Princip konečna

Musím začít tím, musím začít Nekonečnem a už to, že nazývám Nekonečno \\\"tím\\\" ,  dává dostatečně najevo jak člověk dokáže ve své omezenosti Nekonečno poměrně přesně definovat tak, aby zapadalo do jeho \\\"chápání\\\" aktuální Bubliny. Avšak proč pojmenovávat bezejmenné? Proč hraničit nekonečné? Definované nekonečno není nic jiného než definování vlastní hranice, vlastních mantinelů a Jednička hranice mít nemůže, byť by byla sebemarkantnější, v globálním měřítku je nicotná a jenom skořápka, nebo chceme-li obrana zkušenostmi nabytých a akceptovaných měřítek, se snaží do úmoru pojmenovat vše kolem, když ne pojmenovat, tak alespoň přirovnat. Smysl aktuální Bubliny člověk plně nepochopí a pochybuji že toho kdy dosáhne, neboť by tím popřel princip všehobožství, navzdory rozdílům mezi \\\"stvořeným\\\" a \\\"stvořitelem\\\". Vždyť Nekonečno zná jen jeho Tvůrce a člověk je jen jeho součástí, která mu dává lidsky pochopitelný rozměr, personifikovaný. Nekonečno zná jen Tvůrce a já, byť Jeho výtvor, nemůžu popsat božství a božskost jejíž jsem sám součástí... Proč bych tedy měl vědět že jsem, když mé bytí jako jediné mi tuto úvahu umožňuje a přestože vytváří nespočet otázek, tak je všechny obratem vysvětluje? Registruji vjemy, které jsou mi aktuálně k dispozici a na základě již nabytých dojmů je zpracovávám a vyhodnocuji, ale proč měnit vlastní Algoritmus i kdyby to bylo možné pouhou myšlenkou? Kde je tedy věc, nebo stav nazývaný Jedinečnost když ne v rozdílu jednotlivých Algoritmů jednotlivých entit? Kde je logika Jedinečnosti v nekonečnu? Nedefinovaný konec nutně připouští možnost identického duplikátu. Nekonečný a neuvěřitelný čas , byť je to jen jeden rozměr v rámci nekonečna jiných rozměrů a veličin, dává možnost existence dvou identických jedinců (rozuměj totožných existencí, jejich společným znakem je nekonečno rozdílů mezi nimi), neboť Nekonečno dává možnost nekonečna možností. Jsem tedy já sám sebou, nebo je to pouhá reflexe, či přímo duplikát mé nekonečné osobnosti fungující v nekonečnu Rovin?

O čem tedy psát když cokoli co pojmenuji automaticky může vylučovat sama sebe? Kde je tedy smysl existence v rámci aktuální Bubliny, která se Jedničkám nutně musí zdát vrcholně absurdní? Proč tedy definovat základní prostředí nazývané Bublina? Co je tedy ona Bublina jejíž existenci se zároveň snažím vyvrátit tím víc, čím její existence,  mnou přesně definovaná, dává mému bublinovému Já neadekvátní a slepý pocit bezpečí a neměnnosti alespoň v rámci \\\"života\\\" v ní, byť jsem si jistý, že kousek Nekonečna, ve kterém se nacházím by logicky neměl být brán v potaz?

A kdo nebo co mi může zaručit že logika, kterou už dávno beru jako individuální a tudíž nekonečně variabilní, je opravdu \\\"nadbublinový princip\\\"? Člověk hledá berličku, pořád, chytá se alespoň logiky, mnohdy trapně chápané a pojmenované jako \\\"zdravý lidský rozum\\\". Těžko se tomu někdo vyhne, ale jen Jednička tyto úvahy chápe jen jako součást opět oné Bubliny, ne to, co se marně Nuly snaží vnímat jako \\\"všebublinové Já\\\", tím neměnným, jehož jádro je člověk jako bytost a jen projevy jsou ovlivněné aktuálním druhem Bubliny. Bublina je učebnice kterou studuji tím, že ji žiji a je mi zdrojem zkušeností, které jsou specifické právě pro tu konkrétní Bublinu a pouze vědění, nebo chceme-li , neustálý přísun nových informací , mění něco, co si dovolím částečně popsat a definovat, byť je to princip neustále se měnící nekonečnem možností. Ale stejně jako člověk určuje směr větru, který se v půli jeho určování změní, tak já můžu popsat svůj status v Bublině, byť se mění neustále. Existence je neustálá změna, změna je Nekonečno protože nelze definovat změnu v momentě kdy probíhá. Kdo může pojmenovat probíhající stav který byl jiný na začátku i na konci této myšlenky? Kdo mi zaručí že sám Stvořitel zná hranice stavu, který Nuly z nedostatku informací nazývají konečným? Co je konec? Stop? Konec je tam, kde končí Nekonečno, které stvořil Stvořitel a které Stvořitele tvoří stejnou měrou. Nemůže existovat konec vývoje, nemůže existovat konec Nekonečna a byť by Stvořitel věděl kam se nekonečno svým vývojem ubírá, tak by sám svoji božskost dementoval uvědoměním si hranic nekonečna a tudíž svého vlastního limitu. S koncem teorie Nekonečna končí teorie stvoření Nekonečna a začíná teorie Chaosu, která v rámci lidsky uchopitelné bubliny je nepochopitelná, Kdo mi tedy zaručí že Nekonečno neznamená nekonečno nekonečných hranic? Myšlenky stále operují s materiálem a informacemi, které aktuální Bublina nabízí, ale člověk znalý svého potenciálu ví, že konečnost je absurdní, ví, že s uvědoměním Konečnosti přichází něco, co lidsky chápáno může Stvořitel těžko dopustit.

Konečnost znamená dočasnost, byť by byla od počátku. Co je božského na konečnosti? Je to stejný nesmysl jako definice Nekonečna. Konečnost je stav, kdy Nula nedokáže stimulovat svoji \\\"představivost\\\" k uvědomění si následků konce. Neexistuje konce bez následků a tudíž neexistuje konečnost ani konec. Konec popírá začátek, neboť stav se začátkem bez konce je nekonečno, stav s koncem absurdita popírající vliv všeho na vše. Kde je tedy moje existence bez začátku (začátek se stal, jen ho neumím popsat) a konce? Má smysl pokračovat v něčem o čem vím že \\\"skončí\\\"? Nuly to umí, ale Nuly jsou v rámci Bubliny fyzikálně podobné věci jako Jedničky, které mnohdy bývají jejich zdánlivou podobou s Jedničkami. Pokud jsou ovšem Nuly \\\"předměty\\\", mají svůj konec?:) V rámci Bubliny asi ne, protože jak vím že Nuly neopakují svůj program cyklicky v jediné Bublině, která je stejně nekonečná jako jejich cyklus? Co lze říci víc, že přirozenost, což je opět \\\"nuloidní\\\" označení běhu nekonečna je nekonečná. Vše je nekonečné a není argumentu, který by tyto základní principy dokázal objektivně dementovat.

Smrtelnost, neboli strach Nul z konce musí nutně pramenit z neschopnosti připuštění Konečna a tudíž mnou chápaná \\\"definice\\\" Konečna je pouze princip existence Nul zacyklených v rámci jedné, nedefinovatelné a nekončící Bubliny, tímto si vyvracím definici Konečna, která je mi nejbližší a nahrazuji ji obligátně pojmem Nekonečná konečnost. Není nic než božská nedefinovatelnost, to je to Vše , co lze definovat...

Maia
22.květen 2002