Byl říjen už...

Bačkovský,

druhá je originál. Myslím, že Opolský byl u nás předskokanem expresionismu a jsem ráda, že tady někdo ocenil jeho krásné obrazy.

Goro,

všichni jste mě odhalii, takže mi to padělání moc nejde. Díky.

Abakusko,

já jsem se ale přiznala, že jsem padělatelka. Skutečný padělatel by se nikdy nepřiznal.

Evženie,

jsem ráda, že se líbilo. Díky.

sveřep,

nepleteš se. Chlapi jsou emotivnější. Brečí víc nahlas.

fialko,

moc děkuji. V té druhé (autentické) básničce, jejímž autorem je Opolský, jsou ale krásné obrazy: třeba ti koně před kovárnou, nebo husy, které se zrcadlí v potoce.

Jamardi, díky. Jsem ráda, že jsem se dostala na úroveň významného básníka.

blackie,

všichni jste to uhodli... Přecejenom asi nejsem tak temná dekadentka jako Opolský. Snažím se být noblesní dekadentkou jako byl Karel Hlaváček.

Knihomole,

Opolský není moc známý ani v Česku. Ve škole se o něm neučí, nebyl to autor z první linie průkopníků, přesto si myslím, že by se u něj našly expresionistické pasáže ještě před Georgem Traklem. Tak třeba tohle:

...Že za vsí pes se slepě díval na mě,

snad byl tak stár, že nemoh strážně zavýt

a mrtvě jazyk zmítal se mu v tlamě...

Těch slepých důlků nemoh jsem se zbavit!

Eh, co v nich bylo! Běda, co v nich bylo.

Proud slzí psích se potom za mnou plouží

a ticho jemu břehy navalilo...

Můj vlastní obraz sinal v černé louži...

První je nejspíš tvoje, Aleno.

Ráda jsem početla obě.

u nás  sa  to "padelání" alebo vykrádanie robilo a robí - v muzike je povolených niekoľko taktov, kým sa jeden z autorov neozve  a nejde na  súd. Ale výhra vôbec nie je istá.

Moc pěkné.

První je tvoje, protože druhou napsal chlap. Pletu se?  :D

Více se mi líbí první, myslím, že je tvoje.

Nic nepoznám. Ale líbí se mně obě.

hádám, že...ta první je tvoje

Opolského nepoznám a keďže v písaní pastišov si skvelá, neviem sa vyjadriť. Ale vďaka za upriamenie pozornosti na zaujímavého autora.

Schikanedera miluji stejně jako českou dekadenci. Dá se říct, že Schikaneder byl v malířství to, co v poezii Karel Hlaváček. Stačí si jen vzpomenout na některé Hlaváčkovy básně a vyvstanou nám před očima Schikanederovy obrazy. Vzpomínám si třeba na báseň "Po dešti".

Po dešti

Je bezvětří. Kouř po střechách se plazí,

srp nad ulicí stříbrný je plech,

vzduch prosycen je hořkou vůní sazí,

již tichounký déšť smyl se šikmých střech.

Je po dešti. Jen kapek pár dle domu

jak rtuť se mihne, třískne v lucernu,

jež, slepá, zívá do aleje stromů,

jsouc touhou jata po světle v svém snu.

Spí všecko...  vzduchem průhledným svit sklivý

se třepí po hřebenech zvlhlých střech,

jichž ubíhavé v dálku perspektivy

tak měkce krájí ztlumený tmy vzdech...

Obě dvě básně mi káply do noty, viděla jsem obrazy jak z dílny J. Schikanedera...Tipuji, že první dílko je Vaše.  Ale třeba se pletu...Nicméně obé super!