Podzim

Barví barvičky malíř jde na vycházku do lesa. Už za domem v první zatáčce chce rozbalit malování pro krásné škály žlutých oranžových různých hnědek.

Barvity svět listí stromů rybníku kterými cestami prochází, jeho mysleni. Jde dál uvědomil si že si nemá na co si sednout. Při ruce ani klacek, žádný pařez. Nic z čeho by si mohl udělat lavičku.

Něco ho zastavilo ohledl se do strany včera při krajnici vozovky byl vyhozeny nábytek. Vždycky mu šel protějšek naproti tomu co zrovna potřeboval.

Jako by to někdo něco ridilo ten skurvenej svět. Dal si silnější kafe cestou ze schodů ve schránce obálka se zeleným pruhem a bylo po dobre nalade. Dobrý bůh to tak zařídil než šel ven vabilo malíře krásně počasí takové žluté se silným světlem, cerstvim vankem severozapadnim, vuni hnědých kaštanů vlhkého chladného vzduchu žlutých listí fialovych oranžových rákosí u mokradu vedle cestičky na autobus.

Jako vždycky nevěděl kam přímo půjde malovat to jediné věděl ze chce moc a moc byl na to přímo nadrzenej na tu žlutou krajinu s pozadím oranžové malovat. Plácat natírat hnetnout nanášet údery štětce barvou na podklad, kombinovat tvary, hrát si s perspektivou se spektrem liniemi formou světel poletujicich stromů v krajine. Oblich zelených oválu luk hájů červené orby čerstvé zeminy pole.  Hroudy matky Země.

Jak šelma která hledá svoji kořist hledal své místo svoji motivaci v pleneriu ohledu, myšlenky obrazů v éteru.

Když našel místo nebylo si kam sednout měl nemocná kolena levou nohu víc. Tak že ji nemohl ohnout.

Aby stál u stojanu tak to by musel tahat dřít se se stojanem, to se mu nechtělo moc dobře věděl čím víc věcí tím víc se nechce nikam chodit.

Umění je těžké.       Z malirova deniku. L.S.