TD Bzukot

Bzukot

Jak bych měl rozumět kráse tvého obličeje?
Tvé oči mi v tom brání zcela.
Netuším co v obličeji tvém se děje,
jako bys místo něj jen oči měla.

Obličej tvůj, jenž mi skrytý zcela,
ta surová, cizí řeč utvářela.
Jak jen řeči tvé porozumět mohu,
když zřím jen oči tvé a cukající nohu?

Své jméno jistě říci si mně chtěla,
Bzukot zpoza očí chvatně vyrážela.
Pavučina mým  během již se chvěje,
tvůj život ke konci rychle spěje.