Řetěz moci Irián 36.díl

Řetěz moci Irián 36. díl

„Pane. Druhý muž utekl.“ Hlásil strážný a v ruce držel vycpaného strašáka. Hlava se skutálela na zem. „Cože?!!!“ Nakopnul ve zlosti strážného a použil svůj bič.  „Vy dva. Zavřete ho!“ Po tom výprasku se sotva hýbal. „Pane, ale takhle zemře.“ Oponoval další strážce, kterému  bičem zvedl bradu a donutil ho kouknout se mu do očí. „Ať chcípne,, když je k ničemu! Nebo chceš zavřít s ním?“ Zakroutil hlavou a na sucho polknul. „Dle rozkazu.“ Otočil klíčem u zavřených dveří s mřížemi.

Mari:

Ariana táhli chodbou. Snažila jsem se osvobodit a kroutila rukama za zády. Krev se vsakovala do uzlu, který trošku povolil a dovolil mi lépe ohnout zápěstí. Dosáhla jsem na druhý konec provazu a nenápadně povolovala utaženou smyčku. Nesmí na to přijít. Modlila jsem se a schválně promluvila. „Proč to děláte? Přece jste vyhrál.“ Všichni se zaměřili na Ziela a čekali, co na to řekne. Přesně to jsem potřebovala a rozvázala další kousek. Cítím, jak mi provaz sjíždí dolů. Zahleděla jsem se na Ariana a on v skrytu duše poznal, co mám v plánu. Věděl, že on má ruce volné a schválně se nechal táhnout. Arian neváhal a v nestřeženém okamžiku se mu povedlo odzbrojit Ziela i stráže. Další kopnutí ho poslalo k zemi, ale okamžitě vstal a dokázal vyhrát v boji. Ziel absolutně nečekal, že někdo, kdo byl zavřený několik dnů bude mít sílu na boj.   

Mírně škobrtnu, aby mě museli zachytit a toho využiji. Stráže srazím hlavami proti sobě a spadnou omráčení k zemi. „Rychle musíme zmizet.“ Arian mě popadl za ruku a táhl zpět do patra domu, kde byl východ. Měl výhodu, že dům dokonale znal a věděl, kde se nejlépe schovat. Přitiskl mě ke zdi a já zalapala po dechu. Přikryl mi ústa rukou, abych nás neprozradila. Okolo prošli dva muži se zbraněmi. Měla jsem strach, že nás odhalí a přitom plně vnímala Arianovy pevné svaly. „Teď.“ Špitnul a rychle mě pustil, abych ho mohla následovat a při tom nepouštěl mou ruku. To zašeptané slovíčko mě pořád šimralo na ušním lalůčku a jeho horký dech způsobil husí kůži po celém těle.

Proplížili jsme se do dalšího pokoje, kde nikdo nehlídal. To byla naše šance na útěk. Arian se zastavil u hlavních dubových dveří. Cesta ven vypadala volná, když mě na poslední chvíli zarazil. „Je to past. Podívej.“ Ukázal nahoru. Teprve pak jsem si všimla, že jsou na střechách muži vyzbrojeny kušemi a luky. „Nikdy se odsud nedostaneme.“ Povzdechnu. „Mám nápad. Počkej tady.“ Postavil mě za vstupní otevřený díl dveří, který mě dokonale ukryl.

Nevím, jak dlouho to trvalo. Čím déle jsem čekala sama v tmě, tím pomaleji čas ubíhal. Najednou se dveře pootevřeli a tam byla stráž.

Helen:

Probudím se ze snu, který se stal realitou. Opravdu jsem v pokoji v překrásné posteli s nebesy. Nemohu uvěřit, že se to děje. Pak si uvědomím jednu věc a vzpomenu na slova Iriánského boha.  Za dveřmi stojí můj osud. Odhrnu přikrývku a postavím se na zesláblé nohy. Prvních pár kroků bylo obtížných a rána na ruce bolela. Četné škrábance pálily, ale přes to všechno jsem se dostala, až sem. Vidím erb, který si pamatuji z dětství. Je to opravdu Nariánský znak, který byl  nepřítelem Iriánu a přitom kdysi dávno je pojilo silné přátelství.

Narovnám se a hledím na dveře před sebou. „Vyber si a naplň svůj osud.“ Ozvalo se a naproti se zjevily další dveře. „Ty nalevo vedou zpátky do Iriánu. Ty napravo tě  zanechají v cizí zemi Nariánské. Zvol si cestu, po které budeš kráčet.“ Irián zmizel z mé mysli a já věděla, že to byla jeho poslední pomoc. Nikdy mi znovu nepomůže, ale já na něj nezapomenu a stále se budu pravidelně modlit.

S obvázaným kotníkem chodím po místnosti. Přemýšlím o možnostech, které mám a vzpomenu si na klid, který ten muž ve mně vyvolal. Jeho hřejivá náruč mě dala pocit bezpečí. Zastavím se u dveří napravo a vezmu za kliku.  

https://povidkyodkat.blogspot.com/