Mé Moáry - Můj dům

Můj dům

Jak jsem byl vystreslej z obludy, ani jsem neměl čas si prohlídnout dům z venku. Polokocour odemkl a odnesl mě v kleci do velkýho pokoje. Měl jsem pořád strach. Co když mě nechají v kleci a já budu muset hubnout a hubnout, dokud se neprotáhnu mřížema klece.

Už jsem zvažoval, že experiment s vlastními sluhy ukončím a natvrdo se před polokocourem počůrám. Naštěstí se na poslední chvíli sklonil a otevřel klec.

Opatrně jsem vykročil ven a podíval se na polokočky. Samozřejmě jsem předpokládal, že se mi představí. Na chvíli jsem si sednul a významně se na moje služebnictvo zahleděl. 

Ale kdepak, co můžete chtít od polokoček. Začaly mě hladit a litovat, jestli nejsem přihřátej, nebo přehřátej? Tak nějak. Na pořádný představení se nezmohly. Snažily se mě, místo představení se, pohladit. Udělal jsem jim pod rukama rejnoka. Kočky ví o čem mluvím, ale na vysvětlení. Rejnok je složitá akrobatická figura, kdy se pod rukou, která vás hladí, prohnete tak, aby jste byli co nejplacatější.

Celej dům voněl jinak než u paní Kacálkový. Nedalo mi to a než bych čekal na představování, zapnul jsem nos na plný obrátky a začal prozkoumávat můj dům.

Prostor byl řešenej celkem fajn, já bych tam teda dal víc misek na žrádlo a některý kousky na poličkách patřily určitě na podlahu, ale to se vyřeší později.

Připravily pro mě dvě křesla, gauč s polštářema, několik židlí s polstrováním. Asi jim paní Kacálková kladla na srdce, že mám rád spaní na měkkým.

Pokračoval jsem v průzkumu, hezky podle kocouřího dobrého vychování mírně přikrčenej, opatrné kroky, uši vztyčený. Chtěl jsem jim ukázat, že se na rozdíl od nich chovat umím.

Během chvilky jsem objevil dvě zásadní místa. Misku s jídlem, která byla plná mých oblíbenejch granulí! A pak záchod, úplně novej, jen pro mě. Samozřejmě jsem ho pořádně prohrabal, taky součást slušnýho vychování.

Z velkýho pokoje vedly schody nahoru. Určitě je tam další část mýho domu, ale už jsem byl z cestování a schvalování novýho domu utahanej. Vyskočil jsem na gauč a začal odpočívat. Rodina polokoček stála okolo a nadšeně na mě mluvila.

„Hele, on se vůbec nebojí. Gimísku, viď, že se nebojíš? To jsme si vybrali hodnýho kocourka. U nás doma se budeš mít dobře.“

Nic nepochopily... Já si vybral je a podrobuju je zkoušce! A u nich doma! Dům teď patří mně, můžou začít sloužit. Vůbec působily celkově zmateně. Proč bych se měl bát služebnictva?? Udělal jsem si pohodlí a usnul jsem. Průzkum zbytku domu počká na druhej den.

V noci mě probudilo vrnění. Ale ne moje! Někde v domě je kocour, a hóóódně velkej. Radši jsem hned prozkoumal pokoj, ale nikoho jsem nenašel. Z misky mi nikdo nežral a záchod taky nepoužívá... Vypadá to, že ten druhej kocour bydlí nahoře.

Z bezpečnostních důvodů jsem zůstal dole. Podle vrnění je asi větší než já. Divný je, že ho vůbec necítím. Musím zítra prozkoumat o co jde!

Druhej den ráno jsem si dodal odvahy a opatrně, pomaličku jsem šel po schodech nahoru. Pořád jsem čuchal, kde může být ten druhej kocour. Dolů nešel, to jsem si ohlídal bezpečně.

Nahoře byla další velká postel, nádhera, už mám fakt víc míst na spaní, než jsem měl u paní Kacálkový! Krásně pro mě dům zařídily, je vidět snaha. V týhle místnosti žádnej kocour nebyl.

V další místnosti byl koberec a spousta poliček. Určitě jsou myšlený jako schovky.

Předposlední místnost byla zavřená, očuchal jsem škvíru pod dveřmi co to šlo, uvnitř tutově kocour nebyl. Myslím, že v zavřený místnosti bydlí blecha jménem Rgije, ale o ní až v další kapitole. 

Poslední místnost byla pro mě záhadou. Schovávačky a pelíšky jsem už znal od paní Kacálkový. Ale tohle... Nevím, jak vám to vysvětlit. Podlaha byla bílá a tvrdá. U zdi stálo něco jako pelíšek na noze, ale taky bílej a tvrdej. A v rohu – to musel být pelíšek toho velkýho kocoura! Já bych se do něj vešel asi tak stokrát. Byl divnej, taky bílej, tvrdej a studenej. A hlavně nikde ani jeden kočičí chlup.

Musím tomu přijít na kloub. Asi si večer dám víc granulí a zkusím být megaodvážnej. Půjdu opatrně po schodech nahoru a kocoura si prohlídnu.

Radši jsem si párkrát zkusil sprint po schodech dolů až za gauč. Vždycky je lepší být připraven! Co kdyby šlo o tygra nebo nějakou jinou bájnou nadkočku.

Abych to shrnul. Dům mi vybraly polokočky docela pěknej. Hodně pelíšků, miska s jídlem plná, schovky. Myslím, že zatím zůstanu. Jen musím vyřešit záhadu s druhým kocourem.

Ale nejdřív vám představím polokočky, který mi slouží.