Dívka a moře - Nicol V.

Nicol

(červenec 2003)

V.

Suezský průplav, uměle vybudovaný průliv nebo také jednoduše kanál.  Jelikož hladiny Rudého a Středozemního moře jsou na stejné úrovni, nebylo třeba při stavbě budovat žádná zdymadla. Přirozené vyrovnávání přílivu zajišťuje Velké hořké jezero, dělící zároveň průplav na jižní a severní část. V jižní části se nachází ještě Malé hořké jezero. Obě vznikly při stavbě zaplavením solných pánví, kde vrstva soli dosahovala mocnosti až 13 metrů. Trvalo 60 let, než se zcela rozpustila, a na přelomu milénia dosáhla salinita parametrů Rudého. Migraci živočichů i rostlin již nic nebránilo.

První pokus o propojení delty Nilu a Rudého moře učinili ve 13. století př.n.l. Egypťané. Ústí řeky však často měnilo tvar zanášením sedimenty a kanál postupně ztrácel na významu. Do dnešní doby se zachovala pouze část napájející průplav sladkou vodou.

Stavba kanálu, jak jej známe dnes, začala v roce 1858 a trvala 11 let. Většinu prací prováděli egyptští dělníci podle projektu Aloise Negrelliho pod vedením francouzského inženýra Ferdinanda Lessepse. Podobně, jako při budování Panamského průplavu i zde byly obrovské ztráty na životech. Podle odhadů dosáhly až 20. tisíc. Rozpočet na stavbu byl překročen dvakrát.

Během historie změnil průplav několikrát majitele a byl příčinou ozbrojených konfliktů. Dnes patří Egyptu, kterému přináší tučné mýtné. Od roku 1893 spojuje břehy průplavu podmořský tunel a od roku 2001 i otočný železniční most.

Mary dorazila ráno do přístavu Búr Said, který je vstupní branou do Suezského průplavu na straně Středozemního moře. Zde budou čekat na zařazení do konvoje, s nímž se vydají na patnáctihodinovou plavbu kanálem. Je rozdělena na dvě části se zastávkou na Velkém hořkém jezeru. Dopoledne plují lodě na sever do Středozemního moře a odpoledne opačným směrem. Délka lodí, používajících tuto zkratku místo objíždění afrického kontinentu, nijak omezena není. Při šíři do padesáti metrů nesmí být ponor větší než devatenáct metrů a při sedmdesát sedm než dvanáct. Obří tankery musí proto i nadále volit jižní cestu. (pozn. Od rozšíření v r. 2010 mohou průplavem proplouvat všechny lodě mimo supertankerů a od dostavby nového úseku v r. 2015 byl zaveden současný obousměrný provoz).

Šéf s Plešounem vyrazili na břeh vyřídit poplatky a nabídli dívkám, aby je doprovázely. Nicol přijala, ale Prcek měla od událostí v Marseille města po krk. Vzala zavděk lehátkem na zadní palubě a sledovala cvrkot v přístavu. Během pobytu na moři viděla pohromadě hodně lodí, ale takové hemžení ještě ne.

Kolem desáté začalo řazení konvoje, a tak měla na co koukat. Mary skončila za obrovskou výletní lodí Armonia s devíti palubami. Při délce dvě stě padesát metrů to bylo největší plavidlo, čekající na vstup do kanálu. Zatímco menší lodě používaly vlastní hnací sílu, velké se zvolna šinuly za pomoci remorkérů. Pro kolos typu Armonie byly použity hned čtyři. Dva loď tlačily a dva táhly. Za Mary následoval ve stejné sestavě pomocných plavidel tanker. Krátce po poledni vyrazilo třicet lodí na plavbu kanálem.

„Ty si tu ještě nebyla?“ zeptal se Pumpička, když viděl dívku, jak nedůvěřivě sleduje velké sousedy.

„Ne a mám z toho divnej pocit, kdyby ta potvora vpředu najednou zastavila, udělá z nás tanker placku.“

„Při výtlaku trvá Armonii pár stovek metrů, než zastaví, tanker zabrzdí dřív,“ smál se technik, „v tomhle směru nebezpečí nehrozí.“

„A v nějakým jo?“ zajímalo dívku.

„Než v půlce padesátejch let Egypťani průplav znárodnili, byl majetkem společnosti, v níž měli Francouzi podíl. Otec kamaráda sloužil v posádce zajišťující bezpečnost. Od něj vím, co se stalo. Těsně před znárodněním došlo k největší nehodě v historii kanálu. Jako dneska táhly tanker remorkéry, když prasklo vlečný lano. Loď se stočila ke břehu zrovna v nejužší části. Kapitán druhýho remorkéru zkusil překřížit kanál, ale bylo pozdě.

Tanker najel na mělčinu, stočil se a uzavřel celou šíři. Do něho narazilo dalších šest lodí. Průplav byl uzavřenej dva tejdny, než se podařilo obnovit průjezd. Materiální škody byly obrovský, ale to nebylo nejhorší. Nevím, jestli si umíš představit, co udělá prasklý ocelový lano, napjatý jak struna. Ruplo u otvoru kotevního řetězu tankeru, vymrštilo se k remorkéru, kde vymetlo palubu a ustřihlo kapitánskej můstek. Z pěti členů posádky přežil strojník, kterej byl v tý době v podpalubí. Lidi na palubě rozkrájelo lano jak nůž.“

„Brr,“ oklepala se, „může se něco takovýho opakovat?“

„Dneska už ne. Místo jednoduchejch lan jsou používaný spřažený páry. Kanál je rozšířenej, zvětšená minimální vzdálenost plavidel v konvoji a snížená rychlost plavby. Ještě v osmdesátejch letech bylo možný při menším počtu lodí profrčet do Rudýho moře za dvanáct hodin. Dneska je to patnáct. Občas sice k drobnýmu ťukanci dojde, ale končí to u odřenejch nebo pokroucenejch plechů. Větší nebezpečí hrozí od muslimskejch magorů.“

„To je zase co?“ vykulila na Pumpičku oči.

„No,“ začal váhavě, „možná si slyšela o incidentech ve vnitrozemí Egypta. V sedmadevadesátým došlo v Luxoru k masakru šedesáti lidí. Z toho přes dvacet turistů. O rok později odstřelil někdo z mostu na Nilu německou turistku, která se opalovala na palubě lodi nahoře bez. Tuhle informaci si zapiš za uši, ať tě nepotká něco podobnýho, při tvým sklonu pobíhat občas polonahá po palubě.“

„Co to má společnýho s kanálem?“

„O tom se nemluví, aby neutrpěl byznys. Nákladní lodě ohrožený nejsou, ale na takovou Armonii si občas nějakej fanatik vystřelí.“

„To je hezký, do Egypta jezdí od nás spousta turistů,“ povzdechla.

Pumpička zavrtěl hlavou: „Ti jsou ve větším bezpečí než lodě na kanálu. Turistika je velkej byznys. Úřady se snažej pro bezpečnost udělat maximum, ale stoprocentní to není nikdy.“

Dívka chvilku přemýšlela nad výkladem o bezpečnosti a potom se zeptala: „Ty, Pumpičko, myslíš to vážně nebo mě jen strašíš? Nenařídil Ti to náhodou šéf, abych se na palubě nesvlíkala?“

 „Prcku, nechci, aby tě potkalo něco ošklivýho,“ začal technik vážným tónem, ale potom se zasmál, „kdyby bylo po mém, klidně tu běhej nahá. Víš, jak dlouho jsem neviděl nahou mladou holku?“

Zčervenala, ale rýpnutí si neodpustila: „Mám se svlíknout?“

„Ať tě ochraňujou všichni svatý,“ zabručel a zamířil do strojovny.

Chvíli pozorovala, jak na pobřeží Sinajského poloostrova postupně nahrazuje poušť vegetaci a potom se rozhodla pro sprchu, než půjdou s Čočkou připravovat večeři. V kajutě našla Nicol rozvalující se s knížkou na svém lehátku. Od chvíle, kdy jí vysvětlila zásady sdílení společné kajuty, držela spolubydlící bobříka mlčení, což dívce ani za mák nevadilo.

- pokračování -