Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDandy
Autor
Kaj
Po domě se mi rozptýlily
veliké, mlsné kočky
Při vychutnávání
hebkosti povrchů
se přestávají ovládat
mlsně si dopřávají
šťavnatá bezvědomí
topí se v hravosti
Poslouchám hudbu
interpretů se špatnými známkami
prohlížím si obrazy propadlíků
nenechám si zabavit
bezstarostnost dítěte
Mé ruce hledají
pětky žen
ve stesku nesení
takového vysvědčení
Nechám jedničkáře
aby mi z kostek stavěli osobnost
na stojedenáct způsobů
13 názorů
Díky za Tvůj prostor, čas.
Myslím si, že člověk má rád něco změřeného, měřitelného. Zřejmě i proto jsou v takové oblibě peníze. Mohu si změřit, kolik mi zbývá doplatit hypotéky, ale jak osamělý jsem nyní a jak osamělý (nebo naopak společensky zapojený) jsem byl loni, těžko porovnám. Při inflaci ale i měřitelnost peněz ustupuje.
Syn 2 roky docházel na soukromou školu bez známkování. Hodnocení bylo pololetní, slovní, tak na A4. Bylo vidět, že učitelka se občas nechala unést a zabředla v jednom tématu. Možná se mi to stejné děje neustále zde.
Ještě bych se mohl rozepsat o tom, že peníze jsou jen popsané barevné papírky a že jejich cenu určuje víra lidí v ně a že podobně to bude s těmi známkami.
Ještě napíšu jedno: Jako bych od Tebe dostával špatnou známku za to, že obhajuji známkování. Jistě to není tak jednoduché. S neznámkováním je to zřejmě jako s demokracií. Tu musí nastolit tyran a ona si neustále musí opakovat svůj původ.
Milá Rem,
od začátku je jasné, že Tě to téma zajímá. Se vším, co jsi napsala v posledním komentáři, spíš souhlasím. Vysvětím. Známky jako peřina. Myslím, že díky známkám se čato zapomíná, že ve škole jde o poznání (a ne o známky). Peřinou jsem tedy chtěl ukázat, že je vždy důležitější, kdo pod ní leží než samotná peřina.
Nemyslím si, že jedničky předurčují k životnímu úspěchu. Myslím si ale, že řada jedničkářů si to myslí a jsou potom překvapení tak, že by sami byli vděční, kdyby je byl býval na to někdo upozornil.
Sleduji situaci v práci a připadá mi, že to není nic jiného než bitva o jedničky. Hrabal to také tak viděl. Ušetřeni jsou jen ti, které to hodně baví nebo nějací duchovní velmistři, které v práci nemáme. Hodně se mluví o tom, že bychom třeba z ekologických důvodů měli toto paradigma změnit. Zatím ale mnoho nenasvědčuje tomu, že by se to mělo podařit.
Je tedy otázka, zda na to děti mají být připravovány už v dětství nebo zda do toho mají vpadnout najednou v dospělosti. Jsem spíš zastáncem 1 a ty asi 2. Asi nemá smysl usilovat o to, abychom se úplně shodli.
Někteří muzikanti mi svým projevem připadají jako dřívější pětkaři, kteří se tehdejší katarzí dopracovali k současné brilantnosti, která třeba mě už se nikdy nepodaří (a tolik to nevadí). Jasně, že je to čistě subjektivní. Mě to ale v hlavě při poslechu těch písní běží. Jasně, že jsem to já, kdo to tam rozběhl. Mazat to nebudu.
Čistě subjektivní, nereálný. Je to i přesně naopak. Řeším to teď s nejstarším synem před přijímačkami. Je to hodně reálné.
díky
K.
Milá Rem, ve dvaceti jsou známky jedno, ale když se ve dvaceti objeví problém, stejně se rejpá v dětství, kdy nás známky ovlivňovaly. Někomu dávaly pocit bezpečí, jiný kvůli nim chodil v kanálech. Škola a známky jsou setkání se systémem, se řádem. Už ve školce se děti rozkastovaly na vůdce a podřízené. Kastování podle známek jim dovoluje svoji pozici změnit. Ne ale všem, jen těm nadaným. Známky jsou rozjezdová plocha k teplému místečku, ale šikovné ruce a řemeslo mají čím dál zlatější dno v době, která je stále méně zlatá. Známky jsou ale peřinou mnohem důležitějšího - poznání. Je velmi smutné. když si tyto dvě věci někdo plete (tím se z těch "smutných" lidí neeliminuji). Škola je i hrou na skutečný život a známky jsou potom obrazem úspěchu, uspění.
Radovan Jiří Voříšek
03. 10. 2022Ty pětky žen mi spíš směřují k velokosti poprsí než školním známkám