Dívka a moře - Zraněný žralok, manty a vodnáři II.

Zraněný žralok, manty a vodnáři

(září – říjen 2003)

II.

Byly to kruté dva týdny a jen díky pevné vůli, spojené s vyhlídkou na potápění u Eritree, vydržela denně cvičit. Zpočátku ji Zrzoun jemně masíroval a rozhýbával nohu a rameno. Měli se rádi, i když nevynechali jedinou příležitost k rýpnutí nebo pošťouchnutí. Teď ho chvílemi nenáviděla. Se zaťatými zuby svírala okraje lehátka, aby nekřičela bolestí, když jí natahoval nohu.

„Prcku, jestli ti to pomůže, můžeš mě mlátit. Aspoň nebudeš tak napjatá,“ navrhoval, když viděl, jak trpí.

Po týdnu se začaly dostavovat výsledky. Bolest ustupovala a rameno i noha získaly bývalou pohyblivost. Rovněž přibrala i na váze. Byl čas postoupit dál.

Vždy snila o potápění a k tomu je potřebná dobrá kondice. Začala s cvičením na základní škole, pokračovala během učení, po odjezdu do Austrálie i na Mary. V mikrosvětě, jakým je loď, se nic neutají a jednoho dne ji překvapil Zrzoun nabídkou, zda si nechce osvojit bojové umění.

Sám ovládal několik stylů. Prckovi vzhledem k drobné postavě navrhl Wing Chun, upřednostňující mrštnost před silou. Vzal to za správný konec, když kromě fyzické průpravy kladl důraz na meditaci vedoucí k sebeovládání a soustředění. Razil zásadu, že boj řídí mozek a tělo instinkty, do nichž se nemá míchat. Reakce mají probíhat přímo oko – ruka nebo noha.

Výcvik probíhal od ledna a dívka byla dobrou žákyní.

Zrzoun rozhodl, že dalším krokem bude návrat k začátkům výcviku. U Ichtyla prosadil cvičení ve vodě, která Prckovi pohyb ulehčovala. Zdravotní stav rychle spěl k normálu. Počátkem září nabrala původní váhu i sílu a byla schopná jít pod vodu.

Vědci z Ricardova institutu v té době již opustili Mary. Loď zamířila k souostroví Dahlak u pobřeží Eritrey, země v oblasti nazývané Africký roh. Dva velké a stopětadvacet malých ostrůvků oddělených mělčinami a útesy tvoří Dahlak Marine Park. Kromě čtyř jsou všechny ostatní neobydlené.

Do jisté míry si místo zachovalo punc panenské přírody. Počátkem devadesátých let během války mezi Etiopií a Eritreou se pobřeží téměř vylidnilo a ustal rybolov, který již nebyl obnoven. Po ukončení konfliktu vyhlásila vláda území za národní park. Díky tomu zde žije ke čtyřem stovkám různých živočišných druhů. Potápění je povoleno pouze v doprovodu strážců rezervace.

Oproti Egyptu, který se také snaží bránit drancování dna moře, ale za úplatek je možné vyzvednout nebo ulovit v podstatě cokoliv, eritrejští průvodci jsou nesmlouvaví a tresty přísné. Je znám případ italského miliardáře, který se vypravil v noci na vrak pro suvenýr. Kromě propadnutí luxusní jachty ve prospěch státu, si odseděl půl roku v místním vězení za pokus o uplacení hlídky.

Šéf s Plešounem hned po zakotvení v přístavu Massawa vyrazili nahlásit správě parku příjezd a vyfasovat průvodce. Účast Plešouna byla nutná kvůli znalosti arabštiny. Eritrea nemá oficiální úřední jazyk, ale používá se arabština, angličtina nebo domorodá tigrajština a jeden nikdy neví na koho narazí. Většina z pěti milionů obyvatel ovládá domorodé nářečí a k tomu jakž takž jeden z těchto jazyků.

Stejně jako na jaře u souostroví Bissagos i zde šéf zakázal vstup do vody. Tentokrát si ani dívka nedovolila příkaz neuposlechnout, i když moře lákalo. Od nešťastné události na vraku Chrisoula pod hladinou nebyla a měla parádní absťák. Když se kapitán s Plešounem odpoledne vrátili v doprovodu dvou průvodců černé pleti, seděla na spuštěné plošině s ploutvemi na nohou a brýlemi v ruce. Doufala, že jí dovolí alespoň nahlédnout k útesu.

„Nemusíš koukat tak ošklivě, ve vodě jsem nebyla,“ spustila, když se na ni šéf zamračil.

„To doufám, tady by to mohl bejt velkej malér.“

„A nemoh by ses zeptat, jestli můžu? Aspoň na chviličku. Jen juknu, jak to tam vypadá a hned budu zpátky. Už jsem se nepotápěla celou věčnost,“ žebronila.

„Prcku, proto bych byl radši, abys počkala na zejtra. Samotnou tě nepustím a nevím, co tihle dva. Dneska s potápěním nepočítali.“

„Řeknu Čočkovi, ten mi doprovod neodmítne,“ navrhla a ukázala na průvodce stojící opodál, „mluvěj anglicky?“

Šéf přikývl a než stačil otevřít ústa, vychrlila na průvodce svou prosbu. Chvilku spolu cosi brebentili v arabštině, ale nakonec souhlasili s půlhodinou. Zavolala na Čočku, a než přiběhl, ještě dostala ponaučení, co ve vodě nesmí.

Rudé moře je ráj potápěčů a souostroví Dahlak klenot. Kousek na severozápad se nalézá súdánská lokalita Angarosh, kde lze narazit na žraloky útesové, bělocípé, šedocípé a velké skupiny kladivounů. Připlouvají do mělčích vod ve skupinách až padesáti jedinců. Mnoho zabloudí i do Dahlak Marine Park. Díky rozmanitosti podmořské fauny a přísně regulovanému počtu turistů je zde neruší žádné vnější vlivy. Na setkání s těmito dokonalými tvory se těšila nejvíc.

Pod hladinou našli svět, jaký lze přirovnat k časům, kdy Eva s Adamem žili v ráji. Dokonce ani vraky lodí, které tu během staletí ztroskotaly, scenérii nerušily. Moře je přijalo a většina nebyla pod porostem korálů nebo sasanek téměř viditelná. Splynuly s útesem, co byl kdysi jejich zhoubou.

Proplouvali s Čočkou kolem útesu mezi hejny malých odranců, štičkovců, kněžíků, klaunů a sapínovců. Dokonce i ježíci, kteří běžně další jedince svého druhu moc nemusí, plavali zde mírumilovně vedle sebe. Snad z každé pukliny vykukovala minimálně jedna muréna a našli místo, kde se jich v jedné díře tísnilo pět.

Hejna štíhlých barakud kroužila zdánlivě netečně nedaleko útesu. Zatím se nepodařilo podivné chování vysvětlit. Byly zaznamenány případy, kdy stovky jedinců sevřených v těsném hejnu opisovaly mnoho hodin kruhovou dráhu bez zjevné příčiny.

U dna narazili na několik trnuch zahrabaných částečně v písku a číhajících na kořist. Jako na módní přehlídce se pyšně nesli perutýni, jedni z nejnebezpečnějších tvorů všech moří. Jedovaté ostny skryté mezi pestře zbarvenými závojovitými ploutvemi jim zajišťují mimořádné postavení. Nemají téměř přirozené nepřátele a v posledním desetiletí jsou postrachem především Atlantického oceánu, kde se silně přemnožili. Jed je natolik silný, že i v ulomeném ostnu zůstává aktivní po mnoho hodin.

Z vymezené půlhodiny zbývala čtvrtina, když se dívka konečně dočkala. Jako přízrak vyplul z hlubiny dvoumetrový žralok šedý útesový. Přesně ten druh, s nimiž se potápěla v úžině u pobřeží Austrálie. Měl stejně tmavou odtokovou hranu ocasu, ale podstatně světlejší konec hřbetní ploutve.

Chvíli kroužil kolem potápěčů, které si zvědavě prohlížel. Když se přiblížil, natáhla k němu paži a jemně přejela dlaní po drsné kůži nad prsní ploutví. Mrskl sebou a zmizel v modři. Zklamaně se otočila k Čočkovi, který si poklepal na čelo. Rukou sevřenou v pěst se vztyčeným palcem dal znamení k vynoření.

„Prcku, dostaneš někdy rozum?“ zakroutil hlavou, když byli nad hladinou. „Chápu, že máš ke žralokům důvěrnej vztah, ale mazlit se s nima snad nemusíš.“

„Byl tak krásnej. Škoda, že zdrhnul, mohli jsme si trochu pohrát.“

- pokračování -