím na druhý bok a zahrabu pod peřinu. Zavřu oči a mám před sebou jeho tvář, která mě zve k dalším polibkům. Musím ho odsud co nejdřív vystrnadit. Podívám se na mobil, kde bylo napsáno sobota a dopředu věděla, že až se Dan probere nebudu moct dělat vůbec nic. Zpropadený víkend! To mi byl čert dlužen za to, jak jsem se doteď chovala. Co budu dělat? Co budu dělat? Myslí! Nenechávej mě v průšvihu. V hlavě se ozvalo: co sis nadrobila to si pěkně sněz.

Jsem blbá. Bouchám se pěstí do hlavy a nechci si připustit prohru. Prohrála jsem svoje srdce a brzo by mohl získat i duši! To nepřipustím! Já. Musím zmizet dřív, než mu dojde kde je. Nechám vzkaz a odjedu hodně daleko a vrátím se v neděli večer a nebo v pondělí ráno.

Plán byl hotov! Rychle na sebe nahážu něco na sebe a do tašky přidám náhradní oblečení a pyžamo. Popadnu kabelku a klíče od auta, když se mi do cesty připletou otevřené dveře od pokoje. Dan! Tím leknutím mi všechno spadne na zem. „Koupelna.“ Stihnul říct, než ještě víc zezelenal. Dal si ruku před pusu. „Tady ne! Vydrž. Tudy, rychle poběž!“ Naviguji ho do koupelny. „Nikdy mi… nebylo tak blbě.“ Plácám ho po zádech, aby se mu dřív ulevilo. Byl hodně zpocený a horký. V obličeji měnil barvu ze zelené na bělavou a následně celý znachověl. „Počkej pomůžu ti.“ Vezmu ho z boku a vracíme se pomalu zpátky do postele.

Vmanévruji ho přímo do postele, kde se opře o polštáře. Pro jistotu doběhnu pro teploměr. „Tady změř se.“ Chvíli ho držel, než zapípal. Podal mi ho. „Máš horečku.“ Prohlásím, když si všimnu, že je totálně mimo. Zírá na mě jako na ducha. Polknul. To byl jediný pohyb, kterého jsem si všimla. Podám mu sklenici vody ze stolku, aby se napil. Mezitím dojdu do lékárničky pro prášky na vysokou horečku. Pořád držel sklenici a snažil se dostat z toho šoku. „Co… tady dělám?“ Zeptal se, tak potichu jako by si myslel, že je to sen.

„Příště, až se ožereš, tak tě klidně nechám chcípnout! Tohle si vezmi.“ Podávám mu prášek, který si okamžitě vezme. „Díky. Já hned vypadnu.“ Sunul se ven z postele a znovu trochu zavrávoral. Jeho porozepnutá košile mě začínala svádět. „Kam chceš v tomhle stavu jít?“ Uzemním ho hned v začátku. Stačilo malé šťouchnutí, abych ho položila zpátky. „Nevím, ale tady zůstat nemůžu.“ To jsme dva, ale copak tě můžu nechat v tomhle stavu samotného. Měl zpocené čelo a sálala z něj horečka. Vstanu a jdu do koupelny, kde připravím lavorek se studenou vodou a malý ručník. Vejdu akorát, když se znovu snažil vstát. „Ani se nehni! Lehnout.“

„Ano generále.“ Neodporoval a zalehnul. „Musím ti srazit tu horečku.“ Přinesu věci z koupelny. „Co s tím chceš dělat?“ Ten jeho vyděšený pohled stál za to. „Rozporcuju tě na takovýhle kousky a zakopu někde hodně daleko.“ Začala jsem se smát, když se leknul. „Uklidni se, jen tě otřu.“ Řekla bych, že tohle Dana vyděsilo mnohem víc, než kdybych ho opravdu rozkrájela. Začal se sunout doprostřed postele. „Když jinak nedáš.“ Položím lavor na noční stolek a vylezu si k němu. Zasednu ho obkročmo a rozepínám jeden knoflíček u košile a za ním další a ještě jeden. „Udělám to sám nebo se můžu osprchovat.“ Slabě dodal, když se mi podařilo rozepnout všechny knoflíky a odhalit jeho hruď a vypracované svaly na břiše. „Diano ne.“ Otočil hlavu, aby se na mě nedíval. Vezmu ručník a otřu mu nejdřív čelo a zčervenalé tváře. Znovu namočím a lehce vyždímám. Přejedu po krku a následně položím jednu ruku na Danův hrudník a druhou ho otírám. Cítím tlukot jeho srdce.  „Je… to.. studený.“ Začal se třást a nakonec slastně vzdychl. To horko v místnosti by se dalo krájet. Nemůžu spustit oči z jeho svalů, které se občas natáhly, jak se snažil pohnout a odstrčit mě stranou. „Nemel sebou nebo to nedodělám!“ Přikážu a snažím se soustředit na to, abych to co nejrychleji dokončila.

Nečum, tak na něj. No tak ovládej se Diano. Říkám sama sobě a zastavím se těsně u kalhot. Zvednu hlavu a naše pohledy se protnou. „Tam to zvládneš sám!“ Hodím mu mokrý ručník na hlavu a okamžitě vycouvám za dveře, které zabouchnu. To bylo o chlup, kdyby to trvalo o vteřinu déle, tak jsem ztracená. Podívám se do zrcadla na chodbě a leknu se sama sebe. Rudé tváře a oči zakalené chtíčem po Danovi. Opláchnu si obličej ledovou vodou a snažím se vzpamatovat. Nakonec se odhodlám vystrčit nos z koupelny. Všude byl klid. Našlapuju potichu a opatrně jako kočka při lovu, když zavrzá jedna z parket. Ty zrádkyně! Čekám jestli se Dan neukáže, ale nestalo se tak. Chci se na něj jít podívat, ale co když na to právě čeká. Chce mě vlákat do pasti! Pak si vzpomenu, že to já  ho sem vzala. Nemohl nic předem naplánovat. Začínám bláznit.

Podívám se na hodinky a vezmu si tašku a opustím dům.      

https://povidkyodkat.blogspot.com/