Kouzelná rodinka

   Holka, já z tebe jednou zcepením. Zalomila rukama matka Sůva nad skloněnou hlavou své nezdárné dcery Holky, učnice v řemesle čarodějném. Co na to, provýra, řekne tvůj otec, až se probudí. Holka bořila hlavu stále víc mezi ramena a toužila se proměnit v bílou myšku a utéct. Jenže si nemohla vzpomenout na zaklínadlo.

   Co já se kvůli tobě do té školy nalétám, křídla už mě z toho bolí. Na koštěti neumíš létat... no, tak to potom dopadá. Prý co tomu řeknou lidi. LIDI! Ona myslí na lidi ve chvíli, kdy se má naučit dělat přírodní katastrofy. Co z tebe, prosimtě, bude. Na čarodějnici se nehodíš – nejdou ti kouzla, na hejkala máš slabý hlas, na vílu jsi příliš ošklivá... Matce Sůvě se otřásala ramena pláčem... Učitelka Kumulová mi naznačila, že u počasí asi taky dlouho nevydržíš... Ale já tě živit nebudu! To si nemysli, že se jako budeš válet doma a nic nedělat. I kdybych tě měla mlátit, tak tuhle školu doděláš... Máš štěstí, že otec spí. Ale říct mu to musím.

   Holka seděla na zemi a usrkávala čaj ze šťovíku. Myslela na ten divný obraz, který dnes viděla v křišťálové kouli, když s její pomocí měla zařídit zemětřesení. Místo toho viděla dům a v něm stvoření podobná jí – bez drápů, ostrých zubů a bradavic... a nedokázala tím domem jen tak zatřást.

   Kolikrát jsem ti říkala, abys ten hrnek nestavěla otci na rakev. Neslyšíš, už se probouzí. Vřískla matka Sůva a vlepila Holce pohlavek. Holka spěšně vzala hrnek a zajela do protějšího rohu. Víko rakve se otevřelo a ven se vysoukal vysoký hubený muž s ostrými tesáky. Znaveně si sedl na svoji “postel” a hladově se rozhlédl.

   Dobrý večer, otče Vampýre. Řekla způsobně Holka a políbila otci ruku. Ten se jí hladově zahleděl na hrdlo. Ale starouši. Zavrkala matka Sůva a odtáhla Vampýra ke stolu. Hned spustila o jejich nezdárné dceři a o tom, že k ničemu není a že ji asi vyhodí i z téhle poslední školy. Vampýr ji však pohybem ruky zastavil. Dost, víš přeci, že mi to na lačno špatně myslí... a vyletěl oknem.

   Vrátil se velmi brzy, ze zubů mu ještě odkapávala krev. Sedl si vedle matky Sůvy a chlálovivě ji vzal za křídlo. Velmi usilovně jsem o naší situaci přemýšlel... a myslím, že již existuje jen jediné řešení. Zadíval se na Holku... Co bys, holoubku, čekala od adoptovaného dítěte... Pohladil matku Sůvu po zobanu... Vždyť je to jenom člověk... Vstal a s vystrčenými tesáky se vrhnul na Holku.