Listopad

Lady,

vždycky mě potěší, když "oživne" nějaká má starší básnička.

"Rybí kostry nahých stromů" je nádherný obraz! Tip. :)

Evženie,

to drolení, snášení a šustění bývá někdy dost depresivní, ale všechno má svůj konec: sluníčko v holých korunách za mrazivého rána a - naprosté ticho.

sveřepko,

u nás ve Vyhnálově je všechno parádní. Naše havrany by nám záviděl i Poe.

Markel,

dík za zastavení a jsem ráda, že se líbilo.

blackie,

mně sedne podzim v každé roční době. Jsem původním povoláním dekadentní básnířka. A Skácel neměl k tomuto povolání rovněž daleko.

Slova barevná se tiše snáší.

Tak to je parádní kousek!

pěkné *

že nám .....ale ten podzim krásně sedne:-))))

Ano, napsal jsem to jako reakci na Tvou báseň. Mám rád veršované dialogy...

Hezký den a díky :-))

Muamarku,

pokud je to improvizace, pak je to skvělé. Díky. Když už si posíláme básničky, pošlu ti jeden sonetek, pro který už nemám místo na panelu.

Křídla

Proč v dávných dobách měla slova křídla

a teď se skromně drží při zemi?

Dnes chyběla by asi příze mi

pro goblén z veršů...  Citoslovce zřídla,

"ó", "ach" a "kéž" už sonet neozdobí

a jamb, mé hobby, příliš neletí,

ni třpytné rýmy jako z perleti...

- Ta obyčejnost ukoptěné doby

bez Bázně, Víry, Zbožnosti i Ctnosti,

bez bardů, pěvců, dam a truvérů,

kdy redaktor hned sahá po kvéru,

jen vzmužíš se a ve vší počestnosti

              chceš odhodlaně sloužit tradici

              jak Ikaros sám k slunci letící....

Kdo že to pláče? Kdo to sténá?

Obloha, která velmi trpí,

že jí zlý vichr odvál chrpy:

Nebyla na to připravená.

 Vlasy jí v mlze k zemi visí

splihlé a promáčené zcela.

Asi moc v létě utrácela.

V tváří má zbědované rysy.

 Pod ní kraj ze sebe šat strhá,

dávno již není přitažlivý.

Obloha úsměv trochu zkřiví,

z ní na něj padá tkaná mlha.

 Žena se nocí trmácela.

Co vlastně hledá? Těžko říci:

Možná jen báseň ve vichřici,

tu teskně tklivou – od Skácela…

Babu,

díky za típek i hezký komentář.