Phantasia XXIX.

Nádherné blonďaté stvoření mi sedí na klíně. Hladím ji přes kalhotky po pipince a přitom cítím jak se chvěje vzrušením. Líbí se ti to? Ptám se jí. Ale evidentně zbytečně. Neodpoví a já slyším jenom zvuky jaké vydává kočka když přede blahem. Pokračuju v hlazení a mé prsty kloužou v rýze. Víš - potřebuju vědět jestli cítíš něco víc a nebo ti jde jen o sex?! Ptám se dál. Než však stačí odpovědět přichází ZLATOHNĚDÁ spolu se svými třemi dcerami. Tak! Vykřikne. Vidíte ho?! Je stejný jako všichni ostatní! Vyznává mi lásku a přitom tu je s jinou! Snažím se bránit a tak říkám: Nedáváš mi žádnou naději! Myslel jsem že mě nechceš...? Tak jsem zkusil hledat jinde. Ale miluju jenom Tebe - to přece víš!? Ale ZLATOHNĚDÁ si dál vede svoji: Je stejný jako všichni ti před ním a taky ho zabijeme a zakopeme jako ty předtím! Za zády jí stojí obrovský chlap se znetvořeným obličejem který přikyvuje. Zachraňují mě její dcery. Jedna přes druhou začnou křičet: Ne mami! On je jiný! Nesmíme ho zabít! Máme ho rády!!! Vrhají se ke mně a dělají mi jakýsi živý štít. ZLATOHNĚDÁ se zarazí a říká: Dobrá. Dáme mu šanci. Vezmeš si mě?! Ptám se Jí. Přikývne a říká: Ale jestli se někdy bude opakovat to co jsem viděla prve tak víš co tě čeká?! Ohavný chlap za jejími zády se jenom ušklíbne...