Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Pekári pečú chlieb a rohlíkári?
Autor
Abakus
Pekári pečú chlieb a rohlíkári?
Mať génia v rodine nie je jednoduché ani pre rodinu, ani pre okolie a už vôbec nie pre školu. Škola je zvyknutá na šablóny každé dieťa sa má do takej šablóny zmestiť. Rodina keď sa jej narodí dieťa našťastie netuší, že je geniálne a môže si naň zvyknúť, prispôsobiť sa mu. Alebo ho skúsiť vymeniť ešte v pôrodnici – kus za kus. Sestričky sú tam celkom milé a ústretové – niekedy.
„Každého debila naučím čítať a písať“ prehlásila bratova triedna učiteľka. Problém bol, že brat vedel čítať a najmä počítať a nebol dostatočný debil. Než sme sa zmohli na kalkulačku, využívali sme jeho služby pri zmenárenských kurzoch, tankovaní a najmä pri nakupovaní a platení v reštauráciách. Stačil mu jeden pohľad na výsledný účet a vedel, či máme reklamovať, či je v tom účte už započítané prepitné, alebo máme vyjednávať s cenou a s čašníkmi. Predavačky mu znechutene vydávali požadovaný obnos už vo veku štyroch rokov.
Mama ho začala učiť hrať na klavíri a šachy, aby s ním v škole neboli problémy. Problémy boli aj potom, ako začal vyhrávať klavírne súťaže a šachové partie.
„A myslíte, že z vášho syna niečo bude?“ S citom sa pýtala učiteľka.
Na rodičká chodila mama s očakávaním tých najhorších správ. A jej očakávania boli vždy statočne naplnené.
„Váš syn sa na hodinách nudí...prehlásil že matematika, to je nič...bije sa cez prestávky, po vyučovaní, namiesto vyučovania...“
V štvrtom ročníku ktosi mame poradil matematickú školu. Presunula Ďura a keď nadišiel deň „R“ – rodičko, vydala sa s malou dušičkou do školy. Postupne sa prebrali jednotlivé body a o bratovi stále nič. Nakoniec sa na konci rodička mama vybrala za učiteľkou:
„No viete malé problémy si riešime sami a veľké nemáme.“ Nastal zlom vo výchove môjho brata. Na oslavách jeho narodenín sa u nás stretla črieda matematických kockatých hláv, ktoré mi dali na frak ešte aj v pingpongu.
Géniovia nemávajú dvojky z chovania, ale občas im hrozí výhadzov zo školy. A to aj vtedy, keď už brat bol v matematickej triede a takých hlavičiek tam poskakovalo v triede tridsať. Naďalej recitoval a bol zvyknutý vyhrávať. Nastúpila puberta a prvý raz nevyhral. Zavolala si ho šéfka SZM na koberec. Na otázku ako dopadol, sklonil hlavu a zahanbene odpovedal:
„Na hovno.“
Nasledoval pohon na Ďura. Bol predvolaný pred triednu, na koberec SZM, vyhrážala sa mu riaditeľ a pol roka ho vodili za nos, že to povedia rodičom. Toho sa bál najviac. Po niekoľkých mesiacoch skutočne mamu zavolali do školy. To „na hovno“ malo silu vliecť sa niekoľkými mesiacmi a nepomáhali ani víťazstvá v šachu a vo fyzikálnej olympiáde. Pri ťahu pešiakom na E 6 zase mutácia hlasu až tak nevadila.
Do triedy vstúpil matematikár, začal niečo maľovať na tabuľu a po chvíli vzal špongiu a zotrel to a vzdychol si:
„...ten Fíger“ a pokračoval v kreslení na tabuľu.
„Dvadsať rokov som to učil takto, ale Fíger ma presvedčil, že je to ináč.“
Ani keď je človek predurčený k tomu, že by sa mal venovať matematike neznamená, že pri nej zostane. Nie každého uživí veda a to asi ani vtedy nie, ak si to vie spočítať.
26 názorů
Těm školám moc nevěřím. Měli by v prvé řadě děti učit úctě k ostatním, skromnosti a schopností se mezi nimi pohybovat. Bojím se že z těch škol vychází něco jako bytosti z jiné planety.
A na záver jedna inteligenčná otázka. Čo myslíte, že sa učia deti v škole pre nedané deti - prvú hodinu v septermbri?
Číta sa im školský poriadok!
K3 - ďakujem, myslím, že život je celkom fajn a občas dokáže uklochniť také príbehy, že iba počúvam, sledujem a nahrávam do pamäti. Okolie si už na to zvyklo.
Philogyny - ja mám vnúča, chodí do školy pre slabozraké a nevidiace a teraz už mesiac trénujeme rúčkovanie po horizontálnom rebríku /paralelný so zemou/. Medzitým sa zozimilo, dieťa je naobliekané tyče sa šmýkajú, ale malá je cieľavedomá a tvrdohlavá.
Je moja - naša, pravdepodobne z nej nikdy nebude matematik ale sme nesmierne radi, že prišla k nám.
Dnes nádherne praštila pingpongovou raketou o zem. Čiže ak z nej bude tenista jedného dňa - nasratý gríf má už nacvičený.
Můj vnuk je postižený po porodu. Dcera mi doma plakala, děti se mu posmívaly, že je debil a tak. Proto si dělá další školu. Tyhle děti vyčnívají, tím, co cítí a musí prožít. Je to jedno. Je můj.
Philogyny - teraz možno hej, ale za čias môjho brata nebolo najšťastnejšie ak človek vyčnieval z davu.
Aleš - má moje vnúča momentálne - z iných dôvodov a praneter z dôvodov geniality mala až do 4. ročníka.
Můj vnuk ho má. Dceři chybí ještě dva roky studia. Pak budou spolu. Je to, myslím, poslání.
aleš-novák
25. 09. 2022nemají dnes i geniální děti ve škole asistenty? :o)
máš pravdu Jamardi - brat vyštudoval matfyz, nejaký čas programoval a medzitým tlmočil a prekladal. Takže teraz sa živí tlmočením.
Umět matematiku je výhoda. Měla jsem spolužačku, která uměla najít učitelce chybu už při výkladu látky. Matematiku studovat chtěla, ale z praktických důvodů šla na ekonomii. V dnešní době by se ještě lépe uplatnila v programování. Alespoň já si myslím, že by matematikům mohlo programování vyhovovat, rozhodnout se musí oni sami. :)
Gora - máme s bratom za sebou výchovu nádherným suchým anglickým humorom. To by sa podpísalo na každom a teda aj na mne.
Abakus, nezadáš si zřejmě s bratrem, přinejmenším ve smyslu pro humor.
Jsem ráda za tvůj příspěvek do TD.
My sme mali celý rod zhoršené známky z chovania - ja som mala iba raz dvojku. Môj manžel dve dvojky, otec rôzne - aj trojku a mama dva razy dvojka.
Philogyny - písala som to síce za seba, ale učitelia boli a sú rôzni. Momentálne som rada, že má dieťa v škole pre slabozraké a nevidiace deti a snáď to tam bude dobré ešte niekoľko rokov...
Jsem za ten text moc ráda. Napsal i za mě. I když u nás byla i ta dvojka z chování. Vyhmátli ho v počítačové herně přes cestu... Angličtinářka byla bývalá sousedka. Když se mi narodil, dávala jsem kočárek pod okno do stínu stromu. Každou chvilku koukla. A najednou místo mimina viděla po vrch naplněnou boudičku smetím. Utíkala dolů. Její syn na něj nasypal odpadky z popelnice. Tvrdě spal, naštěstí. Dostala jsem tenkrát amok. Ona se pak rozvedla a odstěhovala. U maturit se na něm vyřádila. Po těch letech taková nenávist, překvapilo mě to. A on umí, myslím, líp než ona. Její bývalý manžel je moc hodný člověk, mám ho ráda. Je to náš zvěrolékař. Ten jejich syn je hodně nemocný. Asi je někde v ústavu, neptám se.
blacksabbath
25. 09. 2022kdo chce být v normálních kolejích???? já ne...no .... ale já jsem byla vždycky černá ovce
Blackie - uchopiť to inak, asi by som k tým tematickým dňom potrebovala návod, alebo aspoň svoju triednu. Tá jediná mala pocit, že dostať ma do nejakých normálných koľají by bol záslužný čin.
blacksabbath
25. 09. 2022rohlíkári (na)pečou všelicos....ale když je to "na hovno" a nic nepomáhá.... přeběhnou k pekařům......."Ale dá to sakramentsky zabrať." .....TD jsi uchopila zase jinak.........................