čekání

něco na ní je ... možná ta smrt:)

Theo - když se člověk vrátí do toho světak, ono to do něj zase vleze:-) já se už leta nikde moc nevypravuji, mezi básníky... a teď, co jsem se zase vypravovat začala - tak je to inspirující... jestli je to dobře, to ještě tak úplně nevím...

jinak všem moc děkuji, za tipy i za výběry, za hezká slova, vážím si jich velmi

Jsem moc ráda, že se ti zase slétají můzy a já si pak můžu přečíst tak krásnou a jemnou poezii! Umíš to se slovy, umíš to s emocemi :) 

krásné....velmi krásné*/****************************************

Krásne. Veľmi krásne.

krásný úvoz mám doma na obrázku, nádherné verše *

to úplně a zcela bez výhrad chápu, komunisti neměli a někteří  rádoby zemědělci ani nyní k těmto věcem nemají úctu... Radovane

Když jézéďáci zaorali úvozovou cestu, kterou jsme chodívali mezi poli směrem k Bílému potoku, bylo mi blbě. 

děkuji moc, přesně tak to bylo myšleno, včetně úvozu... mimochodem úvozy jako takové mě naprosto fascinují...

Logická struktura, organizuje verše v básni přesně. Podle mě je vrství tam, kde mají být. Dost často se v jiný básních ztrácím (i ve svých po nějaké době) a říkám si, tenhle verš by měl být později, a závěr zde je spíš začátkem. Zde ne. Tvé básni struktura poskytuje cosi jako rétorický tvar. Vlastně prózu básně. Děj se dá snadno parafrázovat, což ukazuje na děj smysluplný (navíc rámovaný časem) a ne jen na soubor pocitů. A vlastně tahle ústřední logika má za následek, že mě báseň o něčem přesvědčí a zároveň vyvolá poetický efekt. Vidím jej v tom, že z počátečního pocitu ohrožení – úvozem přichází smrt (úvoz zde vnímám jako mantinely cesty smrti, které nedovolí, aby mě minula), dojde putováním v čase básně k tomu, že takhle to je, tohle patří k životu a lze to vše přijmout i přes onu průvodní krev a bahno.

děkuji moc za ta milá slova, vydání sbírky spustilo nějakou vlnu tvorby, až se sama podivuji...

Mám moc ráda básně, které používají rým a rytmus neopakovatelným, osobitým způsobem. Tohle se ti moc podařilo. Dokážu se vžít do tvé hudby. Tip.

Tvá poezie má skutečně až duchovní úroveň, postupně si pročítám tvoji sbírku a žasnu. Netušila jsem, že je /poezie, kterou tvoříš/ tak silná.

V této básni se mi první tři strofy jeví jako skvělé.

... ano, má ho mít... tak to cítím i já... a je dobře, že i jiní, děkuji Ti za vhled

Takové bývají nejnosnější, ačkoliv i jim je třeba dopřát doma čas ke zrání. Právě zde se ukazuje, že zatímco myslíš na barvy přírody, báseň má přesah, jak to svědčí o mém vnímání, má potenciál.

děkuji Jiří, o tom vypuštění pouvažuji... je to asociace na barvy listí,  bez ní mi to přijde nějak neúplné... jinak napsáno dnes ráno během cca 5 minut... já se fakt někdy divím, odkud to chodí...

Nádherná, krásné verše ....domáhaly se z posledního života..., nicota v mlze pod kotníky... a všudypřítomné zrcadlení přírodou. Také A oceňuji i poslední sloku, která skvěle doplňuje verš ...divná to předtucha... Je to báseň, která nemůže být napsána bez jisté životní zralosti a současně bez výrazné schopnosti empatie. Také vložený vázaný verš a rytmus svědčí o formální vyspělosti autorky.

Jen, mohu-li, bych za sebe vypustil verš ...v zlatě...v krvi. Jednak, ač rozumím tomu cílenému kontrastu životních protipólů, přece jen verš s krví působí fatálně i doslovně, nemluvě o tom, že člověk zralý s větší šancí na moudrost vnímá spíše kokteil těchto pólů s vědomím, že život přece jen plyne především mezi hranami. Už verš ...až po kolena... je naprosto výmluvný.

Opravdu nádherná, dýchající i přes mou ryze subjektivní připomínku. A odkazuji na autorčinu sbírku Pozdní sběr, odkaz na její autorské stránce, takýchto básní tam najdete plno.