Stezka Zasvěcení

Rozhrň závěs uvědomění a zkus vstoupit na stezku zasvěcení,
Kde se život stává plamenem bez kouře.
Vnitřní hlas tam nemluví slovy, ale jazykem srdce, jazykem beze slov,
jeho tvář je bdělá, pozorná a schopná přijmout světlo i temnotu.

Svou korunou se spojíš s vesmírem a dotkneš se nekonečna,
staneš se tak Bláznem, který  v pravé ruce drží bílou růži,
do svého těla pobral barvy čtyř elementů a splynul s harmonií,
v níž mu nelze odejmout to, co skutečně jeho jest a pro něho je důležitým.

Kráčíš pomalu údolím do svého nitra, kde můžeš uslyšet svou pravdu,
život je modlitbou beze slov, radostí i krásou, která patří jinému světu,
i bílým teplým paprskem, který vyhání temnotu z koutů tvé duše,
najednou dokážeš spojit vodu i oheň, zemi i vzduch.

Tady není osamění a bylo by naivní samoty se bát,
je to přetékající přítomnost a jsi tu sám sebou,
jsi sám sobě světlem a máš odvahu projít temnotou bez doprovodu,
jsi opakem doktora Fausta, ty, kdož kráčíš světlu vstříc.

Cítíš údery blesků a spálené kousky duše, ale
po požáru a bouřce je země znovu připravena a vane svěží vzduch,
orel i labuť pomáhají krystalizaci tvé bytosti, setkání tvých protikladů,
tvému sebestvoření, novému životu a alchymické mystické jednotě.

Úsvit není tak daleko, jak si myslíš, ale dobře víš,
že než začne svítat je nutné přečkat velmi temnou noc,
a noc bude temnější, čím blíž bude svítání,
za svítání však pochopíš vhled do celé existence a najdeš své kořeny.

Nastala chvíle hlubokého odpoutání,
je čas pustit se bolestí, smutku i problémů a přijmout přítomnost,
vstoupit do bytí bez hranic a dokončit svou transformaci,
která tě stejně jako smrt přenese z jednoho prostoru do druhého.

Najednou jsi schopen vidět život ve všech rozměrech,
otevíráš se základní pravdě a ona tebou začíná proudit,
otevřela se tvá bytost a vykrystalizovalo tvoje Já,
můžeš jít všemi směry, ale budeš stále potkávat sám sebe.

Teď už jen ticho a jasně zářící úplněk na hladině jezera,
nastal vzácný okamžik, kdy procházíš svým nitrem a spojíš se s tichem,
cesta je jen jedna a na konci tunelu vidíš vysněné dveře,
Už není kam jít, zavři oči, přicházím a vedu ti bílé světlo.