TD - Krása, dětství i obličeje neví kudy kam

Jednoho skoroslunečného rána, kdy nebyl podzim co by stál za hovno a voda se řítila k zemi v provazech se probudilo v malé dětské postýlce dětství s tváří krásy obličeje. Krása je krásná právě proto, že ji utváří obličej, či jiné části odhalené kůže na které lze nerušeně se dívat, aniž by dětství vstalé z postele dostalo ruční fackou.

Co že je to vlastně ta krása? Na to je poměrně jednoduchá odpověď, kterou vysvětlil na 400 stranách Umberto Eco ve své knize Dějiny krásy.

Dětství po té co bylo dokonale probrané okenním výhledovým pohledem k ulici se vůbec neumylo, protože to k dětství patří, leč je třeba trocha té taktiky, kejvat krásou obličeje zuřivě ano, dělat ne. To je základ kvalitního vztahu a všeobecné spokojenosti. I dětství však muselo chodit do školy, jednoho prvního dne, devátého měsíce roku, sedmé hodiny popůlnoční učitelka řekla dětem, že jsou moderní pokroková západní škola, ať si děti přinesou od příštího dne tablety a mobily, jinak se ani nemusí vracet a tak pokroková moderní škola zůstala bez žáků, protože v dětství vedené dětstvím měli bývalí žáci víc rozumu a vysrali se na nákup krámů, které dětství nepotřebuje. Založili vlastní školu v přírodě, kam byl učitelům vstup zakázán.

Dětství s dětmi se odebralo v nejhlubší les na Boubínově kde v exilu žili poslední trpaslíci, víly, jedno i vícerožci. Dospělí mají ve zvyku všude kam přijdou před tím než vůbec pozdraví, pozdraví-li postavit v místě dálnici, letiště, fabriku, nebo aspoň márket s podzemním parkovištěm. Dorazivší děti s dětstvím museli v pevnosti Boubínov slíbit, že nikdy nedospějí, jinak je odchodová činnost nemine.

Jak napovídá název, v Boubínově rostou boubi, nejen že zasytí, ale jsou i plné vitamínů a kdo je sní, roste učiněným tempem jako po boubách, to je vůbec. Boubínov je asi stometrová pevnost vypadající jako les a návštěvník neznající boub uvidí pouze les, což mu ale nebrání v tom, aby se boub děsil o to více. Existuje celý literární proud o nebezpečnosti boub. V minulosti se vedly slavné a velké boubové války, které Boubínov vyhrál, jelikož bylo užito zcela nesportovně a zákeřně magie na kterou lidé postupně zapomněli, usídlíc se mezitím ve svých kostkových příbytcích a bez boub museli začít pěstovat zábydlištní hlínu, kterou nejedli samozřejmě, ale kterou každodenním doprošováním uprosili, aby jim sem tam dala něco nepoživatelných stébel čehosi, co bylo nutno dále zpracovávat a zobchodovat. Protože byl furt hlad, bylo potřeba najmout v jednostranně výhodné smlouvě i něco zvířátek na maso a i jim postavit kostkové domky a tomu se říká civilizace, když jsou všichni krotcí a ochočení a dělají všechno podle pravidel a řádu civilizace bez špetky mystérií.

Leč i dětství dospěje a v prozření zjistí, že i krása odkvete a všude jsou samí věkochodci, kteří jsou tak věkovití, až jejich věk je vskutku nekonečný. Nezbývá než se vydat na hřbitov a zalít je.